Legendárního amerického baskytaristu Tonyho Levina není nutné dlouze představovat. Proto naše následující povídání berte jako sondu do jeho aktuálních aktivit a komplexní rozbor jeho sbírky nástrojů. V jeho kolekci sice vyčnívá Chapman Stick, ale spektrum je mnohem rozmanitější. To samé platí i pro jeho koncertní plány, které v prvé řadě zahrnují dvě březnová vystoupení v Praze a v Brně na podporu posledního alba Stick Men Prog Noir. Stejně lákavá je však i dvojnásobná zastávka v Praze v průběhu června s kultovní progresivní formací King Crimson, se kterou slibují unikátní sestavu i playlist. V našem rozhovoru jsme zmínili i jeho záliby typu fotografování a blogování nebo zkušenosti se zaměstnavateli typu Petera Gabriela nebo chorvatská ikona jménem Gibonni.
Čeští fanoušci budou mít letos hned několikrát možnost tě vidět naživo. Ale než se k tomu dostaneme, připomeňme turné The Crimson ProjeKCt před několika lety, na které moc rád vzpomínám. Byla to úžasná show kombinující dvě tria. Jaké máš vzpomínky na tuto jedinečnou spolupráci?
The Crimson ProjeKCt byla pochopitelně velká zábava. Adrian Belew je zárukou srandy a hudebního mistrovství. Když nad tím tak uvažuju, tak jsme si naplánovali poměrně rozsáhlé turné, kde jsme kombinovali jak skladby King Crimson, tak i Adrian Belew Tria a Stick Men. Nicméně když se King Crimson znovu rozběhli, přišlo mi to pro fanoušky matoucí, a proto jsme se rozhodli náš „ProjeKCt“ uložit k ledu.
V průběhu března přijedeš s projektem Stick Men do Prahy a do Brna. Vždy jsem obdivoval chemii, kterou mezi sebou máte. Jak se vám ji daří udržovat a neustále rozvíjet?
Stick Men je náš milovaný hudební domov. Můžeme se vydat, jakýmkoliv směrem chceme, a přesto cítím, že nabízíme dosti jedinečný styl. Dvě „touch“ kytary, kde si mezi sebou prohazujeme basy a melodie, k tomu Pat s jeho jedinečnými elektronickými a akustickými bicími. V našem repertoáru je i několik skladeb King Crimson, což je přirozené, když dva z nás v této legendární kapele hrají. Na druhou stranu, rádi si s tím hrajeme, a proto ti nedokážu říct, na co se můžete v průběhu jara v rámci setlistu těšit.
Přibliž nám, prosím, jak vznikalo vaše poslední album Prog Noir? Cítím zde absolutní volnost a chuť vydávat se ještě divočejším směrem než dřív, včetně pěkně temných zákoutí...
Totální temnota! (smích) Vůbec se toho nebojíme. Jedním z důvodů byl fakt, že jsme měli konečně prostor se do nálady nové desky ponořit. Většinou jsme do určité míry pod tlakem, abychom vydali nové album před každým turné. To přirozeně vede k improvizacím nebo vydáváním živáků. Na výsledek jsem byl vždy hrdý, ale někdy potřebuješ pár měsíců navíc, abys nové skladby strávil a občas i něco odmítl. Přesně to jsme provedli s Prog Noir. Mohli jsme tu desku úplně v pohodě vydat o rok dříve, ale texty by nebyly tak kvalitní a celková atmosféra by byla nedotažená.
Hvězdný cit
Měl bych tu otázku od kolegy: Jak bys vysvětlil termín groove?
Bojím se, že vhodného vysvětlení nebudu schopen, ale vše začíná u dobrého bubeníka. Základ je správný timing a pochopení hudby. Zázračný level nastupuje, když bubeník hraje tak dobře, že je schopen do svého hraní přidat cit. To nedokáže jen tak někdo a člověk to musí mít jednoduše v sobě. To samé platí pro basisty, ale není to ono, když nemá po boku soustředěného bubeníka. Když pak celá rytmická sekce vytvoří správný groove, pak z toho vyleze něco, co je víc než jen správné odehrání not.
Tvůj seznam spoluprací je dechberoucí. Vedle pojmů typu John Lennon, Pink Floyd, Cher, Dire Straits jsou tu i klíčová alba Welcome to My Nightmare od Alice Coopera nebo Berlin Lou Reeda. Mohl bys prosím zmínit některé, které i dnes vyčnívají, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu?
Nevedu si seznam všech, se kterými jsem hrál, a proto asi nejsem dobrým vypravěčem příběhů. Jako většina hráčů, jsem i já plně soustředěn na to, čemu se věnuji dnes, a zcela vypouštím z mysli, co jsem dělal v minulosti, nebo dokonce co bude v nejbližší budoucnosti. Na druhou stranu, měl jsem obrovské štěstí, že jsem si mohl zahrát jak s uznávanými umělci, tak i úžasnými bubeníky nebo kytaristy, kteří mě ve značné míře inspirovali k tomu, abych na sobě neustále pracoval. Proto bych řekl, že má životní pouť znamená sbírání zkušeností.
Nutno dodat, že zážitků na této pouti bylo požehnaně, a proto by byla škoda se o ně nepodělit. Co ses v průběhu let naučil o blogování? Pochopil jsem správně, že věříš v moc fotografií nad dlouhými texty? Tvá alba z cest jsou totiž nyní jako rodinná alba a sbírky fotografických zajímavých úlovků.
Svou stránku jsem založil ještě v pravěku internetu, ale také jsem se celkem rychle naučil, že návštěvníci netouží, abych je bombardoval s nabídkami svých produktů k prodeji, ale spíš sdílel zážitky ze zákulisí. Musím uznat, že bylo velice zábavné sdílet jak své deníky, tak fotografie. Mezi publikem a interpretem existuje zeď, která je skutečně propastná, když jde o jména typu King Crimson nebo Peter Gabriel. A internet nám nabízí možnost značnou část těch cihel strhnout a dovolit nám muzikantům podělit se o momentky z příprav, a hlavně vyfotit pohled z pódia na dav. Právě ta energie publika nás žene kupředu a motivuje večer co večer.
Jedna z tvých nedávných spoluprací byla účast na albu Davida Bowieho The Next Day. Nikdy jsem sice nebyl jeho fanouškem, ale jeho poslední dvě alba byla fascinující. Jak to máš ty?
Musím uznat, že to byla velice specifická zkušenost. Byl to jedinečný, emotivní a především hluboký zážitek. Byl jsem samozřejmě poctěn, že jsem byl požádán hrát v několika skladbách, ale bylo to také dosti podivné, že jsem vše musel tajit dobrých dvanáct měsíců. Když pak album konečně vyšlo, mohl jsem se tím chlubit, protože je velmi povedené.
Gibonni
Další z interpretů, který je mi z rodinných důvodů velice blízký, je chorvatský zpěvák Gibonni. S jeho hudbou jsem v kontaktu od dětství. Když jsme s otcem měli možnost s Gibonnim před pár lety osobně mluvit, sdělil nám, že tě nebylo ke společnému vystoupení nutné dlouho přemlouvat. Jeho tvorbu sis prý velice oblíbil a skladby se naučil velice rychle. Jak sis užíval společné hraní a také kontakt s temperamentním publikem v Chorvatsku?
Vynikající zpěvák, úžasné publikum. Na pozici basáka jsem nastoupil na poslední chvíli, protože jednání s původně zamýšleným hráčem ztroskotala. Musím uznat, že na mě Gibonni učinil veliký dojem. Obě turné v Chorvatsku jsem si nesmírně užíval, už i proto, že jsem tam byl tehdy poprvé. Jeho tvorba je jedním z nejlepších příkladů, jak může hudba lidi spojovat.
Jak ses připravoval?
Už je to hodně let zpátky. Co si pamatuju, tak jsem skladby obdržel a naučil se je. Žádná věda v tom nebyla. (smích)
Gibonni vzpomíná na Tonyho
V průběhu turné Mirakul s tebou hráli naživo hvězdní instrumentalisté Manu Katchéa a Tony Levin. Není nutné zbytečné rozebírat, že takové osobnosti by nehrály jen tak s kdekým. Jak k této spolupráci došlo v případě Tonyho?
Protože Sting v Chorvatsku často hrál, jsem měl možnost přes kamaráda - novináře sehnat kontakt na jeho manažera. Právě přes něj jsem si mohl s Manu Katché domluvit schůzku. Tento druh hudebníků člověk musí zaujmout dobrou hudbou. Naštěstí po druhé písni, kterou jsem mu pustil, nadšeně souhlasil. Jelikož jsme sháněli i basáka, Manu zavolal Pinu Palladinovi, ale ten nakonec kvůli náhlým potřebám The Who nemohl přijet. Manu tak navrhl, že napíše Tonymu, ale z mého pohledu se to zdálo nemožné. Tony však rychle souhlasil a za dva dny se z desek naučil všechny skladby. Po několika zkouškách jsme odjeli krátké turné, ze kterého je i DVD Mirakul a dokonce mi i hostoval na dalším albu. Byla pro mě velká čest s takovými osobnostmi spolupracovat. (Dan Sywala, Vladislav Sywala)
Vybavení
Přibliž nám, prosím, jaká byla první basa, kterou jsi vzal do ruky, a také nám popiš cestu k Chapman Sticku.
Když jsem byl ještě dítě, hrál jsem na akustickou basu. Pokud se nepletu, pocházela z České republiky, ale nerad bych kecal. Věnoval jsem se totiž klasické hudbě, dokud se mnou nezačala cloumat puberta. Poté, když jsem začal hrát v orchestru, se mi dostal do rukou Ampeg Baby Bass, což byl elektrický kontrabas, na který jsem hrál jazz. Poté jsem dostal Fender Precision, u kterého jsem si ani zdaleka neuvědomoval, jak unikátní nástroj to byl. Tehdy navíc stály pakatel. Po letech následoval Sting Ray od firmy Music Man, který jsem si pořídil hned, co vyšel, abych přidal trochu spodkům a nižším frekvencím ve svém zvuku. V roce 1976, když jsem objevil Chapman Stick, jsem už experimentoval se stylem hry hammer on, který je k tomu nejvhodnější, a proto se mi to zdálo jako ideální nástroj. Už na prvním turné s Peterem Gabrielem jsem to občas vytáhl, ale celkově jsem s tím nikam nespěchal. Navíc jsem používal během prvních let jen basovou část. Když jsme pak dělali s King Crimson na albu Discipline, začal jsem hrát i na kytarovou část. Každopádně dnes už nejsem tak odvážný v rámci nástrojů jako dříve. Jsem velice spokojený s tím, co mám, a nebál bych se říct, že už teď mám více, než potřebuju. Jsem si plně vědom toho, že se stále vyrábí úžasné nástroje, ale já jsem plně spokojen se svou sbírkou.
Daří se ti i dnes objevovat nové možnosti hry na Chapman Stick?
I v dnešní době na něj pečlivě cvičím a stále se snažím posouvat svou hru dál. Jedním z důvodů je i fakt, že občas slyším u jiných hráčů takové výkony, které bych dříve považoval za nemožné.
Jak bys tento nástroj, pro méně informované čtenáře, porovnal s jinými ve své sbírce?
No, základem je zvuk a k tomu ještě ke každému nástroji přistupuju po svém. Snažím se, aby si muzika sama řekla, jaký nástroj bude nejlepším řešením. Někdy je Chapman Stick nejlepším řešením, jindy zase basa.
Pověz nám, prosím, které zesilovače preferuješ doma a které na turné?
Jsem fanouškem značky Ampeg už mnoho let. Mám doma model SVT Pro 2 a používám jej na veškerá nahrávání. Pokud je to možné, využívám SVT i naživo, ale s menšími uskupeními typu Levin Brothers nebo Stick Men nemáme moc prostoru vozit více kusu vybavení, a proto se napíchávám přímo do linky.
Nějaké objevy v rámci zesilovačů?
Vždy zkouším nové věci a občas narazím na něco, co mě totálně zaujme. Dnešní možnosti jsou fascinující a zvuk je pro mě doslova putováním. Spoléhám sice na osvědčené kousky, ale zároveň netrvám na tom, aby vše zůstalo stejné, a proto třeba s King Crimson dávám velký důraz na pedály. Řekl bych, že v mé koncertní sestavě je asi pět kreslicích efektů, mezi kterými si vybírám.
V jednom z dřívějších rozhovorů jsi řekl, že často nahráváš doma. Někdo ti pošle základní skladbu a ty na to nahraješ basovou linku. Proč ti tato varianta vyhovuje víc, než se s ostatními sejít a získat okamžitou zpětnou vazbu?
Doma nahrávám skutečně hodně. Třeba dnes jsem dokončil dvě skladby. Je to sranda a také značně úspornější, než kdybychom utráceli za letenky, pronájem studia, hotely a podobně. Rozpočty jsou většinou omezené, ale stále je možné se podílet na zajímavých projektech a albech.
Peter Gabriel
Jedním z tvých nejstabilnějších „zaměstnavatelů“ je Peter Gabriel. Jak se vám podařilo si vytvořit tak stabilní vztah?
No prostě nás baví spolu psát hudbu. (smích)
S jeho tvorbou jsem v kontaktu v podstatě od narození, a čím jsem starší, tím chovám větší úctu k jeho chuti po vývoji.
Čemu ses od něj v průběhu let přiučil?
Naučil jsem se toho opravdu hodně, ať už jde o vystupování nebo o přístup k životu. Peter je naprosto brilantní umělec, ale zároveň nesmírně upřímný, skromný a jedinečný člověk.
Vybaví se ti nějací mladí basisté, kteří tě zaujali v rámci rockové nebo metalové scény? Říká ti třeba něco jméno Dan Briggs (Between The Buried And Me, Trioscapes)?
Neposlouchám novou hudbu tak často, jak bych měl, a proto mě žádná jména nenapadají. Na druhou stranu poslouchám kvanta hudby, která mě fascinuje a inspiruje, jejíž autoři jsou v určitém smyslu „noví“. Obecně mě nejvíce zajímají basisté, které baví překonávat překážky, které nás ostatní svazují.
Čeští fanoušci tě budou mít možnost vidět v létě naživo s King Crimson. Co vás motivovalo dát se znovu dohromady a zorganizovat turné?
Je to velká událost, protože se nám podařilo dát dohromady poměrně divokou sestavu: osm hráčů a tři bubeníci. Do toho máme v plánu zahrát kousky z klasického repertoáru King Crimson, kterému se Robert Fripp dlouho vyhýbal. To, co je však společné pro všechny sestavy King Crimson, je fakt, že rádi přijímáme nové výzvy. Chceme sice být výborní, ale ne nutně kopírovat to, co už jsme hudebně uskutečnili. Tato kapela je skutečně progresivní, a proto jsou nové nápady vítány. Fanoušci jsou s našimi koncerty spokojeni a považují je unikátní. Můžu jen říct, že s tím souhlasím a moc se těším, až si společně zahrajeme v České republice.
Daří se ti se na turné věnovat tvé vášni pro fotografování?
Miluju fotografování a následné sdílení fotek s fanoušky. Ale aktuální turné King Crimson se v tomto ohledu ponese ve velmi přísných podmínkách. Fanoušci mají přísný zákaz focení až do úplného konce koncertu. Proto, abych byl ke všem stranám fér, se focení rovněž zdržím až do děkovačky. Opravdu mě to mrzí, protože se během vystoupení dají pořídit velice zábavné momentky, ale pravidla jsou pravidla.
