V loňském roce oslavil své padesáté narozeniny dvoucívkový elekromagnetický snímač, odchovanec ze stáje Gibson.
Co je elektromagnetický snímač
Elektromagnetické snímače se poprvé objevily ve dvacátých letech minulého století. Za jejich vynálezem stojí losangeleský kytarista George Beauchamp. Jako první je sériově osazoval na své nástroje Adolph Rickenbacker. Snímač je cívka, v jejímž magnetickém poli kmitá struna. Trvale zmagnetizované jádro je omotáno tisíci závitů měděného drátu, tzv. snímacím vinutím. Struny protínají magnetické siločáry trvalého magnetu a jejich chvěním se mění magnetický tok v okolí cívky. Na cívce se v rytmu a úměrně velikosti tohoto chvění indukuje napětí. To se pohybuje od 100 mV RMS až přes 1 V RMS.
A Humbucker?
Dvoucívkový snímač tvoří dvě stejné cívky s opačnou polaritou. To, co přijde na snímač ve stejné fázi (typicky zdálky), se na nich odečte, zatímco změna v blízkých polích se sejme. Cívky bývají zapojeny do série, proto mají silnější výstupní signál než single coils (dále jen S). Některé humbuckery (H) umožňují díky samostatným vývodům i paralelní zapojení, které má jasnější ale tenší zvuk, slabší výstup a vzdáleně připomíná singly. U některých lze pracovat i se změnou fáze jedné z cívek, což má za výsledek významné vyrušení některých frekvencí, zejména ve středech ale i v basech. Pro někoho je ovšem takový zvuk zajímavý. Méně výšek a tlustší tón je u H dán tím, že každé dvě cívky mají jiný rezonanční kmitočet, který způsobuje širokou rezonanční špičku celého snímače, a tím, že každé dva snímače zapojené do série potlačí některé vysoké frekvence kvůli součtu impedancí.
Humbuckeru pod pokličku
Nejznámějším konstrukčním řešením jsou cívky vedle sebe, ale snaha nahradit singly humbuckerem bez vrtání a řezání dala vzniknout minihumbuckerům. Ty mají nejčastěji ještě jednu cívku pod tou hlavní, která snímá, nebo mají dvě úzké vedle sebe - často v designu hot rails, kde jsou pólové nástavce spojeny kolejničkou. Minihumbuckery v sobě spojují výhody H i S z pohledu malé velikosti a zvuku, který je někdy mezi H a S a přitom nebrumí.
Drůbky snímačů: nejpoužívanější magnety
AlNiCo: slitina hliníku, niklu a kobaltu. Slitiny se označují nejčastěji římskými čísly II až V. ?Vyšší číslo značí silnější magnetické pole. Ve starších snímačích nebo vintage modelech najdete AlNiCo II (např. v modelu Gibson '57 Classic) a III, nejnovější spíše V (například v Burstbucker Pro).
Keramické: například v modelech 496R Hot Ceramic a 500T Super Ceramic.
Historie zabijáka (brumu)
První snímače byly typu single coil. Po opadnutí počátečního nadšení, že je kytara v bigbandu konečně slyšet, začalo vadit, že snímač snímá také cizí elektromagnetická pole v okolí. Popudem k vývoji snímače, který nebrumí, byla ostrá konkurence značky Fender. U Gibsonu věřili, že Les Paul osazený snímačem s lepším odstupem signál-šum (brum) by mohl s kartami na trhu řádně zamíchat. Do té doby byly Gibsony osazeny snímači P-90, tzv. mejdlíčky (soap bar), které byly vyráběny 1946-1957 a od 1968 znovu jako reissue, nejprve s AlNiCo III a pak AlNiCo V magnetem. V roce 1954 zadal vývoj nízkošumového snímače prezident firmy Gibson Ted McCarty inženýrovi Sethu Loverovi. Seth Lover řekl: "Zjistil jsem, že ten brum dokážeme eliminovat, když bude mít snímač dvě cívky, zapojené tak, aby se signály vyvolané externími magnetickými poli vyrušily, zatímco signál způsobený vibrující strunami zůstal. Výsledkem byl snímač, který vzdoroval brumu ("bucked the hum"), tak jsme jej nazvali humbucker." Lover zapojil dvě cívky tak, aby vůči sobě byly opačně jak magneticky, tak elektricky, což znamenalo dát vedle sebe dvě cívky s opačně polarizovanými magnety a reverzním vinutím na jedné z cívek, které zajišťovalo, že byly cívky vůči sobě v protifázi. Prototyp snímače předvedl Gibson na NAMM show a reakce byla nadšená!
Loverovi trvalo zhruba rok, než konstrukci snímače vyladil. 22. června 1955 Gibson zažádal o patent na toto nové řešení. Americkému patentovém úřadu trvalo čtyři roky (až do 28. července 1959), než patent udělil. 1956 Gibson osadil nový snímač na steel kytaru a 1957 na elektrické kytary s plným i dutým tělem, včetně modelu Les Paul. Na sklonku roku na zadní stranu snímače začali lepit nálepku "Patent Applied For", odtud se vžilo pozdější označení PAF.
V původním patentu Gibson specifikoval čtyři konstrukční řešení, z hlediska funkcionality a estetiky se ujalo řešení se dvěma cívkami vedle sebe. Lover říká: "Spočítal jsem si, že bude každá cívka potřebovat zhruba pět tisíc závitů, deset tisíc na snímač dohromady. Správně nastaveno, můžete tak dostat hlasitost stejnou nebo trochu větší než u P-90. Brzo jsme však zjistili, že toho dosáhneme i s menším počtem závitů." Dalším typickým prvkem Loverova designu byl nemagnetický kovový kryt snímače, který pomáhal eliminovat elektrostatické rušení. Lover experimentoval s nerezovou ocelí, ale s tou se velmi těžko pracovalo; pak se uchýlil k niklu. Snímač měl nastavitelné pólové nástavce na jedné z cívek. Zabudován do kytary byl zavěšen v plastikovém rámečku na dvou šroubech s pružinou, což umožňovalo každému kytaristovi nastavit snímač individuálně a také zabraňovalo přenášení vibrací těla kytary na snímač.
První humbucker s kódovým označením PU-490 (tady byly cívky zapojeny paralelně) představil Gibson v létě 1957 ve svém Gibson Gazette. Článek s názvem Opět první! hlásal: "Nejlepší pro nahrávání, vysílání a všude, kde potřebujete opravdu špičkový výstup!". Krátce po představení prvních tří modelů se HB stal standardem pro kytary vyšší třídy, jako Byrland, ES-5 Switchmaster, ES-295, L-5 a Super 400.
Zásadní ovšem byl zvuk kytary Les Paul, který nejvýznamněji ovlivnil éru rockových 60. let. Silnější výstup, teplý plný tón a neuvěřitelný sustain posunul zvuk kytary dále v hledání agresivnějšího a přebuzenějšího zvuku.
Přehled vyráběných modelů
1956 do podzimu 1957
Originál PAF s dlouhými magnety (cca. 6,25 cm dlouhý, 1,25 cm široký a 0,3 cm tlustý AlNiCo II a III), bez nálepky PAF, kryt z tryskané nerezové oceli, impedance cívky od 7 k? do 9 k?, černý vzhled. Použití AlNiCo II nebo III bylo celkem náhodné, proto snímače často znějí velmi různě.
Podzim 1957-1960
Stále originál PAF. Dlouhé magnety, "Patent Applied For" (PAF) nálepka, hliníkový kryt. Od začátku roku 1959 byly občas některé cívky náhodně bílé. Na všech zebra snímačích (tedy jedna cívka bílá, druhá černá), byly ty bílé bez nastavitelných pólových nástavců. Opačné verze jsou vyhledávanými raritami. V roce 1959 vznikaly také "double whites" (například na Les Paul Standard okolo sériového čísla 9 0600). V polovině roku 1960 postupně vymizely a další byly již černočerné.
1961-1962
Poslední originální PAF snímače. Od července 1961 se začal používat menší "krátký" magnet (5,9 x 1,25 x 0,3 cm), stále byla používaná PAF nálepka.
1962-1965
První snímače s označením "Patent no.", hliníkový kryt, krátký magnet, "PAF style" cívky.
1965
Pozdní "patent no." snímače, chromovaný kryt.
1965-1975
T-top nebo T-bucker (pojmenované podle "T" na vrchní straně snímače), "Patent No 2,737,842" nálepka (chybné číslo, odkazuje na dřívější patent kobylky a struníku Les Paula), krátký magnet.
Zhruba mezi roky 1965 až 1968 začal Gibson používat místo ručního navíjení cívek automatický systém. Od té doby mají cívky stabilně impedanci 7,5 k?.
Od 1976 do osmdesátých let se stále vyrábí "T bucker", ale již se správným číslem patentu, které je nyní na spodní straně snímače vyraženo.
Od 80. let se vzrůstajícím zájmem o reissue sunburstovaných kytar Les Paul u Gibsonu začali s přepracováváním snímačů, tak aby zákazníkům mohli nabídnout legendární "Patent Applied For". V roce 1990 byl představen `57 Classic, který se odkazuje na zvuk pozdních 50. let. Dalšími novinkami vývoji byly např. různé rozteče mezi pólovými nástavci pro snímač u kobyly a u krku, snímače s keramickými magnety a velmi silným výstupem, P-100 s dvěma cívkami na sobě, Tony Iommi Signature HB bez pólových nástavců, P-94 single-coil rozměru HB. Nové milénium Gibson přivítal novými snímači BurstBucker.
Nejznámější výrobci elektromagnetických snímačů pro kytaru (v abecedním pořádku)
Bartolini, Bill Lawrence, DiMarzio, EMG, Fender, Gibson, Ibanez, Joe Barden, Kent Amstrong, LR Baggs, Lindy Fralin, PRS, Q Tuners (první snímače na světě s neodymiovými magnety), Seymour Duncan, Shadow, Schecter, TV Jones
Čeští: Juraj Turza (pro Kent Amstrong), Radovan Macho - R. M. Pickups
