Po dlouhých pěti letech, jejichž část strávila Blanka Šrůmová v Peru, vyšla její druhá sólová deska s názvem Underground.
Mezitím Aleš Zenkl (producent desky) pracoval na jiných projektech. Impuls na novou desku přišel od Blanky. "Dělat desku Blance je pro mne náročnější, jelikož si většinu práce dělám sám. Nejdřív nahraju demo verzi písničky s vlastní melodií zpěvu, a pak pozvu Blanku, která si vytvoří svoji vlastní. Ani jí nepouštím původní, protože dělá lepší melodie. Pak si napíše text. Následně jdeme do studia, kde nahrajem bicí a zbytek natočíme většinou u nás v Elements. Je o dost těžší produkovat svoje věci, jelikož je hodně snadný ztratit nadhled. Většinou mi to taky trvá neskutečně dlouho, o čemž se teď určitě přesvědčil i náš vydavatel. Ale občas je přeci dobrý něco vytvořit, na to teď díky Blance nastala ta správná doba...
Písničky vznikaly v podstatě celých pět let, Aleš některé vyndal ze šuplíku, za pět let bylo inspirace mraky. A největší inspirací Blanky bylo jednoznačně Peru: "Proto máme na desce písničku Lima." Název desky byl zcela na Blance, a je podle první písničky, nemá žádný jiný význam. "Nikdo z nás se necítí být v undergroundu a v mým případě by to bylo i dost směšný."
Desku vydal Jindřich Kurka v distribuci EMI. "Vlastně jsme na desku neměli moc peněz," dodává Aleš Zenkl. "Vejít se do rozpočtu nebylo úplně jednoduchý, ale snažil jsem se, aby na desce bylo co nejmíň kompromisů... Že by přišel producent a nestaral se v podstatě vůbec o rozpočet, jen by kontroloval muzikanty a dával písničky umělecky dohromady, je dnes v podstatě sen. Peněz na nahrávání je čím dál míň. Tedy samozřejmě něco jiného je například Meky Žbirka, to je jiná liga. Takže producent se stává čím dál tím víc i zvukařem - umět si natočit věci sám, naučit se snímat nástroje, je v podstatě nezbytnost."
Nahrávací studio je přímo v centru Prahy, ale vzhledem k nedostatku místa tam není možné točit bicí. "Pronajímáme si externí studia na točení bicích a když zbyde čas, natočíme si něco dalšího (třeba španělky). Což je inspirativní záležitost, protože se potkáváme s novými lidmi a můžeme se od nich něco naučit. Díky tomu jsme potkali třeba Davida Kollera, který má svoje studio a věci kolem zvuku ho zajímají opravdu hodně. Je to velká škola. Třeba jen jak nastavuje kompresory... hodně je taví do červenýho. Mám takový přístup hodně rád. Vždycky vyždíme moc pěknej zvuk. Někdy taky točíme v Sonu, nebo třeba v Citronu.
Veškeré dozvuky (prostory) na desce jsou umělé. Tím, že se nástroje točily v místnostech oproštěných od dozvuku, obešly se problémy s prostory různých studií, kde se natáčelo. A navíc dal tento způsob natáčení zvukařům šanci více pracovat se zvukem v klidu až při míchání. "Je to můj způsob práce. Nemám rád, když mám například na bicích slyšet místnost, které se při míchání nezbavím. A třeba má být písnička intimní, bez prostorů. Mix je důležitá část aranžmá."
Hlavní rozdíl v koncepci zvuku mezi starší a novou deskou je v tom, že nová zní opravdu živě.
"Na minulý desce jsme hodně používali smyčky - byl rok 2000, jiná doba a líbila se mi hodně taneční scéna. Teď mám raději natočený živý bicí, živý kytary. Vše přirozeně nahrát, což je mimochodem nejtěžší. Nějak mě už nebavilo používat mraky loopů, kterých, mám takový dojem, bylo už nějak dost... Chtěl jsem, aby deska byla co nejživější.
"Většinou používám na snímání zpěvu a akustických nástrojů mikrofon Neumann U87. Ale když jsme se seznámili s Laco Deczim, točili jsme dost často na mikrofon, který mi přivezl z Ameriky. Je to dvoulampový sE Electronics, úžasná záležitost. Vyrábí ho malá firma, kterou Laco objevil, a dělá jim reklamu, protože se mu hodně líbí. Ten to potom trochu válcoval. Musel jsme se hlídat, abych nepřehnal euforii z něj a používal ho opravdu jen na věci, na který se hodí. Velmi specifický mikrofon, který se musí rozehřívat 45 minut, než se s ním začne natáčet. Elektrický kytary jsme točili klasicky. Půjčil jsem si od Davida Kollera starýho Voxe, který mě nadchnul, jelikož se na něj dá udělat všechno - tvrdý zvuk, měkký, čistý... V podstatě jsem pak přestal používat krabičky a jen tavil Voxe. Dokonce jsem měl nějaký stopy, které se mi povedly natočit na demáče, a pak už se mi je nepodařilo znovu podobně zahrát. Jednoduše jsem je z počítače prohnal přes Voxe a sejmul zpátky."
Písnička Night & Day byla záležitost Blanky. Občas zpívá s Big Chess orchestrem v Lucerna baru - hrají swing. "Blanka ji chtěla dát jako bonus, třeba po pěti minutách za poslední písničkou, ale mně jí přišlo škoda, hodně se mi líbila. A taky jsem si říkal, že je fajn dát swingovou věc doprostřed desky. Uši si odpočinou od kytar a stejnýho rukopisu. Točilo se v Českém rozhlasu a příští den mi přišel mix. Trval jim hodinu, neuvěřitelný. Byl to docela šok, ostatní písničky jsme míchali třeba jeden a půl dne a najednou někdo smíchá orchestr za hodinku. Ale musím říct, že taky podle toho vypadal. Nakonec jsme ji přemíchali. Na druhou stranu, nástroje byli sejmutý moc pěkně. Třeba bicí, krásný oldschool zvuk, vážně zněj jak ze šedesátých let. Někdo se snaží hrozně pracně docílit tento zvuk a přitom Vinohradská je k mání neustále."
"Ostatní míchačky jsme dělali takovým specifickým způsobem - přes web, protože kolega Samuel Pospíšil, který míchal desku, bydlí u Prešova. A navíc jsme natáčeli v podstatě rok a míchali průběžně. Takže jsme řešili poznámky přes prográmek Skype. Napojíte si do svého počítače mikrofon, a mluvíte neomezené množství času zadarmo. Každý jsme měli otevřený projekt ve stejném programu a on mi posílal presety plug-inů, abych věděl, jak mix zní. Byl jsem ve svym studiu, svůj poslech, svoje bedny, paráda. Data jsme si posílali přes DC++. Vlastně naprosté porušení, jak by měla míchačka vypadat. Tedy sedět u Sama a míchat s ním. Na druhou stranu, on je natolik dobrý, že si myslím, že to ani není potřeba. A hlavně jsem měl čistý uši a slyšel mix až v závěrečné etapě. Když jsem u míchačky už od zvučení kopáku, tak večer, když bych měl být nejvíce funkční, jsem většinou už úplně hluchej. Zasekli jsme se třeba jen u třech, čtyřech písniček, krásná spolupráce. Líbí se mi, že jsme v roce 2006."
Vše se nahrávalo do Sonaru. "Začínal jsem pracovat na Cakewalku 8 a zůstal jsem u něj. Vývoj Sonaru mi vždycky naprosto vyhovoval, byl tak akorát. Nikdy jsem neměl žádný důvod od něj odcházet. Hodně záleží, v jakém programu člověk začne pracovat. To samé je, když někdo dělá v Cubase. Většinou už měl třeba staré Atari a je na Cubase prostředí, který se vlastně tak úplně nezměnilo, zvyklý. Nemám moc rád německé programy, připadá mi, že jsou nelogický a zbytečně složitý. Spíš tíhnu k americkým. Některé věci, které má Sonar už dva roky, má teď Cubase jako novinky. Sonar mně přijde hodně podobný jako Pro Tools, v čemž je podle mýho budoucnost. Za chvíli budou takhle vypadat stejně všechny programy. Jsem o tom plně přesvědčený. Už se tomu všechno blíží, což je mimochodem dobře. Kompatibilita se hodně zvýšila, a to je fajn.
Se synťáky to mám stejné jako s loopy nebo kytarou, basou... Beru první zvuk, který se mi líbí. Navíc VST synťáků mám už teď hodně, asi jako každý. S nimi se teď roztrhl pytel. Naštěstí máme jednoho kamaráda, který je amatérský muzikant, a vždy nám doporučí věci, které za to stojí. Protože úplně nejhorší je probírat se plnými DVD s různými virtuálními syntezátory, a pak zjistit, že jich je devadesát devět procent k ničemu. Vždycky slyším zvuk co chci trochu dopředu, a když se nějaký představě blíží, hned ho beru. Nesnáším se hodiny probírat ve zvucích. Akorát pak upravím preference. Dost často mají na sobě nějaký efekty, který se mi nelíbí. Třeba v Absynthu, ale jinak je můj oblíbený. A pak samozřejmě také Lounge Lizard - tyhle dva mám vlastně úplně nejradši. Staré hardwarové synťáky už nepoužívám vůbec. Virtuální už znějí tak dobře, že hardware už vlastně vůbec nepotřebuju. Něco jinýho je samozřejmě klavír, i když třeba Grand Piano je v pohodě. Ale dost záleží na rozpočtu. Když třeba točíme Mekyho Žbirku, a chceme piano, tak si pronajmeme studio se Steinwayem a je to neprůstřelný. Některý věci prostě nejde obejít a můžete mít tisíc virtuálních synťáků. Jenomže u nějakých desek pěkně využívám soft a jsem moc rád, že takový věci existujou."
