Pokud jste pravidelnými čtenáři Muzikusu, určitě ještě máte ve žhavé paměti rozhovor z minulého čísla s fenomenálním kytaristou, a teď již můžu říct, že i se skvělým člověkem Robbenem Fordem. (Setkání s Robbenem bylo opravdu více než příjemné a inspirující.) V tomto článku se budeme Robbenovi a jeho koncertu konaném v Pražském Lucerna Music Baru u příležitosti AghaRTA Prague Jazz Festivalu ještě chvíli věnovat. Podíváme se však spíše z pohledu technického vybavení a pokusíme se trochu nahlédnout do zákulisí a tajů Robbenova tolik výrazného a snadno rozpoznatelného skvělého zvuku. K tomu nám pomohl i jeho osobní kytarový technik Mike, kterého jsme po zvukovce na chvíli odchytli a položili mu několik otázek.
Přicházíme do prázdného sálu Lucerna Music Baru, zapaluji si cigaretu, Kamil má opět výchovné, ale zbytečné poznámky o tom, jak kouření škodí zdraví. Usedáme na židli a společně pozorujeme šum, který právě probíhá na pódiu, kde se zrovna staví a zvučí aparatura k večernímu koncertu. Celou stavbu si v poklidu řídí sympatický, asi padesátiletý a dle jeho vzhledu ostřílený rocker, který už taky asi leccos zažil. Bicí Yamaha, nářadí Toma Brechtleina, basový stack Trace Elliot (hlava GP12 SMX), do kterého posléze zapojí Fendera Precisiona Roscoe Beck, stojí a jeho technik Mike se v pohodičce začíná věnovat Robbenovu aparátu a kytarám. Jo, bylo by to krásné mít svého vlastního technika, který by se o všechno postaral, natáhl, vyměnil, naladil, zapojil, připájel a vy jen přišli a hráli.
Stavba pokračuje a na podiu se objevují dvě comba Fender Twin Reverb, které Robben krmí celolampovou hlavou Overdrive Special vyrobenou firmou Dumble (stavitel jménem Alexander Dumble). I když jde v podstatě o jednokanál, může Robben pomocí footswitche přepínat mezi čtyřmi rozdílnými barvami zvuku. V efektové smyčce zesilovače pak najdeme stařičký, ale léty prověřený T. C. Electronic 2290 Dynamic Digital Delay. Vše je dohromady propojeno a Mike přesně odkrokovává vzdálenost od aparátu k mikrofonům a pokládá Robbenův pedál board. Ten je velice skromný, zato účelný. Jeden footswitch pro hlavu, jeden pro T. C., Ernie Ball volume pedál a kvákadlo Crybaby Dumble 535Q. Stačí, co víc? Celá aparatura stojí, tak stačí jen natáhnout nové struny na opravdu krásnou kytaru Baker, která byla postavena přímo podle požadavku Robbena, a na stařičkého (aspoň podle vzhledu, ročník se mi bohužel nepodařilo zjistit) Fendera Telecastera, a může se začít zvučit. Zastavujeme Mika, abychom mu položili pár otázek.
Jak to máte s aparátem? Vezete ho z Ameriky?
Celá aparatura je převážně vypůjčená. Co se týče bubeníka, používá výhradně bicí Yamaha a za nic jiného nevleze. Ve státech používá velice podobnou soupravu, jakou vidíte na pódiu. Basový rack na pódiu je náš vlastní. Nevozíme jej ale z Ameriky, protože máme v Německu sklad s aparátem. Tentokrát s sebou nemáme klávesy, takže je míň problémů. No a Robbenův aparát. Hlava je Robbenova a používá ji i ve státech. Používáme různé způsoby pódiových sestav. Tentokrát jsme z Ameriky přivezli jenom tu hlavu a efektový rack s legendárním delayem T. C. Electronic 2290. Jo, a dva Twin Reverby jsou taky Robbena, ale ty byly ve skladu. Na tomhle turné vlastně trochu experimentujeme, takže jsme si přivezli hlavu a zkoušíme různé reproduktory. Teď zrovna hodně spolupracujeme na experimentech s firmou Eminence.
Experimentuješ ty nebo firma?
Jsme s nimi v kontaktu. Snažíme se společně navrhnout speciální reproduktory, které by byly šité přímo na míru. Robben dříve používal dvanáctipalcové Celestiony '65, jenže ty se přestaly vyrábět. Protože Robben byl s nimi tak spokojený, rozhodli se ten model zase obnovit. Minulý rok nám firma poslala nové modely na testy. Vyzkoušeli jsme to, ale Robbenovi se to vůbec nelíbilo. Prostě nezněly tak, jak měly. Pak jsme ještě zkoušeli jiné celestiony, ale s těmi jsme měli zase jiné potíže, protože se nám protrhly. Eminence je přitom firma, která je za prvé ve Státech (což je jednodušší kontakt) a za druhé v ní pracuje spousta fandů, lidí, kteří jsou do toho blázni a opravdu ty reproduktory vypiplávají. Když je nějaký problém, pošlou nám další. Teď zrovna není Robben moc spokojený se zvukem, jenomže vevnitř jsou reproduktory už hodně staré. Snaží se je udržet v chodu aspoň do Mnichova, kde bychom měli dostat nové. Ale firma Eminence se opravdu hodně snaží vyvinout něco specifického, co by se později prodávalo pod Robbenovým jménem. V jiných firmách je to jinak. Řeknou ti, tak tady máš to, co vyrábíme, zkus si to, no a pokud se ti to líbí, tak super. Můžeme to prodávat pod tvým jménem. U Eminence je to jinak. Nechají nás vyrobit něco speciálně pro tebe.
Proč používá Robben na pódiu dvě komba?
Jak jsem říkal, máme problémy s repráky. Hlavně jeden z nich už moc nehraje a je tam spíš jen proto, aby trochu podpořil rozprostření zvuku do prostoru. Tím je podstatně více slyšet efekt z T. C. Electronic.
Co to je za kytaru? Myslím tu červenou...
Jeho nejoblíbenější je ten telecaster, kterého už má spoustu let a kterého v posledních letech nejvíc používá. I na posledním albu na něj hrál asi nejvíc. Je to spolehlivá kytara a Robbenovi hodně vyhovuje. Když si může vzít jen jednu kytaru, tak je to tahle. Ta červená, o které jsi mluvil, to je nový Baker.
Robben už není u Fendera?
S firmou Fender už Robben asi rok a půl nespolupracuje. Dlouhou dobu mu vyráběli model Robben Ford a myslím, že to byla dobrá spolupráce, ale v posledních letech už pro něj nedělali to, co si představoval. Jinak to ale byl přátelský rozchod.
A teď teda hraje na Bakery...
Ano. Baker je chlapík, který pro Fendera kdysi pracoval, shodou okolností i na modelech Robben Ford. Před dvěma lety firmu opustil a založil si vlastní. Spolupráce je opravdu výborná a Robben mi před asi měsícem říkal, že bude tyhle kytary podporovat i svým jménem. Kytara nahoře na pódiu je vlastně prototyp, na kterém se ještě pořád pracuje a dělají se změny. Robben má doma ještě asi další dvě nebo tři Bakerovy kytary, ale ty taky ještě nejsou úplně hotové. Tahle je ale hodně blízko před dokončením. Zajímavé na ní je, že má varitone ze starého gibsona. Gene Baker teď navrhuje speciální varitone pro Robbena. (Varitone - šestipolohový přepínač měnící barvu tónu, řekněme jakýsi filtr. Můžeme ho najít například na kytaře Gibson - Lucila B. B. Kinga. Pozn. autora)
Co snímače?
Popravdě řečeno si teď sám nejsem jistý, co tam Gene dal. A myslím, že to neví ani Robben. Ale asi se chce nějak dostat k něčemu, co bude blízko jeho tradiční oblíbené kombinaci snímačů Dimarzio Jeff Beck u kobylky a Gibson '59 u krku.
A tělo?
Tuším, že mahagon a javor. Teď zrovna nejvíc řešíme problém s dutinami v kytaře, které jsou asi ještě pořád moc velké.
Co efekty?
V podstatě používá jen T. C. Electronic pro úplně jemný delay a pak wah-wah šlapku.
A jaký je Robben Ford šéf?
Naprosto v klidu. Hodně dobře se mi s ním pracuje. Za posledních dvacet let jsem dělal se spoustou lidí, například i s Joem Satrianim. Joe je taky hrozně fajn chlapík, ale dělá prostě jen to své. Byl to taky skvělý šéf, akorát ty koncerty byly pro mě pořád trochu moc stejné. S Robbenem je to trochu jinak. Jednou je to bluesový koncert, jako tady v Praze, pak bereme akustickou kytaru a aparát a jde se hrát jazz, další den mi volá, že jedem něco nahrávat do obýváku Bruce Willise, pak jedem do Japonska hrát jazz s japonským Milesem Davisem...
Takže práce s Robbenem Fordem je pro tebe zajímavější než s Joem Satrianim?
Nedá se říci zajímavější, ale s Joem, dá se říci, to bylo víc jednotvárné. Navíc je opravdu do kytar blázen, takže skoro o ničem jiném nemluví. (smích) A pak, jak už jsem říkal, je to po technické stránce pořád stejné. Občas se zkouší nějaký nový efekt, případně nový model kytary, který dostane o firmy.
Spolupracoval jsi s ním ohledně seřízení zvuku a výběru aparátů?
Joe je opravdu profík po všech stránkách, takže má o svém zvuku naprosto jasno, vždy přesně věděl, co chce, jak by to mělo znít a jak by měla být aparatura na pódiu umístěna. Nebránil se však nikdy jakékoliv debatě o zvuku, případně zkoušet nové věci. Většinu si však vybíral sám. Hodně jsme debatovali o seřízení kytar a podobně. Myslím, že Joe je více puntičkář na rozdíl od Robbena. Na pódiu jsme například stavěli dva aparáty, druhý rezervní, kdyby něco odešlo. Prostě vše bylo do posledního detailu připraveno.
