Groove - u nás něco jako tah nebo kvalita rytmu. Když se řekne, ten má groove, česky bychom řekli, tomu to šlape. Obecně kvalitní groove nutí lidi, aby se během hudby houpali pěkně do rytmu. Každý ho ale od narození cítíme trochu jinak. Někdo hraje víc dopředu nebo naopak to má posazené. Samozřejmě i k této problematice se vyjadřuje každý podle svého. Vybral jsem tedy čtyři úplně rozdílné bubeníky.
David Garibaldi
(Tower of Power)
Bubeník ze San Francisca. Na bicí začal hrát v deseti letech. V osmnácti odešel do armád,y a když se vrátil, začal vystupovat s kapelou Tower of Power. Díky prostředí se David stal jedním z nejvlivnějších bubeníků své generace a je známý jako novátor v oblasti funky bubnování.
„Groove musí provázet každého bubeníka během jeho hry. Stojí na něm většinou celá kapela. Když má bubeník srovnané doby a timing, je to nejlepší krok k tomu, aby pěkně rozhoupal celou kapelu, která se na něj pěkně nalepí. V Tower of Power dokonce skládáme písničky od bubnů. Nahraju beat a do toho se pak vymýšlí ostatní nástroje a zpěv.“
Manu Katché
Úžasný, ale možná méně populární bubeník, původem z Pobřeží slonoviny. Jeho kariéru nastartovala v polovině osmdesátých let spolupráce s Peterem Gabrielem a následně pak Stingem. Manu Katché ve svém hraní mísí world music s africkými rytmy, má unikátní zvuk soupravy a tím i jedinečný styl hraní.
„Nikdy jsem při hraní nepřemýšlel, jestli je to správně. Hrál jsem tak, jak to cítím. Snažil jsem se, aby mě to rozhoupalo. Kdybych se necítil během vystoupení šťastný, bylo by asi něco v nepořádku. Když vás to baví, tak to je určitě správná cesta k tomu, jak mít správný groove.“
Mike Terrana
Americký bubeník, samouk. Hudbou se začal živit v roce 1984. Vystřídal mnoho kapel, se kterými nahrával a koncertoval. Do roku 1997 žil ve Spojených státech, kde spolupracoval například s Yngwiem Mamlsteenem nebo Stevem Lukatherem (Toto). Potom se přestěhoval do Německa, kde bydlí dodnes. V Evropě ho proslavily kapely jako Rage a Masterplan.
„Když sedím za soupravou během živých vystoupení nebo ve studiu, je mým jediným cílem vyjádřit se a podporovat kapelu. Snažím se zaměřit hlavně na bytelný groove, což způsobuje, že se spoluhráči cítí na pódiu dobře. Konečný výsledek je pak vášeň a energie, která projde přímo k posluchači.“
Václav Zima
Působil v kapelách Walk Choc Ice, -123 min, Vyhoukaná Sova a v mnoha dalších. V současné době působí pouze v kapele Blue Effect a věnuje se také lektorské činnosti. Vydal několik dílů on-line video školy. Proto jsem zvolil právě jeho, aby se mi jako český bubeník k této otázce vyjádřil.
„V případě groove vlastně na technice tolik nezáleží, protože i méně technický hráč může být vlastně lepší. Jak už řekl Buddy Rich - kapela je tak dobrá, jak dobrý je bubeník. A měl na mysli právě tento aspekt hry. V každém případě platí, že kapela šlape pouze tehdy, když mají hráči společný feeling a groove. Každý hudební styl ho má ale trochu jiný. Já sám se snažím jak při vlastní hře, tak i výuce dávat důraz na to, aby rytmus chtěl člověka jakoby roztancovat.“
