Vážení přátelé baskytarového vesmíru, přijít s baskytarou do hudebního nahrávacího studia je určitě velká životní událost pro každého hudebníka. Takové to „už doopravdy“, kdy máme vše hudebně prokomponované, vymyšlené, naučené a řádně nazkoušené.
Když jsem jako host poprvé v sedmnácti letech přišel v Brně do nahrávacího studia za účelem nahrát část písní nové desky známé kapely, potkal jsem se tam s velmi zajímavým hudebníkem, kytarovým virtuosem, skladatelem a mistrem zvuku (a to doslova) Milošem Makovským.
Dnes si s Milošem budeme povídat o kompletním nahrávání, včetně nahrávání baskytary. Určitě se dozvíte spoustu zajímavých postřehů, co a jak
dělat, nebo dělat raději jinak. Nahrávat ve studiu je práce velmi náročná, pokud chcete opravdu nahrávat, a ne editovat chyby. Hra na baskytaru je řemeslo jako každé jiné - buď to tam je, nebo není. Baskytaristé dnes rádi improvizují, ale málokdy jdou v hudbě po celku, hrají zbytečně drobné rytmické hodnoty, které vše rytmicky drobí. Myslím si, že by hráči v kapele měli především myslet na hudbu jako na jeden celek, na tzv. vyšší princip v hudbě. Dnes se toto zásadní myšlení v hudbě uplatňuje málo. Improvizace převládá nad ucelenou hudební kompozicí. O tom a o dalších hudebních zajímavostech si budeme s Milošem Makovským povídat.
Když nahrávám baskytaru, nahrávám vždy fráze celé, bez střihu. Snažím se o to, aby vše bylo již při záznamu jakoby v definitivní podobě nahrávky. Nepočítám se střihem a dodatečnou editací. Co bys poradil baskytaristům, kteří se právě chystají do hudebního studia za účelem pořízení nahrávky?
Jedna z nejdůležitějších věcí jsou určitě struny. Pokud přijde basista se strunami, které hrají jak guma od tepláků, tak už to ničím nezachráníme. Dále dobře seřízený nástroj, hlavně ladění oktáv a dohmat (drnčení strun). No a samozřejmě by měl pan basista být co nejlépe připravený. Strašně důležitá je technika tvorby tónu! Dnes se hodně hřeší na možnosti digitálu a všelijak se to vymýšlí a lepí na místě, kopíruje, edituje... A potom to ztrácí kontinuitu a jakousi celistvost a přesvědčivou myšlenku.
Jaké nejčastější chyby v hudebním studiu při nahrávání baskytaristé dělají?
Nejen ve studiu a nejen basisti, velice často poslouchají sami sebe, neumí vnímat skladbu jako celek a z toho plyne hodně problémů nejen hráčských, ale i v samotné filosofii vedení basové linky.
Týká se to i dynamiky?
Samozřejmě hráč někdy ztrácí představu o kompaktnosti kapely i po stránce dynamické. Někdo namítne, že od toho je mix, ale to samozřejmě není zcela pravda, protože dynamika je součástí techniky a dobrý basista pracuje v rámci dynamiky i s barvou zvuku a změnou techniky hry, což u mixu už neuděláme.
Počítá většina baskytaristé při nahrávání s použitím kompresorů?
Tady funguje přímá úměra, čím horší basista, tím větší potřeba kompresoru. Osobně jsem odpůrce používání kompresoru již na vstupu. Jednak pokud hráč poslouchá již komprimovaný signál, tak ztrácí přehled o dynamice hry a hraje o to hůř. A pokud navíc nastavíme kompresor špatně, tak už je to nevratné. Tedy pokud už použít kompresor, tak až v mixu. Pokud basista používá kompresor běžně a je na něj zvyklý, tak si beru souběžně ještě signál nezkomprimovaný.
Jaký máš názor na používání kombinace nahrávání mikrofon - linka?
Pokud basista používá kombo nebo jinou aparaturu a je na ně zvyklý, tak určitě kombinuji klidně i dva mikrofony a dvě linky (ještě ze zesilovače, pokud máme pocit, že to má význam). Dnes není problém s počtem stop při záznamu, tak je vždy lepší mít z čeho vybírat. Čím dál víc basistů ale stejně začalo používat simulace, takže většinou to skončí jednou linkou z basy a jednou z příslušného zařízení.
Když zavzpomínáme, jak moc se změnila práce v hudebním studiu od doby, kdy jsi sám s profesionálně začínal?
Změnila se naprosto zásadně. Nic se nedalo ošidit, kapela musela přijít dokonale připravená po všech stránkách. Základy se většinou točily dohromady, a tedy i s přeslechy, čímž se nic nedalo opravovat. Potom se dotočily sóla a zpěvy. V úplných začátcích to byly v podstatě živé nahrávky. Žádné editace, kvantizace, dolaďování, kopírování...
Vrcholem tehdejší editace byl tenkrát tzv. letmý střih, že ano?
Dá se říct. :-)
Mám rád pravdivou nahrávku, tedy vše nahrát bez střihu. Dnes je editace nahrávky to zásadní. Myslíš, že by bylo skvělé v budoucnu toto nějakým způsobem ošetřit a zdůraznit, například jako „poctivý profesionální výkon umělce“ - zkratka PPVU? :-)
Myšlenka je to, řekněme, rozumná, ale realita se ubírá bohužel zcela opačným směrem. Sám se pokouším bojovat za kvalitu a poctivost v muzice, ale připadám si bezmocný a bezbranný.
Nelíbí se mi, že posluchači dnes dostávají „vychemizované“ nahrávky, které s živým podáním interpreta nemají nic společného. Tvůj názor?
Technologie dnes umožňuje dělat hudbu lidem, kteří to vůbec neumějí, a tím je to daný. Původní podstata hudby se dnes vytrácí.
Bohužel je to tak a také mě to mrzí... Máš rád moderní zvuk baskytar, nebo raději klasiku, třeba zvuk baskytar firmy Fender nebo jiné?
Záleží na konkrétním hráči a stylu hudby. Jsou basisti, kteří můžou hrát na cokoliv, a bude to vždycky úžasné, a naopak jiným nepomůže ani královna všech bas. V rocku mám rád spíš agresivnější zvuk à la Fender Jazz Bass nebo Rickenbacker.
Setkal ses při nahrávání s levným nástrojem, který měl skvělý zvuk drahého nástroje?
Určitě se to stalo, rozhodující kus, nikoliv značka. Nicméně ona to není jen otázka zvuku, ale například i sustainu nebo vyrovnanosti barvy v polohách či frekvenční kompatibilitě.
Když jsi hrál v kapelách Synkopy, Taxi, Pojazzie, Zůstali jsme doma, Neopak..., jaký zvuk baskytary jsi vždy preferoval?
Už jsem to zmiňoval: Důležitý je styl, konkrétní skladba a také hodně aranžmá. Hodně záleží na tom, co se děje ve spodních polohách v ostatních nástrojích, jak je aranžmá bohaté a zahuštěné... záleží i na tempu a tónině skladby. Dále je důležité, zda basista hraje trsátkem, nebo prsty. Dá se říci, že se nikdy nespokojím s jedním zvukem basy na celý koncert či desku. Obecně mám rád zvuk, který reaguje na technické a dynamické nuance hráče.
Nelíbí se mi umňoukaný zvuk bezpražcové baskytary, který je lacině zneužíván hlavně v české folkové hudbě. Jaké zkušenosti z „bezpražcovým“ nahráváním máš ty?
Je to věc záměru a vkusu. Bezpražec nemusí nutně „mňoukat“, je potřeba, aby hráč měl nástroj dobře zvládnutý hráčsky a navíc si uměl dobře nastavit zvuk, nebo si nechal poradit.
Přesně tak, a nepoužívat jen ta dlouhá umňoukáná glissanda nahoru-dolů, že? Co výmluvy baskytaristů - bezpražců na intonační nepřesnosti? Také se to snaží vždy zakrýt „uměleckým záměrem“? Ale s takovou asi u tebe moc nepochodí, že? :-)
Já rozlišuji mezi „neladí“ a „falešný“, ovšem někdy je problém najít v tomto shodu. Spočívá to v tom, kam si kdo dá laťku, a taky v tom, jak kdo slyší.
Frekvenčně se dnes hudba míchá hodně do basů. I když jsem baskytarista, mám rád vzdušnější pojetí zvuku - méně basů, tedy zvuk devadesátých let. Jak se ti líbí dnešní pojetí zvuku?
Tady se určitě shodneme, dnes je trend hodně basů a žádná dynamika. To bychom museli zabrousit do tématu hudebních stylů a zvukařských trendů. Naštěstí je to rozmanité a zvukařský svět je rozpolcený, ale otevřený, já preferuji dynamiku a vzdušnost.
Máš rád a občas používáš nějaké výrazné efekty ve zvuku baskytary, nebo máš rád raději přirozený zvuk nástroje?
Ve většině případů určitě přirozený zvuk, ale jak jsi vyslovil tuto otázku, hned se mě vybavil úžasný pan baskytarista Pino Palladino, který používal velice často (nevím, jestli ještě používá) spoustu efektů, a výsledek byl fascinující, často se mě stalo že jsem si ze skladby pamatoval jen tu basu, protože uměl fantasticky zkombinovat zvuk s obsahem. Jeho basové linky byly unikátní a mimořádně melodické, já říkám samonosné. (Mluvím o osmdesátých letech, pozn. autora.)
Ano, také mám rád přirozený zvuk baskytary. Jak se ti líbí kombinace na straně jedné špičkové nahrávací studio za mnoho peněz, a na straně druhé posluchač empétrojky a poslech přes chytrý telefon? Není tohle hloupý paradox dnešní doby?
Je to, jak říkáš. Nevím, jestli má význam to nějak dále rozvádět. Mám pocit, že spousta lidí už jen potřebuje hluk uspořádaný v jimi oblíbeném rytmu. Na kvalitě reprodukce nezáleží..., hlavně aby to mělo dost basů a nemělo dynamiku.
Počítáš tedy při mixu a finální podobě nové nahrávky s reprodukcí přes chytrý telefon?
Už dávno před chytrými telefony se míchalo kromě studiových monitorů, také na takzvaný „chrchláky“ čili malé středové reproduktory z tzv. tranďáků (tranzistorová přenosná rádia). To dělám dodnes a sleduju i kompatibilitu mono nahrávky, i když to dnes už není tak důležité.
Jaký máš názor na používání kompresorů? Dnes je hudba bez dynamiky. Unavené a otupělé uši musíme tedy zaujmout za každou cenu? Je to tak?
Osobně jsem odpůrce kompresorů. V jednotlivých stopách ještě občas přimhouřím ucho v případě třeba zpěvu..., ale komprimace celků, to je zhovadilost, která se ale stala rutinní berličkou.
Akustický smog, je ho všude plno. Hluk není hudebním výrazovým prostředkem. Ale dnes na koncertech a v hudebních klubech dominuje hluk nad obsahem a dynamikou.
Často to tak je, populace hluchne docela rychle, to je potvrzeno spoustou studií. Když slyším, jak nahlas lidi poslouchají hudbu nebo mají například vyzvánění na mobilech..., to je děs. Někdy opravdu trpím! K tomu ještě třeba houkačky na sanitkách, které nemají žádný fade-in, a jsi z nuly na 120 dB za dvě milisekundy. To když ti zapnou před křižovatkou a nečekáš to, tak mají hned dalšího pacienta s infarktem.
Naprosto souhlasím. :-) Proto nosím na ulicích ve městech chrániče (špunty) sluchu. Líbí se mi pojetí tvé kytarové hry, vše precizně zahrané a rytmicky vypsané. Tak vypadá i tvá práce se zvukem - excelentní. Máš nějaké výhrady k dnešnímu zvuku současných nahrávek doma i ve světě?
Děkuju. Bavili jsme se o basech, dynamice, kompresorech... Jsem překvapen, že mnohdy i u světových jmen slyším dost závažné nedostatky i chyby, jako například rozfázované kanály u živé nahrávky. Jinak je to hodně subjektivní a taky je důležité aranžmá hudby. Já používám pojem zvukové aranžmá čili zvolení barev zvuků jednotlivých nástrojů a podobně. Je to jako se vším: Spousta nahrávek je skvělých, ještě víc mizerných.
Ctím pevný baskytarový part před unáhlenou improvizací - dnes mám dobrou náladu, tak tam zahraji tohle, zítra budu mít špatnou náladu, tak zařadím něco jiného.
To je věc zásadní filosofie přístupu k hudbě, ale také je to dané stylem. Například v symfonickém orchestru se neimprovizuje, hraje se napsaná hudba a přes to nejede vlak ani autobus. Naopak v jazzu se improvizuje velice často. Já ve své muzice moc prostoru pro improvizaci baskytary nemám, ale pár místeček se najde.
Ty si točíš do svých skladeb baskytary sám, že?
Ano, já si basu většinou nahrávám sám. Je to spíše ale důsledek než záměr. Ono je něco jiného, když máš kapelu a píšeš pro ni, nebo když komponuješ sám pro sebe. Těm basistům, které bych chtěl pozvat na svá CD, nemám co nabídnout. Moje hudba je hodně prokomponovaná a originální a chce to opravdu hodně času pochopit strukturu a smysl skladby, vymyslet dobrou linku a zahrát to s příslušným výrazem a nasazením. Občas se zkouším s někým domluvit, ale ti, co jsou šikovní, se hraním živí, a moje skladby jsou pro ně ten nejhorší kšeft. A nadšenců, kteří dělají muziku pro muziku, těch jaksi ubývá. Navíc já na basu hrál už na vojně, tak že mně to není cizí a baví mě to. Dokonce mám diplom z celostátní Armádní soutěže umělecké tvořivosti za nejlepšího instrumentalistu, ale ne za kytaru, ale právě za basu. Navíc musím přiznat, že se jen tak s něčím nespokojím. Teď dokonce hraji s Neopakem jednu skladbu na basu i na koncertech. Navíc to je skladba převzatá, kterou hrajeme jako vzpomínku na Oldřicha Veselého. Basový part vymyslel pan baskytarista Fedor Frešo. Je to radost po něm hrát. Basa chvilku chrochtá jak vzteklý kanec a v následující pasáži přede jak loudící kočka, prostě pan basista.
Je pro tebe zásadní si vše nahrát sám?
Určitě není, ale často je to jediná možnost. Dobré muzikanty ochotné pracovat na nekomerčním projektu, který nemá kdo zaplatit, můžeš hledat lupou, nebo spíš mikroskopem. Skládám, aranžuji, nahrávám, dělám hudební a zvukovou režii, tak že si to CD umím udělat sám, ale vím, že kdyby se sešla správná parta skvělých muzikantů, mohlo by to být lepší. Těch faktorů je ale tolik, že je to v podstatě malý zázrak, když se to v dnešní době podaří.
Chceš něco na závěr našeho povídání poradit všem baskytaristům?
Zkusím to. Předně všem přeji, aby jim hraní přineslo to, co od toho očekávají. A těm, kteří chtějí být opravdu dobří, doporučuji zatnout zuby a dobře zvládnout nejen techniku hry, ale i práci s tónem (říkám tomu kultura tónu), rozmanitost výrazových nuancí a znalost harmonie. A kluci, ale jasně, i holky, hrajte i srdcem a mějte z hudby radost!
Malá zkušenost na závěr. Děvčata jsou ve svém přístupu ke studiu hry na nástroj svědomitější. Děvčata baskytaristky učím, tak mohu srovnávat. Miloši, děkuji ti za tvé zajímavé vyprávění a za tvůj čas. S tvými názory naprosto souhlasím a jsem rád, že jsi mi je jen potvrdil. Přeji ti i nadále rychlé prsty, spoustu dalších skvělých nápadů a mnoho úžasných koncertních vystoupení s tvojí kapelou. K tomu všemu pevné zdraví!
Děkuji. Martine. za přání, pozvání i velice příjemné povídání.
A já jen dodám: Vážení baskytaristé a ostatní hudebníci, editace, střih a ostatní zásah do nahrávky je jen pro ty, co hrát neumějí a neumějí si to také přiznat. Proto mějte na mysli, že umět hrát na hudební nástroj znamená nepočítat s dodatečnou editací a zásahem do vaší živé nahrávky a vaší hry. Živý zvukový záznam je pravda. Vše s pokorou a respektem před řemeslem, jako je zvládnutí hry na jakýkoli hudební nástroj. Nahrávejte se a poslouchejte, jako posloucháte a kriticky hodnotíte ty druhé. Konec psaní, zapínám metronom, jdu cvičit na baskytaru, s láskou a kýblem pokory s sebou. :-) Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání.
