Jsem si plně vědom toho, že investovat energii do nových kapel není snadné. Dokonce jsem si před časem během recenzování vyslechl otázku: „Koho bude proboha zajímat kapela z Brazílie?“ Jenže už řadu let se řídím tím, že kašlu na geografické limity, když kvalita kapely stojí za pozornost.
Brazilskou rockovou formaci Os Gringos jsem objevil, když se mi před lety ozvali sami a z prvotního kontaktu velice rychle vznikl blízký vztah. Kombinace emotivního blues, vyzrálého rocku a smyslných melodií skutečně neřeší zeměpisný původ. Máte-li chuť objevit něco nového, začněte
skladbou Candy Coated Nightmare, přejděte na Apocalypse Love a volně pokračujte tvorbou Os Gringos.
Další příkladem totálního nezájmu o geografické limity je fakt, že rozhovor s baskytaristou Justinem Hansenem probíhal v Radegastovně na pražském Smíchově, což byla jedna ze zastávek jeho aktuálního propagačního turné po Evropě.
Představ nám, prosím, na úvod vaši kapelu.
Naše kapela se jmenuje Os Gringos. V kapele jsme čtyři Američani, všichni žijící v Brazílii, a jeden Brazilec. Termín „gringo“ je hanebné označení cizince, žijícího v jižní Americe. Poznali jsme se ve městě jménem Itajubá, kde jsme všichni čtyři Američané vyučovali angličtinu. Když jsem se přistěhoval, tak jsem se nakvartýroval ke zpěvákovi jménem João a kytaristovi Jimmymu, a okamžitě jsme si padli do noty. Aby toho nebylo málo, tak našeho bubeníka Guilhermeho jsem poznal tak, že je to náš soused. (smích)
To zní luxusně, ale v průběhu těch několika málo let, co o vás vím, jste mě trochu mátli tím, že jednou jsem vás našel jako Os Gringos a jindy zase jako The Gringos.
Na našem prvním albu jsme se podepsali jako Os Gringos. Ale pak jsme se zkusili na druhém albu The Animal Kingdom přejmenovat na The Gringos, abychom se pokusili o celosvětový dosah, ale pak jsme zjistili, že se tak už jedna kapela jmenuje. Tak jsme se oficiálně vrátili k původnímu názvu, což není problém, protože stejně všechny naše profily na sociálních sítích jsou pod názvem Os Gringos. Album The Animal Kingdom tak bude sběratelský kousek a úlet pod odlišným názvem. (smích)
Co ale člověka přivede k tomu, aby se přestěhoval do Brazílie?
Věnoval jsem se španělským a latinskoamerickým studiím, což ve mně vzbudilo velký zájem o Brazílii. Jenže po studiích jsem vyrazil do Indonésie, kde jsem vyučoval angličtinu v rámci amerického vzdělávacího programu. Pořád mě to ale extrémně táhlo do Jižní Ameriky, i kvůli tomu, že jsem během vysokoškolských studií strávil nějakou dobu v Chile. Náš zpěvák João byl dokonce koordinátorem ve škole, a když jsme se potkali, tak mi nabídl přidat se ke kapele, protože jim chyběl basák a já měl v životopise, že hraju na basu. (smích) Vyrazil jsem do Brazílie vyučovat angličtinu, ale nakonec se ze mě stal rockový muzikant. Kapela funguje už nějakých šest nebo sedm let, ale když jsem se k nim přidal, tak jsem musel máknout v rámci samostudia skladeb, protože tři dny po mém příjezdu jsme už odehráli náš první společný koncert.
Rozjíždějící se divočina
Chtěl bys zmínit nějaké zlomové body v životě kapely? Nějaký větší koncert nebo úspěšné uplatnění druhého alba The Animal Kingdom?
Naše turné po Severní Americe v průběhu loňského léta byla velká zkušenost. Obrovskou poctou pro nás bylo předskakování Robbymu Kriegerovi, bývalému kytaristovi The Doors. João si s ním pak dokonce zazpíval Roadhouse Blues. Zažili jsme kotel zajímavých koncertů po Brazílii s mnoha velkými kapelami, ale ty nejsou v Evropě moc známé. Pár super akcí jsme zažili také s ukrajinskou stoner metalovou kapelou Stoned Jesus.
Je šance, že by vás vzali na turné po Evropě?
To by bylo ideální. Náš kytarista Daniel je s nimi v kontaktu a snad se něco podaří.
Pro kapelu vše
Jak bys stručně popsal svou aktuální misi v Evropě? Šířit jméno kapely, poskytovat rozhovory a získat co nejvíce kontaktů, abys vyjednal kapele evropské turné?
To je náš plán. Stejně tak získat nějaké užitečné kontakty na vydavatelství, až bude aktuální vydání naší třetí desky, kterou nyní postupně nahráváme.
Vyrazil jsem do Brazílie vyučovat angličtinu, ale nakonec se ze mě stal rockový muzikant.
Jak vlastně vypadala tvoje cesta do Prahy?
Začal jsem v Lisabonu. Můj dobrý kamarád z Itajubá se tam před pár měsíci přestěhoval. Vyrazil jsem ho tedy navštívit a následně jsme se přesunuli do Švýcarska, což byl jeho velký sen, protože tam vyrůstal jeho otec. Následně jsme vyrazili přes hory jako v Pánovi Prstenů, do Vídně. (smích) Před dvěma dny jsem vyrazil i do Budapešti a teď jsem tady. Do Prahy jsem se chtěl podívat už dávno kvůli historii a nádherné architektuře. Kromě toho jsem obrovským fandou Antonína Dvořáka.
Z čeho proboha financuješ tento náročný výlet, když jsi muzikant a učitel?
Člověk si, pravda, nevydělá velké peníze jako učitel, ale jsem nezadaný a byt sdílím se spolubydlícím, takže jsem v pohodě. Na podobný výlet si dokážu našetřit jednou za rok.
Takže jsi radši vyměnil válení se na pláži za investici do kapely.
Přesně tak. Navíc jsem si pláž užil před pár měsíci, kdy mě do Brazílie přijeli poprvé navštívit rodiče. Kapela je ale pro nás vším. Takže veškerou energii a finance vkládáme do nahrávání, koncertování a budování kontaktů.
Třetí album a vercajk
Jak daleko jste s další deskou?
Tři skladby máme nahrané a teď je produkujeme. Dalších sedm brzy nahrajeme. Pomalu, ale jistě pokračujeme. Rádi bychom desku vydali začátkem roku 2020, ale nebudeme na to spěchat, a určitě budeme postupně vypouštět singly.
Přibliž nám, prosím, basu, na kterou hraješ, a zda máš i nějaké dlouhodobé preference u zesilovačů, efektů nebo strun.
U mě je to jedna velká jistota a tou je basa Fender Jazz. Donedávna jsem hrál na mexický Fender, ale loni se mi podařil nejlepší kauf mého života, když se mi povedlo sehnat americký typ. Starší model jsem zakoupil ještě jako puberťák a má výborný zvuk, ale posunout se dál bylo výborné. Navíc když Fender vydal profesionální sérii. Myslím, že už nikdy nevezmu do ruky jinou basu. Pokud jde o zesilovače, tak jsem řadu let spoléhal na značku Ampeg. Pak je tu ještě Bertoloni, což je produkt našeho kamaráda, který žije asi jen čtyřicet minut od nás. Vynikající lampové zesilovače na zakázku. V rámci strun jsem také tradiční a preferuju značku D’Addario.
Myslím, že už nikdy nevezmu do ruky jinou basu než profesionální sérii Fender Jazz.
Když jsme u těch tradic, tak mě tato otázka v poslední dobou hodně baví. Pověz nám, jestli jsi zažil nějaké překvapení v rámci vybavení, a hlavně jak jsi situaci vyřešil?
Vzpomínám si, že moje hlava od Ampeg shořela kvůli elektrickému přetížení. V Brazílii je nastavení sítí hodně různorodé, a proto člověk musí být hodně opatrný. I kvůli tomu jsem přešel ke značce Bertoloni, kterou naši kytaristé používají už asi čtyři roky. Kamarád sice ještě nevyrobil zesilovač pro baskytaru, ale i s kytarovým si bohatě vystačím. Dokonce už nahrávám jen s tím.
Viva Brazil
Přibliž teď, prosím, brazilskou hudební scénu. Z našeho evropského pohledu jsou to hlavně gigantické koncerty na Rock in Rio, ale to je, počítám, jen špička ledovce.
Brazilci jsou obrovští hudební fanoušci a není divu, že tak obrovská akce, jako je Rock in Rio, je právě v Brazílii. Hodně to má co dočinění i s tím, že Brazilci jsou velice energičtí, nadšení a společenští. Mají slabost hlavně pro klasický rock. Hodně vypovídající je scéna z koncertu Queen ve filmu Bohemian Rhapsody, kdy Freddie nevěděl, jestli mu lidi rozumějí, a oni začali sborově zpívat Love of My Life. Když je někdo fanoušek, tak je to až za hrob. Hudba je pro ně jako fotbal. Na našich koncertech sice nemáme takové davy, ale to nadšení je poznat i na menších akcích. Děsně rádi pro ně vytváříme prostředí, kde se dokážou uvolnit a doslova se v hudbě ztratit. To je ta nejlepší odměna. Znova říkám: Rocková muzika není obor k zbohatnutí, ale naše pozice úžasně roste a máme už velké množství nadšených fanoušků.
Hudba je pro Brazilce jako fotbal. Je to láska až za hrob.
Nakonec bych se tě rád zeptal, kde bys vaši kapelu rád viděl v následující dvou letech?
Velice rádi bychom vyrazili na další turné po Spojených státech. Ideálně po Západním pobřeží, a to nejen proto, že z té oblasti pocházím. Je to kraj, který je hodně zaměřený na rockovou muziku. Stejně tak bych si moc přál turné po Evropě, primárně po Anglii a dalších zemích, kde existuje dlouhá rocková tradice. Chceme lidem nabídnout úžasnou show a žít si svůj rockový sen.
