Možná jste téhož názoru jako já, že housle - nástroj, který se v dobách mého dětství po prvém poslechu bigbítu velice rychle měnil za elektrickou kytaru (a pravidelné návštěvy lidové školy umění se tím pokládaly i přes značnou nelibosti rodičů za ukončené) - prožívají svou renesanci. Nemyslím jen, že nyní na ně už nemusí hrát jen samí vážní plešatí pánové, ale třeba i mladí ošátkovaní umělci, ale také třeba kolik současných rockových part si je připustilo do svých řad. Stačí třeba mrknout na nějaký ten festiválek nebo prošmejdit některou ze zkušeben a je jasné, že housle - a v našem případě housle elektrické - na svůj vrcholný boom teprve čekají.
Pokud já vím, v Ostravě se houslím a hlavně jejich sloučeninám s rockem či jazzem vždy dařilo (vzpomeňme například na nedávno zesnulého R. Kroczka st.), a tak mě moc nepřekvapuje, že se našel někdo, kdo si možná myslí totéž, kdo má housle rád a kdo se je tady rozhodl vyrábět. Takže po několika reportážích, uvedených v našem časopise převážně s výrobci elektrických kytar a baskytar přinášíme další, tentokrát s mladým nadějným houslařem Tomášem Reiterem, který za tímto účelem zasednul se mnou za výrobní ponk.
Začněme na úvod asi s nejčastěji pokládanou otázkou. Jaké byly tvé první impulsy a jak ses k téhle práci vlastně dostal?
Asi v patnácti jsem začal hrát na kytaru, neměl jsem moc peněz - a tak jsem si pořídil první Jolanu. Samozřejmě mi to nedalo a někdy v té době jsem se pokusil o své vlastní kytary, a to byly mé první pokusy se dřevem. Postupem času jsem se o ně ještě nějakou tu dobu snažil, taky stvořil jednu akustickou, což musím přiznat nebyl úplně povedený experiment, až jsem jednou narazil prostřednictvím internetu na informace, týkající se výroby elektrifikovaných houslí. Celkem se mi to zalíbilo, a když se mé první pokusy setkaly s příznivou odezvou, rozhodl jsem se tomu věnovat naplno.
Od kytary k houslím je možná trochu daleká cesta, podnikl jsi třeba nějaké studijní kroky?
Ty první housle byl opravdu jen pokus, dokonce jsem ani nevěděl, jak se ladí, a součástky si sehnal porůznu ze starých rozbitých kusů. Jakmile jsem tohle spáchal, začal jsem hledat někoho, kdo na housle umí hrát a něco mi k nim řekne. Když jsem tedy prostřednictvím těch lidí, kteří se nakonec našli, zjistil, že to není až taková bída, chytlo mě to už pořádně. Protože jsem je tenkrát osadil ještě štěrbinovými snímači a moc mně nevyhovovaly, první, po čem jsem šel, byl zvuk a jeho snímání. I když jsem se držel dlouhou dobu pasivního zapojení, v současnosti se snažím do každého kusu zapojit i aktivní prvek. Menzuru, míry a všechny tyhle technické záležitosti jsem si buď odměřil z různých zapůjčených mistrovských kusů, nebo nastudoval z internetu. V každém případě se snažím držet tvaru klasických houslí. Co mě na tom baví, je tak trochu neprobádaná oblast elektrických houslí - třeba už z důvodu, že když stavíš kytaru, zajdeš do krámu a všechny potřebné komponenty si koupíš, což u houslí není vždy tak docela dost dobře možné.
Vidím, že nástroje zpracováváš různými způsoby. Jestli je v tom nějaký záměr, můžeš nám ho nějak přiblížit?
No, některé jsou z jednoho kusu, některé i z více, ale nedokážu přesně definovat tento dopad na samotný zvuk. Záleží asi hodně na celkových okolnostech. Například jsem vyrobil dva identické nástroje, jen u jednoho změnil záklon krku, tudíž jiný tlak na snímač, a výrazná změna zvuku.
Dáš na rady svých hráčů a necháš se třeba jimi inspirovat?
Víceméně na této filosofii stavím veškerou svou výrobu. Zpočátku jsem neměl ani k dispozici jiné tovární kusy jako např. Yamaha nebo NS, s nimiž bych ty své poměřil, a na housle vlastně ani moc hrát neumím. Přehraji maximálně dvě tři stupnice, tak zkontroluji, jestli "hrají", a tím má práce končí. Proto je pro mě důležité, abych se všemi lidmi, kteří na housle hrají, komunikoval, slyšel je třeba na koncertech a dal na jejich připomínky. Dříve jsem znal hlavně hráče orchestrální, teď je to pole působnosti řekněme o něco širší.
Co technologie, materiál, hardware...?
Ze dřev nejraději používám javor. Zkoušel jsem i jiné, například olši, ale s javorem se mi dělá nejlépe. Měl jsem štěstí a před časem se dostal ke celkem slušné hromadě kvalitního, vysušeného dřeva, takže mám z čeho vybírat. Kdybych se měl vyjádřit k často přetřásanému tématu sušit přirozeně či nikoliv, troufnu si říct, že na výsledný zvuk tyhle varianty nemají až tak zásadní dopad. Přirozená cesta pomůže nástroji se vyrovnat s vnějšími teplotními podmínkami nebo vnitřním pnutím, ale to je spíše problém lubových nástrojů, kterým se já nevěnuji. Tedy nejen z těchto důvodů, ale třeba s ohledem ke zpětné vazbě, která bývá u lubovek při větším zesílení někdy problém. U dalších částí, jako jsou hmatník nebo kobylka, využívám hlavně polotovarů, které tady následně zpracovávám. S použitím mechanik laboruji mezi kytarovými a klasickými dřevěnými. Ty kovové jsou sice o něco těžší, ale ladění drží o něco lépe a taky, jak jsem zjistil, ta váha není v praxi až taková velká překážka.
Co snímače?
Ty si, stejně jako aktivní elektroniku, dělám sám. Vystudoval jsem elektrotechniku a mám k tomu docela blízko. Většinou dávám dvě pieza pod kobylku, ale zkoušel jsem i jiné typy umístnění a materiálů, těch je spousty. Já používám piezo keramiku, kterou zesiluji aktivkou, ovšem bez ekvalizéru nebo tónové clony - ty mi přijdou zbytečné. Co je důležité, je její výdrž. Jsou třeba špičkové housle, ale vydrží šest sedm hodin. Musím se pochlubit, že ty mé i půl roku. Samozřejmě vše se vším souvisí, třeba použiješ špatný nebo nevhodný kabel a vše je jinak.
Co do budoucna?
Tak samozřejmě chci své snažení neustále zdokonalovat, ale zároveň si zachovat svůj cenově dostupný standard. Teď před nedávnem jsem narazil na krásný kus švestky, tak mám takovou mlhavou představu o "sendviči", který by mě i případného majitele uspokojil jak zvukovou kvalitou, tak estetickým zpracováním.
