Mikkey Dee - Paličku, nebo hokejku?

Švédského bubeníka Mikkeyho Deea si většina fanoušků vybaví jako nepostradatelnou oporu Lemmyho v Motörhead. Ten se ale bohužel přesunul k baru na druhém břehu a zbylí chlapci si museli nějak poradit. Kytarista Phil Campbell si se svými syny založil formaci Phil Campbell and The Bastard Sons a Mikkeyho hbitě ulovili Scorpions.

Právě jejich poslední vystoupení v Ostravě bylo příležitostí uznávanou kapacitu odchytnout. V našem rozhovoru jsme se kromě rozboru značek bicích souprav věnovali i jeho oblíbeným živým deskám, ale i hokeji nebo kouzlu bílých tenisek.

Jak jste si užil vystoupení se Scorpions v Ostravar Aréně? Kromě jiného jste předvedl obdivuhodné sólo a za efekty s plošinou pod bicími by se nemusel stydět ani bubeník Kiss, Eric Singer.

Byl to moc fajn koncert, přestože to byla první akce po asi měsíční pauze. Bylo tam tak pár drobnosti, které by bylo potřeba pro příště doladit. Ale celkově to byla paráda. Měli jsme úžasné publikum, kterému jsme dlužili náhradu za odložené vystoupení. Abych řekl pravdu, dalo mi to celkem zabrat a dnes jsem utahaný jako kotě.

Chytáte se za krk. Děláte nějaká speciální cvičení na protažení krčních svalů, abyste se udržoval v kondici?

Doma ve Švédsku hraju hodně hokej.

Daří se vám udržovat tu komunitu hráčů, se kterými jste hrával zamlada?

Ano, mnozí z nich hrají dodnes. Hlavně teda bývalí reprezentanti. Já se hlavně snažím hýbat se i ve svém věku. Do toho mám dva syny, takže je to celkem záhul. Stejně jako turné se Scorpions. Ale vždy mám pocit, že po jednom nebo dvou koncertech je ten stroj ideálně namazaný.

Měl jste možnost sledovat mistrovství světa v hokeji 2018, kdy jste nám všem znovu pořádně nakopali prdel?

To ano. Na druhou stranu jsem byl z českého týmu trošku zklamaný, protože ve všech turnajích, které mistrovství světa v roce 2018 předcházely, jste měli velice schopný a úspěšný tým. Upřímně jsem očekával, že se Češi v turnaji dostanou trochu dál. To samé platí pro Finy, kteří byli dle mého názoru žhaví kandidáti na zlato. Se vší úctou jste na zlato sice neměli, ale máte nadějný mladý tým. Budujete novou generaci a v některém z těchto zahřívacích turnajů jste zase vy nakopali prdel nám. Jenže když přišlo na věc, tak jste byli marní. (smích) Přeháním, ale jsem teď na naše kluky moc hrdý. Máme zrovna vynikající období. Zároveň se nám poštěstilo, že jsme měli k dispozici devatenáct nebo dokonce dvacet hráčů z NHL. A to nám ani nepřijeli ti úplně nejlepší. I tak to byla vynikající sestava a hlavně jsme hráli jako tým, což oceňuju nejvíc. Ofenziva byla sice maximální prioritou naší hry, ale zároveň jsme měli šest nebo sedm špičkových obránců. Možná ty nejlepší na turnaji. Takže to byl výborný tým.

Švédský hokej zažívá úžasné období

Generace z Nagana je sice pravěk, ale pořád se rodí noví borci. Poslední dobou jsem moc hrdý na kluky z Bostonu. Když dorazili na zápas s Ruskem, tak to konečně vypadalo jako prvotřídní hokej. Musíme proto ještě efektivněji pracovat s mladší generací. To je něco, co slýchávám od skandinávských muzikantů, že mladé kapely dostávají řadu příspěvků, hlavně tedy na cestování, a počítám, že ta podpora bude i ve sportu.

Tak růžově bych to zase neviděl. V minulosti tomu tak skutečně bylo, ale dnes už to tak štědré není. Organizace, které pečují o mladé muzikanty nebo sportovce, jsou naštěstí velice efektivní. Ale vláda s tím nemá moc společného. Je to spíš zásluha samotných organizací, jak si umí zařídit své fungování. Máme výborné hokejisty a celkem solidní fotbalisty. Na to, že jsme poměrně malá země, máme celkem široký záběr sportovních úspěchů. A když si vezmeš hudbu, tak jsme třetí nejúspěšnější zemí v Evropě v rámci hudebního exportu. Nejsem si přesně jistý, jak to v této oblasti funguje, ale výsledky jsou obdivuhodné. Ve vašem případě to není po hudební stránce taková hitparáda, ale v hokeji jste elita. Já osobně mám z vašeho týmu vždycky nahnáno. (smích) Člověk nikdy neví, jak to dopadne.

Vercajk

Pokud jde o bicí, tak jste mnoho let věrný značce Sonor. Procházel jsem si bicí soupravy některých vašich oblíbenců a drtivá většina také preferuje činely Paiste nebo blány od značky Remo, ale zase tolik zastánců Sonor mezi nimi nebylo. Konkurence je přirozeně obrovská. Proč preferujete právě Sonor?

Jsem u nich mnoho let a hlavně moje úplně první bicí byly od Sonoru. Ještě v době, když jsem byl dítě. Já osobně značku Sonor považuji za rolls-royce. Kvalitu jsem vždy vnímal jako neskutečnou a stejně tak zvuk. Tím samozřejmě nechci nadávat na jiné výrobce. Zcela upřímně můžu říct, že i značky typu DW, Yamaha, Pearl nebo Tama jsou úžasné. Všichni vyrábí výborné produkty, ale se Sonor mám naprosto brilantní vztah od dob, kdy jsem hrál u Kinga Diamonda. Sonor se pyšní tím, že si své svěřence pečlivě vybírají. DW, Pearl nebo Tama sponzorují kde koho a hráči mezi nimi přebíhali hodně promiskuitně. Ale Sonor si své partnery vybírá trochu pečlivěji. Jsem tak velice hrdý, že mezi jejich hráče patřím.

Další klíčovou součástí vašeho vybavení jsou paličky. Řadu let jste spolupracoval se značkou Vic Firth, ale později jste přešel ke značce Wincent, která vám dokonce připravila vlastní model. Co bylo hlavním cílem? Specifická váha, tvar, dřevo?

V této firmě mám vlastnický podíl a spolupracuji s touto značku už nějakých deset, dvanáct, nebo dokonce patnáct let. Nabídli mi k odkupu určitý podíl a šel jsem do toho i proto, že jsem mohl do firmy přinést něco, čemu říkám „kontrola váhy“. Když mi přišla zásilka paliček Vic Firth, tak jsem dostal pět set kusů, u kterých se váha poměrně dost lišila. Na druhou stranu to byly i tak špičkové produkty a dodnes tu značku miluju. Ale u Wincenta jsem měl možnost vstoupit do Švédské firmy. Navíc i jejich produkty maximálně respektuju. Takže jsem to bral jakou novou životní fázi.

Jen bílá to může být

Neodmyslitelnou součástí vaší osobnosti jsou bílé tenisky. Kdykoliv jdu na metalový festival, tak se občas najde někdo, kdo se mým bílým adidaskám podivuje. Mám proto vždy vynikající argument: „Mikkey Dee je nosí taky, tak drž hubu!“

Miluju bílé tenisky a Lemmy taky často nosil bíle boty. (smích) On a jeho bíle kozačky. To byla pecka!

Máte ve svých Adidas Superstar ideální cit při hře? Mají totiž poctivou podrážku a i předek je pořádně vyztužený. Znám totiž muzikanty typu Tomas Haake z Meshuggah, kteří často hrají naboso.

Naboso bych hrát nemohl. Včera jsem hrál třeba v těchto. (Názorně ukazuje, pozn. autora) Jsou to obyčejné bílé tenisky. Určitě nemůžu hrát naboso a ve skutečnosti nemám rád, když toho citu mám v chodidlech příliš. Je to otázka pocitu, který jsem si v průběhu let vytvořil.

Prosící dýně

Před chvílí jste fanouškovi podepsal album Rabbit Don’t Come Easy od Helloween. Já osobně mám od této formace rád pouze, ale zato totálně desku The Dark Ride. Byl to pro ně totiž úlet směrem k tvrdšímu a temnějšímu zvuku. S deskou, na které jste hrál, se nepochybně chtěli vrátit ke klasickému powermetalovému zvuku. Jaké byly vaše osobní dojmy, když jste si poslechl The Dark Ride, než jste vešel do studia?

Bylo to hodně zvláštní období. Všechno to začalo v době, kdy jsme se s Motörhead připravovali na turné po Anglii. Zpěvák Andi Deris mi volal a prosil mě, jestli bych nemohl za nimi dorazit na Tenerife a pomoct jim. Přirozeně jsem reagoval slovy: „Já bych vám moc rád pomohl, ale jednoduše nemám čas.“ Prudil, prosil a naléhal, až jsem řekl: „Mám čtyři dny! Pak musím být v Manchesteru.“ Odletěl jsem na Tenerife a nečekala mě žádná dovolená, protože jsem zažíval patnácti nebo dokonce osmnáctihodinové masakry, abychom tu desku dodělali. Nic jsem předtím neslyšel a skladby jsem vůbec neznal. Producent Charlie Bauerfeind a Andi mají velkou zásluhu na tom, že jsme to poslepovali.

Celkově to album mám moc rád. Je na něm řada dobrých skladeb. I proto mě velmi mrzí, že jsem neměl několik týdnů předem možnost do sebe ty skladby nasát a lépe je pochopit. Možná bych předvedl něco trochu jiného. To samé vždycky říkám ohledně alba Conspiracy od Kinga Diamonda. Skladby jsem předtím neslyšel, a i tak mě nahnali do studia. V té době byly naše vztahy hodně u ledu, ale potřebovali mou pomoc, aby mohli pokračovat se svými plány beze mě. Dal jsem do toho, co jsem cítil, a šel si svou cestou. Je tam hromada dobrých skladeb a celkově je to povedená deska. Jenže fakt nebylo dostatek času, abych předvedl ještě větší výkon. Na Helloween mám proto o něco lepší vzpomínky i proto, že to byla přátelská atmosféra a celý tým mi byl velkou oporou v tak náročném rozvrhu.

Aktuální spolupráce se Scorpions je také něco, co se neodmítá. Nicméně zajímalo by mě, které jejich období máte nejradši jako fanoušek.

Začal jsem je poslouchat v půlce sedmdesátých let. V době alba Tokyo Tapes z roku 1978 jsem jimi byl doslova posedlý. Celkově jsem tehdy poslouchal prakticky jen živé záznamy. Tokyo Tapes se hrdě zařadily mezi takové perly jako Made in Japan od Deep Purple, Strangers in the Night od UFO, On Stage od Rainbow, Gonzo! od Teda Nugenta, On Your Feet or on Your Knees od Blue Öyster Cult, Captured of Journey nebo Exit... Stage Left od Rush... jen abych zmínil maličký zlomek. (smích) Tokyo Tapes mají své místo v této hvězdné sestavě.

Protože máte hodně nabitý rozvrh, rád bych se nakonec zeptal na vaše charitativní aktivity. V roce 2004 jste s mnoha dalšími severskými muzikanty, včetně Yngwieho Malmsteena, složili skladbu Where is the Fire a vybrali nějaké peníze pro oběti tehdejší vlny tsunami. Jsou nějaké další aktivity, kterým se věnujete, nebo byste se chtěl věnovat?

Charitě se věnuju prakticky neustále. V Göteborgu třeba organizuju maraton pro bezdomovce. Často hraju hokej nebo fotbal na charitativních akcích. Nebráním se ani jiným sportům, pokud je to pro dobrou věc, ať už se jedná o pomoc dětem, nebo starým lidem. Kdykoliv můžu pomoct, mám čas a dobrý zdravotní stav, tak mě tam uvidíš. Je to vždy zábava a navíc krásná věc. Na druhou stranu už dlouho jsem nedostal žádnou nabídku na společnou charitativní skladbu. Jsem za to i rád, protože pokud přijde taková nabídka, je dost velká šance, že se někde něco ve světě pořádně posralo. (smích) Tsunami tehdy byl velký průser, ale pokud by to nebylo nic tak drastického, tak bych charitu mohl dělat každý den.