O slovenském trumpetistovi Lacu Deczim, žijícím v současné době v New Yorku je známo, že má vynikající čich na talentované muzikanty. Mladý klávesista rakouského původu Walter Fischbacher není v tomto ohledu výjimkou. Alba jeho domovské kapely Phishbacher sice nejsou v Čechách v běžné distribuci, nicméně po návštěvě stránek Phishbacher.com a poslechu několika ukázek z tvorby jsem se odhodlal k rozhovoru s prvotřídním klávesákem s vizáží filmového mafiána.
Je těžké živit se v New Yorku hudbou pro někoho, kdo pochází z Vídně ve střední Evropě?
Vlastně nejsem z Vídně, ale z jednoho městečka v Rakousku. Ve Vídni jsem však začal studovat klasickou hudbu a jazz. Poté jsem na dva roky odešel do New School, a to mi hodně pomohlo, protože jsem měl co dělat a získal jsem i nějaké kontakty. Živit se hudbou v New Yorku, je ale těžké pro každého, takže je nejspíš jedno, odkud pocházíte.
Záleží tedy jenom na schopnostech?
Ano, ale tradice výuky jazzu je dost odlišná. To, co jsem se naučil v New Yorku, bych se nikde jinde nenaučil.
Mohl byste popsat svůj muzikantský vývoj?
Na klavír hraji od sedmi let. Otec byl pianista, doma byl klavír, a tak to nějak logicky vyplynulo. Nejprve jsem se učil jen klasickou hudbu. V patnácti pak přišly první kapely a já začal hrát rock, pak přišel i jazz, tedy spíše něco, o čem jsme se domnívali, že je jazz. A od té doby v tom tak nějak pokračuji. I když jsem studoval klasickou hudbu, vždycky tu byla kapela. Nejprve jsem se věnoval akustickému jazzu, ale v současnosti s triem provozujeme spíše jazz - fusion, vždy ovšem záleží na konkrétním projektu.
Co vás dovedlo k tomuto směru?
Nejspíš Chick Corea. Ten mě přivedl k jazzu. Dříve jsem poslouchal i hudbu jako Deodato (latinskoamerický fusionový klávesista - pozn. autora), ale tohle byla opravdu bomba. Pak jsem dostal do rukou jeho Return to Forever, a to mě vlastně přivedlo k elektrickému jazzu.
Takže Chick je váš největší vzor?
Určitě! Vzpomínám si, že tehdy, když mi bylo šestnáct nebo sedmnáct, měli všichni na bundách napsaná jména svých oblíbenců. Ostatní měli na zádech Beatles, Stones anebo něco podobného, ale já chodil s Chickem Coreou na zádech. Samozřejmě mě ovlivnili i Herbie Hancock a Keith Jarret. Vzpomínám si na rozhovor právě s Jarretem, kdy na otázku ohledně kreativního využití syntezátoru odpověděl, že ho napadá pouze efektní shození z pódia. Rád bych také jednou natočil čistě akustické provedení vlastních věcí, ale v současnosti jsem zaneprázdněn elektrickou hudbou.
A jak jste na tom s elektronikou?
Elektronickou hudbou se také zabývám. Hlavně, když dělám hudbu pro televizi a reklamu, tak často zabrousím do chill outu. Elektronika má určitě vliv i na naše desky, ale naživo ji nevyužívám. S Lacem vlastně nějaké samply použiji, proto mám dnes troje klávesy místo obvyklých dvou.
Jaký je vlastně rozdíl mezi hraním s Deczim a s vlastní kapelou?
Jsou to rozdílní muzikanti a hlavně rozdílné kompozice. Lacovy skladby jsou trochu jednodušší, a tím přístupné i běžnému posluchači, který zase tolik neposlouchá jazz. Naše hudba tedy není až tak složitá, ale má určitě komplikovanější strukturu.
Zdála se mi také poněkud agresivnější.
To je asi způsobeno odlišnými muzikanty. Právě jsme dokončili šestitýdenní turné a už jsem zpátky u Laca. Samozřejmě nemůžu posoudit, jak to vnímá posluchač, ale možná jsme opravdu agresivnější, nebo bych spíše řekl soustředěnější.
Co říkáte tomu, že klávesová tria jsou stále populárnější.
No, my jsme sice trio, ale snažíme se hrát co nejvíc s dalším melodickým nástrojem. Velká výhoda tria je v lehkosti dopravy a finanční nenáročnosti. Hudebně je tu také rozdíl, každý dostane více místa a může se projevit. Poslouchat ale celý koncert jenom klávesy je velmi náročné na pozornost posluchače. Trubka anebo saxofon to rozhodně oživí, zpřístupní.
Máte zkušenosti s americkým a evropským způsobem výuky jazzové hry. Můžete je porovnat?
No, už je to docela dávno, do New School jsem chodil před deseti lety. Abych se přiznal, výuka ve Vídni nebyla zrovna nejšťastnější. Můj učitel se často vůbec nedostavil, a když už přišel, tak něco jen tak zahrál a já ho pak prosil, ať mě to naučí. Myslím, že od té doby se mnohé změnilo, a toto byl asi problém jednoho konkrétního učitele. V New Yorku to probíhalo naprosto obráceně. Měl jsem naprosto vynikajícího učitele a zkušeného jazzmana, který hrál s Davem Liebmanem. Přinesl svůj koncept a každou hodinu mě učil něčemu novému. Pět let na Vídeňské jazzové konzervatoři mě vůbec ničemu nenaučilo, nezískal jsem potřebné základy. Měl jsem totiž z klasiky perfektní techniku, takže jsem se vším tím nějak prokousal. Kdyby jste po mně tehdy chtěli zahrát blues, naprosto bych propadl, ale všechny závěrečné zkoušky jsem zvládl bez problémů. Takhle by to však být nemělo.
Jaká cvičení byste doporučil našim čtenářům, aby zlepšili své hraní a techniku?
Vlastně ani nevím, skoro vůbec teď necvičím. Hraní a skládání udržuje moji techniku v chodu, a to mi k životu bohatě stačí. Doporučuji čtenářům najít si dobrého učitele.
Dostáváme se k vašim nástrojům. Můžete je popsat?
Moje hlavní klávesy jsou Roland RT600, které používám i jako master. Mají nejlepší Rhodes co znám a rozhodně jsem s nimi spokojen. Jedny mám tady a druhé v Americe.
Proč potom nepoužíváte originál Fender?
Náš autobus není na takové věci dost velký. Používám hodně klavírních zvuků a takto je to mnohem jednodušší. Na Rhodes jsem dlouho hrál, a nemám ho příliš v lásce. Nemá takovou "action", která by mi vyhovovala. Pro nějaké věci je to samozřejmě nejlepší, ale pak musíte mít správný lampový zesilovač, protože jinak to stejně tak dobře nevyzní. Zkrátka u mě vyhrál Roland. Na klavírní zvuky je sice možná lepší Yamaha, ale ta zase neumí ten Rhodes. Potom tu mám, také od Rolanda XP30, což jsou další klávesy, které používám na turné s Lacem. Je to velmi univerzální nástroj, který dokáže dobře vrstvit zvuky a efekty. Poslední nástroj je Yamaha Motif 6. Mám ho pro schopnost přehrávat samply, což používám i v triu pro nahrávky města a ruchů. Yamaha má také dobré zvuky lead synth a pěkné dechy, které využiji u Laca. Normálně ale používám jen dvoje klávesy, protože jsou lehčí na převoz. Z efektů mám Cry Baby a multiefekt DigiTech na amp modeling pro Rhodes. DigiTech je přizpůsobený na 110 V, takže ho navíc napájím ze speciálního adaptéru. Dvoje klávesy posílám do malého mixpultu, kde pak vytvářím stereo rozdělení.
Jaké je to být na turné s Lacem Deczim?
Laco je velmi originální člověk. S nikým podobným jsem se zatím nesetkal. Jeho syn je vynikající muzikant. Laco rád na turné vše organizuje sám, takže s sebou taháme i PA a na cestách nemáme moc prostoru. Ale alespoň je s ním zábava.
Chcete na závěr ještě něco vzkázat našim čtenářům?
Myslíte nějaké hluboké poselství věčné moudrosti?
Něco na ten způsob.
Tak tedy: hlavně naslouchejte svému srdci a následujte své sny. Samozřejmě je třeba dělat i kompromisy, ale nikdy byste neměli ztrácet ze zřetele to, o co doopravdy usilujete.
To nebylo nejhorší. Děkuji za rozhovor.
?
