V současné doběvzrůstající obliby funky, jazzu a world music, přející nejrůznějším průnikům a fúzím hudebních stylů a všeobecného prolínání etnických odkazů, dochází zákonitě ke zvýšenému zájmu o oblast hudby Latinské Ameriky. Jelikož jsem se sám potýkal s tímto oříškem a myslím si, že hra latiny se stala už téměř nedílnou součástí výbavy každého basového hráče, pokusil bych se v několika dílech osvětlit některé základní aspekty a zákonitosti této hudební oblasti.
Klíčem k pochopení základu hry latiny na basu je precizní souhra s bicími nástroji, vědomost a celkové vcítění do toho, co hraje ten "druhý". Tak jako v rocku je pro nás stěžejní puls 1., 3., tudíž těžké doby a v jazzu a swingu, cítíme spíše ty lehké, v latině a hlavně v afro-kubanských rytmech dodržujeme tzv. Clave, díky kterým docílíme té správné houpavosti.
Máme dvě základní variace clave (př. 1)
Nebo modernější pojetí s posunutou osmičkou na konci taktu (př. 2).
Znalost použití jednotlivých clave získáme hlavně poslechem, a tudíž získanými zkušenostmi. Jedním ze způsobů správného zažití clave je cvičení postavené na stále opakující se rytmicko-melodické figuře (též nazývané Atabaque nebo Bass Tumbao) hrané spolu s klepáním nohou. Tato metoda je využívána předními muzikanty a slouží k pochopení nezávislosti a zažití hlavního groove. Není důležitá rychlost, ale naprostá přesnost a preciznost a navíc vede k uvolnění nejen horních, ale i dolních končetin, což může být pro basistu alespoň v některých momentech hry myslím docela přínosem.
V prvním stadiu cvičení bych si zkusil rytmus zprvu zaklepat a určitě bych se nebál použít metronom (př. 3).
Jestliže se nám již podařilo zkoordinovat samotnou hru s klepáním, zkusme si toto cvičení na dalších třech příkladech mamba (poslední notu můžeme malinko přetáhnout, ale je důležitá pravidelnost a ligatura musí být stále stejná). Prodloužení oceníme hlavně při následné souhře s perkusemi, hlavně koncem (př. 4).
