Ahoj strýci Yllasi,
píšu ti, protože jsem fakt naštvanej!
Problém je v tom, že skládám vlastní písničky s kytarou a nechce se mi řešit to ještě doma - nahrávat a nahrávku pomocí nějakých programů vytvořit i s bicíma, klávesama a kdovísčím všim. A s tím mi měl pomoci kámoš, který mi to už dlouho slibuje. Jenže když nadešel nyní konečně čas a lámání chleba, chce za to peníze! No, dost mě zklamal, protože i když jedeme každý s vlastní tvorbou za sebe, tak se obrovsky podporujeme. Jeden pořádá koncert a pozve tam druhého, furt si hážeme hudební inspirace apod. V neposlední řadě se známe odmala... Prej kdybychom nahrávali něco společně, že si nebude za mastering atd. nic účtovat, ale vyloženě pro někoho jiného prej jo. Prej ho to stojí čas a potřebuje motivaci... No, obrovsky mě fakt zklamal, jelikož nás muzika ještě neživí a doděláváme teprve školy. A já se chci věnovat primárně kytaře a tohle je prostě další samostatný obor. Co si o tom myslíš?
Pa, Pepa
Ahoj Pepíku,
zajímavá otázka nebo otázky, to musím říci. No jo, dříve stačilo něco složit a pak to dodělat s kapelou, se kterou se pak šlo po určité době, když to tedy klapalo, do studia. Nyní je doba, že dokáže zastoupit celou kapelu i jedinec, který vezme do ruky kytaru a z mpétrojky si pustí celý doprovod. Nehledě na to, že studiová práce je drahá záležitost. Synovče, máš několik možností. Buď si nakoupíš základní výbavu, kterou ti kamarád jistě poradí, a začneš se učit skládat tracky sám přesně tak, jako to začal on. Tato varianta obsahuje několik nevýhod i výhod. Jednak se ti otevře úplně nový svět a nové možnosti, což může být pro mladé lidi skvělé. Nevýhodou je, že na úkor času hraní a vylepšování svého hraní na kytaru ti ten čas zabere sezení u počítače a nebudeš mít nástroj patrně tolik v prstech. Pak tu máme také možnost jít na to prostě postaru a ignorovat ten způsob, že se budeš věnovat tvorbě tracků jako tvůj kámoš. Místo toho prostě vezmeš kytaru, půjdeš na koncert a... hraješ, hraješ a hraješ. Existuje spousta skvělých umělců, kteří moderní technologie nepotřebují a jsou prostě výborní, co si budem’... :-) Tím chci říci, že toto není jednoznačně podmínka, jak dělat součastnou hudbu, jak vy mladí říkáváte. A nyní způsob třetí, který souvisí s překecáním kímoše či jeho prací. Když si to vezmeme pěkně logicky: I kdybych ti nyní ty tracky udělal a strávil nad tím ten čas, tak se do budoucna objeví ten problém opět, nebo ne? Takže se dostáváme opět patrně k prvním dvěma způsobům... Rozhodně ho nemá cenu překecávat nebo se s ním hádat. No a i kdybys ho překecal, tak do toho stejně nedá maximum, protože bude naštvaný apod. Otázka je, kolik peněz za to chce a kolik toho chceš taky nahrát, což jsi tady nespecifikoval. Myslím si ale, že za nějakou flašku a třeba pětistovku má smysl zkusit s kámošem vytvořit aspoň jeden dobrý track a pak pokračovat hlavně v hudbě dál a uvidíš, kam tě cesta dovede. Třeba se začne dařit postupně i takovým způsobem, že si budeš moci do budoucna prostě lidi či studia zaplatit. Podle mého není vůbec marné si nějakou základní výbavu koupit a zkoušet komponovat písničky jako celek už i takto na začátku. Za nás ty možnosti nebyly a vy to máte na dosah ruky, jak nikdo předtím. Ještě mě napadlo, že pokud otázka se točí jen kolem toho, zda je fér, že za to bude chtít peníze, tak odpovím takto: Zkus se nachvíli vžít také do jeho kůže a zeptat se, co bys byl ochotný pro kamarády podstoupit, a co už je třeba přes čáru. Třeba zjistíš, že vlastně tak velký kámoš to není, nebo že bys toto v jeho kůži vlastně také nepodstupoval.
Snad jsem trochu poradil a neházej flintu do žita!
Tvůj strýček Yllas
