Po dvou letech se zdá, že plameny Slipknot neuhasly, spíše se ještě více rozhořely. Nejznámější export z Iowy se vrátil se svými nezaměnitelnými rytmy, vířivými kytarami a guturální, drtící basou na albu produkovaném Rickem Rubinem - vol. 3: The Subliminal Verses. Slipknot na novém cd opět zapírají své venkovské kořeny a dokazují, že uplynulý čas nijak nezmírnil kapelní zlobu či zálibu v drtivých neúnavných post-trashových rifech.
Poté, co dle vlastních slov dosáhli korunního úspěchu, vyjeli Slipknot na 2004 Jägermeister music tour, aby se znovu seznámili se svými larvami (to je ne zcela láskyplné označení jejich silně loajální fanouškovské základny), a to čtrnáct dní před oficiálním vydáním vlastní desky. Jägermeister Music Tour je jejich první větší šňůra od počátku roku 2002, to proto, že si po dvou platinových deskách a víc než jedné otáčce kolem světa potřebovali odpočinout. Kdo by jim to vyčítal? Když se skončila iowská "vycházka", šel každý z devíti maskovaných členů Slipknot vlastní cestou. Když během roku 2002 a 2003 vyrazily jako lesní požár sólové projekty, larvy po celém světě se začaly kroutit a spekulovat o tom, že se už kapela nikdy nebude hrát spolu. Mezitím se ale Slipknot dávali pomalu zase dohromady a přesunuli se do honosného (a údajně strašidelného) Rubinova domu v L. A., aby zde vytvořili svou novou nahrávku The Subliminal Verses.
Basista Paul Gray hrál na nový aparát Peavey, takže tlačil svůj zvuk přes zesilovače Peavey GPS 2600, hlavu Pro 1600 do bedny Pro 810 (8x10" s 1" hornou), což poskytuje úctyhodných 1600 wattů. Paula můžete s touto sestavou slyšet na Ozzfestu a samozřejmě na novém albu Slipknot.
Jak dlouho hraješ na basu a co tě po tu dobu hlavně ovlivňovalo?
Na basu jsem začal hrát v roce 1990, ale už předtím jsem hrál na kytaru asi od roku 85 nebo 86. Přešel jsem na basu, když jsem se přestěhoval do Iowy, kde jsem nikoho neznal a při vybírání kytary v místním obchodě jsem zaslechl jednoho chlapíka, který sháněl basistu. Říkal, že hrají něco ve stylu Slayer, a já znal všechny ty písničky na kytaru, tak jsem si pomyslel: to je můžu zrovna tak zahrát na basu; a řekl jsem mu, že hraju na basu, ačkoliv jsem na ni v životě nehrál. Tak jsem přešel z kytary na basu - a od té doby jsem basista.
Basu jsem si zamiloval, protože je to něco úplně jiného. Hrál jsem dlouho na kytaru, ale basa byla něco zcela nového. Mými vlivy byli vlastně všichni basisti, protože jsem o vlastním hraní nevěděl vůbec nic. Prostě jsem jen okoukával všechny možné rify a nějakou tu techniku.
Hrál jsi jen základní noty podle kytary, nebo ses pouštěl do melodií?
No, trvalo mi docela dlouho, pár let, než jsem se naučil hrát na basu jako na basu a ne na kytaru, jenom kopírovat kytarové linky. To trvalo dlouho. Zahrál jsem všechno, co zahrála kytara. Když zahrála sjezd, zahrál jsem ho taky (smích). Trvalo mi to, než jsem ty dvě od sebe oddělil.
Během pauzy Slipknot ses vrátil ke kytaře nebo ses soustředil na basu?
Já jsem pořád hrál na kytaru. Píšu ve Slipknot dost muziky, takže dělám i kytarové rify, které pak ukazuji klukům v kapele. Je to zvláštní napsat kytarový part nebo celou písničku - a pak začít vymýšlet basu. Vlastně dělám stejnou práci dvakrát.
Trvalo dlouho, než jste spolu zase splynuli poté, co se Slipknot dali zpátky dohromady v L. A.?
Vlastně to šlo dost rychle. Ten odpočinek jsme potřebovali. Byli jsme spolu od roku 95 a byli jsme spolu denně po léta dlouho předtím, než si nás někdo všiml. Když jsi s někým každý den, dopadne to tak, že se hádáte a je vám ze sebe zle, stejně jako třeba v rodině. Ta pauza byla opravdu dobrá. Dělo se tam už spousta podivných věcí, spousta... nesvárů v kapele, takže když jsme se vydali do L. A., udělali jsme za tím vším tlustou čáru a zjistili jsme, že sousta těch věcí pramenila z vnějších vlivů. Jakmile jsme se jich zbavili, sedli jsme si a povídali si hodinu a půl, možná dvě, všechno si vyjasnili a bylo to. Byli jsme připraveni se do toho znovu pustit.
Museli jste chvíli hrát staré věci, aby to znovu fungovalo?
Jasně. Než jsme odjeli do L. A., cvičili jsme pár týdnů u mě doma - tam zkoušíme. Když jsme vyrazili do L.A., už jsme měli napsané některé písničky a začali psát nové.
Psal někdo sám, když měla kapela přestávku?
Každý tu a tam něco napsal, takže když jsme se dali dohromady, měli všichni nějaké nápady. Joey (Jordison, bubeník) a já jsme hráli během pauzy chvíli také spolu, takže jsme udělali nějaké základy. Kostry písniček, kytarové rify. Pak k tomu každý přidal něco svého a celé se to dost změnilo. Ale jakmile jsme byli pohromadě, začali jsme pracovat jako kapela, psali jsme společně a to bylo super. Takhle jsme získali spoustu materiálu.
Byl ten proces něčím odlišný od předchozích dvou nahrávek?
Vlastně ani moc ne. Co jsme se zbavili těch špatných věcí, které nás obklopovaly, šlo to výborně. Každý byl vyburcovaný a nažhavený něco dělat. Objevovalo se spousta různých nápadů a na tomhle albu jsme byli opravdu hodně otevření. Co se týče prvního alba, tam jsme ty písničky už nějakou dobu hráli a věděli jsme přesně, co děláme. Na druhém si každý myslel, že si řekneme jo, tak teď uděláme nějaké komerční věci, ale my jsme natočili naprosto odlišné, nesouvislé album. Tentokrát jsme opravdu nevěděli. Neměli jsme žádnou předem připravenou představu a nechali jsme to hodně otevřené. Takže každý nápad, jedno jaký, jsme zkusili. Když se nám to nelíbilo, tak jsme se na to vykašlali, ale většina z toho se ukázala jako dost dobrá. Díky tomu máme na tomhle albu tak odlišné věci. Je to eklektičtější album.
Jak ty zapadáš do Slipknot hudebně? Jsi ten základ, na němž staví ostatní, když je vás tolik?
Není to moc okázalé. Snažím se hrát společně s bicími. S devíti lidmi v kapele je snadné vlézt někomu do zelí, takže moje úloha je spíš to zpevňovat. Občas hraji něco navíc, ale to jsou spíš rytmické věci. Máme tři bubeníky, takže je snadné zkoušet různé věci.
Jaké ladění používáš, abys dosáhl tak hutného zvuku?
Je to jednoduše posunuté ladění do Cis. Mám pár pětistrunek, ale mám radši čtyři struny.
Vyžaduje hraní ve Slipknot spíš tónovou mnohostrannost nebo hlavně důraz?
No, každopádně potřebuju prorazit přes těch devět lidí (smích). Potřebuji něco, co proleze, ale nesmí to být zase moc neomalené. Myslím, že jsem někde uprostřed
Jak se tyto faktory podepsaly na tvém výběr aparátu Peavey?
Se svým předchozím aparátem jsem byl spokojený, ale ne docela. Nikdy se mi nepodařilo docílit s ním přesně to, co jsem chtěl. Občas zněl super, ale občas taky ne, záleželo na tom, kde jsme hráli.
Peavey jsem si zamiloval. Je to zvláštní, protože jsem nikdy nehrál s nějakým určitým zesilovačem, ale vyzkoušel jsem jich hodně, a když jsem je porovnával, tak právě Peavey má všechno, co jsem hledal. Výborné basy, nakopávací středy - a přitom stále tvrdé a úderné a výšky se nerozpadnou, pokud nechci. Skvěle to zní s každým v kapele. Opravdu jsem zapadl do toho "celokapelního" mixu.
Proč jste si vybrali k návratu právě Jägermeister music tour a Ozzfest - dvě velmi odlišné akce?
Jäger Tour byl pro nás perfektní, protože jsme dodělali desku a byl perfektní čas vyrazit na turné a hrát na menších místech, než jsme hráli na minulé šňůře, takže jsme se dostali zpátky do kontaktu s fanoušky. Celé turné po Iowě byly arény a festivaly a bylo to velké. My jsme chtěli dvou tří čtyřtisícové prostory, abychom se dostali zpátky do tempa. A kapely, co hrály s námi, byly vynikající: Fear Factory, Chimaira. Poté jsme hráli šest týdnů po Evropě s Metallicou a pak zpátky na Ozzfest. Na Ozzfestu jsme hráli dvakrát a vždycky to bylo skvělé. Tentokrát jsme se rozhodli hrát zase na druhé scéně, protože je to obvyklý přístup. Všechna vystoupení až na pět jsou se sedadly a většina našich fanoušků radši postává na trávě. I tak jich ale bude dost na sedadlech. Proto jsme si vybrali druhou scénu.
