Na rozdíl od tradičních bombastických titulů typu best of, very best of, greatest hits, golden hits a podobně sáhla na sklonku roku 2001 kapela Mňága a Žďorp na svém dvojalbu, bilancujícím deset let uplynuvších od vydání jejího albového debutu, k názvu poněkud neobvyklému - Jen pro vlastní potřebu! Názvu, který si ovšem pochopitelně daleko více rozumí se svébytnou, melancholickou poetikou Mňágy, respektive jejích písniček. Abychom byli ale docela přesní, zmíněné dvojalbum neobsahuje jenom výběr z desek Mňágy, vydaných od roku 1991 po současnost, ale i skladby dosud nevydané, byť ne tak docela neznámé, shrnuté do jakési podkapitoly s názvem Folk Is Not Dead!. Ale o tom všem, i když samozřejmě nejen o tom, už vypráví Petr Fiala v následujících řádcích následujícího rozhovoru.
Dvojalbum, přesněji řečeno dvoudisk Jen pro vlastní potřebu! čítá rovných dvaatřicet skladeb, jedná se tedy o výběr hodně rozsáhlý, hodně reprezentativní. Kdo vlastně přišel s nápadem takový výběr uspořádat a vydat?
"My jsme chtěli takový výběr vydat už podstatně dřív. Měli jsme k tomu dva důvody. Jednak ten, že jsme měli vydaných poměrně hodně desek - takový výběr se dá udělat už třeba po šesté sedmé desce - a jednak když vydáš výběr, získáš tím jakoby rok času. Máš možnost se zamyslet nad novými písničkami, protože i když to třeba tak nevypadá, za normálních okolností se všechno odbývá ve velikém shonu. Takže nás k tomu vedly tyhle dva důvody. Jednak důvod pragmatický - získat čas na nové věci - jednak se nám docela šiklo, že máme za sebou devět desek, a tak jsme si vymysleli takový slogan, že každá desátá bude výběr. Mimochodem, tahle trošku přihlouplá věta se zejména líbí novinářům z takových těch pestrobarevných časopisů, kteří by normálně vydání výběru odbyli jednou dvěma větami."
Tenhle výběr tedy shrnuje desky od roku 1991 po současnost, a pokud správně počítám, s výjimkou roku 1998 jste s železnou pravidelností vydávali co rok to desku. Proč byl rok 1998 výjimkou?
"Nebylo to ničím jiným, než že deska předtím vyšla na podzim roku 1997 a deska poté na jaře roku 1999, přičemž ten jakoby volný rok jsme využili, abychom se více sehráli s novým kytaristou a novým bubeníkem. Krom toho je to spíš náhoda, že každý rok vycházela jedna deska, protože jsme nikdy neměli a ani teď nemáme žádný striktní plán, jak desky vydávat."
Jak vznikal výběr Jen pro vlastní potřebu!? Kdo ho dával dohromady, kdo vybíral písničky?
"Výběr jsem dělal já a pak jsem ho dal ke konzultaci kapele a Monitoru. Neměl jsem dopředu úplně přesně jasno, co na něj dát, jak ho uspořádat. Jestli spíš provařené písničky, které lidi znají, nebo něco, co je na okraji zájmu fanoušků, mně to přijde reprezentativnější, je to píseň, kterou mám osobně rád. Ve výsledku to znamená, že ze známějších věcí jsou tam asi tři čtvrtiny a sem tam mezi nimi něco, co není až tak všeobecně profláknuté."
Zůstaňme ještě u konkrétního způsobu, jak jsi jednotlivé písničky vybíral. Bylo to tak, že jsi třeba zasedl ke starým deskám, pouštěl si písničku za písničkou.
"Ne, pouštět jsem si je nemusel, já ty písničky znám. Ale beztak jsem si musel povypůjčovat od kamarádů naše desky, protože sám už je doma nemám. Vždycky je rozdám, těch pár kousků, které dostanu, spolehlivě odplaví návštěvy. Tak jsem si je povypůjčoval a prošel si je, abych náhodou na něco nezapomněl. Měl jsem také na zřeteli, že příští rok chceme vydat koncertní záznam, kam se zase hodí jiné věci. Věci, které znějí dobře živě, tvrdší, rychlejší, nebo takové, které se vylepšily příchodem nových členů. A tak jsem dával pozor, abych si je schoval a nezařadil je už na tenhle výběr. No a potom jsme to všechno nasázeli do počítače a hráli si tak dlouho s pořadím, až bylo hotové."
Devět alb v průběhu deseti let - to je ohromné množství písniček, obrovská spousta nápadů, které jsou naprosto nezbytné k tomu, aby písničky mohly vzniknout. Potkal tě někdy v průběhu těch deseti let pocit, obava, že nápady docházejí, že pramen vysychá, anebo se pořád nenuceně a nenásilně nápady rodí, přicházejí, všechno volně plyne...?
"No, volně plyne. Záleží na tom, co si pod tím představuješ. Pro mě nebo pro kolegy, co píšou také písničky, znamená, aby to mohlo volně plynout, být třeba tři hodiny ve zkušebně, tam se úporně snažit něco napsat, odejít domů zdrcený tím, že je to úplný blábol a že si musíš hned ráno koupit noviny a podívat se do inzerátů po zaměstnání. Pak se ale něco propojí, zafunguje náhoda a ty zjistíš, že ten čas nebyl tak docela zabitý. Krize, že už nikdy nic nenapíšeš, je nepřetržitá a jediná možnost je nemyslet na to. Ideální je, když si toho člověk vůbec nevšímá.."
Nicméně ty sám osobně jsi třeba schopen napsat písničku tím způsobem, že si sedneš a pracuješ na ní tak dlouho, než se dostaví odpovídající nápad?
"Buď to dělám na starém domácím čtyřstopáku, nebo ještě starším Atari, hraju si s nějakým nápadem, kolečkem, často i když mám pocit, že je to úplný blábol. Může se totiž stát, že navrstvím osmnáct stop, které jsou k ničemu, ale ta devatenáctá bude něčím zajímavá. Pak těch osmnáct zase smažu a z té devatenácté vznikne něco docela jiného. K tomu je potřeba, aby člověk měl kolem sebe kapelu, které může tyhle pokusy pouštět. My se známe strašlivě dlouho, zapadli mezi nás i noví členové a rozumíme si hodně, jak co se týče hudby, tak i lidsky. Takže mi řeknou, co třeba stojí za houby a na čem by chtěli dělat dál. Já sám to kolikrát až tak rozlišit nedovedu. Stane se, že na něčem třeba dělám čtrnáct dní, myslím si, že je to to úplně nejlepší, co jsem kdy v životě udělal, a kapela to přejde mlčením."
Zmínil ses o starém čtyřstopáku a ještě starším Atari. Pojďme upřesnit, co konkrétně při skládání používáš?
"Používám takové obstarožní vybavení. Ale někde jsem četl, myslím, že to řekl Robert Smith, že když nesložíš desku s jedním starým synťákem a rozladěnou kytarou, tak už nemá cenu shánět nějakou techniku, aby tě zachránila. Mám starý čtyřstopák Tascam v kombinaci s nějakým tape-deckem, abych mohl vrstvit stopy, a jako počítač nebo sequencer používám staré Atari 1040. Samozřejmě využívám i veškeré vybavení, co má kapela, ve zkušebně si vybalím basový aparát, kytarové combo, prostě to, co momentálně pro demo potřebuji."
Výběr Jen pro vlastní potřebu! shrnuje nejen písničky Mňágy z právě uplynuvší dekády, ale svým způsobem i časovou etapu, která logicky musela být pro kapelu hodně intenzivní. Pokud se to dá vůbec shrnout a pojmenovat, v čem je podle tebe Mňága současnosti jiná než ta před deseti lety? Co se změnilo?
"Nejpodstatnější změna je v tom, že jsme začínali jako parta kamarádů z gymplu a neměli jsme opravdu žádné jiné ambice než pobavit své kamarády a spolužáky a naštvat komouše. Netušili jsme, že bychom mohli někdy vystoupit někde jinde než ve Valmezu. Tak to bylo. Potom jsme se na začátku devadesátých let zprofesionalizovali a i v tom jsme se museli naučit chodit. Museli jsme zjistit, které věci dělat a které nedělat. Přijít na to, že je třeba blbost hrát dvě stě padesát koncertů ročně, protože přitom zapomeneš, kde bydlíš. Teď jsme v pozici, kdy se můžeme hudbou živit, což je strašně příjemné, protože to můžeme dělat pořádně v rámci našich možností a přitom být i se svými rodinami. To je příjemné si uvědomit. Přes týden jsme doma, večer si zajdeme do zkušebny, odehrajeme v průměru tak osm koncertů měsíčně. I když teď okolo desky to bude asi víc, tak patnáct, dvacet. Takže tohle je to hlavní, co se změnilo."
Je ale i něco negativního, co s sebou tahle vesměs příjemná pozice přináší?
"Těch negativních faktorů může být víc. Především můžeš zpanikařit a snažit se udržovat kapelu v takovém stavu, v jakém je, aby se nějak zakonzervovala, když už funguje. To bývá hlavně snaha firem. Ty se zpravidla třesou, aby nedošlo k nějaké velké změně. Říkají nám třeba - Natočte něco, jako bylo na první desce. A my na to zase říkáme - To už jsme natočili, je to na té první desce. Nebo uděláme něco trošku jinak a oni hned - Jéžiš, to je ale veliká změna! Takže jsme přestali tyhle věci nějak zásadněji poslouchat. Pokud má třeba někdo výhrady k nějakému slovu v písničce, které mu přijde hloupé, tak se nad tím zamyslím, protože mě zajímá každý názor."
Pojďme se teď vrátit ještě jednou přímo k desce Jen pro vlastní potřebu! Zmínili jsme se už o tom, že na druhém disku je vyčleněna jakási podkapitola pod názvem Folk Is Not Dead! Objevily se v ní vaše coververze vesměs písniček Jaromíra Nohavici, ale nejen jeho. Jak vlastně tahle část alba vznikla?
"Před časem mi zavolal Petr Zelenka, že bude točit film s Čechomorem a Nohavicou, že prostudoval a proposlouchal se Nohavicovými písničkami a že má představu, aby ty písničky zazněly ve filmu v tvrdší rockové úpravě Čechomoru. Říkal mi, že to zkoušeli, ale že to nějak nešlo. Zkoušeli to s Nohavicou, měli k němu takový ten patřičný odstup a dělali to tak, že Nohavica začal brnkat na kytaru a oni se k tomu nesměle přidávali. Z toho bigbít nikdy neuděláš, když mu bude vévodit španělka, která hraje potichu. Tak jsme zkusili ve zkušebně udělat čtyři nebo pět verzí různých písniček, z nichž nám tři nebo čtyři přišly docela dobré. A zrovna tehdy jsme se motali okolo výběru a uvažovali o tom, jak do něj zamontovat Janotu, Mertu, prostě převzaté písničky, a napadlo nás, že uděláme takovou podsekci. Oddělili jsme autorskou část od coververzí a začlenili do nich i písničky, které jsme udělali pro Petra Zelenku. Nejsou pro jeho film, byl to jenom takový návod, který jsem nahrál na kazetu, odvezl do Prahy a pustil Karlovi Holasovi s tím, že tak nějak by to třeba šlo. Zafungovali jsme jako návod - méně úcty, více randálu."
Docela na konci téhle podsekce, tím pádem i druhého disku a potažmo celého výběru, je ještě jedna taková prazvláštní písnička označená jako Demo. Jak vznikla a jak se tam dostala?
"Já dělám průběžně spoustu demáčů a některé z nich, protože už mě unavuje poslouchat pořád svůj hlas, si natočím, pak si je pustím zrychleně, zrychleně je nazpívám a pustím zase na normální rychlost. Hlas je tím pádem zpomalený a jiný. A to je i případ tohohle demáče. Původně jsem tak chtěl udělat celou desku, vytvořit nějakou fiktivní postavu. Je to trošku osvobození od toho, že pořád sám říkáš, něco jakoby za sebe, svým hlasem. Tady najednou zpívá hlubokým hlasem nějaký mutant. Tenhle demáč jsem tam zařadil prostě proto, aby tam byl nějaký podivný závěr."
Touhle hříčkou tedy definitivně končí rekapitulační dvojalbum Mňágy Jen pro vlastní potřebu!, přinášející ve své podstatné části pohled nazpět, pohled do minulých deseti let tvorby kapely. Pohled opačným směrem, tedy kupředu, naznačuje, že po tříkoncertním výletu za oceán do Spojených států na přelomu listopadu a prosince 2001 a po intenzivním předvánočním koncertování chystá Mňága v právě začínajícím roce vydání už zmíněné živé desky. Vzejít by měla ze čtyřiadvaceti stop natočených na dvou koncertech v Ostravě a v Praze. Řadová studiová deska by pak měla přijít v roce následujícím, k čemuž ještě Petr Fiala dodává:
"To znamená, že připravíme nějaké soustředění, dáme dohromady demáče a pokusíme se z nich něco udělat. Uvidíme, kolik toho bude a kdy to bude, to zatím opravdu nikdo neví. Špatně se to odhaduje, když kapela vlastně neustále hraje. Vždycky když se nás novináři ptají - Kdy bude turné k nové desce?, říkáme jim - Turné začalo v roce 1991. Když hraješ sto koncertů ročně, těžko se něco plánuje."
