Tento příspěvek nemá za cíl přiblížit problematiku poslechu v domácím studiu odborníkům a profesionálům v oblasti zvukové techniky, kteří toto všechno samozřejmě dávno znají, případně v profesionálních studiích takto řešit nepotřebují.
Cílem je formou jednoduchých úvah ukázat možnosti řešení poslechu těm, kteří domácí studio potřebují, nebo chtějí využívat a dosud se nemohli zabývat technickými podrobnostmi dané problematiky.
A odborníci se nebudou moc smát...
Domácí studio
Tématikou domácích studií se (nejen) na stránkách tohoto časopisu zabývá stále více příspěvků. Z různých úhlů pohledu je probíráno všechno možné, vybavení těchto studií, jejich zaměření, možnosti i meze. Souvisí to se stále rostoucím výpočetním výkonem počítačů, které jsou obvykle základem domácího studia, stále nižší cenou a širší nabídkou zvukových karet i ostatního vybavení. Tím je samozřejmě dána stále lepší dostupnost domácích studií muzikantům nejen v profesionální, ale i v amatérské sféře. V řadě příspěvků, článků a diskuzí na téma domácího studia a jeho vybavení se řešení poslechu bere spíše tak nějak jako samozřejmost. Nejčastější (a někdy jedinou probíranou) otázkou z této problematiky se stal výběr vhodné reproduktorové soustavy, přestože oblast řešení kvalitního poslechu je daleko širší.
Pod pojmem "domácí studio" je možné představit si leccos - od koutku s počítačem někde v obýváku, až po akusticky dokonale upravenou místnost s dokonalým vybavením. Vše pochopitelně souvisí se zaměřením "studia", s jeho využitím a tím samozřejmě s penězi, které jsme ochotni do vybavení a technického řešení investovat. Jinak bude vypadat orientační poslech při skládání hudby a tvorbě aranžmá a jinak při orientaci studia například na kompletní natáčení a mixáž demosnímků.
Tomu samozřejmě odpovídají způsoby a možnosti řešení poslechu, které jsme schopni a ochotni akceptovat, především v souvislosti s prostorovým uspořádáním domácího studia.
Požadavky na poslech
Cílem by v každém případě měl být co nejvěrnější poslech v prostorech, které máme pro domácí studio k dispozici. Poslech je v podstatě možné řešit dvěma způsoby - pomocí poslechových monitorů nebo sluchátek. Ideální je samozřejmě kombinace obojího, případně poslech realizovat na více poslechových monitorech různých typů. Narozdíl od profesionálních studií, kde je tento přístup samozřejmostí, jsme v domácích podmínkách v tomto případě obvykle více limitováni finančními prostředky a poslechovým prostorem.
Poslechový prostor bych považoval za základní limit, který určuje velikost a možnosti domácího studia. Málokdo může realizovat své domácí "hudební pracoviště" v samostatné, akusticky vhodně upravené a odhlučněné místnosti.
Sluchátka
Výhody sluchátek proti poslechovým monitorům jsou v domácím studiu zřejmé: nenáročnost na prostor a jeho akustické řešení, minimální vyzařování hluku do okolí, výrazně nižší ovlivnění poslechu hlukem z okolí, většinou výrazně nižší cena.
Nevýhody jsou nejspíš také dostatečně známé: většinou výrazně vyšší únava sluchu než při poslechu na monitory, nemožnost vnímání basů celou plochou těla, odlišný způsob stereofonního vjemu - každé ucho vnímá pouze jeden kanál a střed stereofonní báze vnímáme jakoby uvnitř hlavy. Poslech tedy není ovlivněn okolním prostorem (což někdy může být naopak přínosné).
Sluchátka nelze samozřejmě považovat za náhradu kvalitních poslechových monitorů, svůj význam ale mají především při kontrolním poslechu. Z technických požadavků má asi největší význam co nejvyrovnanější frekvenční charakteristika a co nejnižší zkreslení signálu i při vyšších poslechových hlasitostech.
Z konstrukčního hlediska jsou k dispozici typy uzavřené, polouzavřené a otevřené. Typ konstrukce má vliv především na potlačení hluku okolí. Při výběru vhodných sluchátek bych asi kromě čtení technických parametrů preferoval poslech nahrávek, které dobře znáte, nejlépe při různých hlasitostech. Nepodceňoval bych ani ergonomii sluchátek, musí dokonale sedět na hlavě.
Poslechové monitory
Pod pojmem poslechový monitor se rozumí reproduktorová soustava, která v daném prostoru umožňuje poslech akustického signálu, který do něho přivedeme. Nejdůležitější vlastností poslechového monitoru je, podobně jako u sluchátek, co nejvěrnější přenos. Z toho důvodu se jako poslechový monitor obvykle moc nehodí různé levnější "hifi" bedny, které mají většinou tendenci zvuk zabarvovat například v oblasti nízkých i vysokých frekvencí.
Z technických parametrů výrobci udávají především následující údaje:
Frekvenční rozsah monitoru - většinou je udáván ve formě frekvenční charakteristiky. Samotný udávaný frekvenční rozsah, např. 30 Hz-20 kHz, nemá žádnou informační hodnotu, pokud výrobce neudá i toleranční pásmo, například ±3 dB. Daleko přehlednější je zobrazit přímo frekvenční charakteristiku monitoru jako graf. Čím kvalitnější monitor, tím širší přenášené frekvenční pásmo a plošší charakteristika bez velkých zvlnění v něm.
Citlivost - určuje vlastně účinnost monitoru, jakožto elektro-akustického měniče. Je udávaná v decibelech, obvykle ve vzdálenosti 1 m při vstupním příkonu 1 W, nebo při udávané hodnotě vstupního napětí. Úroveň 0 dB odpovídá referenční hodnotě akustického tlaku 20 mikroPa, tzv. prahu slyšení. Citlivost běžných monitorů leží obvykle mezi 80 dB-95 dB, čím vyšší hodnota, tím vyšší hlasitost při stejném výkonu, ale většinou i tím vyšší zkreslení monitoru.
Výkonová zatížitelnost - určuje maximální příkon, který je monitor schopný zpracovat. Tento parametr spolu s citlivostí určuje vlastně maximální hladinu akustického tlaku, kterou je monitor schopný vyzářit (tzv. Maximum SPL) a tím vlastně i maximální hlasitost vyzařovaného signálu. Úvaha je poměrně jednoduchá. Zdvojnásobení výkonu signálu přivedeného na vstup monitoru způsobí změnu hladiny hlasitosti poslouchaného signálu o +3 dB. Máme-li tedy monitor s citlivostí 85 dB ve vzdálenosti 1 m při vstupním výkonu 1 W a maximálním příkonu 100 W, dosáhneme ve vzdálenosti 1 m maximální hladiny zvuku (akustického tlaku) SPL=105 dB. Pokud bychom měli monitor s citlivostí 95 dB/1 m/1 W a maximálním příkonem 100 W, dosáhneme ve vzdálenosti 1 m hladiny zvuku SPL=115 dB. Nebo naopak, pro dosažení maximální hladiny zvuku SPL=105 dB bychom tento monitor s citlivostí 95 dB potřebovali vybudit výkonem 10 W. U výkonové zatížitelnosti monitoru záleží i na charakteru signálu, kterým monitor budíme. Pokud výrobce udává mezní příkon monitoru např. 100 W RMS, jedná se o efektivní hodnotu signálu, nejčastěji s charakterem růžového šumu. Zkratka PGM (program) obvykle znamená signál, který svým spektrálním rozložením akustické energie odpovídá hudebnímu signálu (podrobnosti např. norma IEC 268-1). Zkratka Peak by měla udávat maximální špičkový příkon, který je monitor schopen zpracovat. Seriózní výrobci si většinou netroufají zákazníka klamat pochybnými údaji, ale u zvlášť levných konstrukcí monitorů podivných výrobců, se mohou právě u udávaného mezního příkonu objevovat různé zajímavé hodnoty, které by při reálném pohledu patřily spíše do kategorie zbraní.
Zkreslení - udáváno v %, nejčastěji při určitém příkonu monitoru, např. 1 W. Narozdíl od zkreslení výkonových zesilovačů, které často dosahuje hodnot menších, než 0,01 %, zkreslení reproduktorů se pohybuje většinou v oblasti jednotek procent. Zkreslení u reproduktorů má jiný charakter než zkreslení výkonových zesilovačů a je uchem obvykle vnímáno daleko méně. U kvalitních poslechových monitorů se hodnota zkreslení v pásmu středních a vysokých frekvencí pohybuje pod 1 %. Pochopitelně čím menší hodnota, tím lépe, ale konstrukce reproduktorů s nízkým zkreslením nebývají v žádném případě levnou záležitostí.
Důležitá je i řada dalších technických parametrů, o kterých někteří výrobci, zvlášť u levnějších zařízení, raději mlčí:
Směrová charakteristika - určuje vyzařování zvuku mimo osu monitoru. Obecně platí, že frekvenční charakteristika reproduktoru je mimo jeho osu zvlněná více, než v ose.
Fázová charakteristika - popisuje fázový posun vyzařovaných harmonických signálů v celém frekvenčním pásmu monitoru. Ideální je samozřejmě zachování stejné fáze harmonických signálů všech frekvencí. V praxi se ukazuje, že například při stereo poslechu dvojicí monitorů je uchem vnímán daleko více případný rozdíl mezi fázovými charakteristikami obou monitorů, než například odchylka od konstantní fáze, která bude u obou monitorů stejná.
Konstrukce poslechových monitorů
Vzhledem k tomu, že signály ve frekvenčním rozsahu 20 Hz-20 kHz slyšitelného pásma nelze věrně reprodukovat jedním reproduktorem, jsou poslechové monitory konstruovány jako vícepásmové. Konkrétní řešení monitorů je většinou dáno požadavky a fyzikálními možnostmi konstrukce reproduktorů. V domácích studiích se asi nejčastěji objevují monitory dvoupásmové, méně už třípásmové a vícepásmová konstrukce bývá v domácích podmínkách spíše raritou.
Přenos nízkých frekvencí je ovlivněn především velikostí membrány basového reproduktoru a objemem ozvučnice. Čím větší průměr membrány, tím nižší dolní mezní frekvence, ale naopak tím větší směrovost reproduktoru na vyšších frekvencích. Zde je tedy vždy kompromisem velikost reproduktoru spolu s objemem ozvučnice a dosažená dolní mezní frekvence monitoru. Pro věrný přenos nízkých frekvencí se tedy musíme smířit s větším basovým reproduktorem a větší ozvučnicí. U menších reprobeden lze sníženou citlivost na nízkých frekvencích částečně kompenzovat pomocí dostatečné výkonové zatížitelnosti, ale obvykle za cenu vyššího zkreslení.
Výškový reproduktor bývá konstruován nejčastěji jako kalotový typ, tedy má membránu ve tvaru kulového vrchlíku, což bývá výhodné z hlediska směrové i frekvenční charakteristiky a v případě vhodného materiálu membrány i nižšího zkreslení. Někdy bývá reproduktor doplněn i zvukovodem, ani ne tak kvůli zvýšení citlivosti, ale spíše pro korigování fázové charakteristiky, případně pro vytvoření požadované směrové charakteristiky. Návrh vhodného zvukovodu bývá jednou z nejnáročnějších činností při návrhu monitoru.
Výrobce monitoru udává obvykle i jeho referenční osu, ve které má monitor optimální frekvenční a fázovou charakteristiku.
Speciálním případem konstrukce jsou tzv. koaxiální systémy, kdy je výškový reproduktor umístěn ve středu reproduktoru basového a jeho membránu využívá jako část zvukovodu. Velkou výhodou tohoto řešení je směrová charakteristika monitoru, která je symetrická vzhledem k ose monitoru, a která je zároveň osou (jediného) koaxiálního reproduktoru. Takový monitor má výborné směrové vlastnosti i z hlediska blízkého poslechu. Jednou z nevýhod je složitější konstrukce zvukovodu výškového reproduktoru a tím i nutnost korigovat větší zvlnění frekvenční charakteristiky v oblasti vyšších frekvencí. Další nevýhodou je obvykle vyšší cena.
Jedním z průkopníků tohoto řešení je firma Tannoy, reproduktory pro koaxiální systémy však dodává daleko větší počet výrobců, příkladem solidního řešení za rozumné ceny mohou být reproduktory norské firmy Seas.
Z hlediska konstrukcí ozvučnic poslechových monitorů, se můžeme nejčastěji setkat s ozvučnicemi uzavřenými nebo s konstrukcemi typu bassreflex. Poslechový monitor s uzavřenou ozvučnicí vykazuje pozvolnější pokles frekvenční charakteristiky v oblasti nízkých frekvencí. Naopak bassreflexová konstrukce využívá vyzařování bassreflexového otvoru nebo nátrubku v oblasti nízkých frekvencí tam, kde již klesá účinnost samotného reproduktoru. Správným naladěním bassreflexové ozvučnice tak dojde k vyrovnání frekvenční charakteristiky v oblasti nízkých frekvencí a tím vlastně ke snížení dolní mezní frekvence monitoru. Tato konstrukce je velmi výhodná především u malých poslechových monitorů, kde by uzavřená ozvučnice o malém objemu neumožňovala přenos nízkých frekvencí s dostatečnou účinností. Tento systém však má dvě základní nevýhody, které je potřeba při konstrukci, používání i poslechu akceptovat. Strmost poklesu citlivosti u bassreflexové ozvučnice je pod dolní mezní frekvencí vyšší (24 dB/oktávu) než u uzavřené ozvučnice (12 dB/oktávu). Při přenosu signálů s frekvencí nižší, než je rezonanční frekvence bassreflexu, také výrazně vzrůstá výchylka reproduktoru, což vede jednak k nárůstu zkreslení a jednak k omezení nejvyšší hladiny akustického tlaku (SPL), kterou je reprobedna schopna vyzářit. Z toho důvodu se doporučuje, aby pro poslechové monitory typu bassreflex byl na vstupu zesilovače zařazen filtr typu horní propust, který omezí signály s frekvencí nižší, než je rezonanční frekvence bassreflexu.
Aktivní a pasivní systémy
Jde o rozdělení poslechových monitorů podle konstrukce frekvenční výhybky.
Pasivní systém - frekvenční výhybka rozděluje signál pro jednotlivé reproduktory až za výkonovým zesilovačem. Výhodou je potřeba pouze jednoho stereozesilovače pro pár poslechových monitorů a připojení každého monitoru pouze jedním kabelem. Speciálním případem jsou pouze tzv. bi-wiring systémy, kdy může být výhybka umístěna mimo reprobednu a reproduktory pro každé pásmo jsou připojeny samostatnými kabely. Toto řešení se ale dnes v praxi téměř nevidí.
Aktivní systém - výhybka je zařazena před výkonovými zesilovači, každé frekvenční pásmo je tedy nutné zvlášť výkonově zesílit (tzv. bi-amping zapojení). Celý systém výhybek a výkonových zesilovačů je vestavěn přímo v monitoru, takže je potřeba jednak signálový a jednak napájecí kabel. Konstrukce aktivních výhybek poskytuje daleko větší možnosti co se týká optimalizace frekvenční charakteristiky reproduktorů v jednotlivých pásmech, optimalizaci fázové charakteristiky celého monitoru, případně ochrany jednotlivých reproduktorů proti přetížení.
Aktivní systémy je možné koupit v širokém cenovém rozpětí. V nejjednodušších a levnějších aktivních monitorech bývá vestavěna jednoduchá výhybka bez nějakých korekcí fáze a výkonové zesilovače jsou řešeny pomocí integrovaných obvodů. Neznamená to ale, že se tímto způsobem nedá realizovat kvalitní monitor. Zvlášť v případě malých reprobeden pro blízký poslech, jsou-li použity kvalitní reproduktory a tomu odpovídající konstrukce ozvučnice, není nutné výhybku řešit nijak složitě.
A některé integrované výkonové zesilovače dnes dosahují výborných parametrů i dostatečného výkonu.
V dražších a větších systémech jsou obvykle k vidění výkonné zesilovače například s tranzistory MOSFET, s výkony i stovek wattů na pásmo (podle citlivosti použitých reproduktorů).
Některé aktivní monitory umožňují například nastavit dělicí frekvence nebo hlasitost jednotlivých pásem. Výrobci udávají, že toto nastavení umožňuje přizpůsobit monitor poslechovému prostoru, ale konkrétně v domácích studiích bez možností alespoň základního měření nebo bez dobrých zkušeností připomíná nastavování spíše alchymii a výsledky kolikrát nemají s věrným poslechem mnoho společného.
Některé dražší monitory mají aktivní výhybku vyřešenou pomocí digitálního signálového procesoru, což umožňuje výbornou optimalizaci frekvenční i fázové charakteristiky celého systému, včetně propracovaných ochran reproduktorů. Takový systém bývá obvykle vybaven přímo digitálním vstupem, například ve formátu S/PDIF nebo AES/EBU. Nejdražší systémy umožňují například pomocí softwaru, vzájemného propojení a vhodné měřicí metody přizpůsobit celý systém poslechovému prostoru. Ukázkou takového high-end modelu může být například systém AIR firmy Dynaudio. Jeho cenu ale asi většina uživatelů domácích studií akceptovat nebude.
Poslechové monitory a prostor
Nedílnou součástí realizace poslechu (nejen) v domácím studiu je poslechový prostor. Sebelepší monitor umístěný v nevhodně vyřešeném prostoru nepřinese očekávanou kvalitu poslechu. Samozřejmě v řadě domácích studií je prostor právě tím nejvíce omezujícím faktorem. Ne každý má doma k dispozici velké prostory, které může využít jen pro účely domácího studia. Samozřejmě ne každý v domácím studiu potřebuje do detailu řešit akustické úpravy poslechové místnosti - vždy by se mělo jednat o rozumný kompromis mezi využitím studia, a tedy požadovanou kvalitou a investicemi času a peněz do úpravy prostoru a nákupu vybavení. Nicméně i v malém domácím studiu je vhodné dodržet některé zásady volby poslechových monitorů a jejich umístění v prostoru.
Většina výrobců poslechových monitorů udává i (alespoň orientační) doporučení pro jejich instalaci. V případě hodně kvalitních monitorů renomovaných výrobců je instalaci monitorů věnována značná pozornost, u levnějších typů najdeme obvykle jen základní údaje. Většinou jsou oba monitory při stereofonním poslechu umístěné tak, že s hlavou posluchače tvoří vrcholy rovnostranného trojúhelníku, kdy osy monitorů směřují přímo do místa poslechu. Vzdálenost monitorů od sebe i od posluchače velmi závisí na velikosti prostoru, typech monitorů i požadované maximální hlasitosti poslechu.
Při umístění monitoru do místnosti je zvuk přenášen k posluchači jednak tzv. přímou zvukovou vlnou a jednak tzv. odrazovými zvukovými vlnami, které vznikají odrazem vyzařovaného zvuku nejen od stěn místnosti, ale i od jednotlivých předmětů a například nábytku, který je v ní umístěn.
Při umístění monitoru do místnosti je vhodné uvažovat i charakter vyzařování - pro zvuk od určitých vlnových délek probíhá vyzařování všesměrově, tj. do celého prostoru a pro vlnové délky kratší začíná monitor vyzařovat směrově, tj. do poloprostoru. Pokud výrobce monitoru udává směrové charakteristiky, je z nich charakter vyzařování monitoru na různých frekvencích patrný. Pokud tyto charakteristiky udávány nejsou, lze uvažovat tak, že vlnové délky zvuku vyzařovaného do celého prostoru jsou několikanásobně větší, než jsou rozměry monitoru. Tím je možné přibližně určit frekvenci, při které monitor začíná vyzařovat do poloprostoru. Vztah mezi vlnovou délkou a frekvencí f je l=c/f , kde c je rychlost šíření zvuku a ve vzduchu má hodnotu přibližně 340 m/s.
Zvuk nízkých frekvencí tedy monitor vyzařuje všesměrově. Při umístění monitoru například blízko stěny dochází k odrazu zvuku od stěny a k interferenci odražené zvukové vlny se zvukovou vlnou, která je monitorem vyzařovaná přímo k posluchači. Vlivem této interference vznikají značné rozdíly ve frekvenčním průběhu vyzařovaného zvuku.
Umístění monitoru ke stěně nebo do rohu má tedy vliv díky všesměrovému vyzařování nízkých frekvencí na zvýšení účinnosti (citlivosti) vyzařování nízkých frekvencí. V ideálním případě, kdy stěny budou dostatečně odrazivé, dojde při umístění monitoru blízko ke stěně ke zvýšení citlivosti vyzařování nízkých frekvencí o +6 dB, při umístění do rohu tvořené dvěmi stěnami o +12 dB a v rohu tvořené průsečíkem tří stěn o +18 dB. Jedná se stále o zvýšení citlivosti vyzařování pro nízké frekvence při malé vzdálenosti monitoru od stěn. Tento jev lze kompenzovat jednak větší vzdáleností monitoru od stěny, případně vhodnou akustickou úpravou pro tlumení prostoru za monitory. Pokud nejde situace řešit jinak a musíte monitory do rohu umístit, snažte se alespoň o to, aby se vzdálenosti monitoru od jednotlivých stěn tvořících roh co nejvíce lišily.
V některých případech je možné umístit monitor přímo do stěny. Zde dochází k vyzařování do poloprostoru i u nízkých frekvencí a tím i k vnímatelnému nárůstu citlivosti na nízkých frekvencích. Monitory určené pro umístění ve zdi mají možnost korekce přenosové charakteristiky a tento jev tak eliminovat.
Úpravy prostoru
Vliv prostoru na šíření zvuku z poslechových monitorů se projeví v podstatě dvěma způsoby:
1) Na nízkých frekvencích je kvalita poslechu ovlivněna především vznikem stojatých vln, což souvisí s rozměry místnosti.
2) Na středních a vyšších frekvencích zase přenosová charakteristika reálného poslechu závisí na poloze poslechového místa, což je důsledek interferencí přímé zvukové vlny a vícenásobně odražených vln od stěn místnosti a předmětů, které jsou v prostoru umístěny.
Vliv místnosti na poslech nízkých frekvencí souvisí především s rozměry místnosti a vznikem stojatých zvukových vln. Je-li například poslechová místnost pravoúhlá, dojde u zvukové vlny s vlnovou délkou shodnou s rozměrem místnosti k odrazu od protilehlých stěn se stejnou fází s vlnou původní. Tím dojde ke vzniku stojatého vlnění a velmi nerovnoměrnému rozložení akustické energie. V prostoru se budou vyskytovat místa s velmi malou intenzitou zvuku (uzly) a naopak místa s velkou intenzitou zvuku (kmitny). Nerovnoměrnost rozložení energie je tím větší, čím větší je odrazivost stěn. Tím je tedy v určitých místech prostoru jakoby zesilován tón o frekvenci, která odpovídá vlnové délce shodné s rozměrem místnosti. Zároveň bude zesilován i tón o frekvenci dvojnásobné, trojnásobné a dalších násobcích, i když v daleko menší míře. Vzhledem k tomu, že místnost ve tvaru kvádru má rozměry tři, dochází v ní ke vzniku stojatých vln na celé sérii frekvencí, které se nazývají vlastní frekvence místnosti, nebo také módy místnosti.
Každá místnost má tedy svoje vlastní frekvence (módy), které závisí na jejích rozměrech. To se týká i místností, které nemají pravoúhlé stěny, jen způsob výpočtu jednotlivých vlastních frekvencí je složitější.
Ideálním stavem je, když jsou jednotlivé vlastní frekvence místnosti rovnoměrně rozložené a základní vlastní frekvence leží hluboko pod přenášeným pásmem. Vzhledem k tomu, že požadované přenášené frekvenční pásmo leží v oblasti 30 Hz-20 kHz, vychází optimální objem místnosti v oblasti 100-200 m, což pro domácí studio nebývá moc často splnitelné. S tím tedy souvisí i volba nejnižší dolní frekvence poslechových monitorů. V malém prostoru bývá poslech na nejnižších frekvencích spíše na závadu.
Nejhorším případem je pak místnost ve tvaru krychle, kdy jsou všechny tři její rozměry i vlastní frekvence odpovídající jednotlivým rozměrům stejné. Na určité nízké frekvenci a jejích násobcích tedy vznikne velká špička. Podobný případ nastane, pokud je jeden rozměr násobkem druhého a podobně.
Existuje řada způsobů určení vhodných rozměrů pravoúhlé místnosti, s rovnoměrně rozloženými vlastními frekvencemi. Ideální je použít vhodný software z oblasti výpočtů v prostorové akustice, což v domácím studiu obvykle nemáme. Další možností je použít osvědčené rozměry místnosti nebo vhodné poměry rozměrů. V literatuře, která se zabývá prostorovou akustikou, najdeme většinou vhodné poměry rozměrů pravoúhlých místností:
1 : 1,5 : 2,5
1 : 1,28 : 1,54
1 : 1,14 : 1,39
1 : 1,6 : 2,33
a další. Jinou možností je použít tzv. Boltův graf, který určuje vhodné poměry jednotlivých rozměrů pravoúhlé místnosti vzhledem k jednotkové výšce. Pro místnosti složitějších tvarů než kvádru, je určení vlastních frekvencí obvykle záležitosti výpočetní techniky a vhodného softwaru. V případě, že místnost pro domácí studio je daná a není možné její rozměry měnit, dojde v praxi spíše na dodatečné akustické úpravy v oblasti konstrukce absorbérů nízkých frekvencí.
Absorbér lze buď koupit jako hotovou konstrukci, případně vyrobit vlastními silami.
Jako nízkofrekvenční absorbéry se používají buď konstrukce s vibračními panely nebo Helmholtzovy rezonátory. Konstrukce s vibračním panelem využívá rezonanční princip, kdy na dřevěném rámu je pomocí měkkého závěsu upevněna kmitající deska a vnitřní prostor je obvykle vyplněn minerální vatou. Rezonanční frekvenci tohoto systému je možné odhadnout podle vztahu l, kde M je plošná hmotnost kmitající desky (kg/m) a d je její vzdálenost od pevné stěny (hloubka absorbéru). Vyplněním absorbéru minerální vatou dojde ke snížení rezonanční frekvence a snížení jeho selektivity.
Konstrukce Helmholtzova rezonátoru je podobná, místo kmitající desky je čelní panel absorbéru tvořen děrovanou deskou. Rezonanční frekvence závisí na poměru děrované a plné plochy, hloubce absorbéru a výplni. Podrobnosti návrhu tlumicích rezonančních systémů, je možné nalézt v literatuře z oblasti prostorové akustiky.
Pro tlumení nízkých frekvencí nelze použít obkladové materiály, jako jsou například koberce, závěsy, apod., u kterých tlumicí účinek roste s frekvencí a na nízkých frekvencích je jejich schopnost pohltit akustickou energii obvykle velmi malá.
Vícenásobnými odrazy zvuku od stěn a dalších předmětů v prostoru vzniká v uzavřeném poslechovém prostoru tzv. difúzní zvukové pole, vnímané sluchem jako dozvuk. Interference přímé zvukové vlny od monitoru spolu s vícenásobně odraženými zvukovými vlnami, samozřejmě významně ovlivňuje přenosové vlastnosti celého poslechového řetězce. Zatímco intenzita přímého zvuku vyzařovaného monitory, je nepřímo úměrná vzdálenosti od monitoru, intenzita difúzního pole je v tlumeném uzavřeném prostoru v podstatě konstantní. U poslechového prostoru je důležitým parametrem tzv. poloměr doznívání, což je vzdálenost, ve které intenzita přímého zvuku poklesne na úroveň intenzity difúzního pole. U běžných obytných místností je poloměr doznívání v rozmezí přibližně 1-2 m, u větších nebo více zatlumených místností bývá větší.
Dozvuk, jako důsledek difúzního pole vzniklého vícenásobnými odrazy v uzavřeném prostoru, závisí na rozměrech místnosti, na charakteru povrchů stěn a předmětů v ní umístěných.
Je definována tzv. doba dozvuku, jako doba poklesu hladiny zvuku po vypnutí zdroje zvuku o 60 dB. Doba dozvuku je samozřejmě frekvenčně závislá. Cílem je pomocí akustických úprav frekvenční závislost doby dozvuku vhodně upravit, pro zvukové režie se doporučuje doba dozvuku v rozmezí asi 0,2-0,5 s. Akustické úpravy doby dozvuku spočívají v tlumení částí povrchů stěn vhodným tlumicím materiálem. K dispozici jsou výborné (a obvykle drahé) profesionální tlumicí materiály s přesně definovanými akustickými vlastnostmi, v amatérských podmínkách se většinou pro tlumení vyšších frekvencí používají různé koberce, pro střední frekvence pak těžké závěsy nebo minerální vata. Zajímavé akustické vlastnosti má i dřevěný obklad. Při použití různých akustických materiálů bychom se měli snažit o to, aby byl poslechový prostor upraven symetricky z hlediska stereofonního poslechu. Přetlumení prostoru také nebývá z hlediska věrného poslechu příliš vhodné.
Pokud je vzdálenost místa poslechu od poslechového monitoru menší než poloměr doznívání místnosti, je poslechová charakteristika na středních a vyšších frekvencích určena převážně frekvenční charakteristikou monitoru. Při větších vzdálenostech se významně uplatňuje také vliv difúzního pole, na nízkých frekvencích pak i výše popsaný vliv stěn v blízkosti poslechového monitoru.
Monitory pro blízký poslech
Z důvodů popsaných v předchozích odstavcích, se ve studiích pro kontrolní poslech používají tzv. monitory pro blízký poslech, někdy se uvádí termín monitory pro poslech v blízkém poli (near-field monitory). Principem je použití monitoru obvykle o velmi malém objemu (a tím i rozměrech) pro poslech ve vzdálenosti, která je menší než poloměr doznívání, kdy je poslech nejméně ovlivněn akustickými vlastnostmi místnosti. S poslechem v malé vzdálenosti od monitorů souvisí i jejich co nejmenší rozměry, především z důvodu směrovosti a možnosti definovat referenční osu monitoru. Cílem je, aby se monitor choval pokud možno jako bodový zdroj zvuku, což v krátké vzdálenosti vzhledem k jeho rozměrům obvykle nelze jednoduše splnit. Monitory pro blízký poslech jsou nejčastěji konstruovány jako dvojpásmové, s reproduktory co nejblíže u sebe a s ozvučnicí obvykle typu bassreflex. Z hlediska výborné směrové charakteristiky lze s výhodou použít koaxiální reproduktory.
Nevýhodou malých monitorů pro blízký poslech, jsou z důvodu malých rozměrů jejich omezené možnosti přenosu nejnižších frekvencí, v některých případech i obtížné dosažení velkých hlasitostí poslechu. V případě velkého studia to obvykle nevadí, protože jsou k dispozici i velké reprobedny, na kterých je možné nahrávku porovnat. V malém domácím studiu obvykle nemáme možnost instalovat velké poslechové monitory. Řada výrobců malých reprobeden nabízí pro rozšíření frekvenčního rozsahu do oblasti nízkých frekvencí vhodné subwoofery. Většinou jsou řešeny jako aktivní, s vestavěnou výhybkou, která navazuje na použité malé monitory stejného výrobce.
I v domácích podmínkách je vhodné kontrolovat nahrávku poslechem na více zařízeních, nejlépe různé kvality. Není nad to, ověřit si nahrávku i na zařízeních typu "low-end". Pokud není k dispozici více reproduktorových soustav, je dobré použít alespoň sluchátka.
Výběr monitoru
Výběr poslechového monitoru by měl určitě vycházet ze zaměření domácího studia. Pro tvorbu aranžmá jako přípravu pro nahrávání ve velkém studiu nebudeme potřebovat řešit dokonalý poslech, narozdíl od požadavku na tvorbu finálního mixu. Při výběru monitoru bychom měli vzít v úvahu poslechovou vzdálenost (a tím i maximální velikost monitoru), akustické úpravy prostoru a jeho velikost a především požadovanou hladinu hlasitosti, které chceme dosáhnout v místě poslechu. Styl hudby spolu s hlasitostí poslechu většinou určuje požadovaný frekvenční rozsah monitorů.
S umístěním monitorů souvisí většinou i nutné (a možné) akustické úpravy. Akustické úpravy v řadě případů neřeší jen dosažení věrného poslechu, ale třeba i protihlukové úpravy pro snížení přenosu hluku do sousedních prostorů.
Jedna důležitá drobnost - pokud chcete postavit reprobednu vedle počítačového monitoru s klasickou vakuovou obrazovkou, je nutné dát pozor, aby byla reprobedna magneticky stíněná, z důvodu ovlivnění obrazu na monitoru magnetickým polem reproduktorů. To se samozřejmě netýká LCD monitorů.
Někdy se na místě poslechových monitorů vidí různé domácí konstrukce reproduktorových soustav. Toto řešení nemusí být na závadu, pokud se týká optimalizace konstrukce konkrétním poslechovým podmínkám. Ne zrovna ideální však bývají různé kopie profesionálních zařízení pořízené pouze z důvodu snížení pořizovací ceny. Pokud není kopie pořízena do nejmenšího technického detailu včetně použitých (a obvykle nesehnatelných) reproduktorů a dalších komponentů, neodpovídá obvykle výsledek vynaložené námaze. A výrobci si většinou konkrétní technické detaily konstrukčního řešení nechávají pro sebe.
Improvizované měření
Především při realizaci akustických úprav v domácím studiu má smysl uvažovat kromě výpočtů i o měření základních akustických parametrů prostoru. Není nutné, zvlášť v domácích podmínkách, realizovat nějaké složité měřicí metody. Málokdo asi bude ochotný povolat a zaplatit specializovanou firmu. Pro změření charakteru zvukového pole však stačí libovolný spektrální analyzátor s vhodným mikrofonem. Není nutné dokonce ani pořizovat specializovanou techniku. Pro (velmi) informativní měření stačí použít software například ke zvukové kartě v počítači. Podrobnosti lze nalézt například v tématu měsíce Spektrální analyzátory ve zvukařské praxi, Muzikus, 7/2002.
Závěr
Při výběru poslechového monitoru platí stejné pravidlo jako pro ostatní komponenty domácího studia, které jsou zapojeny do poslechového řetězce. Není dobré brát v úvahu pouze udávané technické parametry, určitě je vhodné vzít nahrávky, které znám a mám je naposlouchané, a dojít si zařízení poslechnout, případně porovnat s dalšími. Zvlášť v případě realizace poslechu je dobré výběru zařízení věnovat dostatek času a právě ten poslech známých nahrávek při výběru zařízení nepodceňovat.
Realizace poslechu také nespočívá jen ve výběru vhodného monitoru, součástí poslechového řetězce jsou i další komponenty, výkonové zesilovače, propojovací kabely, které je nutné vhodně dimenzovat vzhledem k přenášenému výkonu, použité zvukové karty a další zařízení.
Pro solidní technickou realizaci věrného a kvalitního poslechu i v domácích podmínkách je vhodné mít alespoň trochu technické znalosti, případně problematiku konzultovat s někým, kdo tyto znalosti má. A reklamní prospekty obvykle nejsou nejvhodnější seriózní studijní literatura.
Ať vám to hraje.
MARTIN JIRSÁK
hudební skladatel
Co je cílem tvé práce v domácím studiu? Finální nahrávka nebo jen orientační poslech kompozice a aranže?
Pracuji na vlastních kompozicích. Od tvorby zvuku, přes nahrávání až po mixáž a jakýsi mastering. Ale jedná se převážně o demo nahrávky nebo o nahrávky, které ve výsledku nepotřebují mít až tak dokonalou výstupní kvalitu.
Doma se tedy nesnažíš o co nejkvalitnější poslech, ale jen o nějaké orientační řešení?
Osobně to doma řeším spíše orientačně. Vždy jsem se orientoval především na zdroj zvuku - syntezátory, samplery, atd. a úplně především na hudební informaci. Přetočit nahrávku v kvalitních prostorech a nechat to smíchat v profesionálním studiu, je možné kdykoliv. Ale když hudba nic neříká, nemá to stejně smysl a jedná se jen o další zvukovou zátěž životního prostředí.
Preferuješ v domácím studiu sluchátka nebo bedny?
Nejraději mám kombinaci obojího, nejlépe v několika variantách. Jako sluchátka používám starší Koss R-90. Vybral jsem si je kdysi záměrně, protože jsou nabasované. Vím o sobě, že mám rád hutnější zvuk. A tak si pro sebe pouštím právě takový zvuk, ale ven mi ve skutečnosti leze mnohem rovnější zvuk. Mně se to při mixu líbí, ale zároveň svou osobní preferencí nezatěžuji ostatní posluchače. Pak mám taková stará obyčejná sluchátka, jen abych výsledek slyšel, jak by mohl znít v "běžných sluchátkách". Co se týče beden, mám jedny udělané kdysi na zakázku. Jejich zvuk se mi líbí, je na rozdíl od těch Kossů docela průzračný a čistý. Pak mám ještě různé bedny od hi-fi věží, kde své nahrávky také poslouchám - jen tak, abych věděl, jak to dopadlo.
Takže používáš poslech na více zařízení, vědom si rozdílu mezi nimi?
Jasně, jsem si vědom těch rozdílů, kdybych to nedělal, byl bych strašně zatížen jen jedním směrem a vlastně bych už vůbec netušil, jaký zvuk leze ven. Takhle mám alespoň přibližnou představu jakéhosi "průměru" ze všech těch výsledků, co slyším.
Používáš nějaké akustické úpravy poslechového prostoru?
K tomu jsem se zatím nedostal, ale chtěl bych v blízké době akustiku toho prostoru nějak řešit.
Uvažuješ při tom řešení o nějaké firmě nebo svépomoci? A nějaké měření nebo jen zkušenosti a subjektivní poslech?
Asi bych si nechal ten prostor alespoň orientačně proměřit a navrhnout řešení, která by mohla odstranit ty největší průšvihy. Ale na druhou stranu to asi zase nebudu přehánět. Spousta lidí poslouchá mé nahrávky "v obýváku", takže má místnost by asi měla znít zhruba podobně. Rozhodně bych ji nechtěl přetlumit. A vzhledem k tomu, že s akustickými nástroji nepracuji v podstatě vůbec, mělo by se jednat o poslechovou místnost s nějakým přirozeným, příjemným dozvukem.
Myslíš, že má smysl uvažovat v domácím studiu o vícekanálovém poslechu? Řešíš vůbec vícekanálový záznam?
Zatím jsem neměl potřebu řešit prostorový zvuk. Výsledky mé práce jsou vždy nakonec reprodukovány do dvou reproduktorů. Asi bych do toho musel investovat víc peněz, než bych chtěl. A kdybych už ty peníze měl investovat do ozvučení, asi bych se stejně nakonec rozhodl pro kvalitnější ozvučení dvěma reproduktory.
JAROSLAV SUCHÁNEK
zvukový mistr
Předpokládám, že vy domácí studio nepoužíváte?
Kdysi jsem se o to pokoušel, ale to bylo v době, kdy to vybavení ještě zdaleka nebylo tak dostupné. Dnes jsou ty možnosti daleko větší. Dnes vlastně není problém koupit jakékoliv vybavení, ale daleko důležitější je poslech a poslechové podmínky, a to se koupit nedá. To souvisí především se zkušenostmi.
A váš názor vůbec na zaměření domácích studií? Má smysl v domácích podmínkách míchat nebo to má smysl orientovat především na přípravu a výsledek dodělat v nějakém velkém studiu?
Záleží především na penězích. Samozřejmě příprava má smysl určitě. A pokud budete mít málo peněz, tak si to doma budete muset i namíchat. Spousta lidí to určitě řeší tak, že doma všechno připraví, a pak vezmou harddisky a odnesou to do velkého studia. Nebo se to naopak ve studiu s unikátní akustikou natočí a dále zpracuje doma. Dnes se toto navíc zjednodušilo tím, že se používají disky a ta kompatibilita je lepší.
A jak jsou z vašeho pohledu řešitelné (nebo neřešitelné) například akustické úpravy domácích studií?
Především je nutno rozlišit podmínky - jestli jsou to prostory např. ve vile, v novém domě, kde se se studiem už počítalo při projektu, v činžáku nebo třeba v paneláku - a s tím souvisí i styl hudby, jaký lze v tom kterém prostoru dělat. Dále je nutno rozlišit studio - prostor pro vlastní nahrávání nástrojů a zpěvu (to lze doma někdy jenom velmi obtížně) a režii (záznam a mix). K akustickým úpravám - ten prostor samozřejmě nesmí být úplně mrtvý, což se dá například u režie v bytě udělat těžce. Většinou to bývá přetlumené.
A poslech?
Určitě je důležité mít různé poslechové monitory a zkušenosti s nimi. Porovnávat poslech na různých typech monitorů - drahé monitory, komerční monitory a i třeba nějaký "low end".
A váš názor třeba na poslech mono?
Já jsem ze staré školy, takže tvrdím že ano, malé pulty ani digitální pulty nemají indikátor fáze, na počítači je na to plug-in, ale nevím, jestli to někdo používá. Dneska nikdo ani neví, k čemu mono poslech řešit. Před pár lety to byla nutnost kvůli kontrole kompatibility. Dokonce jsem se setkal s člověkem, který měl na poslech mono zvláštní monitor. A bylo to v domácím studiu.
A myslíte si, že jde doma třeba míchat na sluchátka?
Záleželo by na kvalitě těch sluchátek a na zkušenostech toho člověka, který to míchá. Ten člověk určitě musí mít hodně velké zkušenosti a ty sluchátka hodně dobře znát. Určitě bych to ale nechtěl jako hlavní poslech na míchání, to ucho se hodně brzy unaví.
Má podle vás smysl uvažovat v domácím studiu o míchání do vícekanálového formátu? Nějaký surround system, 5.1 a podobně?
Ve světě probíhají bouřlivé diskuse o tom, zda samotnou hudbu (audio bez obrazu) vůbec do vícekanálu míchat, osobně jsem proti. Druhá věc je mix hudby k obrazu, ale doma bych se do toho vůbec nepouštěl. Na to už musí být hodně dobré studio. K mixu vícekanálu jsou i jinak řešené režie, které se od režií hudebního studia liší. V hudebním studiu se předpokládá, že se dělá ve stereu.
MILAN STEIGERWALD
hudební skladatel, klavírista, producent
Pro svoji práci používáte domácí studio. Co je ve vašem případě cílem? Finální nahrávka a mix nebo jen příprava pro natáčení ve velkém studiu?
My neřešíme už nikde jinde nic. Ze zkušeností z velkých studií, kde jsme během let natáčeli, jsme zjistili, že lepšího výsledku dosáhneme právě doma. Nejprve, u předchozích desek, jsme to dělali tak, že jsme si půjčovali spoustu techniky, se kterou jsme točili třeba u někoho na chalupě. Potom jsme ale vlastně zvolili trochu jiný systém. Vybudovali jsme si speciální prostor v našem domečku, dá se říci, že domácí studio. A protože paradoxně byly nové nahrávky o tolik kvalitnější, dokonce tak, že když jsme to někomu pouštěli, myslel si, že jsme to natáčeli někde za hranicemi, nevyužíváme už naše nové studio jen pro sebe. Točím zde projekty v mé produkci nejen z oblasti rocku, ale i z vážné muziky a také projekty žáků Pavly Forest, pěveckých talentů.
Doma tedy máte vyřešené kvalitní vybavení i s kvalitním poslechem, včetně nějakých akustických úprav poslechového prostoru?
Pro nahrávání používáme software Nuendo, digitální pult, nejsou tu žádné velké věci, ale máme slušné místnosti, které jsou vlastně vyprojektované od Pavly (Pavla "Forest" Forstová, ing. arch. pozn. aut.), protože ona studovala akustiku. Nahrávací místnost jsme udělali vysokou, tam nachytáme hodně ambientů, a pak už to vlastně všechno doděláváme v počítači.
To znamená, že akustickou úpravu prostoru jste dělali na základě zkušeností, všechno funguje a vyhovuje to.
Přesně tak, prostor má výšku asi 6 m, je to částečně zděná, částečně dřevěná místnost s kamennou podlahou, po jedné straně lícové cihly, vše s přirozenými odrazy. Pak už se to vlastně jen tlumí podle toho, co se tam zrovna nahrává. Navíc výhodou bylo, že jsme si dům dělali do šroubku, všechny prostory jsou přizpůsobené na míru, všude máme denní světlo, osluněnou terásku na "trestný poslech", prostě se nám tam dělá fajn.
A jak tedy řešíte poslech? Předpokládám, že když realizujete úpravy prostoru, bude tomu odpovídat i kvalita monitorů.
Poslech řešíme přes dva páry monitorů, teď máme Tannoy Reveal, pak Spirit Absolute 2. Není potřeba toho mít zase nějak moc. Podstata je v tom, že režijní místnost působí a je zařízená jako obytná místnost, ve které pak posluchač také doma desky poslouchá.
Používáte kromě těch beden i sluchátka? Třeba na míchání nebo na kontrolní poslech?
Sluchátka samozřejmě používáme, ale spíš jen na kontrolní poslech. Co se míchání týče, tak spoléhám spíš na bedny. Sluchátka potom při finální práci, na tu kontrolu.
Myslíte, že má smysl uvažovat v domácím studiu o vícekanálovém poslechu? Řešíte nějak doma vícekanálový záznam?
Ne, s tím jsme doma prozatím nedělali.
PETR MALÁSEK
hudební skladatel
Pro svoji práci používáte domácí studio. Co je ve vašem případě cílem? Orientační nahrávka, aranžmá nebo i finální nahrávky a mix?
No, já to mám spíše jako ateliér, kde si vytvořím polotovary, které potom donesu do "dospělého" studia. Nejsem moc zařízený na živé nahrávání. Nicméně hodně dělám pro divadlo, kde z cenových důvodů je nutné tyhle věci zefektivnit a zlevnit. V tomto případě zde potom i míchám a dělám vlastně finální produkt.
Doma se tedy nesnažíte o co nejkvalitnější poslech, ale jen o nějaké orientační řešení?
V tomhle spíš věřím zkušenosti. Už hodně dlouho mám bedny B & W, na které jsem zvyklý, a které "umím". Takže se dá míchat i na takhle malinké bedýnky, když je člověk zná a ví, jak to bude znít jinde. Dokonce jsem uvažoval, že bych časem koupil něco jiného, ale prozatím je tato varianta pro mě dostačující, takže jsou to spíš jen úvahy.
Používáte kromě těch beden i sluchátka?
Používám, taky proto, že dělám hodně v noci, ale netroufl bych si na ně míchat. Mám pocit, že ze sluchátek je úplně jiný dojem, spíše je dobré to porovnávat. Poslechnout si to na sluchátka, poslechnout si to na velké bedny a poslechnout si to hlavně i mono, co to udělá s nahrávkou a vytvořit kompromis.
Řešíte nějaké akustické úpravy poslechového prostoru?
Bohužel ne, já mám studio právě v takovém ne úplně ideálním prostoru, jsou zde zkosené stěny a to ještě tak, že to opravdu není ono. Protože to ale není studio pro nahrávání nebo míchání desek, tak jsem tomuhle nikdy nevěnoval zvláštní péči, zatím mi to stačí. Kdybych někdy stavěl opravdové studio, tam bych to samozřejmě řešil.
Myslíte, že má smysl uvažovat v domácím studiu o vícekanálovém poslechu? Řešíte nějak doma vícekanálový záznam?
Doma určitě ne, když dělám nějaký film, tak chodím míchat do Cinemasoundu, kde hudbu mícháme v hale s "geniálním" Michalem Pekárkem a kde je poslech opravdu takový, jaký má být. Výsledek v multiplexech je potom nejvěrnější.
PETR VOHNOUT
zvukař, muzikant
Pro svoji práci používáš domácí studio. Používáš je pro orientační nahrávky demosnímků a aranžmá nebo i finální nahrávky a mix?
V podstatě obojí, dělal jsem i hodně finálních nahrávek, například pro vydavatelství, která to prodávají třeba jako dokumentační materiál. Většinou se kladly požadavky na náročnost provedení spíš po stránce hudební. Vlastně by se tomu už asi nedalo říkat úplně domácí studio, živím se tím.
Snažíš se tedy i při realizaci poslechu o co nejkvalitnější řešení nebo jen něco orientačního?
Co nejkvalitnější. Teď zrovna mám Tapco S8, konstrukce je od Mackie. Předtím jsem měl Yamahy MS 5, ESI 05 a 06. Kdybych to měl srovnat mezi sebou, tak tohle vychází (poměr cena/výkon) nejlépe.
Používáš jen tyhle jedny bedny nebo toho máš víc a porovnáváš?
Určitě je třeba to porovnávat, používám pak různé obyčejné bedny, různě to nosím, abych měl srovnání.
Používáš kromě těch beden i sluchátka?
Používám. Mám AKG K 240 DF, AKG K 271, ale nemíchám na ně. Porovnávám, zkouším panoramata, ale míchat bych si na ně netroufal.
Řešíš nějaké akustické úpravy poslechového prostoru? A sám nebo zadáváš firmě?
Ten prostor samozřejmě mám akusticky upravený, není to ještě úplně tak, jak bych to chtěl mít, ale úpravy jsem dělal. Firmu jsem neřešil, všechno byly vlastní zkušenosti, viděl jsem studia, něco z knížek.
Myslíš, že má smysl uvažovat v domácím studiu o vícekanálovém poslechu? Používáš vícekanálový záznam a poslech ve svém studiu?
Ne, zatím mě to neláká, považuji stereo pro muziku za dostačující.
JIŘÍ KŘIVKA
hudebník, zvukař a producent
Používáte jako aktivní muzikant pro svoji práci domácí studio?
Buďme realističtí a říkejme třeba pracovní kout s počítačem. Domácí studio je dost široký pojem. Ve své praxi jsem viděl i opravdová studia, zabírající část rodinného domu. Ale většina muzikantů je asi ráda, když se jim podaří v paneláku vyšetřit 1 x 2 m plochy na stůl s PC, v lepším případě Mackem, MIDI klávesnicí, a celé to ochránit před prachem, dětmi a uklízejícími manželkami.
Co je podle vás nejčastějším typem práce v domácím studiu? Nahrávání, finální mix nebo příprava aranží pro velká studia?
Když máte na počítači alespoň základní SW jako třeba Pro Tools Free, můžete udělat spoustu práce už doma, hlavně editaci nebo přípravu na mastering. Ale velké studio vám obývák nenahradí. Budete mít problém s akustikou místnosti, odrazy, stojatými vlnami, sousedy, atd. Hodně práce dá vyladit poslech. Naštěstí je tu dost podceňovaný paměťový efekt. Po čase si konkrétní prostor a reprosoustavy prostě naposloucháte a víte, kde co přidat nebo ubrat, ucho si nedostatky automaticky kompenzuje. V praxi to funguje i ve velkých studiích, málokdy se podaří vyřešit akustiku dokonale.
Jak kvalitní poslech by tedy podle vás v domácím studiu měl být?
Samozřejmě, že nejlepší je chodit s nahrávkou po městě a pouštět si ji na různých místech, ve velkém studiu, v autě, v hospodě nebo v obchoďáku. Podstatné je mít jeden optimální poslech na kontrolu nahrávky a menší bedny na míchání. Není od věci si nahrávku pustit v místě, kde normálně posloucháte muziku. Rád bych varoval před mícháním do sluchátek, ani ty nejdražší nenahrazují normální poslech v blízkém poli. Dobrá je kontrola přes malý repráček v počítači. Když na něm slyšíte basu, víte, že se neztratí. Ideální mix hraje dobře i z telefonu.
Má podle vás smysl v domácím studiu uvažovat o vícekanálovém poslechu?
Myslím, že základ je dobře zvládnout stereo. Nepodceňovat kinetickou složku zvuku, střídání různých prostorů, naučit se frekvenčně oddělit pásma při mixáži, pochopit, co je smyslem masteringu... Na jeden lidský život úkolů až moc.
UŽITEČNÉ ODKAZY A POUŽITÁ LITERATURA
www.akustika.cz - Akustika Praha, návrh akustických řešení
www.soning.cz - návrh akustických řešení, akustické materiály a tlumicí systémy
literatura:
Jiříček, O., Úvod do akustiky, ČVUT Praha, 2002
Vlachý, V., Praxe zvukové techniky, Muzikus, 1995
Kolmer, F., Kyncl, J., Prostorová akustika, SNTL Praha, 1982
normy:
ČSN 73 0525 Akustika - Projektování v oboru prostorové akustiky - Všeobecné zásady
ČSN 73 0526 Akustika - Projektování v oboru prostorové akustiky - Studia a místnosti pro snímání, zpracování a kontrolu zvuku
