"Když přijdete na její koncert, je to poněkud matoucí. Na jevišti uvidíte vychrtlou třiadvacetiletou Londýňanku, a přitom se z reproduktorů ozývá oplácaná padesátiletá černoška z Brooklynu." Těmito slovy charakterizoval recenzent deníku The Guardian nový výrazný objev britské hudební scény, zpěvačku a skladatelku Amy Winehouse. Je pravda, že na svých necelých čtyřiadvacet toho stihla opravdu hodně. Narodila se v britské metropoli v rodině s dlouhou jazzovou muzikantskou historií. Jako nepřizpůsobivé dítě vystřídala pár škol, od šestnácti let se začala živit zpěvem. Jako osmnáctiletá vydala svůj albový debut Frank, který vzbudil obrovský ohlas u publika i kritiků. Nejen kvůli procítěnému a sugestivnímu pěveckému projevu, ale i proto, že Amy se na všech písních podílela jako autorka nebo alespoň spoluautorka. Její druhé album Back to Black, které se nyní dostává i k nám, spatřilo světlo světa na podzim 2006. Je plné působivého soulu, blues a názvuků jazzu, ale rozhodně se nejedná o jakýkoliv revival. Je to deska živoucí a hmatatelná. Zpěvačka se nicméně stačila mezitím stát lákavým soustem nejen pro odborný tisk, ale i pro bulvár. Své citové problémy vyřešila více než silnou náklonností k alkoholu. Se svým managamentem se rozešla poté, co ji chtěl umístit na protialkoholní léčení. Na předávání cen časopisu Q se opilá hrubě pustila do Bona a podobných excesů si připsala ještě víc. Psychické problémy spolu s anorexií jí postupně sebraly bezmála dvacet kilogramů na váze, což (a všechno to) zřejmě podpořilo pravdivost a úpěnlivost jejích písňových výpovědí. Na počátku letošního roku se album Back to Black stalo britskou jedničkou, což je v prostředí sterilního popu malý, ale spravedlivý zázrak.
