Pavel Březina - Každou skladbu se snažím ctít

Když Olympic na začátku června ohlásil, že do svého středu přijímá nového klávesistu, nemohli jsme to nechat jen tak a domluvili jsme se s Pavlem na rozhovoru. Vzhledem k tomu, že měl až do září značně napilno a s novou kapelou nejenže natočil desku, ale vyrazil i na koncerty, k samotnému rozhovoru jsme se dostali až v říjnu.

Ty jsi teď nově, tedy pár měsíců, člen legendární české kapely Olympic. Jak tě mezi sebe přijali? Překvapilo tě u nich něco?

Jsem u kapely Olympic od letošního června a musím říct, že si hraní moc užívám. Vzpomínám si, jak jsem byl nervózní cestou na konkurz do studia Propast. Nevěděl jsem, jak mě kluci přijmou, ale byl jsem velmi mile překvapen, že jsou to takoví pohodáři, a přitom špičkoví muzikanti. Od prvního setkání jsem měl pocit, jako bychom se znali již mnoho let. Je s nimi legrace, mají nadhled a nepotřebují si absolutně nic dokazovat.

Jak probíhal samotný konkurz? Co všechno sis musel připravit?

Konkurz, na který se přihlásilo sedmdesát uchazečů, bych rozdělil na tři kola. První kolo spočívalo v tom, natočit na video dvě skladby od Olympicu a jednu volitelnou skladbu. Já natočil písně Když ti svítí zelená, Manekýny a volitelnou Highway Star od Deep Purple. Druhé kolo už bylo zajímavější. Dostal jsem dvě písně, které se chystaly na novou desku, a mým úkolem bylo vymyslet klávesové party. Skladby byly v takovém demo stádiu. Natočeny byly jenom bicí, kytary a „svahilský“ zpěv.

Já vymyslel klávesové party a po odeslání mi kluci hned volali, že mě chtějí ve finále. To mě opravdu potěšilo a je zajímavé, že když jsme tyto písně později natáčeli ve finální verzi ve studiu, už se na nich nic neměnilo. Třetí kolo bylo již osobní setkání s kapelou, na které byli vybráni čtyři finalisté. Měli jsme za úkol se naučit dvacet písní. Proběhla jedna zkouška a druhý den byl veřejný konkurz, který byl vysílán v přímém přenosu na Mall.TV a na Frekvenci 1.

Jak moc bazírovali na tom, abys měl připravené klasické zvuky? Dalo ti to práci, vyladit si zvuky pro Olympic?

Programování zvuků mě baví. Jsem v tom takový hračička. Sedím u jednoho zvuku i několik hodin, dokud nejsem absolutně spokojený. Občas se k některému zvuku vrátím po pár koncertech, a pokud mám pocit, že je potřeba nějaká korekce pro fungování ve velkém PA s kapelou, zvuk ještě dotvořím. Co se týká bazírování kapely na původním zvuku, tak musím říct, že to kluci nechali zcela na mně. Už v rámci konkurzu mě chválili za dobrý výběr zvuků. Můj osobní přístup je takový, že se snažím každou skladbu ctít. Základní motivy zachovávám a tam, kde je větší volnost, použiju zvuky dle svého citu. Přece jenom doba jde kupředu a díky novým zvukovým možnostem lze některé skladby posunout zase o něco dál.

Jak probíhaly koncerty? Funguje tam něco jinak, než si byl zvyklý?

Nic zcela odlišného při koncertech nezažívám. Myslím, že to u všech skupin probíhá plus mínus stejně. Co se techniky týká, tak jsem musel přejít na odposlechy typu in-ear, které jsem do té doby úspěšně odmítal. (smích) A co oceňuji, to je skvělé zázemí - zvukař, technici, řidiči, a hlavně výborný catering před kontertem i po něm.. (smích)

Jak dlouho jste na koncerty zkoušeli? A to už jste vyjeli rovnou s novým repertoárem?

Jakmile jsem se dozvěděl výsledky konkurzu, což mi telefonicky sdělil sám Petr Janda, vše nabralo rychlý spád. Byla neděle 7. června, já se stal členem kapely Olympic a hned v pondělí ve 13.00 jsme měli první zkoušku. Na Propasti jsem strávil dva dny zkoušení, během kterých jsme nazkoušeli třicet písní. Jednalo se o koncertní repertoár pro rok 2020, který měli kluci již spolu nazkoušený, ale kvůli nucené „koronavirové pauze“ s ním odehráli jen několik koncertů, poslední někdy v únoru. První koncert jsme odehráli na výstavišti v pražských Letňanech 17. června, takže to byl pro mě docela fičák, ale já si to moc užil.

S Olympicem jste natočili novou desku Kaťata, která bude vycházet 30. října. Jak probíhalo natáčení?

Měl jsem štěstí, že jsem nastoupil v době, kdy Olympic chystal natáčení nové desky. Myslím, že to je dobrý začátek, aby posluchači věděli, co ode mě mohou očekávat. Byl jsem plný hudebních nápadů a očekávání, jak vše bude probíhat.

Nejprve nám všem Petr Janda poslal své demosnímky, na kterých byl zpěv (bez textu), kytara a bicí z počítače. Skladby ještě neměly pevnou strukturu, šlo jen o to, nastudovat harmonii. Písní bylo původně 18, ale po společné domluvě jsme vybrali těch nejlepších 11. Hlavním kritériem bylo, že nová deska má být rocková, což se nám zajisté podařilo. Myslím, že spousta posluchačů bude překvapená, jakým směrem se „nový“ Olympic bude ubírat. Velmi oceňuji novátorství Petra Jandy, který i přes svůj věk a dlouhodobé působení v kapele má stále nové, úžasné hudební myšlenky, a jeho tvorba je až nadčasová.

Co se týká samotného natáčení, vše probíhalo v nahrávacím studiu Propast. Nejprve jsme písně nazkoušeli, dali jim formu. To nám zabralo tři dny. Poté jsme začali se samotným natáčením. První dva dny jsme natáčeli společně všechny tracky. Šlo hlavně o to, „sejmout“ hezky bicí. Musím říct, že práce s naším bubeníkem Martinem Vajglem byla famózní. Nabízel nám spoustu různých rytmických nápadů, skvělý zvuk bicích a absolutní přesnost hry.

Další den nastoupil rocker a virtuózní hráč na basovou kytaru Milan Broum, který písně za několik hodin nahrál tak, že mi z toho padala brada. Další den jsem byl na programu já. Až na pár písní jsem všechny party vymýšlel přímo při nahrávání. Ve studiu jsem byl jen já a vynikající studiový zvukař Petr Kovanda. Atmosféra byla velmi inspirativní, takže to šlo jako po másle a za jeden den bylo hotovo.

U natáčení kytar jsem nebyl, ale vím, že se točily asi tři dny, a pak Petr Janda za jeden den všechny písně nazpíval. Zbývalo jen nazpívat sbory, to jsme se všichni opět sešli a zpívali.

Novinkou pro mě bylo, že se vokály zpívají společně na jeden mikrofon, což jsem nikdy předtím nedělal. Vždycky jsme točili hlas po hlase, ale musím říci, že tato metoda má něco do sebe, a hlavně tam zůstává ta atmosféra. Ještě bych chtěl podotknout, že nějaké dolaďování zpěvů nebo používání MIDI kvantizace apod. v takové kapele nepřichází v úvahu. Vše se nahrává poctivě, což se dneska podle mých vlastních zkušeností z mého studia už moc nenosí.

Podílel ses třeba i na skládání materiálu? Nebo jsi měl na starosti jen klávesy?

Měl jsem na starosti pouze klávesové party. Přišel jsem v době, kdy byly již všechny skladby napsány.

Jak ses podílel na aranžích a jaké nástroje a zvuky si ve studiu používal?

V kapele funguje demokracie, takže jsme měli všichni možnost ovlivnit svým způsobem každou skladbu, její formu, vyhrávky apod. Pro mě bylo překvapením, že jsem jako nový hráč dostal úplnou volnost při aranžích kláves. Jak už jsem řekl, byl jsem ve studiu sám, pouze se studiovým zvukařem. Petr Janda se stavil dvakrát mrknout, jak probíhá nahrávání. Tvářil se spokojeně a se smíchem jen podotknul: „Není těch kláves nějak moc?“ Čekal jsem, že nakonec v mixu něco nebude, ale ve finále zůstalo téměř vše. Co se týká nástrojů, tak 95 % všech zvuků je z Korg Kronosu II 88. Je to nástroj, který mám velmi rád. Má špičkové zvuky a velmi příjemné ovládání. Dále jsem použil klon Hammondových varhan Nord C1 a pár zvuků z Roland Systemu 8.

Na přelomu 80. a 90. let jsi hrál v kapele Argema a byl jsi většinovým autorem jejich první desky. Ty jsi byl u přerodu kapely z hardrockové do poprockové?

Ano přesně, jak říkáš. Nicméně já nastoupil ještě do té hardrockové Argemy a jel s nimi jednu koncertní šňůru s názvem Velká Morava. Sály byly téměř prázdné, některé koncerty byly zrušeny pro nezájem, tak mi bylo jasné, že je potřeba něco změnit. Společně s kapelníkem Pepou Pavkou jsme sehnali nové hudebníky a já zkusil přijít s jiným hudebním stylem, který by více odpovídal té době, a to se nám kupodivu podařilo. Hned první album získalo zlatou desku!

Proč jsi tam vydržel jen tak krátce?

Chtěl jsem, aby se kapela vyvíjela i po hudební stránce a dělala sice poprockovou, ale hudebně kvalitní muziku. Kapelník měl jinou představu a s Argemou zamířil spíše na zábavovou než koncertní scénu. Nicméně jsme v kontaktu a pro kluky občas nějakou tu píseň složím.

Co jsi v muzice dělal potom?

No tak toho bylo hodně. Kdybych vyjmenoval všechno, tak asi zaplníš celý časopis. Bezprostředně po odchodu z Argemy jsem založil kapelu Vivian. Byla to hudebně velmi kvalitní kapela, se kterou jsme natočili čtyři alba. Další kapela, která stojí za zmínku, je revivalová skupina Koberec band, hrající písně Deep Purple. Projeli jsme společně téměř celou západní Evropu. Tahal jsem s sebou Hammondky a Leslie. Zvuk super, ale chudák naše záda. Zajímavostí jistě je, že nám booking v Německu a Belgii dělala agentura baskytaristy skupiny Gamma Ray, Uwe Wessela. Občas si s námi i zahrál a je to skvělý chlapík.

Pak jsem se na tři roky odstěhoval na španělskou Mallorku, kde jsem hrál ve velkém „tanz lokálu“ pro německé turisty. Skvělá zkušenost, i když jsem rád, že už je za mnou. Za vydělané peníze jsem si postavil nahrávací studio a věnoval jsem se hlavně studiové práci, produkci, aranžím a komponování. Spolupracoval jsem například s Věrou Špinarovou, Gabrielou Gunčíkovou, Alžbětou Kolečkářovou, kapelami Bobr a Motýl, Premier, Duo Aramis, se Standou Hložkem. V roce 2003 jsem s textařem Honzou Surým natočil šansonové album Krajina snů, které posvětil sám Petr Hapka. V roce 2005 jsem s kapelou doprovázel v americkém Chicagu Michala Davida. V roce 2006 jsem dostal nabídku zkomponovat spolu s kolegou Rosťou Koplíkem muzikál Výtečníci na libreto dramaturga a někdejšího ministra kultury Pavla Dostála.

Ještě bych chtěl zmínit bluesrockovou kapelu Staří Psi - Old Dogs. Opět jsem oprášil zvuk Hammondů, protože jsme hráli písně rockových velikánů, jako jsou Gary Moore, John Mayall, Joe Bonamassa apod. Koncertovali jsme nejenom u nás, ale i na Slovensku a v Polsku a měli jsme možnost si zahrát společně s legendami jako The Animals, Uriah Heep, Thin Lizzy, Robben Ford, Popa Chubby, SBB, The Yardbirds, Twin Dragon a jinými. Krásnou vzpomínku mám na to, jak jsme hráli v Praze společně s kapelou Dona Aireyho, klávesáka z Deep Purple. Po koncertě měl autogramiádu, vystál jsem si řadu a donesl mu k podpisu své červené klávesy Nord C1. Byl velmi překvapený, usmál se a klávesy podepsal. Dodnes ten podpis na klávesách mám.

Několik let jsi byl i klávesákem v kapele Gábiny Gunčíkové. To bylo, myslím, ještě předtím, než skončila druhá v Superstar a stala se z ní hvězda. Jaká tehdy byla? Bylo na ní patrné, že má nakročeno do velkého světa? Co jste hráli za muziku?

No, bylo to trochu jinak. Gábinu jsem sice poznal ještě před jejím účinkováním v Superstar, ale to tak, že s tehdejší její kapelou ke mně přišli natáčet do studia. Neměli v kapele klávesy, tak jsem jim je samozřejmě dohrál. Byli jsme od té doby v kontaktu, a když se Gábina dostala do finále, řekli jsme si, že bychom ji mohli postavit nadupanou kapelu s hardrockovým repertoárem, pro který má vynikající hlas. Protože v té době neměla žádné autorské písně, tak jsme hráli covery kapel, které jsme měli rádi nebo se kterými bodovala v soutěži, jako jsou Whitesnake, Deep Purple, Iron Maiden, Nazareth, Europe, Queen, Bon Jovi a další. Jakmile vydala první album, zařadili jsme do programu i písně z něj. Odehráli jsme spoustu velkých koncertů, na kterých bylo tisíce fanoušků. Moc rád na tu dobu vzpomínám. Je to nejlepší zpěvačka, se kterou jsem měl možnost spolupracovat, a je škoda, že svoji kariéru v České republice ukončila a odjela do USA. Určitě by tady byla hvězda. Přeju jí, aby se prosadila, a třeba o ní ještě uslyším.

V poslední době jsi byl především vedoucím svojí kapely Showband. Co všechno jste hráli a na jakých akcích?

Ano někdy v roce 2002 jsem založil kapelu Showband. V té době jsem hrál po klubech blues, tak jsem si říkal, že by to mohla být příjemná změna. Cíl byl jasný. Mělo jít o kapelu v americkém párty stylu a to se, myslím, podařilo. V kapele jsou skvělí hudebníci a taky showmani, což je v tomto stylu neméně důležité. Těžištěm je současná světová pop taneční hudba jako Bruno Mars, Adele, Ed Sheeran, Rihanna, Maroon 5 a další. Hráli jsme hlavně VIP firemní večírky, městské plesy a slavnosti apod.

Jak jsi pro tuhle kapelu zpracovával aranže? Dělal jsi je podle originálu, nebo jsi písničky nějak upravoval?

Jelikož šlo o covery slavných písní, nebyl důvod je nějak upravovat. Snažil jsem se zachovat původní aranže. Samozřejmě se stávalo, že jsme se občas neudrželi a jamovali, ale i to k hudbě patří.

Jak ses vlastně dostal k muzice? Co k tě k ní přivedlo? A co tě přivedlo ke klávesám?

Pocházím z muzikantské rodiny. Táta měl kapelu a já odmala toužil taky hrát. Zkoušeli u nás v garáži a já nevynechal jedinou zkoušku. A když nebyl nikdo doma, tak jsem tajně zkoušel hrát na nástroje, které tam nechali: na bicí, kytaru, baskytaru. Tatínek mě přihlásil do hudebky na klavír s tím, že klavír je základ, a jsem mu za to dneska vděčný. Asi tak ve dvanácti mě dokonce do kapely vzal a já s nimi jezdil hrát. Mezi moje první klávesové písně patřily i písně Olympicu, které měla tato kapela v repertoáru. Hrál jsem na staré východoněmecké Vermony. To bylo něco. (smích) Byla to úžasná škola.

Měl jsi nějaké učitele?

Ano, měl. Mám klasické vzdělání, i když hraní z not mě nikdy moc nebavilo. Už od malička jsem si raději vymýšlel vlastní melodie. Jen doufám, že to teď nečtou mí žáci na ZUŠ, které ke čtení not samozřejmě vedu. (smích)

A nějaké vzory?

S těmi vzory to mám tak: Můj starší bratr hraje na elektrickou kytaru a my měli jako malí pouze páskový magnetofon, na kterém jsme poslouchali hlavně kytarovou muziku - Black Sabbath, Iron Maiden, Led Zeppelin, Motorhead, Judas Priest... Já si ty písně přehrával na klavír, a proto dodnes hraju takovým kytarovým stylem i na klávesy. (smích)

Časem jsem se dostal i ke klávesovým mistrům. První, který mě velmi ovlivnil, byl Jon Lord z Deep Purple a z českých Michael Kocáb z Pražského výběru. Dále mám rád třeba Ricka Wakemana, Richarda Wrighta z PinkFloyd, Tonyho Bankse z Genesis, Chicka Coreu, Boba Jamese, Herbieho Hancocka a jiné. Určitě jsem na spoustu zapomněl. Poslední dobou jsou mými oblíbenci Jordan Rudess z Dream Theater a Derek Sherinian ze Sons of Apollo

Na jaké nástroje v současné době hraješ?

Základ mého arzenálu tvoří nástroje od firmy Korg, které jsou pro mě velmi inspirující. S Olympicem hraju na nástroje Korg Kronos, Korg Kronos II 88 a Korg Grandstage, Nord C1 a Roland System 8. Ve studiu mám ještě piano Yamaha CP 88, Yamaha DX7 II., Roland AX - Synth a Roli Seaboard 25.

Na co jednotlivé nástroje používáš?

Korg Kronos II používám jako hlavní klávesy. Mám v něm naprogramované všechny zásadní zvuky. Korg Grandstage, který má skvělou kladívkovou mechaniku, používám na akustická a elektrická piana. Na zvuky Hammondů mám dvoumanuálový Nord C1. Ten zas kromě nekompromisního zvuku má i dobrou waterfall klaviraturu, a hlavně ten podpis Dona Aireyho z Deep Purple. (smích) Na staré analogové zvuky typu JX-3P, Jupiter 8 či Juno 106 mám Roland System 8.

Jaký máš přístup ke zvukům? Jak si je chystáš?

Jak už jsem řekl, všechny zásadní zvuky vytvářím v Korg Kronosu II. Má v sobě neuvěřitelných devět různých syntéz, takže lze vytvořit téměř jakýkoli zvuk, na který si jen pomyslíte. Již hotový zvuk si ukládám do set listu, kde mám seřazeny zvuky tak, jak jdou za sebou v písni. Zvuky pak přepínám nožním pedálem Boss FS-6 a druhým pedálem přepínám Leslie na C1. Tím pádem nesahám na nástroj a věnuji se jen hře na klaviaturu. Ještě mám jednu vychytávku, a to Bayger Combinatory sustain pedal. Nemusím tak mít na koncertě tři sustain pedály ke každým klávesám, ale stačí jen jeden a tím dokážu ovládat všechny tři klávesy. Parádička.

Vím, že vlastníš i studio. Můžeš nám popsat, co všechno v něm máš?

Základem je počítač Apple iMac i7 27” - 3,5 Ghz, 16 GB RAM, 3 TB HDD, zvuková karta RME Fireface 800 , rozšířená přes Adat osmikanálovým mikrofonním pre-ampem RME OctaMic II. Najednou tak můžu nahrávat až 18 vstupů. Mým miláčkem je analogový lampový pre-amp Universal Audio 6176 , který obsahuje dva procesory - pre-amp 610B a leveler 1176LN. Nahrávám přes něj zejména vokály nebo basu. Na monitoring používám Central Station  od firmy Presonus. Poslechové monitory mám Genelec 1031 A a Yamaha HS 5. Mikrofonů mám celou řadu - AKG, Rode, Neumann, Audio - Technica, Shure atd. Co se softwaru týče, na záznam a editaci používám Cubase Pro 10.5, Studio One 5 a Logic Audio PRO, virtuální nástroje Native Instrument Komplete 10 a SampleTank 3 od IK Multimedia a skvělé plug-iny -UAD2 Satellite QUAD , které dodají nahrávce úžasný analogový zvuk. Vše řízeno DAW kontrolérem Presonus FaderPort 16 s motorizovanými fadery.

Pokud chci nahrávat v terénu, používám digitální mix Presonus StudioLive 16.4.2 spolu s Apple Macbookem. Jako záznamový software pak Presonus Capture.

Na co všechno ho používáš a co všechno v něm natáčíš?

Ve studiu se natáčí hudba všech žánrů. Od klasických žánrů až po moderní taneční hudbu. Natáčejí tu kapely, zpěváci, pěvecké sbory. Vytvářím tu jingly do rádií, hudbu k reklamám a filmům. Aranžuji a komponuji hudbu na zakázku. Je to zkrátka pestrá práce.

V minulosti jsi hodně skládal. Máš vůbec možnost dnes pro někoho skládat hudbu?

V současné době už na skládání není mnoho času, proto nemůžu uspokojit všechny poptávky, které mám. Pokud ale přijde něco, co mě zaujme, rád se toho zhostím. Mám rád, když mi život přináší nové výzvy.

https://www.pavelbrezina.com/