Nízká, úhledná, novotou a čistotou zářící budova v podnikovém areálu v Nových Strašnicích dává na první pohled tušit, že to firma sama se sebou myslí vážně. Kytarové aparáty značky George Dennis si i přes svou krátkou historii získávají pomalu, ale jistě svou pozici mezi českými i zahraničními kytaristy. Průvodcem po sídle firmy mi byl majitel, pan Georg Burgerstein. Na jeho pracovním stole jsem hned při příchodu našel nové vzorky potahové koženky pro nové modely kytarových komb. U nich odstartoval náš rozhovor.
"Chceme trochu přejít od té modré, ne úplně, a postupně ji rozšířit o další barvy. Třeba o barvu slámy, kterou budeme dělat na akustická komba, protože ti, co hrají na akustiky, mají toho se slámou dost společného".
Máte nějakého výtvarníka na designové návrhy vašich výrobků?
Dělám to já. Elektrická schémata dělá náš výzkumný tým, který se skládá z jednoho člověka nastálo a jednoho, který dochází. Pak tu ještě docházejí muzikanti, kterým tady něco připravíme a oni si to na hodinku, dvě přijdou vyzkoušet. Například Luboš Andršt slyší tyto věci velice dobře. Snad nejlíp ze všech muzikantů, protože už je starý kozák. A nikdy se mu nelíbil žádný aparát, až konečně náš nový Vintage. Teď v nové verzi se mu už snad líbil úplně. Porovnáváme ho s Prosonicem, což je jeden z nejdražších aparátů od Fendera, a ten náš je lepší a šťavnatější! Nemůžeme dělat nic, co by bylo horšího než konkurence. I když Fender není naší konkurencí, jsou naši přátelé, konkurence je v tomto případě příliš silné slovo. Fender dělá denně po celém světě asi 2000 zesilovačů.
... a vaše produkce, pokud to není tajné?
Když máme napilno, když objednává americký distributor, tak jsme schopni udělat 70 až 100 kusů měsíčně. Mohli bychom toho dělat víc, nabrat víc lidí, kdyby byla větší poptávka. Ale vzhledem k tomu, že Fender má skoro 60 let, Marshall 50, Orange 50 nebo 40 i ostatní firmy jsou tu hrubě přes 30 až 40 let. I Hughes & Kettner vyrábí 25 let a to se považují za mladou firmu. My jsme tady teprve 4 roky a v poměru s Kettnerem prodáváme 10krát víc, než prodávali ze začátku oni. Chce to všechno čas. Nejde nějakým zesilovačem proniknout do světa tak, že lidé okamžitě zjistí, že je dobrý nebo nejlepší. Na to by bylo potřeba pár desítek až stovek milionů korun. Dají se zákazníci nalákat tak, že k tomu dáte zdarma flight-case, nebo to nacpat všude do obchodů a čekat na peníze anebo udělat obrovskou reklamu v amerických časopisech, jako jsou Guitar Player nebo Guitar Word, které se prodávají v počtu několik set tisíc po celém světě. Ale to stojí strašné prachy. Protože ty peníze nemáme, tak to musíme roztáčet jiným způsobem.
Kde tedy děláte vývoj a kde výrobu?
Bedny přijdou ze stolárny už potažené. Koženku i veškeré díly dodáváme my. Stolárnu tu nechci, protože je to velice prašné prostředí, kde se nemůže dělat elektronika. Kovová šasi a kovové záležitosti nám na zakázku dělají na CNC strojích, galvanické pokovení nám udělají v galvanovně. Plošné spoje dostaneme hotové podle našich návrhů, osazování a kompletování děláme tady. Máme švýcarskou pájecí vlnu, která precizně letuje. Stála obrovské peníze, ale už se mi to třikrát vrátilo. Neměli jsme od ní nikdy špatný spoj. Musí se samozřejmě kupovat velmi dobrý cín, používáme pájku s přísadou stříbra a dobré tavidlo. Za celou naši existenci jsme měli jeden nebo dva studeňáky a to jen u ručního pájení.
Třídíte nějak součástky podle parametrů?
Transformátory pro nás dělá další velmi solidní firma podle našich návrhů a tam je i třídí. Je to zařízeno tak, že nikdo jiný je nemůže dostat. Jsou zalité ve speciální hmotě. Naše zesilovače tak prošly všemi bezpečnostními zkouškami a mají certifikáty pro Českou republiku i pro celý svět. (prohlížím si složky s jednotlivými certifikáty) Pro jeden přístroj stojí jenom tohle 80 tisíc. Musí to být z toho důvodu, že ty přístroje posíláme do celého světa a že to všude vyžadují.
Další problémy jsou v tom, že všude mají jinou voltáž v síťovém napětí. Děláme zesilovače tak, abyste si na nich mohl zahrát po celém světě. Mají síťový přepínač 230/115 V. Kde mají 110 V, tak ho taky můžete použít, kde mají 240 V, vyhoví poloha 230 V. Jenom pro Japonce, kteří mají 100 V, děláme speciální napájecí trafa s jedním primárním vinutím.
Uvažovali jste třeba o spínaných zdrojích nebo jiných technologiích?
Ty nejdou použít pro elektronkové zesilovače. Tam máte až 600 voltů a odběrové špičky při dynamické hře jsou obrovské.
Dokážete udržet výrobní tolerance kus od kusu?
Používáme všechny součástky v 1% a 5% toleranci. Velké kondenzátory do zdroje používáme Blue Cap. Tam jsou dva nebo tři. Pro nás je dělají v černém se zlatým nápisem. To jsou jedny z nejlepších kondenzátorů na světě.
Jakým způsobem vybíráte reproduktory?
Vyzkoušeli jsme na začátku asi 30 reproduktorových firem a vyšla nám, jak jsme od začátku tušili, firma Celestion. Ti dělají takovou škálu, že si můžeme vybrat pro všechno. Řadu Vintage, to jsou ty naše nejdražší vlajkové lodi, osazujeme řadou Celestion Century, to jsou neodymiové reproduktory. Ty hrají spíš ve středech a mají krásné výrazné výšky.
Kromě Celestion používáme taky AlNiCo od firmy Jensen. Podle přání zákazníka. To je firma, která vyráběla už od 30. let, pak zanikla a před dvěma lety začala znovu produkovat. Zpočátku je používali Fender i Vox, než přešli na Celestion. Mají hlubší membrány, takže vyzařují líp všechny harmonické, ale nehodí se pro všechno. Těžko by si na ně zahrál nějaký hardrockový kytarista. Je to moc fajnový reproduktor. Pro starší styly jako blues je ideální. Tam slyšíte všechno.
Snažíme se víc vyhovět bluesovým kytaristům než metalovým. Rock nebo hardrock se dá na našich zesilovačích velmi dobře hrát, protože jejich korekce to umožňují. Ale mnoha metalovým kytaristům už nepřijdeme do noty. Metalista nepotřebuje středy. Ten dá basy a výšky naplno a středy na nulu. Kdežto u bluesového je to naopak, basy a výšky dá na 4 a středy naplno. Je to jiný zvuk. Není problém udělat metalový zesilovač, ale není to naše parketa.
Co kytarové krabičky?
Děláme jeden elektronkový zkreslovač, který pracuje podobně jako lampový předzesilovač, máme v něm jednu 12AX7 (ECC83). Na www.harmony-central.com máte na ně názory. Můžete si je přečíst. Lidi nám posílají e-maily, kde jsou nadšení a diví se, proč to prodáváme tak levně. Ale nějak do toho světa proniknout musíme. Kdybychom je dali na stejnou cenovou úroveň jako Fender, tak nemáme šanci. U Fendera platíte nejen za značku, ale i za jejich historii, protože udělali spoustu přepychových a krásných věcí. Tam nemůžete jmenovat skoro nic, co by bylo špatné.
Před 4 lety byl obrovský boom digitálních krabiček a naše produkce šla proto hrozně dolů. Víme, že asi 95% zákazníků jsou amatéři. I ti musí projít svým vývojem. A oni taky po čase zjistili, že i když krabička má 99 zvuků, ty zvuky jsou digitální a po čase mohou být pro ucho nepříjemné nebo méně příjemné než zvuk analogový. Snížili jsme výrobu a vrhli jsme na trh 6 nových krabiček, které jsou "true bypass", a dvě nové "true bypass" kvákadla. Ale efekty, jako je chorus, flanger, phaser, delay, tremolo atd., se prodávají velmi málo, asi 5 % produkce, kterou jsme dělali předtím. Všechny pedály byly vyvinuty tady, žádný nebyl zkopírovaný.
Jak to máte s mechanikou kvákadel? U nich bývají problémy s převody na potenciometr.
To my nepoužíváme vůbec. Máme dvojitou fotooptiku a na tu je doživotní záruka. S ovládáním pedálu jsme ještě neměli problém. Optické členy tam jsou dva. Jeden je pro vlastní funkci a druhý pro teplotní kompenzaci. Když hrajete "open air", tak se krabička na slunci rozžhaví stejně jako kapota auta. Mnohé typy pak kvákají úplně jinak nebo nekvákají skoro vůbec. U nás zaručujeme stejné parametry od -10° C, pokud v takové zimě chcete hrát, až do nějakých 60 až 70° C. Ty dva články umí teplotní výkyvy hodnot součástek eliminovat. To nedělá nikdo jiný, jenom my. Nové krabičky mají taky tzv. "failure free true bypass". Je řešený speciálním relé Takamisawa. Při bateriovém provozu vás elektronika blikáním LEDky upozorní, že máte ještě tak 2 hodinky k výměně baterky. Když na to nereagujete, tak se pedál vypne, ale automaticky z poslední šťávy přepne na bypass. Máte zvuk sice bez efektu, ale pořád hrajete. To taky nedělá žádný jiný, i když je "true bypass". U jiných musíte vždycky přepnout.
Pak jsme se prošli výrobní halou. Prohlédl jsem si vstupní třídění elektronek, kde se ještě před osazením vytřídí asi 20% elektronek jako podezřelých nebo vadných. K tomu slouží jednak speciální přístroj, ve kterém se hromadně elektronky zahořují, jednak speciální ve firmě vyvinutý měřič elektronek propojený a řízený počítačem. Zahořování reprezentuje 3 krát 8 hodin velmi šetrného provozu každé flašky, aby si "sedly" její elektrické parametry a vychytaly se i její případné náběhové chyby.
Osazování desek s plošnými spoji se dělá ručně a pájí vzdutou vlnou. Výstupní kontrola změří u hotové výroby všechno, co se snad změřit dá. U takového komba to trvá asi 2 hodiny. V bočních místnostech byl taky sítotisk na popis panelů, vývojové pracoviště a sklady materiálů.
Odnesl jsem si z tohoto prostředí i další poznatky a názory vývojářů, z nichž mnohé jsem do té doby vůbec netušil, a koukal jako vrána, když mi je řekli. Uhlíkové odpory "hrají" v kombech líp než metaloxidové. Toroidní transformátory ani trafa s jádrem typu C "nehrají" tak, jako klasické s jádrem typu EI. Umístění transformátorů tak, aby výstupní nechytal brum ze síťového, je vědou nejméně na půl tohoto časopisu, o tom jsem dost tušil, taky že umístění vinutí na výstupním transformátoru je vědou tak na půl ročníku, navíc bedlivě chráněnou u každé firmy. Zdaleka tedy nestačí jen spočítat elektrické schéma a je vymalováno. V takovém kombu "hraje" tolik dalších věcí, které by elektroniky běžně znalého člověka vůbec nenapadly. Měl jsem pocit, že tady tak trochu končí technika a začíná čarodějnictví.
Tak toto jsou mé dojmy, když jsem z malé moderní fabriky na okraji Prahy odcházel. U George Dennis s. r. o., přestože vědí, jak na to, stále hledají a stále zlepšují. V tom jim fandím.
