Milý strýčku Yllasi,
nevím, jestli se tě už někdo ptal, ale jak je to se zpíváním v češtině jiných, zejména anglických, skladeb? Někdo říká, že to je porušování autorských práv, někdo, že když je to v angličtině, tak si můžu zpívat, co chci, od koho chci. Jak je to doopravdy?
Tvůj synovec Oskar
Milý Oskare,
ty můj zvědavý synovče! Kdyby takových jako ty bylo více, nepotkávali bychom se s některými hrůznými výjeby (promiň, to byl překlep, mělo tam být „v“) v oblasti živé hudby, mnohdy u interpretů na nejvyšších příčkách. Tvůj dotaz nesměřuje ovšem do oblasti správce kolektivního zastupování a k organizacím, kde některé respektuji, a z některých mi je na zvracení, ale jaksi stojí na druhé straně plotu a ptá se ten, kdo chce hrát a hrát i věci, které publikum na zábavách chce slyšet. A jsme u problému cover verzí.
V tomto časopise se několikrát problematika probírala, ale jaksi z muzikantského hlediska. Jenže je tu i jiný rozměr, a to je ochrana práv autora. A to u cover verzí jaksi nikdo moc neumí, a v naší banánové republičce ani moc neřeší dokonce ani špičky mainstreamu. Takže vraťme se k samotnému pojmu. Cover je z anglického kryt, zakrýt, víko apod. Tedy cover verze je něco, co „zakrývá“ nebo „překrývá“ to původní. A protože jsme v českých zemích, máme dvě možnosti, jak na cover nahlížet:
1) Cover je zakrytí pouze autora či interpreta, takže hrajeme písničku přesně podle originálu, v originálním jazyce i textu. A nehodlám se tu zabývat problémem, jak moc se musí lišit hudba, aby se nejednalo o cover verzi. Prostě písnička je složená v angličtině, někdo zpívá ji a v Čechách ji chceš, Otíku, zpívat ty úplně stejně jako originál. Pak záleží na tom, jak ji chceš užívat. Pokud ji chceš, zahrát pár kamarádům v hospodě, je to v pohodě. Pokud ovšem ji chceš hrát někde, kde se vybírá vstupné, správný postup by měl být, že odvedeš poplatek kolektivnímu zástupci, tedy OSA. Protože autorská práva jsou jedněmi z nejdéle mezinárodně chráněných práv jednotlivců (Bernská úmluva z roku 1886). Nemusíš se tedy ptát autora, zda souhlasí s interpretací svého díla tvým hlasem či souborem. Zaplatíš práva a můžeš směle hrát.
Jiná je situace, kdy cover znamená zakrýt část díla a nahradit jej něčím jiným. A o téhle fázi tady fakt drtivá většina lidiček nemá ani tušíení, natož aby ji respektovala. Pokud totiž chceš třeba Beatles zpívat v češtině, se svým textem, musíš požádat autora o svolení k použití vlastní verze textu. Osobně jsem se s tím před lety vyblbnul, ale zas mám zarámovaný dopis Boba Dyllana o tom, že mohu použít český text pro jeho píseň Knocking on Heavens Door. Takže musíš vzít český text, nechat jej přeložit do angličtiny, odeslat příslušnému autorovi (nebo jeho agentovi) a čekat. Bez svolení autora totiž nesmíš jeho dílo měnit ani upravovat, a to i když bys měl koupená práva dle předchozího odstavce.
No a naposled musíš vždy uvést, kdo byl originálním autorem tebou zpívané cover verze skladby při každé produkci. Samozřejmě mnohdy agent příslušného autora chce jednu kopii nosiče, kde se schválená verze objeví, nebo obrazový záznam, ale to jsou už návazné detaily.
O tom, kdo kdy a jak respektuje autorská práva, od celebrit až po posledního vesnického muzikanta, si již udělej obraz sám. Ale jen upozorňuji, že některá porušení i na úrovni vesnické zábavy může muzikanty stát pěkně velké problémy. Obzvlášť u některých autorů.
Tvůj strýček Yllas
