Minule jsi říkal, že se v rámci nauky o půltónech podíváme na chromatiku a tak.
Ano. A přidáme si k tomu i tóny enharmonické, které s tím souvisejí. Půltóny tedy známe diatonické a chromatické.
Jak se to liší?
Vlastně v tom, že chromatické půltóny vznikají ze základního tónu jeho zvýšením či snížením, diatonické půltóny nám vyjadřují vztah dvou sousedních tónů tím, že tyto půltóny jsou odvozeny od různých tónů.
Radši mi řekni příklady, tohle je takové...
Jistě. Chromatické půltóny jsme si vlastně uváděli minule, kde jsme u zvýšených či snížených tónů přidávali k jejich názvu buď koncovku -is nebo -es.
Aha, takže to jsou třeba g - gis, h - b a tak?
Ano, a nemusíme začínat vždy na základní tónové řadě, takže sem patří třeba dis - d. Chromatickými půltóny jsou ve svém vztahu i další tóny, vzniklé dvojitým zvýšením či snížením.
Takže např. d - dis - disis nebo a - as - asas?
Přesně. No a diatonické půltóny jsou odvozeny od dvou sousedních tónů, takže sem patří např. g - as nebo a - b. A zase se nemusíme omezovat na základní hudební abecedu, takže můžeme jmenovat např. des - eses nebo his - cis.
V tom případě základní tónovou řadu můžeme ve zmíněném vztahu nazývat diatonickou řadou, když jde tedy o vztah dvou tónů.
To je správně. A když tuto řadu doplníme všemi půltóny, tak dostaneme...
Jo takhle, dostaneme chromatickou stupnici, všechny tóny.
Jistě, vznikne chromatická řada tónů, kterou můžeme psát různými způsoby, kdy se mění pořadí jednotlivých půltónů, diatonických a chromatických. Podívej se na příklad. Nádherně to vyplyne na první pohled už na tabulatuře.
A proč se to vůbec takto dělá?
No, vedle teorie a stavby stupnic třeba i z toho důvodu, že chromatické posuvky píšeme jenom před tu notu, kterou chceme zvýšit či snížit a to zrovna v tom taktu, kde to potřebujeme. To znamená, že ten posun neplatí pro celou skladbu a platnost té posuvky je omezena délkou taktu. Ovšem, pokud tu posuvku nezrušíme u další noty stejné výšky odrážkou.
Diatonické posuvky pak píšeme do notové osnovy hned za klíč v určeném pořadí a jejich platnost trvá pro tyto noty po celou dobu skladby.
Pokud ovšem v nějakém taktu nenapíšeme další posuvku nebo odrážku. Takže tohle je vlastně předznamenání?
Ano, ovšem o tom se ještě budeme bavit. A teď ještě ty enharmonické neboli stejnozvučné tóny. To jsou ty tóny, které stejně znějí (mají stejnou výšku), ale různě se jmenují a zapisují. Např. tón cis zní stejně jako des, fisis má stejnou výšku jako asas atd.
Takže v konečném výsledku, v reálném vyznění ve výšce tónu žádný rozdíl není?
Vždyť si to zkus.
To znamená, že všechny tóny diatonické řady mají tři různé názvy, jsou vzájemně enharmonické.
Ano, kromě tónu gis. Projeď si hmatník.
Diatonické a chromatické půltony - 3 příklady zápisu
Enharmonické tóny
