Charismatický zpěvák, hráč na klávesy a skladatel Honza Holeček byl členem mnoha domácích skupin, jako jsou Freeway Jam, The Way, Black Rain, Red Baron Band, Luboš Andršt Blues Band a další.
V současnosti koncertuje s cover bandem The Allman Company, s kapelami Livin Free, Prak, Energit a v akustickém duu s Pavlem Marcelem. Tak pojďme se společně podívat, co ho inspiruje k nové tvorbě a jakou muziku vlastně poslouchá.
Jak ses dostal k rock ‘n’ rollu a co byla první tvoje stěžejní deska?
K rock ‘n’rollu jsem se dostal hodně brzy. Tuhle muziku jsem začal vnímat a milovat naplno, když mi bylo tak čtrnáct. Hodně mi pomohl švagr, který byl zapálený „hi-fista“ a měl zdroje na desky starých kapel a já si jezdil skoro každý týden tramvají pro nové tituly, co byly v naší komunitě právě v emisi. Tehdy jsem měl po rodičích páskáč Tesla B43, který byl těžký jak pytel vápna, a já ho převážel a nahrával, poslouchal a hltal. Gramec jsem neměl, ten jsem si koupil až v šestnácti za našetřené peníze.
Kterou desku sis koupil jako první, za peníze ze své vlastní kapsy?
Přesně to nevím, ale patrně něco z „polské kultury“ možná nějaké SBB či Czesława Niemena. Desky tam byly za 44 korun a kvůli tak pěkné muzice si člověk odpustil kus žvance i to pivo U Kalendů. Občas něco vyšlo i u Supraphonu, pamatuju si, že to byl tak rok 1983-84 a vyšlo album od Dire Straits Love over Gold, tam jsem si zamiloval Marka Knopflera jako kytaristu. Album je z roku 1982, tady byl Supraphon v licencování neuvěřitelně rychlý.
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Pro mne jsou v životě zásadní dva nástroje, a to zpěv a Hammondky, a z toho hodně vychází i hudební vzory. U těch Hammondek je to Jimmy Smith a Jack McDuff. Co se zpěvu týče, tak Steve Marriott, Cat Stevens, Gregg Allman, John Kay, Stephen Stills, David Crosby. Kdybych měl jmenovat jednoho, který mne dostal po všech stránkách, tak je to asi Gregg Allman.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače a hráče?
Velký, ale ustálený, co se týče poslechu. Poslouchám hlavně americkou hudbu. Americká hudba je pro mne koktejl všech směrů, které ji nádherně kolorují, mám na mysli zejména country, blues, gospel. Poslouchám hodně i jazz, hlavně 50. až 60. léta, a pak i hodně vážnou muziku. Jako hráč jsem myšlením prostě z padesáti procent bluesrocker a z padesáti procent písničkář. Rád dělám „bugr“ a rád ty samé věci hraju třeba s Pavlem Marcelem na akustickou kytaru.
Kterou desku ze své sbírky bys nikdy nedal z ruky?
Je to Kuře v Hodinkách. To je pro mne opravdu perla a moc pro mne znamená po všech stránkách. S většinou ze členů Flamenga jsem navíc hrál a s Vláďou Gumou Kulhánkem dokonce hraju už spoustu let v různých projektech, Ať už je to Energit, Livin Free nebo spolu se Standou Kubešem v kapele Prak. S Ernem Šedivým jsem zažil věci, na které nezapomenu celý život, jsou to krásné vzpomínky. Jednou bych to chtěl sepsat možná.
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
To je velice osobní otázka, nicméně asi sólový Peter Hammil v KC Eden, tuším v létě 1991. Ale je to těžká otázka, stejně tak Neil Young v Holešovicích s Pearl Jam v roce 1995 nebo náš společný koncert s Buddy Guyem v roce 2018 v Lucerně, hráli jsme tam s Energitem s Lubošem Andrštem, jako support. Pak jsem mohl koncert sledovat ze zákulisí, bylo to fantastické.
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru 10 desek, a nevešly se tam?
Těch je hrozná spousta, ale třeba: Humble Pie - Smokin’, Grand Funk Railroad - Phoenix, We’re An American Band, The Allman Brothers - At Fillmore East, ale i spousta desek jazzových, Theloniua Monka, Johna Coltrana, Milese Davise, Oscara Petersona a mnoho dalších.
Pouštíš si desky z LP nebo CD?
Zatím ani z LP a CD. CD jsem zrušil úplně a buduju si čistě „vinylovou elektrárnu“, ale ještě mi to zabere nějaký čas. Jdu starou cestou přístrojů, na který jsme si brali kdysi úvěr jak na stodvacítku. Vše už mám, jen řeším „bedny“ a začnu sbírat ve velkým. :-)
Crosby Stills Nash & Young - Déjà vu (1970)
Z této desky jsem byl naprosto uchvácen a tato deska mi změnila zcela hudební život. V podstatě mne hrozně motivovala i lidsky. Zvlášť skladba Almost Cut My Hair je něco jako moje hymna.
Genesis - Live (1973)
Bylo to ve druháku na střední škole, desku jsem měl staženou na kazetu a sjížděl ji pořád dokola. Legrační bylo, že abych si šetřil baterky, přetáčel jsem tu stranu tužkou. Málem mi upadla ruka.
Neil Young - Harvest (1972)
Podle mě album, které mě hodně ovlivnilo myšlením a hráčsky. Dostal jsem ho, myslím, k Vánocům 1985. Myslím si, že skladby jako Heart of Gold nebo Old Man patří do základních pilířů světové hudby 20. století.
Led Zeppelin - Led Zeppelin (1971)
Pro mne je to, spolu s prvním albem, nejlepší deska Led Zeppelin. Tato nahrávka pro mne byla velmi inspirativní, hlavně co se týče zpěvu. Jak zde Robert Plant zpívá je neskutečné. Strašně silné album.
Jethro Tull - Benefit (1970)
Mám na ni vzpomínku, že to byla úplně první deska, co jsem si pustil na svém gramofonu, který jsem si koupil. Desku jsem měl půjčenou od našeho profesora češtiny. Gramofon byl bez zesilovače, a ten jsem tenkrát ještě neměl, tak jsem ho propojoval přes zmíněný magnetofon Tesla B43 a zesilovač jsem používal z něho. Byly to primitivní podmínky, ale byl jsem rád, že mi to alespoň nějak funguje.
Van Der Graaf Generator - H to He, Who Am the Only One (1970)
Z této desky jsem skoro nespal; na lyžáku v prváku na střední škole jsem neposlouchal nic jiného. Deska je z roku 1970 a je jejich třetí v řadě. Má neskutečnou atmosféru a zvuk. Pár skladeb jsem stáhl a hrál posléze i jako covery s různými muzikanty.
Neil Young - Decade (1977)
Nádherné shrnutí tvorby Neila Younga od roku 1967 až 1977, krásný výběr od doby Bufalo Springfield až po sólové desky Zuma. Neuvěřitelná deska, vážně. I tehdy na burze se prodávala za 900 korun, což byla půlka výplaty.
Humble Pie - Performance Rockin’ the Fillmore (1971)
Pro mne absolutní top, desku jsme hodně poslouchali s Ernem Šedivým. Marriott tady dokazuje, že je opravdu jeden z nejlepších zpěváků bluesrocku a hardrocku všech dob. Hrozně mne v roce 1991 zasáhla jeho krutá smrt.
Jeff Beck - Live with the Jan Hammer Group (1977)
Podle mě jedna z nejlepších live desek vůbec. Byla to moje obrovská inspirace a motivace. To, co se na desce odehrává, je nadpozemské a neopakovatelné, hráčsky i zvukově. Tuhle desku jsme hodně poslouchali s Jindrou Musilem u něho doma v Karlíně, zvlášť ve skladbě Darkness / Earth in Search of a Sun, kterou začíná Jan Hammer na Minimoog se opravdu třásl celý dům.
The Allmann Brothers - Brothers and Sisters (1973)
Opět zásadní deska pro mě, jako pro hráče na B3 a zpěváka. Gregg Allman je pro mě naprosto zásadní člověk v této hudbě, který mne nasměroval tam, kde se nalézám a kde jsem rád a chci dál žít a hrát. Koneckonců hudba tuhle sílu má a v hodně případech určuje životy lidí, podobně jako láska.
