Americký kytarista Ryan Waters je nepřehlédnutelným doprovodem původem nigerijské zpěvačky Sade. Jeho služby využila především na svém rozsáhlém světovém turné k Soldier of Love, jehož vyprodaná zastávka se uskutečnila i v Praze. Když Ryan neplní povinnosti u Sade, snaží se prosadit se svou kapelou iLL, která má čerstvě na kontě druhou desku Gotten Gains.
Jsi zapojen do zdokonalování svého vybavení a objevování nových možností zvuku?
Modifikoval jsem v podstatě každou kytaru, kterou jsem kdy vlastnil. Má hlavní kytara je ThinLine Telecaster s dvojitým humbuckerem. Mám jí tak patnáct let a musel jsem vyměnit snímače tak desetkrát, hlavně v prvním roce, co jsem ji vlastnil. Nyní tam mám několik snímačů Lindy Fralin Humbuckers, které jsou absolutně perfektní pro tuhle kytaru. Vytáhnu z ní zvuk, kterého se mi nedaří dosáhnout s žádnou jinou kytarou. Myslím, že to je důvod, proč mám Fendery tak rád. Fascinuje mě možnost je totálně rozebrat a upravovat podle potřeby. Můžu prohodit krky, snímače, kobylky, cokoliv. Jedna z mých nejoblíbenějších kytar je levná Squire Tele, na které v podstatě jen experimentuji. Má P-90 v pozici krku, humbucker na kobylce a zní úžasně. Je sice totálně rozflákaná, ale zároveň je to jedna z mých hlavních kytar.
Používáš nějaké speciální efekty, buď v iLL nebo se Sade?
Složení mých pedálů je velmi skromné a v podstatě stejné pro veškerá vystoupení. Trochu jsem ten výběr rozšířil pro turné se Sade, protože byly určité specifické tóny a zpoždění, které jsem potřeboval pro určité skladby. Avšak většinou si vystačím s několika efektovými krabičkami, wah-wahem a pedálem hlasitosti. Miluji zvuk, který vytáhnu ze svých zesilovačů a kytar, takže se to snažím řádně udržovat. Mám efekt overdrive od Hermida Audio, který se jmenuje Nu-Valve, ten taky občas používám. Vlastním i zpožďovací pedál Strymon El Capistan, který je v tomto směru nejlepší, co jsem kdy používal. A nakonec mám ještě Wampler Reverb-box, bez kterého se už neobejdu.
Doposud si nejvíce známý ze spolupráce se Sade. Jak ses stal členem kapely a získal si takovou důvěru?
Žil jsem v New Yorku po většinu devadesátých let. Hrával jsem tehdy v jedné kapele, kde se zpěvák Olu znal se saxofonistou Sade. Jelikož byli přátelé z hodin bojových umění, dostal se časem k naší nahrávce, která se mu opravdu líbila. Proto když v roce 2000 Sade hledala kytaristu, nás Stuart představil. Bylo to tehdy jen pár vystoupení v televizi, ale i tak to pro mě byl zážitek a nečekal jsem, že se nakonec stanu regulérním členem kapely. Po několika měsících promo akcí se rozhodli vyrazit na turné, na které mě rovněž pozvali. To byl rok 2001, a i když bylo turné poměrně krátké, užili jsme si to naplno a kapela fungovala společně dokonale. Po ty roky jsme zůstali v kontaktu, a když jsme se znovu sešli na turné k Soldier of Love, stará energie se opět probrala.
Co tě jako muzikanta přitahuje na stylu, který hraješ se Sade?
Byl jsem velkým fanouškem po mnoho let. Viděl jsem je na turné v roce 1993 a sehnal jsem si i VHS kopii vystoupení. Jde pochopitelně o její zpěv, ale taky o způsob, jakým zpracovávají své nápady. Prostor, zvuk a frázování jsou mi velmi blízké. Tím, že jsem kapelu blíže poznával, jsem pochopil, že toho sdílíme mnohem víc než jen podobné hudební vlivy. Líbí se mi i styl jakým tvoří. Není tam žádný „hudební moderátor“, a tak je podporováno zapojení všech členů. Tento proces je velmi přirozený, jelikož jsme vyrůstali na podobných žánrech, ale zároveň na velkém spektru hudby, což se projevuje i na finálním produktu, který nerespektuje žánrové mantinely. Když kritika používá popisky jako smooth jazz, je to k smíchu, protože je to psáno lidmi, kteří nechápou, že to všechno pramení ze stejného místa a že je tato muzika dostupná pro všechny. To je důvod, proč miluji hraní se Sade. Způsob, jakým je hudba prezentována, a fakt, že se nemusím v ničem limitovat, mě podporuje v tom, vylézt s nimi na pódium.
Jaká byla tvá motivace pro založení iLL? Pochopitelně pauza, kterou si Sade vzala, ale neměl jsi spíš jiné žánrové chutě?
Začínal jsem v rockových kapelách, kde jsem volně skládal, hrál a zpíval. To, že jsem se stal profesionálním hudebníkem, byla absolutní náhoda. Při psaním mám hodně blízko ke kytarové muzice, a pokud jsem členem skupiny, kde mám prostor se plně vyjádřit, jsem šťastný. U Sade se necítím nijak limitovaný, ale jako autor a zpěvák tíhnu spíše k rockové kapele. Pro těžko specifikovatelné důvody je moje kreativita podporovaná vnitřní nespokojeností. Cítím, že hlasitá a tvrdá muzika je způsobem, jak ze sebe tyto pocity dostat.
Diskografie:
S iLL:
Down in Deep (2010)
Gotten Gains (2012)
Přiblížíš nám trochu začátky kapely?
Marlon, Damion a já hrajeme spolu v podstatě od roku 2004. Seznámili jsme se, když jsem se přestěhoval do Atlanty. Byl jsem požádán vypomoct jedné hiphopové kapele, která zrovna postrádala kytaristu. Oba v kapele už hráli a následných několik let jsme se snažili prosadit. Avšak frustrace z komplikací s vydavatelstvím nás tři nakopla psát skladby, které se žánrově vymykaly. Takto se zrodili iLL a v létě 2009 jsme natočili desku. Následně jsme se snažili co nejvíce vystupovat a psát další materiál. Časem jsme si více utvrdili svůj projev a chtěli vydat další album. Někdy v té době jsem začal opět hrát se Sade, a tak jsme si museli upravit náš rozvrh tak, abychom dodělali další desku v pauzách turné k Soldier of Love.
Vaše nové album Gotten Gains působí skutečnou hudební volností. Jak bylo slibováno, je to skutečně pořádné rockové album, ale ze skladeb z druhé poloviny desky, především Christine, jsou poznat i silné jazzové vlivy. Souhlasíš s tím, že tě i přes tvé silné rockové cítění spolupráce se Sade silně ovlivnila? Je to poznat i při skládání v iLL?
Spolupráce se Sade mě neskutečně ovlivnila jak po stránce hudební, tak i osobní. Naučil jsem se toho jako muzikant skutečně hodně. Avšak nejsem schopen přesně popsat, které ze skladeb jsou přímo ovlivněné Sade.
Nejlepší věc na hraní s klukama je opravdová svoboda. Každý z nás si prošel mnoha kapelami, žánry, ale taky životními změnami, takže jsme dosti otrkaní. Marlon je vyhledávaným jazzovým bubeníkem, ale spolupracuje s mnoha umělci z různých žánrů. Damion je zase vynikající soulový zpěvák, takže mají naše věci i velký základ právě v soulu.
Nástroje
Hraji nejčastěji na Fender telecaster, ale mám i pár stratocasterů. Na nedávném turné Sade jsem se zamiloval do několika Gretschů. Do toho vlastním i Black Penguin, již taky občas používám na turné, a rovněž Silver Jet, jsou to úžasné kytary. Hraji přes zesilovače značky Orange. V rámci kapely iLL jsem nahrával přes Tiny Terror. Na turné Sade jsem používal Dual Terror skrz reprobox Orange (4 x 10”). Výborný a úderný zvuk.
Tvá hra vykazuje dost nadání, ale také zkušeností. Co se snažíš dělat, abys jako umělec vytáhl ze svého talentu ještě víc?
Nikdy jsem neměl za cíl stát se vynikajícím technickým hráčem. Naučil jsem se hrát na klasickou kytaru jako dítě a jsem si jistý, že toho ve mně z té doby mnoho zůstalo. Ale co mě v poslední době hodně posunulo dál, bylo hraní v kapelách a psaní vlastních věcí. Nikdy jsem nebyl tím, kdo by studoval hru ostatních hráčů či se pilně učil klasické hře. Hraji v podstatě blues a aplikuji to do různých situací, ve kterých se nacházím. Pokud můj nápad či myšlenka podporuje práci jiného muzikanta, snažím se tu ideu dále rozvíjet. Tato výzva mě motivuje zlepšovat mé schopnosti. Mé zdokonalování funguje přes mou schopnost být kreativní, a pokud mám nějaký výjimečný talent, tak je to schopnost naslouchat a rozumět skladbě v širším kontextu a dodat jí to, co potřebuje.
Nepochybně se snažíte s kapelou koncertovat, co to jde. Jak si užíváš hraní naživo a do jaké míry má na tebe vliv měnící se velikost publika v rámci tvých rozdílných působení?
Vystupování mám opravdu rád. Je to ta nejlepší část procesu a nepochybně ta nejzábavnější. Pódium je místo, kde můžu vypnout, uvolnit se a pouze hrát. Pochopitelně je nádhera hrát pro tisíce lidí, kteří zbožňují to, co děláš, ale jedny z mých nejkrásnějších vzpomínek jsou na koncerty v malých místnostech, kde vidíš tváře všech, co tě sledují.
S iLL jsme toho zažili naživo hodně. Někdy byly večery motivující a publikem podporované, ale taky bylo i pár nepříjemných večerů. Tudíž jsme si vytvořili postoj, kdy se nám ten večer musí povézt za každou cenu. Jsme tam ten večer pro sebe, a pokud se publikum přidá, je to bomba. Pokud ne, my se budeme bavit i tak.
Přirozeně poslední rok jsem strávil v arénách se Sade na obrovských pódiích před deseti tisíci lidmi. Jsou neskutečně vřelí a zbožňují nás od chvíle, co začneme, a proto jim chceme dát ze sebevšechno.
Světové turné Soldier of Love bylo opravdovou událostí, především kvůli tak dlouhé pauze, co si Sade vzala. Jak si osobně zvládal přípravy, které byly nepochybně dlouhodobé a jistě stresující?
Přípravy byly skutečně rozsáhlé, protože jsme na turné strávili opravdu velké množství času. Ale jak jsem řekl, měli jsme to štěstí, že když jsme se sešli ve zkušebně poprvé, stará energie se rychle vrátila. Kapela je mnohem více jako rodina a vzájemná společnost nám je příjemná a napomáhá k odbourání stresu. Celý ten proces příprav mě skutečně fascinuje. Je až neuvěřitelné, co naši technici dokážou: pódium, světla, zvuk, garderóba... Je fascinující sledovat, jak všechno do sebe nakonec zapadne.
Kdy se můžou velcí fanoušci, včetně mého otce, těšit na očekávané DVD z tohoto turné?
Tvůj otec a zbytek světa se dočká velmi brzy. Natáčeli jsme na více lokacích a věřím, že to správně vystihne celé turné.
Na závěr bys mohl zmínit několik svých největších hudebních vlivů.
Nejsem velkým fandou kytaristů a mí oblíbenci většinou nejsou považovaní za „kytarové hrdiny“. Miluju Huberta Sumlina (jeho deska Those Howlin’ Wolf mě vždycky dostane). Jimmy Nolen v kapele Jamese Browna pro mě změnil všechno.
V dětství byli mí hrdinové Prince, Eddie Van Halen, Hendrix, Angus Young a Stevie Ray Vaughan. Musím uznat, že Stevie Ray je pro mě dodnes kytarový král.
V rámci zpěváků všechno začíná a končí u Raye Charlese. Každý zpěvák, kterého jsem kdy slyšel, má v sobě něco od Raye. Od Chrise Cornella po Sade, slyším to tam!
Ale mým největším vlivem jsou umělci, co umí psát. Lidé, kteří mají co říct a nacházejí jedinečné způsoby, jak to sdělit. Mám jich rád opravdu mnoho a ani nevím, kde bych začal. Tvoří z ryzí upřímnosti v tak nekompromisním světě, a přitom se nebojí riskovat svěřit se skrze hudbu.
www:
