Yllas

Milý Yllasi,

mám na tebe dotaz: Jak je to s hlazenými strunami na pražcovou baskytaru? Viděl jsem pár lidí, kteří na ně nedají dopustit, jiní na ně zase nadávají. Někdo mi říkal, že jsou dobré leda tak na bezpražec, protože neničí hmatník. Že je to zbytečně zahuhlaný a mrtvý... Ale proč je používá třeba Pino Palladino na svém pražcovém Precisionu? Jaké jsou výhody a jaké jsou nevýhody hlazenek? Předem díky!

Kuba

 

Ahoj Kubo, hlazené struny na baskytaru byly dlouhou dobu v podstatě v propadlišti dějin. V padesátých letech, kdy se začala používat baskytara, se ale žádné jiné basové struny nevyráběly. Roundwounds, tedy dnes obyčejné, hrubě vinuté struny, se začaly masově používat až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Nicméně poslední dobou se začaly hlazenky zase vracet do povědomí hráčů a mnoho jich na ně nedá dopustit. Hlazené struny se totiž vyznačují unikátní zvukovou charakteristikou - mají hutnější, kulatější, hlubší, jakoby medovější zvuk a charakteristický atak. Oproti hrubým strunám mají poněkud kratší sustain a méně výšek. To samozřejmě dost komplikuje použití takových disciplín, jako je slap nebo tapping. Ale zvukaři si chválí, že se baskytara s hlazenkami velmi dobře pojí se zbytkem kapely, plní opravdu „basovou“ funkci a neleze ostatním nástrojům do zelí. A hraní trsátkem zní s hlazenými strunami famózně! Chudý baskytarista také ocení, že hlazené struny na base v podstatě nestárnou a na rozdíl od strun hrubých jsou rok od roku lepší. Legendární James Jamerson na své base nevyměnil struny ani jednou za celou svou kariéru.

 

Použití těchto strun má velký vliv na hratelnost, někomu vyhovuje, že se po strunách mnohem lépe „klouže“, někomu ale tyto struny trochu lepí a celé to působí trochu neohrabaně. Také mají obvykle, zvlášť ze začátku, trochu větší tah než hrubé struny stejné tloušťky.

 

Každopádně jsou ale, i přes všechny nedostatky, hlazené struny nenahraditelné. Je to celé věc zvyku, vkusu a hudebního žánru, který hraješ. A velká většina starých rockových, ale i třeba funkových a soulových nahrávek, které ovlivnily směřování současné populární hudby, byla natočená právě na basy s hlazenými strunami. Zkus někdy vzít do ruky Fendera Precisiona s hlazenkama, zapoj to do starýho, nakouřenýho lampáče, a uslyšíš sám.

 

Hodně štěstí a ať to duní!

Yllas

Psáno pro časopis Muzikus