Vážení přátelé baskytarového vesmíru, připravil jsem si pro vás zajímavý rozhovor se sběratelem baskytar. Baskytara je hudební nástroj, který je vhodný jak na hudební produkci, tak i na založení krásné sbírky, jakou se podařilo vytvořit Radkovi Všetičkovi z Prahy.
S Radkem jsem se poprvé potkal na svém baskytarovém kurzu v Jeseníkách. Ihned mne zaujalo jeho vroucí vyprávění a zároveň i jeho velké znalosti v oblasti historie, výroby a zajímavostí ohledně baskytar a baskytarových aparátů. Proto jsem Radka požádal, aby se o tyto informace s námi podělil. A zde je máme. Připravil jsem si pro něj otázky z oblastí, které by vás mohly zajímat.
Co tě vedlo k domněnce, že jedna baskytara je málo? A kdy nastal ten zlom a kdy ses rozhodl vydat se cestou sběratele baskytar?
Na počátku mé baskytarové cesty nebyla vůbec představa ani idea baskytary sbírat, šlo čistě o intuitivní popud, kdy jsem zatoužil vlastnit baskytaru a naučit se na ni hrát. Obrat nastal posléze, když jsem se s každou další pořízenou baskytarou vydával na čím dál reálnější cestu sběratele. A na té cestě jsem i nyní.
Co tě na těchto nástrojích přitahuje? Zvuk, nebo spíš ta historie a zajímavosti?
V emoční rovině je to určitě zvuk baskytary. Ze sféry fakt jsou to veškeré historické souvislosti, jedinečné osudy nástrojů. Teprve propojením obou těchto světů vzniká originální obraz - výpověď o fenoménu, jakým baskytara bezesporu je.
Máš ve své sbírce také nástroje, které jsou zvukem naprosto špičkové, ale sběratelsky je nepovažuješ za až tak zajímavé?
Typickým příkladem je japonský Precision značky Immage, vyrobený v Moridaiře v 70. letech. Zvukově nedostižný s lehkým, nekonečně rezonujícím tělem, a přitom neznámé a nicneříkající značky.
Kolik nástrojů ve své sbírce již máš? Budeš pokračovat ve sběratelství stále dál?
Celkový počet přesáhl sto třicet exemplářů. Ve sběratelství pokračuji i nadále, ale značně volnějším tempem, s jasnou filozofií a konkrétním záměrem či vizí, chceš-li. Budu rád, když mi okolnosti a podmínky dovolí sbírku udržet a rozvinout, je to velká motivace a naplnění.
Které nástroje tě fascinují tím, jak jsou zpracované? A které svým charakteristickým zvukem?
Jsou to nástroje japonské produkce od druhé poloviny 70. let až do konce 90. let, proslulé dokonalým řemeslným zpracováním, kvalitou použitých materiálů i zvukem. Když diskutujeme na téma zvuk, byl by hřích nezmínit excentrické baskytary Rickenbacker, které jsou výjimečné.
Ve své sbírce máš také nástroje československé výroby značky Jolana. Které to jsou? Zvukově jsou pro tebe něčím zvláštní, nebo i tady spíš převažují sběratelsky zajímavá fakta a sběratelská vášeň?
Těmi to vše začalo, bez nich by nebyla moje sbírka. Chronologicky od nejstarší: Jolana Basso IV, Studio bass, barevná řada Vikomtek, několik Iris bass, nechybí Superstar bass, Galaxiska, Disco Bass, Diamantka, D-Bass (ta je vlajkovou lodí mé sbírky zastoupené značkou Jolana), výčet uzavírá RK a Jantar Bass.
Za zvukově nejzdařilejší považuji Jolanu D-Bass, ale každá z Jolan má svoje kouzlo. Zažil jsem s nimi neuvěřitelné situace, jsou výpovědí o době, ve které vznikaly ve značně omezených podmínkách, ale dlouholetá tradice výroby hudebních nástrojů v našich zemích se v nich pozitivně odráží. Jsou součástí naší pohnuté historie.
Jaké značky se ve tvé sbírce vyskytují?
Nejpočetnější zastoupení má výše zmiňovaná Jolana a Ibanez, následuje Bach, Cimar, Cort, Godin, Greco, Immage, Jay Turser, Fender (made in Japan, Mexiko a USA), Fresher, Peavey, Pořízka, Rickenbacker, Satellite, Spector, Yasuki. Celkem sedmnáct značek.
Pojďme si postupně rozebrat stavbu jednotlivých nástrojů tvé sbírky. Jak se ti líbí zpracování a použití materiálu, jako je dřevo, ladicí mechaniky a kobylky nástrojů? Byly tenkrát z tvého pohledu lepší a kvalitnější?
Obecně nejrozšířenější jsou nástroje se šroubovaným krkem, je to dáno oblíbeností a velkokapacitní produkcí firmy Fender od 50. let minulého století, podstatně menší počet baskytar má krk průchozí, který je konstrukčně mnohem náročnější.
Samostatnou kapitolou je dřevo určené pro stavbu nástrojů. Platí pravidlo, že mnoho nástrojů bylo vyrobeno většinou z lipového, olšového, jasanového, ořechového nebo javorového dřeva (Rickenbacker, Jolana D-Bass...).
U japonské produkce se setkáváme s použitím exotických tropických dřev (mahagon, padauk, wenge, jatoba, bubinga apod.), povrch takového nástroje je ošetřen buď pigmentovanými oleji nebo je lakován transparentním lesklým nebo matným lakem.
Za unikátní považuji hmatník vyrobený z ebenového dřeva. Jsem spíš konzervativního charakteru, proto u ladicích mechanik a kobylek oceňuji jednoduchost, robustní provedení a spolehlivost, s jakou přišel Leo Fender. Tato osvědčená koncepce přežila dodnes. Jsem toho názoru, že kvalitu starších nástrojů prověřil nejspolehlivěji tok času.
„Jsem toho názoru, že kvalitu starších nástrojů prověřil nejspolehlivěji tok času. Za unikátní považuji hmatník vyrobený z ebenového dřeva.“
Co elektronika nástrojů? Já sám hraji na japonské nástroje firmy Ibanez. S elektronikou těchto nástrojů jsem velmi spokojen. Jak je to s elektronikou u baskytar, které máš ve své sbírce?
Znám tvoje výtečné Ibanezky DWB, tak kvalitní aktivní elektroniku nemám v žádném nástroji. Projev pasivní elektroniky prostě uslyšíš vždy a není tomu jinak ani u nástrojů, na které hraji, dokonce i u baskytar s aktivní elektronikou, jednotlivé frekvence přinášejí mírně nežádoucí šum, spíš je to vlastnost nebo nedokonalost té konkrétní elektroniky.
Jsou některé nástroje v rozporu s kvalitou? Například skvělé použití materiálů dřeva, ale slabší je to ostatní, a obráceně?
Jisté kvalitativní rozdíly lze vypozorovat u nástrojů Jolana, které jsou poplatné době svého vzniku a tehdejším ekonomickým podmínkám. Zrovna Jolana používala na výrobu nástrojů kvalitní dřevo, slabší byl materiál na okrasné bílé lemování těl, krků a hlav nejen baskytar, ten vlivem přirozeného stárnutí praská, drolí se nebo vypadává po kusech. U základních a levnějších modelů Jolan se vyskytuje problém s kvalitou podkladu před lakováním nebo kvalitou samotného laku, důsledkem čehož je olupující se praskající lak.
Co nástroje firmy Fender? Vím, že ve své sbírce máš baskytary Fender Made in USA i Fender Made in Japan. Jaké rozdíly jsi našel?
Bez nich by to nešlo. Můj první Fender je Precision z roku 1977. Krk má silnější céčkový profil s tmavým palisandrovým hmatníkem. Váží kolem 3,7 kg a fantasticky rezonuje už při hře na sucho, o to razantněji po zapojení do aparatury.
Dalším Fendrem, kterému nešlo odolat díky jeho charismatickému zjevu, byl Precision z roku 1973. Brooklynský majitel ho rozebral a prodával po kusech za účelem vyššího výdělku. S tímto druhem barbarství jsem se nemohl smířit, a tak jsem ho postupně kupoval na etapy. Tělo nástroje vyžadovalo náročnější opravu a je těsně před finální kompletací.
Baskytar s logem Fender made in Japan vlastním několik, včetně vzácné série Squier JV. Kvalitou jsou srovnatelné s americkými konkurenty, mnohdy je i převyšují, silnou stránkou je štíhlejší krk.
Než nějaký nástroj koupíš, určitě hledáš informace o nástroji i o prodávaném kusu samotném. Věnuješ se hledání informací o nástrojích každý den?
To je ideální stav, když mám čas prověřit inzerovaný nástroj, ale mnohdy se musím rozhodovat rychle, stačí chvilka a projdu tou základní selekcí ano, či ne. Velkou roli hraje intuice.
Ano, baskytarám se věnuji každý den, sleduji trh, nebo hledám různé prameny na internetu.
Když nějaký vysněný nástroj koupíš, co se s ním pak děje dále?
Základem je, aby baskytara bez újmy dorazila do nového domova. Kontroluji celkový stav, když je vše v pořádku, stanovím úkoly, které bude mít na starosti kytarář, a kterým se budu věnovat já s cílem mít co nejlépe připravený a seřízený nástroj, k čemuž využívám zkušenosti ze svého profesního oboru, kterým je detailing. Každé baskytaře se snažím pořídit originální kufr pro bezpečné uskladnění.
Stalo se ti, že koupený nástroj neodpovídal tomu, co tvrdil prodávající?
Stalo. Asi je to otázka očekávání, nebo přesněji řečeno, nerovnováhou mezi tvojí představou a představou prodávajícího. Znám i mnohem milejší situaci, kdy stav baskytary značně předčil moje očekávání.
Máš nějaký vysněný nástroj, který by časem ve tvé sbírce neměl chybět?
Sním, asi jako každý z nás. Rád bych někdy pořídil šedesátkový preCBS Fender Precision.
Máš také nástroje, které tam být nemusejí? A nějakou strategii, jak a kdy něco koupit a něco i prodat?
Nemuselo by tam být tolik identických Jolan a Ibanezů. Strategii mám, když se vyskytne něco zajímavého a jsou na to prostředky, neváhám a zakoupím do sbírky další exemplář.
Říkal jsi mi, že vlastníš také velmi zvláštní a skvělé nástroje Rickenbacker. Jsou pro tebe něčím magické?
Ano, mám tyto baskytarové cadillaky, jsou magické zvukem, uhrančivé svou krásou a propracovaností. Nejvzácnější a nejstarší kus mám z roku 1973, raritní je svým šachovnicovým lemováním. Koupil jsem ho od Pavla Dického, který věděl o mé zálibě v Rickenbackerech, zároveň je celoživotní vzpomínkou na naše přátelství.
Které nástroje jsou pro tebe jako baskytaristu hráčsky nejbližší? A které svým tónem a charakterem zvuku?
Na první otázku odpovím: Ibanez SR vyrobený v Japonsku v 90. letech. U druhé otázky se o první místo dělí Fender Precision Bass a Rickenbacker 4001.
Který nástroj je podle tvého mínění nejpovedenější v poměru zpracování materiálů, použití kvalitních komponentů, skvělých herních vlastností a zvuku?
Rozhodně Rickenbacker 4001 považuji za nedostižný nadčasový fenomén kvality a jedinečnosti.
Na který nástroj, Radku, nejraději hraješ? Tvá oblíbená baskytara? A proč?
Oblíbenou mám Ibanezku SR800 z roku 1996. Asi mnoho čtenářů překvapím, při tom počtu zajímavějších baskytar, ale má to logiku. Štíhlý rychlý krk, dvouoktávový hmatník, skvělá ergonomie nástroje, nízká hmotnost, variabilita zvuků a univerzálnost, kterou se prosadí ve všech hudebních stylech.
Tvůj oblíbený baskytarový aparát? A proč?
Vlajková loď z konce 70. let značky Peavey Mark III v kombinaci s boxem Peavey 2x 15 BW.
Líbí se mi jejich zvuk, jednoduchý nadčasový design, bezvadně korespondují s vintage nástroji.
Protože jsi pravidelným návštěvníkem mých baskytarových kurzů, jak jsem si všiml, hráčsky a technikou hry jdeš velmi rychle nahoru. Mění se ti i pohled na nástroje ve tvé sbírce i z tohoto hlediska? Zjistíš pak díky kurzům a dennímu tréninku na baskytaru další výhody a nevýhody různých typů baskytar?
Mění, vše přišlo postupem času s pravidelným cvičením a seznamováním se s technikou hry na baskytaru. Tvoření tónu považuji za naprostý základ - pomůže dostat z baskytary široké spektrum barevnosti, stejně tak důležitý je pohyb po hmatníku, na němž si můžu ověřit kvalitu nástroje a rezonanční vlastnosti v různých polohách, ale i odhalit jeho nedostatky.
„Tvoření tónu považuji za naprostý základ - pomůže dostat z baskytary široké spektrum barevnosti.“
Doufáš, že sbírka zaujme i mediálně, a bude tedy přístupná jednou i veřejnosti? Určitě si to zaslouží!
Radost by mi to určitě udělalo. Část sbírky bych rád představil veřejnosti formou výstavy.
Na výstavu se, Radku, moc těším! Děkuji ti za tvé krásné vyprávění a tvůj čas! Určitě to čtenáři-kolegové ocení. Těším na další setkání, třeba opět na baskytarovém kurzu. Samozřejmě že jste všichni srdečně zváni. S Radkem Všetičkou si o zajímavostech na téma baskytary můžete popovídat osobně. Vím, že má co nabídnout! Tobě a tvé jedinečné sbírce přeji hodně štěstí, úspěchů a pochopení!
Děkuji, Martine, za milé přání, za pozvání, rovněž velký dík časopisu Muzikus za velkorysý prostor pro naše povídání, bylo mi ctí. Přeji tobě, redakci a všem čtenářům-baskytaristům jen to nejlepší!
Vážení kolegové, veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com . Těším se na naše další setkání!
