Není rytmus jako rytmus. Jaký je vztah rytmu veršového a hudebního? Základem rytmu v češtině je mezislovní předěl, který je vždy provázen závazným přízvukem - na první slabice slova, na předložce. Skutečný rytmus konkrétního verše se může místy odlišovat od daného veršového schématu - metra. Metrum v poezii je do jisté míry obdobou rytmu v hudbě.
Takovou nejmenší jednotkou z hlediska metra, která se v na sebe navazujících verších pravidelně opakuje je stopa. Existuje řada typů víceslabičných stop podle kombinace přízvučných a nepřízvučných či dlouhých a krátkých slabik (spondej, anapest, amfibrach atd.), pro základní orientaci se však přidržme několika níže popsaných.
Minulá kapitola dílny ukázala dvojverší s použitím trochejských stop, z nichž každá obsahovala dvě slabiky, první přízvučnou, druhou nepřízvučnou (zapisujeme je ležatou čárkou a obloučkem: | - U |) Doplňme, že první doba se označuje jako těžká, druhá lehká, a proto říkáme, že se jedná o verš sestupný, má sestupný spád. Pro stručné připomenutí trocheje využijme text písně Hvězda na vrbě, kde se zcela pravidelně střídá počet stop ve verši (vyznačeny těžké doby na lichých slabikách):
Kdo se večer hájem vrací 4
ten ať klopí zraky 3
ať je nikdy neobrací 4
k vrbě křivolaký 3
Jinak jeho oči zjistí 4
i když se to nezdá 3
že na větvi kromě listí 4
visí malá hvězda 3
(Jiří Štaidl)
Jambická stopa je opakem trocheje a skládá se z první nepřízvučné a druhé přízvučné slabiky. Znázorníme ji takto: | U - |. V češtině, na rozdíl od jazyků s pohyblivým přízvukem, je jamb velmi těžké napodobit. Mám-li vybrat z literatury úryvek reprezentující jambickou tendenci, jeví se obligátním počátek básnické skladby Máchovy (v prvním verši vyznačeny těžké doby na sudých slabikách):
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Zjednodušeně jde v podstatě o to, že verš jambického spádu probouzí určitou vzestupnou tendenci (narozdíl od sestupného trocheje). Autor Máje dociluje jambické tendence také prostřednictvím užití jednoslabičných slov na konci veršů (rytmických celků). Jindy se snaha o jamb a určité přesunutí přízvuku realizuje dosazením předrážky (nepřízvučné slabiky před první těžkou dobou metrického celku) na začátek verše trochejského spádu. Pomineme-li velikány českého písemnictví, pro naše potřeby k tomu postačí jednoduchý příklad v podobě zhudebněného fragmentu:
Daktylská stopa "na tři" obsahuje první dobu přízvučnou (těžkou) a druhou a třetí nepřízvučnou (lehkou). Daktyl graficky znázorníme: | - U U |. Přirozeným příkladem spojení s hudbou je řada daktylských stop na začátcích prvních dvou frází Uhlířova a Svěrákova Elektrického valčíku (třídobá stopa se kryje s třídobým taktem):
Jiný příklad (tři daktylské stopy v každém verši):
Koukněte na toho fintila
pod krkem žlutého motýla
zelený klobouček do týla
šoupne si na bílou pleš
(Michal Horáček)
V praxi se uplatňují kombinace zmíněných veršů, z nichž nejčastější je daktylotrochej - kombinace dvoudobých (trochejských) a třídobých (daktylských) stop. Vyskytují se i stopy neúplné (např. jednoslabičná slova na konci veršů).
V mládí jsem se učil hrobařem
jezdit s hlínou jezdit s trakařem
kopat hroby byl můj ideál
Jezdit s hlínou jezdit s vozíkem
s černou rakví s bílým pomníkem
toho bych se nikdy nenadál
(Premier)
Oči má sněhem zaváté
v duši má chladný stín
rampouchem srdce prokláté
studený hlas
na dlani mráz
ledový klín
(Jiří Suchý)
Babičko viď že mi splníš přání
natoč svůj stařičký gramofon
zanech teď na chvilku štrikování
řekni mně jak se tančí charleston
(Ludvík Podéšť)
Podle jednoho názoru je verš "organizované násilí" páchané na běžném jazyce. Naštěstí ne vše se dá "zmermomocnit", proto jistá míra nepravidelností je přínosem (zkuste rozebrat počet slabik a stop v závěrečných ukázkách a graficky označit těžké a lehké doby). Vždyť v opačném případě by nešlo o živý rytmus písně, ale o monotónní rytmus stroje.
