Rozhovor k vydání nového alba Cosmos Rocks, nahraného ve složení Brian May, Roger Meddows-Taylor a Paul Rodgers, se konal čtvrtého září v londýnském hotelu Mandarin Oriental ve čtvrtém patře v pokoji číslo 406.Tahle Královna s Paulem Rodgersem má dohromady dnes již jen tři hlavy. Jako první vstoupila do místnosti hlava nejdůležitější a s nejdelšími vlasy. Jednašedesátiletý kytarista Brian May svým zjevem odporuje všem zákonitostem stárnutí, snad nejnápadnější byly jeho jemné mladistvé ruce. Jestliže někde existuje elixír mládí, Brian May ho požívá vrchovatě. Během rozhovoru začalo být nadmíru jasné, co tím elixírem je... Modern times rock ‘n’ roll.
Brian May
Jaké to je, natočit novou desku po třinácti letech?
Takové jako vždycky... někdy vzrušující, někdy náročné, někdy dost depresivní...
Proč depresivní?
Při natáčení desky musíte podniknout takovou emocionální pouť. Tomu se nedá vyhnout. Někdy vás to dostane nahoru, někdy zas dolů. Bez téhle houpačky by to asi nemělo žádnou hloubku. Víte, my tři jsme k sobě během té doby byli moc milí, jako gentlemani. Hlavně jsme se tak chovali k Paulovi, protože je pro nás hrdinou a vždycky byl. Ale když už desku dokončujete, objeví se spousta velkých otázek. Jakým směrem ji orientovat, co tam dát, jak ji smíchat, jak skladby řadit, kdo se pod co podepíše, a tohle všechno vyžaduje od každého naprostou otevřenost a upřímnost. Tohle bylo dost těžké období, ale abych odpověděl na vaši otázku: Natočit novou desku je stejné jako kdysi, jen jsme teď starší a máme víc zkušeností. Ale asi ten největší rozdíl je v tom, že teď máme každý svůj život, který neustále probíhá, a každý z nás se zabývá i jinými věcmi, takže vtěsnat se do toho omezeného prostoru, kde vzniká album, je mnohem těžší. Musíme před spoustou věcí zabouchnout dveře a pokusit se pročistit svůj život. Což já osobně považuji za nejtěžší.
Nespustilo tohle všechno vaše turné Queen s Paulem Rodgersem v roce 2006?
Ano, do jisté míry ano. Turné bylo skvělá zkušenost. Sjezdili jsme kus světa. A na jeho konci, to jsme tuším hráli ve Vancouveru, jsme sami pociťovali, že to prostě šlape, všechno vycházelo, a tehdy nás asi napadalo, co dál... co bude náš další krok... Už nemůžeme hrát jen hity. Muselo přijít něco nového. Museli jsme prozkoumat nové území. Jestli bychom mohli spolu něco udělat. Což je posun, nová věc. Tehdy asi padlo rozhodnutí natočit společně album. Dělali jsme na desce po kouskách, což trvalo celé dva roky. Tehdy jsem dělal doktorát. Byl jsem v té době na Imperial College v malé kanceláři a bylo hodně těžké dělat dvě věci najednou. Vlastně pořád ještě je.
Jak jste přistupovali k písničkám? Individuálně, nebo dohromady?
Tak i tak. Jako za starých časů. Někdo něco přinesl v různém stupni vývoje. Mohl to být jen nápad nebo demo nahrávka. Dalo se to na stůl a pak se všichni dohadovali... No, vlastně dohadovali není to pravé slovo. Každý něčím přispěl a snažil se nápady vylepšit. A rozhodli jsme se všechny skladby podepsat společně, což je takové dospělé rozhodnutí. Když jsme začínali s Queen, tak to tak nebývalo. Poprvé jsme se rozhodli to takhle mít na desce Miracle a připadalo nám to docela osvobozující.
Které písničky jsou na nové desce nejstarší?
Všechny jsou nové. První, která vznikla, napadla Paula, je druhá na desce - Time to Shine - a to byl skvělý začátek. Přišlo to tak znenadání a Paul ji měl už docela promyšlenou, takže jsme ji zahráli... Ohromná věc na tomhle albu je, že jsme hráli spolu skoro každý den. My tři ve studiu u Paula, mohli jsme se kdykoli scházet a vzít do ruky nástroje. Tato možnost se stala vlastně jádrem alba. Moc nás to bavilo. Není to dnes tak obvyklé. Obecně platí, že se nahraje automat, na to bicí, na to kytary, ale takhle jsme netočili. Samozřejmě, dotáčeli jsme a vrstvili stopy na sebe, ale jádrem každé skladby je naše společná hra. Myslím, je to slyšet. Album je hodně organické.
Zbyly vám nějaké písničky, které se na desku nedostaly?
Ne moc... možná pár nápadů. Soustředili jsme se hlavně na to, o čem jsme si mysleli, že bude fungovat.
Na jaké nástroje kromě své kytary jste na albu hrál?
Většinou na kytary, ale vždycky hraji na klávesy a v několika písničkách na klavír. Taky jsem hrál hodně na baskytaru, protože basáka jsme neměli. Baskytaru miluji!
V jakých písničkách?
Nepamatuji si. Ve spoustě. Všichni hrajeme na baskytaru, Paul i Rodger a v různých písničkách. V jedné písničce hrál kousek Paul a druhý já, což je dost neobvyklé, ale chtěli jsme si trošku zablbnout.
Proč jste do studia nepozvali další muzikanty?
Asi jsme potřebovali prozkoumat jádro toho, co vlastně dohromady představujeme. Nebyl bych proti, ale pro nás tři to byla objevná cesta. Jestli nám to myslí podobně a jestli to takhle jde. A ukázalo se, že jsme dobrý a tvořivý team. Čím je víc lidí ve studiu, tím víc to musíte usměrňovat. Takhle ve třech jsme měli obrovskou volnost. Měli jsme ještě dva zvukové inženýry, a to bylo všechno.
V prodeji jsou kytary, které jsou replikami vaší slavné Red Special. Jste spokojen s jejich kvalitou?
Jsem s nimi spokojen. Firmu teď vlastním, což je skvělé, mám nad vším kontrolu. Hodně toho připravujeme a podobá se to životu. Je to pouť - ta marná snaha být stoprocentně perfektní, a my se k tomu pomalu přibližujeme. Každá kytara má svůj charakter, a když vezmu do ruky tu svou, kterou jsem vyrobil s tátou, vždycky cítím, že to je jen ta moje. Prostě to poznám i poslepu. Ale na různé písničky používám různé kytary, protože každá je jinak laděná. Třeba u Fat Bottomed Girls mám ladění D a to byla vlastně skvělá Flying kytara, kterou pro mě ručně před mnoha a mnoha lety udělal Greg Fryer. Trvalo mu to tři roky - stejně dlouho jsem vyráběl svou kytaru - a je nádherná. A Andrew Guyton pro mne vyrábí kytary... Existují různé úrovně výroby takových kytar, protože je jasné, že dostanete to, co zaplatíte. Když někdo sedí a vyrábí kytaru tři roky, tak bude hodně drahá. Dostanete do ruky něco, co si kluk nebo holka z ulice prostě nemůžou dovolit. Takže abych odpověděl na vaši otázku, myslím, že to, co vyrábíme, je velmi dobré, a ani vás to nezruinuje. Máme teď nový model, který se jmenuje BM Super. Je z velké části dělán ručně a zbytek na výrobní lince. Měsíčně jich vyrobíme kolem patnácti, a přesto to nestačí. Máme hodně objednávek, což je skvělé. Jsou to kytary té nejvyšší kvality, téměř stejné, jako je ta moje.
Takže máte v prodeji Red Special v sedmi barvách včetně Mini, Super...
Super jsou momentálně, myslím, všechny červené. Dosud tedy byly.
Jaký máte v téhle oblasti cíl?
Postupujeme krok za krokem. Nechceme ovládnout svět a není naším cílem být Fender, to nepotřebujeme. Chceme jen vyrábět vysoce kvalitní kytary, které jsou jiné. Moje kytary jsou jiné a lidé, které to zajímá, na nich mohou zahrát jiné zvuky. Krok za krokem chceme expandovat, ale ne moc. Z nás obr nebude.
Používáte komba Vox? Máte pořád stejnou sestavu jako kdysi?
Ano, přesně tak. Mám rád to, co znám. Nic jiného nefunguje přesně tak jako Vox s malými treble boostery. Ty si teď vyrábíme sami. A mám člověka, který trochu Voxy modifikuje, aby se s nimi dalo jezdit. Odstraníme z nich možné mouchy a děláme z nich solidní zesilovače na šňůry. Ale v podstatě to je pořád Vox AC-30.
Pořád používáte svůj zázračný pedál?
Je to velice zajímavé zařízení - modelling pedal -, který reprodukuje zvuk kytary, treble boosteru, zesilovače a mikrofonu do vašich uší. Celý řetězec. A je to úžasné.
Ví váš koncertní basový kytarista, jak s tím nakládat a užívat si to?
Instrukce jsou přiloženy...
... instrukce, jak to funguje a tak?
Zapojte to, a funguje to, cha, cha...
Roger Meddows-Taylor
Používáte bicí Ludwig, na které hráli slavní bubeníci v sedmdesátých letech - John Bonham nebo Ian Paice. Co je na téhle soupravě tak okouzlující?
No, na tomhle turné je nemám, ale když jsem byl malý kluk, byly to bicí, po kterých jsem vždycky toužil, takový Rolls Royce mezi bicími. Dodnes používám Ludwig Snare Drum, protože lepší jsem nenašel. Používám ale různé bubny. Hodně Sleishman, ale teď nejvíc Drum Workshop. Miluji značku Sleishman, hlavně kopáky, jsou hodně technické, ale DW dělají skvělé bicí, takže jsem si vybral je.
Paul Rodgers
Občas hrajete na kytaru značky Yamaha. Jak se vám líbí a na jaké kytary ještě rád hrajete?
Na vzdušnou kytaru, cha,cha... Miluji Yamahy. Jsou skvělé. Neměl bych je propagovat, ale...
Proč se vám tak líbí?
Jsou na mě v Yamaze moc milí a dávají mi kytary zadarmo. A jejich kytary zní dobře, jsou lehké a snadno se nosí. Dá se rozložit a je to pěkná kytara. Na tomhle turné budu ale asi hrát na kytaru Taylor. Zkouším různé kytary...
