Norský bubeník Baard Kolstad patří k nejperspektivnějším bubeníkům na metalové scéně a jeho výčet aktivit mu pomáhá plnit životní sen živit se hudbou. Začínal sice skromně hraním na ulici v roce 2006, ale již v roce 2012 vyhrál soutěž V-Drums World Championship a od té doby se nabídky jen hrnou.
Naše povídání proběhlo těsně před vystoupením Leprous v pražském klubu Roxy, kde předskakovali prog metalovým kapacitám Between the Buried and Me a ikoně jménem Devin Townsend.
Tvoje bicí souprava je opravdu nepřehlédnutelná, už i proto, že na basovém bubnu je natištěno tvé jméno. Zároveň ale prezentuješ své partnery: Pearl, Sabian a Vic Firth. Jak jsi s nimi zatím spokojen?
Rozhodně to jsou výborní partneři. Vlastně bych řekl, že lepší podporu
bych si nemohl ani přát. Jsou to zároveň mé nejoblíbenější značky z pohledu spotřebitele. Rozhodně jsem neskočil po první nabídce, kterou jsem dostal, ale počkal jsem si na špičku v oboru.
Vyzkoušel jsi v mezidobí i další značky typu Sonor, Tama a Zildjian?
Během kariéry jsem vyzkoušel opravdu hodně značek. Například mé první bicí byly Tama Artstar a musím uznat, že jsem za tím kolosem vypadal jako malý klučina hodně vtipně. Hrál jsem na ně ve školní kapele a machroval s dvěma basovými bubny. Dlouho jsem na ně šetřil a mlátil jsem, do čeho šlo, než jsem naspořil potřebnou částku.
V tvém případě mě zaujalo, že v tvém spektru aktivit je i elektronika. Přibliž nám, prosím, technické vymoženosti z této oblasti.
Tak určitě se na úvod musím pochlubit tím, že jsem vyhrál mistrovství světa Roland V-Drums v roce 2012, přestože jsem to bral spíš jako zajímavý zážitek než jako nějakou prioritu. Používal jsem při tom multipad SPD-30, kde jsem si mohl pohrávat s nejrůznějšími smyčkami. Pokud mohu být upřímný, tak se v drtivé většině zaměřuju na akustické záležitosti. A to i v případě aktivit v rámci projektu DJ & Drums. Zde se totiž snažíme spojovat tyto dva světy: elektroniku, kterou obstarává DJ, a organickou hru na bicí. Stejné hodnoty máme i v Leprous, kde je přirozenost prioritou. Veškeré kudrlinky jdou mimo nás. Ale kdo ví, možná se časem dostane i na SPD-SX, který se mi líbí čím dál víc.
Co tě přivedlo k hraní na ulici?
Jednalo se o jedno z prvních videí na YouTube někdy kolem roku 2006, kde jeden černoch s obrovskýma rukama hrál na kupu balíků od barev. Když jsem to zhlédl, řekl jsem si: Jo, tohle chci dělat! Mimochodem, necelý rok hraní na ulici mi vydělal na novou bicí soupravu.
Vedle čtveřice hlavních značek spolupracuješ i s norskou firmou Hantek Audio, která vyrábí ušní monitory. Je úctyhodné, že podporuješ domácí výrobu, ale proč sis vybral je vedle mezinárodní konkurence?
Hantek mají v první řadě vynikající zvuk. Dále je to vysoká kvalita a nadstandardní servis, kdy se na ně můžeš obrátit i uprostřed noci. Je velice pohodlné mít podporu v Norsku místo posílání produktů do Spojených států. Ostatní v kapele totiž delší dobu spolupracovali s Ultimate Ears, ale když se něco pokazilo, museli vše posílat do Ameriky a týdny čekat na vyřízení reklamace, která občas nebyla ani úspěšná. Teď jsme u Hanteku všichni.
Dostal jsi tedy absolutní volnost v rámci příprav nové desky Leprous?
Ano, kapelník Einar a všichni ostatní členové mi řekli: „Experimentuj, jak je libo!“ Je to velice příjemné ale pochopitelně máme kapelní debaty kde si každý vyslechne i zpětnou vazbu ve styluTy, tohle se nám nelíbí. Zkus spíš tohle. Tak či tak, během příprav nové desky se cítím mnohem svobodněji než na předchozím albu The Congregation. Jednalo se o mou první desku s Leprous a byl jsem přirozeně trochu nervózní. Nyní si můžu dovolit všechno, stejně jako ostatní členové. No, možná až na kytaristy, kteří jsou trochu svázaní tím, že rify skládá Einar. (smích) Navíc rozhodně nepoužijeme vše, co jsme napsali, protože chceme použít jen to nejlepší. Pokud jde o zvuk alba, tak melancholie stále hraje klíčovou roli, ale čekejte spíše rockovější zvuk a méně zkreslení.
Přibliž nám, prosím, nějaké z tvých hudebních oblíbenců z poslední doby.
Během loňského roku jsme u vás vystoupili na festivalu Brutal Assault a musím říct, že jsem si nejvíce užil vystoupení kapel Gojira, Tesseract a Chelsea Wolfe. Tyto formace máme rádi všichni v kapele. Chelsea Wolfe kvůli její dech beroucí show, Gojiru kvůli neskutečné souhře kytaristů a Tesseract kvůli bicím a base. Vyrážíme s nimi brzy na turné, takže to bude jistě velmi inspirující.
