Většina lidí má jednu ruku šikovnější než druhou, to samé samozřejmě platí i pro nohy. Převažují praváci nad leváky, i když v posledních letech se převaha praváků trochu zmenšuje, což je způsobeno i větší benevolencí k levákům, kteří byli dříve často násilně přeučováni na praváky. Protože toto přeučování není zcela úspěšné a působí neúměrné riziko škod na duševním zdraví, v dnešní době jsou v moderní společnosti leváci akceptováni a mnohé výrobky (včetně hudebních nástrojů) jsou jim přizpůsobovány. Jen málokdo má obě ruce stejně šikovné, popřípadě obě stejně nešikovné.
Když se začínáme učit na bicí nástroje, vezmeme do ruky paličky a zkusíme zahrát střídavé údery na bubínek, cítíme, že jedna ruka drží a ovládá paličku přirozeněji než ta druhá - logicky. Tento pocit bohužel většině hráčů vydrží celý život... no, ale chmury stranou. Častá chyba u bubeníků je ta, že při cvičení, i hraní obecně, preferují své šikovnější končetiny, což jim později neotevře tolik možností jako těm, kteří se kousnou a i za cenu případné frustrace a podobných pocitů cvičí nejen to, co jim jde, ale hlavně to, co jim jde méně nebo vůbec. Když jsem na internetu hledala nějaké informace o levácích, narazila jsem v jednom článku i na toto: „U dospělých se přeučování na slabší ruku projevuje například depresemi, kolísáním mezi dobrou a špatnou náladou, pocity méněcennosti, nejistotou a pasivitou, stihomamem a komunikačními problémy. Psychické poruchy prý mohou dokonce vyústit až do terorismu,“ věřím, že se to netýká toho, když chce mít dospělý bubeník obě ruce i nohy vyrovnané, a proto se věnuje více těm slabším končetinám :-)
Proč si bubeníci automaticky vybírají nejprve šikovnější ruku, když se něco učí? Odpověď se nabízí - protože jim to jde lépe a rychleji a dříve se dostaví pocit uspokojení ze získané dovednosti. Ovšem hrozí tady riziko, že se uspokojí tím, že danou věc umí zahrát aspoň tou jednou rukou, a už nemají snahu se to stejné naučit i druhou. To stejné platí pro to, když něco hrajeme takzvaně od pravé a od levé. Někdo si řekne: Umím to zahrát od pravé, tak už to přeci nepotřebuju cvičit i od levé. Naopak! Při snaze dosáhnutí vyrovnanosti obou končetin musíme při cvičení často klást větší důraz právě na tu slabší. Ideální je, se hned od začátku na tyto věci zaměřit a věnovat jim dostatečnou pozornost. Je to rychlejší cesta, než nechat jedné končetině veliký náskok a tu druhou začít třeba po pár letech dohánět. A slabší končetina může rovnou tu šikovnější kopírovat při nácviku například různých technik (držení paliček, víření, push pull, moeller, prstových cvičení...). Někdy pomáhá zkoušet danou věc oběma rukama zároveň, protože slabší ruka napodobuje tu druhou (jen pozor, aby se náhodou nestal pravý opak).
(pokračovaní příště)
Být levák neznamená být levý...
