Paul Reed Smith: „Miluji hudbu v celém jejím spektru!“
Představovat značku kytar a zesilovačů z amerického severovýchodu by bylo nošením dříví do lesa. Kytary vysoké kvality zpracování, s typickými intarziemi ve tvaru letících ptáků na hmatníku, znají nejen fanoušci Santany nebo Marka Tremontiho. Firma, kterou založil 1985 Paul Reed Smith, a jehož jméno dodnes nese, slaví třicet pět let existence.
A to by bylo škoda odbýt jen suchým ohlédnutím za největšími milníky historie firmy. Mám proto radost, že se povedlo domluvit exkluzivní
rozhovor přímo s panem Paulem Reedem Smithem. Doufám, že vás zaujme.
Přehled milníků v historii firmy
Možná ne každý ví, že Paul Reed Smith, ještě než založil firmu na výrobu kytar, vynalezl a nechal si patentovat kompenzovaný nultý pražec. To bylo v roce 1981. V roce 1984, na základě poptávky Carlose Santany, spolu s Johnem Mannem vymyslel tremolo, které se nerozlaďuje. V stejném roce se Paul Reed Smith (dále jen P.R.S.) vydal na objížďku prodejců kytar na východním pobřeží, vyzbrojen dvěma svými prototypy. Vrátil se s objednávkou na třicet kytar, což mu zajistilo financování rozjezdu firmy, kterou následující rok založil. Aby měl kontrolu nad výsledným zvukem svých kytar, vyrobil si také své snímače. Ty byly v roce 2015 časopisem Guitar Player Magazine zařazeny mezi 33 nejvýznamnějších inovací v designu snímačů. Za necelý první rok produkce vyrobili PRS tisíc kytar. V roce 1992 představili výztuhu krku, která má dvojí akci, tedy umožňuje kontrolovat prohnutí krku v obou směrech. Představili také první model Dragon, tedy kytar s úžasným vykládáním na hmatníku ve tvaru draka, o kterém P.R.S. snil od puberty. Pro zajímavost, kytara byla k mání za 8000 dolarů, šlo tedy opravdu o exkluzivní sběratelský kousek. V letech 1993 a 1994 PRS uvedli modely Custom 22 a MacCarty, které přinesly kratší krky. Ty měly podle P.R.S. přinést tlustší, více vintage tón. V rozhovoru můžete zaregistrovat zmínku o CNC strojích, které jsou zásadní pro udržení jednotné úrovně kvality. V PRS je používají od roku 1995, a nejen na vykrajování těl a krků. Od roku 1996 si mohou zákazníci objednat nástroj ze série Private Stock. Hranici sta zaměstnanců PRS překonali v roce 1997. Na přelomu tisíciletí získali patent na piezosnímač v kobylce elektrické kytary. V stejném roce získali ve Frankfurtu ocenění nejlepší kytara v soutěži MIPA (Musikmesse International Press Award). Od roku 2001 je na trhu řada SE, tedy Student Edition, která nabízí dostupnější cenu při zachování vysoké kvality. Tyto modely propagoval sám Carlos Santana se svým modelem Santana SE. V roce 2005 PRS vyhráli soudní spor s Gibsonem a mohli znovu začít vyrábět modely s jedním výřezem (PRS singlecut). Do segmentu akustických kytar se PRS vrhli 2009. A v tom roce na NAMM Show představili také své lampové aparáty. V následujícím roce byl Paul Reed Smith uveden do prestižní Síně slávy časopisu Vintage Guitar Magazine, kde se připojil k velikánům, jako jsou Leo Fender, Les Paul a Ted McCarty. V roce 2013 byla představena série SE2 a v následujícím roce byly kytary PRS zařazeny do stálé expozice Metropolitního muzea umění v New Yorku. Ve spolupráci s Johnem Mayerem PRS představili zcela novou kytaru, Silver Sky, která vychází z populárního designu Stratocaster. Ve stejném roce, tj. 2018, byla uvedena technologie výroby snímačů TCI (tuned capacitance and inductance). V roce 2019 už počet zaměstnanců přesáhl číslovku 350. A že si svých zaměstnanců Paul opravdu váží, je vidět i ze zprávy z konce minulého roku, kde bylo oceněno 44 zaměstnanců, kteří ve firmě oslavili 5, 10, 15, 20, 25 a 30 let, a dalších 22 zaměstnanců, kteří nevynechali ani jeden den v práci.
Dále následuje rozhovor se zakladatelem, majitelem a ředitelem PRS Guitars, Paulem Reedem Smithem.
Tento rok je to 35 let od založení vaší firmy, to je úžasné! Jak to výročí prožíváte? Co považujete za největší úspěch v historii značky? A plánujete nějaké speciální výroční modely?
Jsem hrdý na všechny tady ve firmě a jsem velmi vděčný, že to spolu táhneme už 35 let. Stále rosteme a sílíme. V naší historii neumím onačit jen jeden jediný největší úspěch, který bych měl zmínit. Bylo jich tolik! S láskou vzpomínám na dobré i těžké časy, ať už kvůli tomu, čeho jsme dosáhli, nebo co jsme se naučili. Založení společnosti v roce 1985 byla velká věc, protože to dalo našim kytarám šanci na světovém trhu. Vzpomínám na to, jak se stal Carlos Santana naším podporovatelem a také přítelem, vzpomínám, jak byly kytary PRS poprvé v televizi, jak jsem byl pozván na živé hraní s Creed i Alter Bridge. Vzpomínám, jak jsem byl požádán Johnem Mayerem, abych mu postavil kytaru, jak jsme spolupracovali s Tedem McCartym, jak jsme postavili speciální nástroje pro Johna McLaughlina po třiceti letech diskuzí... Zkrátka těch vzpomínek je spousta!
K 35. výročí jsme představili několik modelů, včetně Custom 24 z našich sérií Core, S2 a SE. Tyto kytary jsou vybaveny novým přepínacím systémem se dvěma minipřepínači, které izolují jednu z cívek humbuckerů, aby vytvořily skutečný single coil, který zní sladce a není ostrý. Opravdu se mi tento styl přepínání líbí, používáme ho víc a víc. V lednu jsme také k 35. výročí uvedli na trh další Dragon ze série Private Stock. Vyrobíme jich 135 a jsou to úžasné kytary. To, jaké finální povrchové úpravy dokáže tým Private Stock udělat, je ohromující a intarzie draka na hmatníku je pravá třešnička na dortu.
Muži v USA odcházejí do důchodu v průměru ve věku 62 let, vám je letos 64 let. Jaké máte vůbec plány ohledně důchodu?
Zatímco oficiální „věk odchodu do důchodu“ v USA může být 62 let, podle mých zkušeností v tom věku odchází do důchodu skutečně jen velmi málo lidí. Co se mě týče, stále miluji to, co každý den dělám, a firmě moje každodenní přítomnost prospívá, tak proč bych měl teď přestat? Na důchod nemám žádné plány.
V roce 2015 jste založil společnost Digital Harmonic, která se zaměřuje na analýzu a získávání dat ze zvuku a obrazu. Jedním z cílů je revolucionizovat to, jak lékařská komunita pracuje s rentgenovými paprsky. Mohl byste prosím našim čtenářům vysvětlit, jakou technologii a produkty v Digital Harmonic vyvíjíte?
Digital Harmonic má technologii, která extrahuje skutečná data z digitálních souborů, ať už se jedná o fotografie, videa nebo zvuk. Na webu je několik příkladů. Základní algoritmy byly vynalezeny mým otcem a mnou, a celá věc se vyvíjí velmi dobře.
Jednou z aplikací je PurePixel, technologie, která fotky i filmy, které zachycují scénu v mlze, v prachu nebo v noci, dokáže optimalizovat tak, že výsledný obraz je jasnější a čitelnější. Je to komerční produkt, nebo ukázka aplikace algoritmů Digital Harmonics?
PurePixel je licencovatelná technologie.
Nik Huber (německý butikový výrobce kytar) vás označuje za svého mentora. Jak jste se vlastně setkali? Mentorujete i někoho dalšího?
Nika jsem potkal v zákulisí ve Frankfurtské hudební hale (Frankfurt Music Hall). Ukázal mi kytaru, kterou vyrobil, a ta na mě udělala velmi dobrý dojem. Snažím se pomoci všem kytarářům, kteří o to stojí. V PRS pracuje 375 lidí. Mnoho z nich jsem mentoroval a úroveň jejich dovedností při výrobě kytar je mimořádně vysoká.
Mark Tremonti mluvil o svém dlouholetém vztahu s PRS Guitars, o tom, jak se stal před dvěma desítkami let jedním z prvních umělců se svým signature modelem. Tehdy to byl jen Carlos Santana a on. Jak to začalo a jak si vlastně vybíráte umělce, se kterými budete spolupracovat?
Myslím, že si vybereme jeden druhého. Mezi kytaristou a mistrem kytarářem je symbiotický vztah. Kytarista potřebuje nástroje, které velmi dobře fungují, s jejichž pomocí se může hudebně vyjádřit. Mistr kytarář zase potřebuje umělce, který nástroj zpropaguje, aby si ho lidé všimli. Cítím se velmi vděčný Markovi Tremontim, Carlosovi Santanovi, Howardovi Leaseemu a Al DiMeolovi, že mi pomohli nastartovat mou firmu.
Pro řadu CE hojně využíváte mahagon, dřevo, které se stává vzácným. Kterému mahagonu dáváte přednost a proč?
Na záda kytar používáme africký mahagon a na krky některých našich modelech jihoamerický mahagon. Pro mě tolik na konkrétním druhu dřeva nezáleží, důležitější je, jak se dřevo zpracuje - dovolte mi to vysvětlit. Můžu si vzít kousek mahagonu přímo z pily a začít do něj řezat, lepit ho a stavět kytaru. Můžu si ale také vzít kousek mahagonu a nejprve ho sušit, dokud z něj neodejde většina vlhkosti a nezkrystalizují v něm všechny pryskyřice. Pak ho mohu nechat aklimatizovat v každé fázi procesu výroby kytary, abych zajistil, že je stabilní a stabilní zůstane i v budoucnu. Dávám přednost tomu druhému mahagonu.
A pak tu je eben, který je ještě vzácnější materiál. Máte staré zásoby, nebo ho nakupujete i za současných podmínek? A je vůbec ebenový hmatník tak výjimečný?
Máme tým špičkových nákupčích a věnujeme velkou pozornost tomu, abychom se ujistili, že nakupujeme udržitelně. Udržujeme úzké vztahy se všemi našimi dodavateli tak, abychom měli kontrolu nad materiálem a střežili si náš dodavatelský řetězec. Eben se v průběhu let používal na různých modelech PRS, ale nejčastěji jsou kytary PRS osazeny palisandrovými hmatníky.
Kytary PRS jsou známé pro svou vysokou kvalitu. Jak zajišťujete, aby ta kvalita byla na požadované úrovni a stále stejná? Máte zavedeny nějaké systémy řízení kvality?
Kvalita je zakódovaná v naší DNA, ale to proto, že se na ni velmi usilovně zaměřujeme na všech úrovních. Každý mistr kytarář je svým vlastním rozhodčím pro kontrolu kvality. Naši zaměstnanci v průběhu celého výrobního procesu svůj díl práce na nástroji vždy podepisují. A to nejen proto, aby cítili svůj podíl zodpovědnosti, ale i proto, že chceme, aby byli na svou práci hrdí. Děláme to i proto, abychom věděli, zda je potřeba případně proškolit někoho, kdo odvádí práci, která by mohla být ještě lepší. Kromě toho máme v každé oblasti supervizory, kteří kontrolují práci týmu, než je předána dalšímu pracovišti. Naši provozní manažeři jsou i inspektory kvality a máme nezávislý tým pro kvalitu, který má v celém výrobním procesu definovány své vlastní kontrolní body. A tím nekončíme. Každý pátek se tým vedení, tým kontroly kvality, já a pár lidí z prodeje a zákaznického servisu setkáváme na téma kvality. Vezmeme několik kytar přímo z regálů ve skladu a zahrajeme si na ně. Všichni kytary známkujeme a hodnotíme a to nám pomáhá identifikovat případné problém ve výrobě nebo problémy s použitými díly a součástkami. Kytaristé vědí, že naši kytaru mohou vybalit z krabice a rovnou začít hrát. To je to, co kontrolujeme - je velmi důležité, abychom dodávali nástroje, které jsou inspirativní a nabídnou hodnotu odpovídající prodejní ceně.
Pokud jste to ještě neudělali, podívejte se nějaké video skupiny The Paul Reed Smith Band na Youtube. Najdete tam řadu záznamů živých vystoupení. Nejen že si pochutnáte na zvuku nástrojů a aparátů PRS, ale i Paulovy muzikantské výkony rozhodně stojí za to!
Jste stále zapojen do každodenního chodu firmy? A baví vás to? Do které části procesu chcete být zapojen vždy?
Rozhodně, jsem v továrně každý den, ať už s mistry kytaráři, s inženýry, s lidmi z oddělení vztahů s umělci, s lidmi z výroby nebo z prodeje... Jsem stále zapojen do mnoha aspektů chodu firmy. Je to má práce, definuje mě to, a ano, stále mě to hrozně baví! Nejsem si jistý, zda přijde den, kdy bych nebyl tak či onak do chodu firmy nějak zapojen. V současné době se angažuji zásadně.
Modely CE mají šroubované krky, SE ale mají krky lepené. Jaký je k tomu důvod? Lepený krk je považován za náročnější, je citlivější na dokonalé provedení, a jsou lidé, kteří budou přísahat, že tento spoj má lepší akustické vlastnosti. Některými může být považován za hodnotnější variantu. Souhlasíte s tímto názorem?
Když jsme začínali, krky jsme lepili. Řada SE je tím stále do značné míry inspirována. Když jsme ale poprvé uvedli řadu CE, usilovali jsme se o nový výrobní proces, stejně jako jsme hledali nový zvuk a hráčský pocit. Historie dokázala, a já s tím souhlasím, že pokud se provedou dobře, oba typy spojení krku a těla mohou vytvořit magické nástroje. Spojení krku a těla je přesná věda bez ohledu na to, jaký spoj použijete. Pro nejlepší výsledek musí být spojení velmi přesné a velmi těsné. Z toho pohledu se na jednu nebo druhou metodu nedívám jako na hodnotnější nebo obtížnější. Výroba kytar se šroubovaným krkem ale přináší určitou efektivitu, protože můžete krk a tělo téměř dokončit samostatně a spojit až na konci, což má určité výrobní výhody. Nicméně, v konečném důsledku obě řešení mohou vytvořit magický nástroj.
Některé kytary ze série Private Stock, zejména jejich hmatníky, jsou učiněná umělecká díla. Kolik lidí ve vaší firmě umí vyrobit něco tak krásného? Jak se o ně staráte, aby vám třeba neodešli ke konkurenci?
S těmito složitějšími vzory intarzií jsme začali v 80. letech ve spolupráci se společností Pearlworks. Larry Sifel, který tuto společnost založil, mě oslovil s myšlenkou dělat vykládání na CNC strojích - to do té doby nikdo nedělal. Tak začal vztah s Pearlworks, který pokračuje dodnes. Spolupracujeme také s firmou Aulson inlay. Jamie Aulson a její otec Doug jsou dlouholetými přáteli PRS a v průběhu let nám pomohli s mnoha intarziemi, včetně našich nejnovějších modelů Dragon.
PRS vyrábí také butikové zesilovače. Co se vás k tomu přivedlo?
První zesilovač PRS jsme vlastně vyrobili už kolem roku 1989, ale tenkrát jsme se tím ještě nijak vážněji nezabývali. Opravdu jsme se pustili do výroby zesilovačů až v roce 2009, kdy se k nám přišel Doug Sewell (Sewell Amplification), aby nám zesilovače navrhoval. Potkal jsem Douga na Dallas Vintage Guitar Show v Texasu. Měl jsem hrát s kapelou a potřeboval jsem zesilovač. Zastavil jsem se u jeho stánku a během několika sekund už jsme se hrabali v jednom z jeho zesilovačů, abychom ho společně upravili tak, jak jsem potřeboval. Tahle zkušenost byla skvělým předznamenáním toho, jak spolu budeme fungovat - společně pracovat na zesilovačích, poslouchat, učit se, znovu poslouchat a učit se...
Plánujete uvést na trh nějakou řadu zesilovačů „SE“?
My takhle naše zesilovače nedefinujeme. Máme zesilovače, které jsou kompletně vyrobeny v našem závodu v Marylandu, a zesilovače, které jsou v Marylandu kontrolovány a vyráběny jsou jinde. Ale všechny naše zesilovače jsou zesilovače PRS a všechny jsou pečlivě navrženy v tandemu mě samotného a Douga Sewella, v některých případech s umělci, jako je Mark Tremonti, John Mayer nebo David Grissom.
Hrajete vlastně ještě v kapele?
Stále hraju v kapele (The PRS Band) s Garym a Gregem Graingerem, Mikeem Aultem, Billem Nelsonem a Miou Samone. Je to skvělá zábava a hraní s tak talentovanými muzikanty miluji. Ve svém studiu i jako učitel jsem spolupracoval s více kapelami a hudebníky. Hudba pro mě není neznamená jen vyrábění skvělých nástrojů. Musíte také znát rytmus, harmonii a melodii, musíte hrát a hraní si užívat. Miluji hudbu v celém jejím spektru.
