Ať už se na tom všichni shodneme, nebo ne, tak se noví a hlavně fascinující umělci a umělkyně skutečně rodí i dnes. Hlavně fanoušci Björk a Radiohead by měli zbystřit, protože nyní dostane prostor německo-korejská umělkyně jménem Josin, která vychází z odkazu těchto ikon a nabízí svůj vlastní hudební vesmír. V říjnu dorazila poprvé do Prahy jako headliner a svým neskutečným talentem poroste v následujících letech velice zajímavým tempem.
Přibliž nám, prosím, vybavení, na které spoléháš na turné v rámci kláves, mikrofonů, efektů atd.
Používám Korg SP-250 jako master MIDI. Jsem si vědoma toho, že to není vzorové piano na pódium, ale zásadní je, že nepoužívám integrované zvuky, ale spíš virtuální. Nedám totiž dopustit na Jupiter a Prophet. Zvolila jsem tuto cestu i kvůli váze kláves. Nejsou totiž ani moc těžké, ani moc lehké. Pro mě doslova perfektní. Pokud jde o mikrofony, tak aktuálně na turné používám mikrofon Audio Technica. Ale dříve jsem si brala, nebo dnes když vyrážím opravdu daleko od domova, tak si beru tradiční SM-58. Jinak zvuková karta je klíčovou součástí mého živého setu, protože všechno ženu přes ni. Používám RME Fireface - je to trochu starší záležitost, ale velice spolehlivá a nabízí špičkovou zvukovou kvalitu. Kromě toho si poprvé ovládám vokální efekty sama. Reverb, delay a všechno ostatní ovládám skrz MIDI kontrolér Korg Nano Control.
Lituju toto, že jsem nenásledovala své srdce a nezačala se věnovat hudbě dřív.
Chtěla bys zmínit nějaké technické překvapení, a hlavně jak sis s tím na turné poradila?
Na tomto turné jsem měla pár problémů s počítačem. Hlavně první vystoupení bylo peklo, abych to celé rozběhla a vůbec se dopracovala ke zvukové zkoušce. Znovu mi to dokázalo, jak důležité je mít záložní zdroje. Kromě toho, díky bohu, jsem zažila jen nějaké bzučení, které měl na svědomí Roland Juno-60. Ale s tím dokážu žít, protože tahle hračka je živá a vymýšlí nejrůznější zvuky pokaždé, když ji spustím. Můj zvukař ale našel hned několik způsobů, jak odříznout nežádoucí frekvence, aby vše znělo čistě.
Hudební naděje další dekády
Nyní bych rád přešel na tvé vokální vzdělání, protože máš opravdu nádherný hlas.
Mockrát děkuju, ale nikdy jsem zpěv nestudovala. Základem je to, že mí rodiče jsou operní pěvci, a já tak zpívám celý život. Na druhou stranu najít si svůj vlastní projev byla asi ta nejnáročnější část celého procesu. Ještě rozhodně nejsem u konce, ale cítím se rozhodně příjemněji. Moc dobře si vzpomínám, že v mládí jsem dělala chybu v tom, že jsem chtěla znít jako někdo jiný. Tlačila jsem svůj hlas do míst, kde to bylo fyzicky nemožné. Umělci typu Thom Yorke nebo Björk na mě mají v tomto ohledu obrovský vliv. Thoma jsem objevila poměrně náhodně a Björk díky svému kmotrovi, kterému jsem pravidelně prohledávala sbírku desek. Oba mě velice příjemně motivovali v tom, že není nutné znít dokonale. Po čase jsem pochopila, že mám na to mít svůj vlastní projev, a proto jsem přestala kopírovat nejrůznější R&B zpěváky.
Jedinou věc, jakou si můžeme vyčítat, je nepřijmout sebe sama. Život může skončit během vteřiny, a pak jsou jakékoliv lítosti k ničemu.
Objevil jsem tě poměrně náhodou, a než jsi v říjnu konečně dorazila do Prahy jako headliner, tak jsi k nám měla původně zavítat už v únoru 2019. Umím si představit, že budování pozice není snadné a někde je fanoušků více a někde zatím méně.
Ano, je to rozmanité, ale to je v pořádku. Rozhodla jsem se zpívat v angličtině, stejně jako zaměřit se na alternativní scénu. Zároveň jsem se smířila s tím, že vstoupit na „hudební trh“ nebude nic snadného. Dělám ale pouze to, co miluju a snažím se ignorovat čísla. Prožila jsem zrovna své první turné jako headliner a někdy jsme měli beznadějně vyprodáno, jako třeba v Berlíně nebo Londýně. Ale bylo tu také pár akcí, kam dorazilo jen několik jednotlivců. Vše je to přirozené a někdy jsou večery úžasné v tom, že se intimně propojíš s velice malým publikem.
Emocionální konverzace
Tuto otázku obvykle nepokládám, ale když jsem nedávno viděl jeden rozhovor s tebou, byla tam pasáž, kdy se mi zdálo, jako bys něčeho ve svém životě litovala. Je něco takového?
Naštěstí toho není mnoho. Lituju hlavně toto, že jsem nenásledovala své srdce a nezačala se věnovat hudbě dřív. Ale kdo ví, jak by to dopadlo. Možná by to bylo moc brzo a já bych nebyla na odpovídající úrovni, abych vhodně vyjádřila to, co cítím. Já jen vím, že má hudba je dnes stoprocentně upřímná. A možná ty „ztracené roky“ vedly k mému dnešnímu štěstí. Proto se domnívám, že jedinou věc, jakou si můžeme vyčítat, je nepřijmout sebe sama a své chyby. Je třeba být vděčný za život, jaký máme. Všechno může totiž skončit během vteřiny, a pak jsou jakékoliv lítosti k ničemu.
Abych byl upřímný, tvou tvorbu jsem objevil v dost zvláštním období svého života, a když jsem procházel komentáře na YouTube u tvých videí, nabyl jsem dojmu, že tvá hudba pomáhá obrovskému množství lidí. Jak se cítíš, když ti někdo napíše, jako třeba u videa Once Apart, že třeba prochází nepříjemným rozvodem a díky tvé hudbě konečně vidí světlo na konci tunelu?
Při přečtení takového komentáře dostává veškerá bolest, která je spojená se skládáním hudby, své opodstatnění. Když muzikant začíná, dělá to, protože ho k tomu ženou vnitřní pohnutky. Většina ani neuvažuje, že by ty jejich slátaniny mohly někoho ovlivnit. Ale když zjistíš, že to s někým ohromně rezonuje, pak se z toho stane něco většího než jen psaní skladeb. Okamžitě ti dojde, že od té chvíle se tomu chceš přibližovat neustále. Jde o emocionální konverzaci. Moc děkuju za tvá slova. Znovu mě to nakoplo.
