Pedál, ať už jednoduchý nebo dvojitý, je jednoznačně část soupravy, bez které by hraní na bicí nebylo zdaleka tak zábavné. Výběr šlapky, stejně jako paliček, je velice individuální záležitost. Každý chceme od pedálu jiné vlastnosti, ať už záleží na stylu hudby, kterou hrajeme, nebo pouze na pohodlí, které chceme během hraní mít.
Neil Peart
Legenda progresivní hudby, bubeník a textař kapely Rush, Neil Peart je uznávaný hlavně pro své promyšlené hraní a brilantně vystavěné sóla. Narodil se na kanadském venkově v obci Hagersville. Během mládí prožil hodně trápení a nejednou byl úplně na mizině, například při svém hledání hudební slávy za mořem v Británii. Po neúspěchu se vrátil do Kanady a přihlásil se na konkurz do kapely Rush, do které nastoupil v roce 1974. Od té doby je v kapele jedním z nenahraditelných členů a je inspirací pro tisíce bubeníků po celém světě.
„Mám dvojšlapku DW, ale snažím se, aby její používání nebylo v hudbě nadměrné. Vytvářím díky ní spíš další vrstvu, než abych něco vyplňoval. To dělám hodně zřídka. Nesnažím se tím nic zakrýt, jednoduše si kompozice skladby někdy vyžádá určitou gradaci. Za bicími musí člověk umět přemýšlet.“
Jojo Mayer
Jojo je jeden ze světově nejuznávanějších bubeníků a sampleristů. Zajímavé je, že pochází ze Švýcarska, nikoliv ze Spojených států, jak je mnohokrát chybně uváděno. Každopádně bicí mu šlapou jako pravé švýcarské hodinky. Mayer je známý pro svou úžasnou techniku a propojení hudby drum‘n’bass se světem jazzu. V současnosti hraje především s vlastním projektem The Nerve, se kterým už několikrát zavítal i do Prahy. Poslední roky se zabýval také vývojem nové šlapky, která je podle jeho slov „totální revolucí ve světě pedálů“.
„Během posledních dvou desetiletí jsem si zahrál na každý pedál na trhu. Nenašel jsem ani jeden, který by fungoval pro mě, a ne proti mně. Zjistil jsem, že spousta dnešních šlapek má ve srovnání s vintage pedály spoustu možností, jak nastavit sílu odpružení nebo sklonů, ale většinou to jenom zpomalí rychlost beateru. Zkrátka a dobře, většina šlapek se snaží širokou škálou nastavení dohnat ,neumění‘ hráčů a většinou marně. Šest let jsem experimentoval, až jsem sestrojil perfektně vyvážený pedál. Perfect Balance Pedal je pečlivě kalibrovaná šlapka, navržena s jasnou vizí: jednoduchost. V podstatě je to reinkarnovaná duše vintage šlapky s novým tělem z technologií 21. století.“
Mike Portnoy
Vyrůstal v Long Beach v New Yorku. O hudbu se zajímal už od malička a byl jí neustále obklopen, jeho otec byl totiž DJ. Mike hrál v několika kapelách ve městě, a dokonce s nimi vydal i pár desek. Stipendium na prestižní hudební škole Berklee mu ale změnilo život. Zde se seznámil s členy kapely Dream Theater, která ho provázela přes dvacet let, až donedávna, kdy z kapely odešel. Pro mě osobně je jeho odchod velmi nešťastným tahem pro celou kapelu, která tak ztratila tvář, protože každý její hráč její byl osobitou a nedílnou součástí. Dnes Mike působí v kapele Flying Colors, díky ní získal ocenění za třetího nejlepšího bubeníka v progresivní hudbě pro rok 2012.
„Hrál jsem na hodně pedálů, ale od roku 2002 jsem se vrátil k Tamě a používám výhradně Iron Cobra. Dlouho jsem používal DW, ale během posledních let jsem nahrával na Cobru a Tama mi vždy poskytne stoprocentní vybavení, ať jsem kdekoliv. Je mi prostě sympatická. Jinak i pedály DW jsou naprosto vynikající.“
Pavel Valdman
Pavel pochází z Rotavy, vystudoval Pražskou konzervatoř, odkud se vydal přímo do amerického Bostonu na Berklee College of Music. Tam strávil čtyři roky pod vedením takových hvězd, jako jsou Mike Mangini nebo Dave Dicenso. Před odjezdem do USA hrál s kapelou Airfare nebo s kapelou Ewy Farné. S kapelou Against the Wall vystoupil jako support Dream Theater a natočil s nimi i live DVD. Pavel také pořádá bubenické workshopy v Česku i na Slovensku a je jedním z bubeníků mladé generace se zahraničním přesahem.
„Šlapka je, jak se ví, velmi individuální záležitost. Osobně používám Pearl Eliminator. Prošel jsem si vším možným - od staré Iron Cobry přes DW, Giant Step až po Axis - a vrátil jsem se zpátky k Pearlu. Nejsem moc fanouškem těchto super rychlých a dokonalých šlapek. Za prvé, protože tu rychlost nevyužiji, ale hlavně mám rád ten pocit, že na šlapku můžu .dupnout‘. To jsem u výše zmíněných absolutně postrádal. Sám mám raději pásek než řetěz a klasický chod. Takže můj Eliminator má .modrou‘ vačku a pásek. Pružiny mám celkem povolené a beater dál od blány.“
