S Bohoušem Zatloukalem jsem se sešel jednoho deštivého odpoledne v dejvické vinárně Šenk jů. Tento kytarista hraje v současné době s Lubošem Pospíšilem a Hudbou Praha a také se podílí na vývoji malosériově vyráběných kytar Lee Hooker.
Jak ses dostal k hudbě a k profesionálnímu hraní?
Bylo to kvůli holkám. Na devítiletce jsem viděl spolužáky, kteří hráli, a tvořily se okolo nich takové hloučky upřených očí. Říkal jsem si, že to musím zvládnout taky, a samozřejmě jsem tomu úplně propadl. Později jsem dostal elektrickou kytaru, koupil jsem si Les Paula, Fendera atd. Jednou za mnou přišel Honza Mardínek, bývalý kytarista Žlutého psa, a ptal se mě, jestli neznám Luboše Pospíšila. Sháněl kytaristu a pozval mě na konkurz. Ten konkurz jsem záhadným způsobem vyhrál a od té doby jsem byl profesionál. To mi bylo jednadvacet let. S většími či menšími výjimkami se tím živím až doteď.
Jak ses stal součástí procesu výroby kytar Lee Hooker?
To bylo tak. Šest let jsem pracoval v Aleximu a asi před třemi lety jsme zapředli debatu o snímačích, brumu, aktivní elektronice atd. Petr Samek - velký nadšenec do kytar a Ondřej Liška - kytarista, kytarář a fundovaný člověk, se tedy do toho pustili s opravdovou vervou. Chtěli jsme vytvořit kytaru s co největším a nejširším uplatněním. Petr Samek se jako majitel Aleximu nakonec rozhodl, že ty kytary bude vyrábět. Práce to byla náročná, samotný vývoj trval rok a navíc to nebylo levné. Byl to způsob: pokus-omyl. Chtěli jsme totiž udělat co nejlepší kytaru tak, aby nestála sedmdesát tisíc jako Fender. Já osobně jsem ty kytary zkoušel a testoval v konečné fázi výroby a za plného koncertního nasazení.
Mohl bys vysvětlit, jak se kytara vyrábí nebo co a kdo je k tomu zapotřebí?
Existují specializované dílny, ve kterých se dělají těla, krky atd. Je mnoho variant, protože např. u korpusů je na výběr z několika dřev a barevných provedení. Těla se vyrábí například z bahenního jasanu, kanadské olše. Na dvaadvacetipražcový hmatník se používá nejčastěji palisandr a materiál použitý na krku je javor. Po výběru materiálu a barvy se udělá buď standardní model, nebo tzv. Rh+, což je kytara s mid-boost. Toto předzesílení může být až +20 dB, přičemž se zvýrazní střední frekvence. Cena kytary se odvíjí od vybraného hardwaru. Kytara Standard tedy bude ze stejně kvalitního dřeva jako vybavená kytara s aktivní elektronikou.
Z jakého materiálu je vyroben ten tvůj model, jaký máš hardware...?
Korpus je z kanadské olše, má palisandrový hmatník a javorový krk. Krk je z jednoho kusu a je na něm nalepen plátek palisandru. Kobylka je značky Wilkinson, hardware je zamykatelný Schaller, místo nultého pražce je LSR roller nut, což je nultý pražec s ložisky, která usnadňují pohyb strun při použití páky.
Když se tak na to dívám a zavzpomínám na chvíle, kdy jsem měl v ruce fendera a později i Lee Hookera, tak si neodpustím choulostivou otázku. Kytary jsou vyrobeny ze stejně kvalitních dřev, mají stejně kvalitní hardware... Je možné říci, že rozdíl v ceně je jen díky nálepce "Fender"?
Já budu ještě drzejší. Hraji už třetí dekádu a za tu dobu jsem vlastnil moře fenderů. U nich se navíc stane, že ta kytara někdy nehraje. Myslím, že mohu říci, že u kytar Lee Hooker se to stát nemůže, a navíc vezmeme-li nejlépe vybaveného Lee Hookera, tak je ve srovnání s fenderem dvakrát levnější a vyrobený s větší péčí. Nemyslím, že by tyto kytary byly horší než Fender.
Vidíš nějakou nejlépe vyhovující kombinaci dřeva: korpus-krk?
Držel bych se všedních záležitostí. Kytaráři říkají, že hraje všechno, ale myslím, že olše, jasan, javor, to jsou ta správná dřeva pro standardní tvary, jako je Fender Stratocaster. Existuje samozřejmě spousta variant, jak dřeva kombinovat - s palisandrem, ebenem, javorem atd. Avšak u modelů Lee Hooker bych se držel zaběhnutých kolejí. Jde o to, aby to dřevo bylo co nejhustší a nejkvalitnější, žádná druhá nebo třetí jakost. Vždy jakost první.
Jak jsou spolehlivé kytary Lee Hooker ve smyslu: reakce na teplotní rozdíly, rozlaďování...
Tato kytara prostě "drží". Někdy se nám stane, že hrajeme venku, zkoušku uděláme za slunečna a koncert je v dešti a zimě. Normální kytary bych musel ladit o "půltóny", ale tato je perfektní.
Některé kytary jsou určeny pro konkrétní styl. Jak je to se zvukem Lee Hookerů?
Tvrdím, že tato kytara i jiné Lee Hookery jsou univerzální. Spojují zvuk Fendera Stratocastera se snímači, které nebručí, mají zamykatelnou mechaniku, LSR roller nut a mid-boost. Dají se na nich vytvořit neskutečné zvuky od "heavy" až po křišťálově čisté. Moje kytara je z kanadské olše, ale ještě děláme modely z bahenního jasanu a ty jsou křiklavější. Navíc mají nádhernou kresbu, takže se používají hodně na sunburst a natural úpravu.
Je na první pohled zřejmé, že Lee Hooker jsou kytary tvaru Fender Stratocaster. Jak to máte vyřešeno s ochrannou známkou Fender?
Ochranná známka se týká hlavně hlavy, ale samozřejmě i korpus má svůj tvar. Lee Hooker kytary nejsou úplně stejné. Mají trochu jiné rozměry na krku i na korpusu, protože by se musely platit neskutečné pokuty. Kdyby sem přišel někdo z Fenderu, můžeme akorát říct: "Tak si to přeměřte".
Vrátíme se k tomu tvému konkrétnímu modelu. Nechybí ti tam ty dva pražce navíc?
Já jsem se tak daleko nikdy nedostal. Měl jsem i kytary se čtyřiadvaceti pražci a nikdy jsem na ně nehrál. A vlastně, kolikrát za den ty dva pražce použiješ?
(Ale, ale, jak se zdá, tak se interview začíná obracet - z myši je kočka...) Takhle se ptát, to nejde... Používám je minimálně, ale jsou chvíle, kdy potřebuji vytáhnou na fis, a to z "déčka" asi nepůjde...
Samozřejmě, záleží na tom, na co je člověk zvyklý. My jsme takové kytary neměli. První, kdo s tím přišel, byl už v šedesátých letech Danelectro a Vox, pak Kramer a až po tom Ibanez.
Jak často používáš svoji kytaru? Máš vlastně ještě jiné kytary nebo jiné české?
Já mám asi šestnáct kytar. Na kytaru Lee Hooker hraji na koncertech, kterých je průměrně sedmdesát za rok, pak ji mám ve studiu i na jam session. Z českých vlastním telecastera od Ondřeje Lišky a ještě dvě španělky od kamaráda, houslaře Jiřího Kadeta. Jednou si řekl, že vyrobí jednu světlou a jednu tmavou (říkám jim blondýna a bruneta). Jsou to špičkové nástroje ze sto let staré smrkové rezonanční desky od pianina. Jednu jsem si koupil a tu druhou mi dal k narozeninám, protože jí prý bylo smutno. A to je teď dilema! Jeden měsíc se zamiluji do blondýny a pak mi je brunety líto. Asi to poznají. Starám se o ně a jsem schopen přijet v deset večer z koncertu a čistit je. To jsem takto přijel z chalupy s blondýnkou a dívám se na tu brunetu, jak se na mě mračí. Povídám: "No, to snad ne, vždyť je deset večer... ale tak jo, pojď..." Vezmu ji do ruky a ona neladí - celý týden ladí a najednou nic. Tak říkám: "Dobře, dám ti nové struny". Natáhnu struny a ona září, začne hrát a je super. Když někdy hraji celý měsíc na gibsona, tak se na mě mračí obě. Ony mají duši a poznají to. Proto je dobré mít tolik kytar, abys hrál na všechny.
Jak to vidíš s důvěryhodností takovýchto českých kytar u našich spotřebitelů?
Bohužel je neštěstí, že když člověk udělá skvělou kytaru za rozumnou cenu, tak pak za dva roky přijde stejná věc z venku a všichni okolo toho šílí. Lidé sledují jen známé značky a na kvalitu nástroje hledí jen málo.
Při hraní používáš trsátko, prsty nebo kombinovanou techniku?
Používám všechno, ale raději dávám přednost trsátku nebo prstům - kombinovaná technika mi moc nejde. Prsty hraji spíše na španělku, protože na kovových strunách si akorát tak uříznu nehty. Stejně nehty nevytvoří ten tón, který jde vytvořit bříškem prstu. Někdy se stane, že na španělku nehraji třeba rok a pak zjišťuji, že zase nic neumím.
Přemýšlel jsi někdy o hře na jiný nástroj?
Trochu hraji na klavír, ale jsem rád, že na něj neumím. Tou neznalostí se mnohokrát vyvaruji různých klišé. Ale vždy mě zajímalo čtyřstrunné bendžo. To je fantastický harmonický nástroj. Když se podíváš na Ivana Mládka, tak ten během jednoho taktu zahraje šest akordů. Bendžo neustále obohacuje píseň. Když ho máš, můžeš zapomenout na to, co ses naučil na kytaře.
Jelikož zvuk kytary tvoří i aparát, tak se tě zeptám na tvé vybavení...
Mám Marshall Aniversary 100 W a MusicMan 110RB, takový starý celolampový aparát. Pak mám A-box Marshall a nějaké krabičky. Od multiefektů jsem upustil asi před osmi lety.
Jakou máš zkušenost se studii?
Poprvé jsem byl ve studiu před dvaceti třemi lety. Tehdy to bylo dost jiné. Když tam někdo přišel s aparátem a zahrál první zkreslený zvuk, tak ho vyrazili. Nikdo se s námi nebavil. Dnes to tak není. Jen v Praze je tři sta studií - velká, malá, jsou tam fajn lidé. Ta technologie je tak vepředu, že se rozdíly prakticky smývají. Samozřejmě existují studia, jako je Sono, kde se nahrává x desek za rok, ale nevýhodou takového mamuta je, že se ti nemohou věnovat, jak bys chtěl. Muzikant je nejradši jen s kapelou nebo sám a pracuje si na svém. Je to náročná zábava.
V čem myslíš, že je problém při vytváření zvuku na českých deskách - jako zahraniční rozhodně většina nezní?
Jistě. Já říkám, že zahraniční kapely na desce dělají tři měsíce, potom odjedou třeba na turné a pak se vrátí a dělají na tom znova. Tady pro takto dlouhé nahrávání není prostor. Když si vezmeš Rolling Stones, tak ti smíchají desku ve dvaceti studiích. Mají dokonce několik návrhů "míchaček" a mezi nimi vybírají. V Čechách můžeš být šťastný za tři týdny nahrávání i míchání dohromady. V tom je velký rozdíl. Také to do jisté míry ovlivňuje jazyk. U nás se stalo takovým standardem, že by text měl mít smysl - ne jako v angličtině, kde zpívají: "Oh baby, baby...". To ovlivňuje poměr zpěvu zasazeného do kapely a tím rychlost míchání. Mimo jiné.
Co si myslíš, že je v dnešní době třeba k tomu, aby se člověk mohl živit muzikou?
Bohužel to v dnešní době není moc o muzice, ale o managementu. Pro bigbít není dobrá doba a ani nebude. Dnes vydavatelství pouští na trh DJs, kteří se kroutí na pódiu a odříkávají nějaké stupidní texty. Oblékne si bílý kožich a myslí si, že je King-kong. Není. To je šílené!!! Kdyby tady existovala estetická policie, tak je ten člověk vyřazen z jakékoli kulturní činnosti. Co mi ale vadí víc, je fakt, že si nikdo neuvědomuje, jak to kazí vkus našich dětí. A je to zase o penězích - peníze až na první místo...
Šenk jů.
