Big band, jak už vyplývá přímo z tohoto anglického názvu (big = velký, band = kapela), je termín pro velkou kapelu.
Trocha teorie
Klasické složení big bandu je čtyři trubky, čtyři trombony, pět saxofonů (dvě altky, dva tenory a barytonsaxofon) a rytmika (bicí, kontrabas nebo basová kytara), piano a kytara. Mohou se zde ale objevit i další nástroje. Big bandy bývají často doplňovány perkusemi, hráči na saxofon střídají často svůj nástroj za klarinet nebo flétnu, trumpestisté občas hrají na křídlovku. Ale kapela, která si říká big band, může mít i jiné složení, podle aktuálních možností bývá v kapele méně nástrojů v některé dechové sekci, může chybět kytara apod.
Big bandy začaly vznikat ve swingové éře v USA ve 20. a 30. letech minulého století a populární jsou dodnes. Repertoár těchto kapel je založen tedy převážně na swingových skladbách, ale big band samozřejmě může hrát cokoliv, hrají se latinskoamerické rytmy (samby, rumby, salsy a další), funky, i rock nebo popové skladby.
Big bandů existuje i u nás celá řada, od zcela amatérských, které často vznikají na hudebních školách, přes poloprofesionální, kde jsou zastoupeni vedle amatérů nebo žáků škol i vystudovaní muzikanti, až po úplně profi big bandy, jako je třeba Big Band Felixe Slováčka.
Organizace takovéto kapely je poměrně náročná, sám takovou kapelu mám, tak vím, o čem píši. Nedávno mi říkal pan Ondřej Havelka, že má v Melody Makers čtrnáct členů a úplně mu to stačí, dvacet by nechtěl ani za nic. Občas je docela problém dostat tolik lidí v jeden čas na jedno místo. Každý zrovna něco má, potřebuje přijít později nebo odejít dřív a podobně. Ještě docela jde dostat lidi na „kšeft“, ale na zkoušku je to téměř nemožné.
Zkoušky a zkušebna
Naše kapela má zkoušky pravidelně, ale málokdy se podaří, aby na zkoušce byli všichni. Když jde třeba o třetí trumpetu nebo trombon, tak to ještě tolik nevadí, horší je ale, když chybí třeba baskytara nebo bicí, eventuálně oboje. Ale i tak se dá zkoušet. V takovém případě je lepší udělat tak zvanou dělenku neboli dělenou zkoušku, kdy zkouší jenom jedna sekce big bandu. (Sekce jsou v této kapele čtyři – trubky, trombony, saxofony a rytmika.) U profesionálních kapel zkoušky většinou probíhají nárazově. Není taky úplně jednoduché najít vhodnou zkušebnu pro takovou velkou kapelu, přeci jen dvacet lidí zabere trochu místa, je potřeba spousta židlí i notových pultů. Takže zkušebny v garážích a sklepech docela nepadají v úvahu. My zkoušíme v jedné základní umělecké škole v Praze (mimochodem ve stejné zkušebně tam často zkouší i Big Band Felixe Slováčka). Ve zkušebně máme k dispozici židle a dostatek notových pultů, bicí soupravu a máme tam uložené kufry s notami. Noty si hráči nenosí s sebou domů, stejně nikdo necvičí :-)
Zkoušky u nás, jak už jsem říkal, probíhají docela pravidelně, akorát začít zkoušku včas je problém, muzikanti se schází jak švábi na pivo. Tak jsme před časem zavedli pokuty za pozdní příchod. Kasička se od té doby hezky plní a jednou budeme kvůli pozdním příchodům na zkoušky možná nejbohatší big band u nás. Ale jinak je na zkouškách celkem dobrá nálada, máme v kapele i několik bavičů, kteří ji pomáhají vytvářet. Vzhledem k tomu, že jsme tam téměř samí chlapi (až na tři děvčata), není nouze ani o sprosťárny, a když, nedej bože, zrovna není přítomná ani jedna z dam, tak to už někdy hraničí s dobrým vychováním. Každopádně není úplně jednoduché takovou velkou kapelu ukočírovat, tak aby fungovala aspoň nějaká morálka a zároveň, aby to hráče pokud možno bavilo.
Koncerty a hraní
Když se jede někam hrát, je potřeba nejdřív odstěhovat pár věcí – noty, notové pulty, bicí, zesilovače apod. Dechaři si přinesou pouze vlastní nástroj. Stěhování tak obstará vždy pár dobrovolníků, většinou pořád těch stejných, na ostatní se musí občas i sprostě zařvat, aby taky přiložili ruku k dílu. Většinou si drží v ruce svůj nástroj a víc neunesou :-) Podle toho, kde se hraje a jaké je pódium, postavíme kapelu. Je-li dostatek prostoru, většinou jsou dechy ve třech řadách za sebou (zepředu nejdřív saxofony, pak trombony a za nimi trubky), z pohledu kapelníka a diváků nalevo od nich rytmika. Pak proběhne zvukovka, je-li na ni čas a jsou-li přítomni hráči. Dost často nejsou, protože někdo buď jel někam jinam, protože si spletl místo, někdo si spletl čas o hodinu, někdo zase naléhavě musel něco řešit nebo se zasekl s těhotnou ženou ve výtahu... Tak se vyřeší problém s basovým kombem, které kupodivu nehraje, protože je zapnuté ve stejné zásuvce jako světla, a nazvučí se aspoň něco.
Takže se začne hrát. Saxofony, kterých na zvukovce byla půlka, začnou remcat, že se vůbec neslyší. Pak se někomu rozsypou všechny noty, protože je nemá v deskách dobře srovnané, u další písničky začne někdo jiný suverénně hrát jinou skladbu. Poté se ještě zjistí, že trombony jsou moc blízko za saxofony, takže na ně plivou a šťouchají je snižcem do zad. A pokud se hraje venku, tak ještě začne foukat vítr a začnou lítat noty. Ale naštěstí kapelník myslí za všechny a na všechno (to je opravdu hodně náročné) a vytáhne z tajné kapsy sadu kolíčků. Ještě se občas vyskytnou technické problémy na nástrojích. Například uvolněný šroubek nebo ohnutá klapka na saxofonu, který proto vůbec nehraje. Na jednom koncertě se taky stalo bubeníkovi, že ke konci produkce utrhl šlapku a musel dohrát bez kopáku. Ovšem nejlepší kousek se jednou povedl jednomu našemu saxofonistovi, který si zapomněl vlastní nástroj! Naštěstí se to operativně a provizorně podařilo vyřešit zapůjčením jiného nástroje.
Nahrávání
Nahrát CD není pro takovou velkou kapelu taky jednoduché. Buď lze nahrávat po sekcích nebo najednou (tak jsme to udělali minulý rok my s naší kapelou), ale k tomu potřebujete poměrně velké (a tím pádem většinou také drahé) studio. Když jsme minulý rok natáčeli CD, po mnohých problémech, kdy nevyšlo nahrávání už ve dvou studiích (ve druhém z nich jsme třináct hodin zvučili a řešili technické problémy a nenahráli ještě ani notu!), jsme nakonec nahrávali přenosovým vozem ve vlastní zkušebně. Nakonec to snad dopadlo dobře.
Práva a povinnosti kapelníka
Kapelník big bandu má mnoho povinností a poměrně málo práv. K povinnostem patří kromě starání se o celkový chod kapely, plánování zkoušek a koncertů například také dělat dobrou atmosféru na zkouškách i koncertech nebo znát jména svých „svěřenců“. Náš bývalý kapelník chtěl jednou na koncertě představit kytaristu, ale nemohl si vzpomenout na jeho jméno a řekl do mikrofonu: „Jak se jmenuješ, chlapče? Představ se nám...“ Jak už bylo výše napsáno, musí kapelník také myslet za všechny a občas každému zvlášť několikrát připomínat důležité informace a kontrolovat, jestli si je zapamatoval. Kapelník se taky musí starat, aby bylo co hrát, takže kupuje, vyměňuje, půjčuje a píše aranžmá. Na zkouškách musí být kapelník první a odchází poslední. K právům kapelníka patří například to, že může sestavit playlist na koncert.
Doufám, že vás z tohoto článku aspoň něco zaujalo nebo pobavilo, a bude-li si někdo z vás chtít pořídit big band, tak pro něj tenhle článek bude aspoň malou inspirací. Možná jste měli chvílemi pocit, že píšu o vaší kapele. Žádné tady napsané informace ale nelze zobecňovat, v každé kapele to chodí jinak a záleží na spoustě okolností, jak se co podaří. Všem přeju hodně zdaru v muzikantské práci!
BIG BAND Jazzový orchestr – původní jazzové orchestry v New Orleans hrály v obsazení: klarinet, trombon, trubka, banjo, kontrabas, bicí nástroje a klavír. Jazzové kapely typu populárního orchestru Glena Millera: čtyři trubky, pět saxofonů (včetně basového), čtyři trombony a kompletní rytmika – kytara, bicí, kontrabas, klavír. V takové sestavě hrál u nás například Jazzový orchestr Čs. rozhlasu. Velký jazzový orchestr, tzv. Big Band, je složen z 10–18 hudebníků a obsahuje žesťové i dřevěné dechové nástroje a nástroje rytmické. Obsazení dechových nástrojů je různé (ale nesmí chybět trubky, pozouny a saxofony), rytmická skupina se skládá z klavíru, kontrabasu a bicích, případně kytary. zdroj: cs.wikipedia.org/wiki
