Koncert alžírského barda Rachida Tahy se uskutečnil v rámci United Islands of Prague v pátek 23. června na Branické louce. Kapela byla na scéně hodinu a půl a odehrála standardní repertoár, se kterým objíždí svět v posledních letech. Kouzlo samotného Tahy spočívá hlavně v nespoutaném veselí přímo na pódiu, kde jako malí chlapci na písku spolu komunikují odrostlejší jedinci. Kdo neví o co jde, může si klepat na čelo, kdo to zná, může si užít.
Narozen v městě Oranu (Alžírsko), od deseti let žije s rodiči ve vesnici kdesi ve francouzském Alsasku, potom předměstské čtvrti v Lyonu. Násilí, rasismus, bída a drogy bylo prostředí, které ho formovalo. Jeho první kapela se jmenuje Carte de Séjour (povolení k pobytu) a první album z roku 1979, produkované kytaristou legendárních Gong Stevem Hillagem, vzbudilo senzaci, protože smíchal do té doby něco nepředstavitelného - arabskou muziku s evropskými prvky. Vydal řadu dnes mezinárodně uznávaných alb, některé mu produkoval i Brian Eno, se kterým si nedávno dokonce zahrál v Rusku.
Obrovskému množství koncertů se také přizpůsobilo obsazení na pódiu - klávesy, basa, perkuse, bicí, mandolína, kytara, zpěv. Jak prozradila zvukařka pro pódiový odposlech (mixpult měl asi tři metry!) - "Základy nahrané v počítači obsahují až osmdesát procent zvuku kapely." Faktem je, že nasamplovaná muzika tlačila a dýchala a rozvášněná těla fanynek a fandů přiváděla do tranzu. To vše prořezávala nabroušená zkreslená kytara, kterou třímal Noel Delfin, punkové srdce kapely. Publikum do varu dostaly osvědčené mezinárodní hity Ya Rayah, Nokta a další, ale co provedlo s davem Rock the Casbah od The Clash se nedá dost dobře popsat. Vltava se zvedla o několik metrů a pár dívek kolabovalo. Do toho se neustále usmíval Taha, který byl králem večera.
Tahův doprovod
Bezchybná basa fantastického Idriss Badaru z Mali nádherně šlapala s bubeníkem a skvělým perkusistou Rachidem Belkacem. Samotnou kapitolou je hráč na mandolínu Hakim Hamadouche. Její větší korpus hraje hodně do středů, ale to nic není proti koncertům před lety, kde hrál na mandol, což je taková obrloutna, která kromě tlustých středů umí i regulérní basy! Je to mistr a já jen doufám, že k nám někdy také zavítá se svojí kapelou Oriental Fusion. Tentokrát tedy zahrál na menší loutnu a jeho deset nylonových zdvojených strun mu po celou dobu koncertu ladilo! A to s ní lítal jak hardrocková hvězda. Na pódiu neměl ani ladičku.
Nepotřebuje ji, ví, že to vydrží. Fyzika přestává platit. Taha měl na sobě zlaté sako se zlatými kalhotami a černý koně. Taky dobrý.
Všechno se musí na pódiu blejskat!
"Všechno se musí na pódiu blejskat," sdělil mi po koncertě kytarista Noel Delphin. "Já jsem měl nejdřív krásnou kytaru Lag, potom modrýho telecastra, ale Taha furt řval, že to vypadá málo jako kytara, a tak jsem si pořídil tohodle stříbrnýho Gretche a je klid." "A proč hraješ na marshallskou devítistovku, sám jsem ji vlastnil a jsem rád, že je pryč!" ptám se. "Protože my hrajem na půjčený aparáty a tohle uječený devítikilo ti seženou třeba i v Africe nebo v Rusku. Občas dodaj osmistovku, a to je potom jiný kafe, to si moc užiju, ale jinak doma mám hlavu Messa/Boogie a taky velkou čtyrku od Boogie, to využívám ve svý kapele Jus d´Orange. Jó a na Praze se mi líbí hlavně moje snoubenka." Ta právě přichází, "tak musíme končit, řekni jí česky, že už budu končit." Dělám to, ale v tu chvíli už blondýna tahá Noela pryč a Taha tahá do zákulisí nejhezčí holku z kotle pod pódiem. Přejme jim to, zaslouží si je.
nástroje
bicí Gretsch (černé)
blány Zildjian
perkuse Darbuka, Bendir
basový aparát hlava Ampeg SVT 350 H
bedna Ampeg 8 x 10"
baskytara Music Man Sting Ray bass
klávesy Midiman
laptop s programem Logic Pro
mandolína s páskou připevněným snímačem (léta tvrdím, že se do takových nástrojů nesmí vrtat)
deset zdvojených strun nylon
kytara Gretch G 6129 Silver Jet (stříbrný)
struny Ernie Ball Super Slinky, desítky
hlava Marshall JCM 900 Hi Gain Dual Reverb
bedna Marshall JCM 1960 A 4 x 12"
podlahová ladička Korg DT-10, chorus Orion, kvákadlo Vox
