Milý Yllasi,
s naší kapelou zkoušíme ve zkušebně, kterou sdílíme ještě s jednou další kapelou.
Domluvili jsme se, že si navzájem nebudeme šahat na svoje věci a hrát na cizí aparáty. Přesto jsem přesvědčenej, že na mýho novýho Marshalla někdo cizí pořád hraje. Pokaždý totiž stojí jinde, než kde jsem ho nechal stát, a korekce jsou nastavené jinak. Rozumná domluva bohužel nestačí, protože nikdo samozřejmě nikdy nepřiznal, že na ten aparát hrál. Nemohl bys mi poradit, co mám udělat pro to, aby na ten aparát opravdu nikdo hrát nemohl? Stál mě fakt hodně peněz a chci, aby mi vydržel co nejdýl. Už jsem z toho fakt na nervy.
Díky, Ondra
Milý Ondro,
tento problém určitě neřešíš sám a je to nepříjemné. Nástrojová aparatura je drahá a docela křehká věc a rozumím tomu, že ne každý chce svůj aparát nechávat k dispozici komukoliv. Nejlepší by samozřejmě bylo s takovými lidmi zkušebnu prostě nesdílet, ale chápu, že ta místnost se sama nezaplatí, a není to prostě úplně jednoduché. Ve chvíli, kdy nefunguje domluva a důvěra, je třeba některé věci vysvětlit trochu víc polopatě...
Vozit si kvůli tomu svoje věci domů je dost nepraktické a zkušebna by tím ztratila velkou část svého smyslu. Nějaká opatření ale při troše vynalézavosti existují. Tak třeba nenechávat v blízkosti aparátu kabely, potřebné k jeho provozu. Nechávat přímo na aparátu ceduli s nápisem „toto není erár!“. Relativně jednoduché řešení je také třeba při odchodu z aparátu vyndávat pojistku u napájecí šňůry. Aparát potom prostě nejde zapnout. Pokud je aparát v nějakém obalu nebo kejsu, je možné ho nějakým způsobem zamknout, třeba visacím zámkem... Občas se namátkou přijít podívat do zkušebny v čase, kdy zkouší onen podezřelý pachatel...
Je smutné, když člověk musí řešit takové „blbosti“, ale obrana proti bezohledným blbcům občas obnáší trochu divné činnosti. :)
Přeju hodně štěstí a co nejmíň blbů v tvém okolí!
Yllas
