Výrazný představitel nejen finské metalové scény, ale i uznávaná osobnost metalové kytary v celosvětovém měřítku. Vyhledávaný producent, úspěšný skladatel a textař. Známá tvář na prestižních albových i pódiových projektech. Neoddiskutovatelný lídr úspěšných formací včetně nejen metalovým světem respektovaných Children of Bodom - ano, takto nesmazatelným písmem je u svých fanoušků vepsán Alexi „Wildchild“ Laiho.
Jeho cesta se uzavřela na samém závěru předchozího roku a zpráva oběhla celý kytarový svět. Bylo mu teprve 41 let...
Rozhodně není při těchto smutných případech žádným klišé zmínit se o odkazu jeho tvorby a osobnosti. Navíc by si to tento technicky vysoce erudovaný kytarista se stále se rozšiřujícím stylovým záběrem skladby a hry rozhodně zasloužil. Nechci se ale pouštět do nějakého miniprofilu - o Laihovi jsme psali v rámci Kytarových velikánů (6/2006), včetně doplňků (11/2013), uvedli jsme ho v souhrnném článku Riffoví mistři současnosti (9/2005) a rozebrali jsme si jeho pódiovou sestavu (10/2007). Ale můžeme vzpomínku na něj uvést třeba takto:
Za zaznamenání například jistě stojí třeba následující skutečnost: Určitě jste si všimli, že jeho zvuk byl pro svou osobitost rychle rozeznatelný. Což je rozhodně v záplavě představitelů celé heaymetalové scény jednoznačně chvályhodné (a už rozhodně ne obvyklé). I tato skutečnost přispěla k tomu, že i takový výrobce kytar, jako je ESP (včetně divize LTD), vyprodukoval Laihovi signature model - ten byl dokonce časopisem Guitar World roku 2005 vyhlášen spolu s kytarami Ibanez Jem MirrorTop Custom Steva Vaie a ’81 Gibson „Grail“ Les Paul Custom Zakka Wyldea jako jedna ze tří nejvýraznějších kytar současné scény...
K tomu se mimochodem váže docela hezká historka. V září roku 2002 mu byly po koncertě ukradeny jeho custom modely Jackson. Když chtěl po firmě rychle vyrobit další, ta mu sdělila, že to mohou zrealizovat tak za rok. Což nebylo myslitelné, a tak oslovil firmu ESP, která po něm hned skočila...
Můžeme toho zmínit víc, ale... Víte, tohle všechno jsou záležitosti, které jsou pouze jednotlivými kamínky v mozaice celé osobnosti člověka. Najednou je pryč nejen člen a tahoun kapel Children of Bodom, deathmetalového superkvarteta Bodom after Midnight, Sinergy, „há-céčkových“ Kylähullut, hodně ostrých Impaled Nazarene, blackmetalových Thy Serpent a výborně našláplých hardrockových The Local Band... Tak třeba i takhle - Laiho měl k live hraní hodně blízký, někdy až, jak říkají jeho blízcí, fanatický vztah. Pár příhod za všechny: Vždy prosazoval myšlenku, že když si fanoušci zaplatili vstupné, tak se jim musí dát to, co chtějí. A to za každou cenu. Roku 1999 například vystupovali Children of Bodom a Impaled Nazarene v Mexiku. Laiho měl vysokou horečku, bylo mu špatně, ale na pódium šel a oba koncerty odehrál, ačkoliv mezi přídavky zvracel... Když hostoval u Sinergy, hrál dokonce se zlomenou nohou... Ani tehdy, když ho začalo bolet kdysi zlomené žebro, se nesnažil vyhnout pódiu: „Bylo to v Japonsku a musel být přivolán lékař. Nakonec jsem nemohl zpívat, jenže nehrát v Japonsku, to je umělecká sebevražda.“
Soustrast jeho rodině, soustrast celému světu metalové kytary.
Za redakci Muzikusu - Vítězslav Štefl
