Milý strýčku Yllasi,
protože se nám online koncerty s kapelou pěkně rozjelY, říkali jsme si, že bychom se měli zamyslet nad oblečením na vystoupení. Můžeš mi, prosím, poradit, co je asi tak nejvhodnější?
Děkuji, Tvůj synovec Alf
Drahý Alfíku,
tímto problémem se zabývají hudebníci od nepaměti. Těžko mohl hrát a zpívat melodie pěvec ve středověku své milé pod balkónem v roztrhaných hadrech (tehdy opravdu neexistovala nezávislá scéna). Pojďme ale k dnešku. Ono by stačilo napsat - je to jedno, nosí se všechno. Svým způsobem je to pravda, ale... Dovedeš si představit tvrdé rockery v obleku, vymydlené, učesané na patku? I nyní má tedy víceméně každá muzika svůj styl oblečení, dresscode, abych byl trochu světový... Pop kulturu vynecháme, to je na dlouhý výčet. Nejlépe jsou na tom hudebníci nezávislé scény. Tam je to fuk. Vzhledem k nezávislosti muziky musíš dát najevo i ty, že opovrhuješ vším okolo sebe. Čili sem tam díra, šedivá barva je nejlepší, tkaničky jsou přepych. Vše oprané, občas zalátané. I jazzmani jsou na tom dobře. Vše je sice už čisté, bez děr, ale jakkoliv poskládané. Laco nepotřebuje ani vršek. A potom přicházejí rockeři. A tady pozor. Zde je dělíme mnohem více. Mladá kytarová scéna kratší vlasy, trubky kalhoty a výraz nezájmu. Zastydlé máničky nahoře pleš, vzadu dlouhé vlasy, které zbyly, oprané džíny a triko s nápisem AC/DC. Tvrdší metalisti občas nějaký ten řetěz, černá barva oblečení, potetované celé tělo a výraz dozorce burlaků na Volze. Pankáči jsou samostatná kapitola. No a zbývají ultratvrďáci, kteří nasazují na obličej umělé masky ďáblů a vše kladné je jim protivné. Horší je, když se jim potom z nástrojů line nepopsatelná směs vesnické zábavy.
Musím ale upozornit, že nejlépe jsou na tom dámy rockerky. Tam stačí něco málo poodhalit a úspěch je zaručen. Ostatně už si toho všimly i některé pánské kapely a mají s tím úspěch, zvláště u učňovské mládeže.
Vidíš tedy, že je z čeho vybírat. Hlavně nezapomeňte při tom výběru cvičit na nástroje. To je stejně asi nejdůležitější.
Tvůj strýček Yllas
