Počasí tohoto posledního květnového víkendu není zrovna příliš nakloněno rockovým festivalům pod širým nebem. I tady, v areálu proslulé vizovické likérky, jen ztěží stihnou osychat dlouhé řady bílých laviček a už jsou zase sprchovány nekompromisními přívaly jarního deště. Diváci, kteří tu vesměs poposedají na složených novinách, jsou sice srdnatí, neprchají před dešťovými kapkami, ale po pravdě je nutné přiznat, že déšť, který se sem tam snese z oblohy na jejich hlavy, s úspěchem hasí jinak nažhavenou atmosféru obvyklou pro taková velká koncertní setkání. Už od časných dopoledních hodin znějí z pódia revivalové kapely z nejrůznějších koutů Čech i Moravy a přes svou velmi solidní úroveň svádějí trochu nerovný boj s unaveným publikem, které zase většinu sil věnovalo na nerovný boj s počasím. A právě v téhle situaci dostávají diváci pořádnou injekci.
Z reproduktorů vytrysknou první tóny rhythm 'n'bluesové klasiky. Dívka za mikrofonem si s lehkostí pohrává s feelingy i notoricky známými party dávné nekorunované královny rockové muziky. Mezi písničkami usrkne ze sklenice protivínského piva s pečlivě vymíchanými bublinkami a nenuceně komunikuje s publikem, které se okamžitě nechává vtáhnout do hry. Její občanské jméno zůstává pro drtivou většinu přítomných skryto za rolí, kterou tu s naprostou suverenitou naplňuje. Ale, upřímně řečeno, i řada muzikantů a znalců tuzemské dívčí scény zná tuhle Janis Joplin spíš pod její středoškolskou přezdívkou Máňa, která se postupem času stala pseudonymem a odsunula rodné jméno Taťána Poláčková tak trochu do ústraní. Ovšem, ať už je to s přezdívkami a pseudonymy jakkoli, Táňu coby zpěvačku přeslechnout možné nebylo a není. Ať už v řadách současné formace Janis Joplin Revival, nebo před několika lety jako frontmanku dívčí formace Sun Beach. A s největší pravděpodobností ani v případě jejího právě chystaného sólového projektu. Pojďme se tedy seznámit blíž, tak říkajíc osobně.
Křtěná Labem
S prvními řádkami životopisu Táni Poláčkové, nebo poetičtěji řečeno, s prvními tahy jejího portrétu musíme začít v severočeském městě Děčíně, v době, kdy tu ještě v plném lesku Plavby labsko-oderské houkají lodní sirény tlačných remorkérů a nákladních šífů, kdy tu celníci budí vesměs podnapilé východoněmecké turisty v rychlících Panonia, Hungaria a Favorit, kteří pak pokračují na Bad Schandau, Drážďany a Berlín, v době, kdy jsou tu zlatou Děčínskou kotvou dekorovány hvězdy oficiálního popu za muziku, která nemá nic společného s tou, jaké se Táňa bude věnovat a věnuje.
"Moje máma pochází z Polska. Měla velice přísnou výchovu, byla držena hrozně zkrátka a to jí jednoho dne přestalo bavit, a tak se vydala na brigádu do severních Čech. Tam poznala tátu, který zpíval s kapelou na tanečních zábavách, a už tam zůstala. Máma se nikdy muzice nevěnovala, takže talent a hlas jsem podědila po tátovi. Moje o dva roky starší sestra se narodila ještě v Polsku, já až potom v Děčíně, ale rodiče tam pracně sháněli jak práci, tak bydlení, takže, když mi byly dva nebo tři roky, odstěhovali se do Neratovic, kde získali zaměstnání ve Spolaně a k tomu i byt. Já jsem před tím, jako úplně malá, pobývala skoro rok u babičky v Polsku, takže jsem se paradoxně se sestrou skoro neznala. Celá rodina byla definitivně pohromadě až v Neratovicích Tam to pro mě začalo i s muzikou. Chodila jsem rok na klavír, čtyři roky jsem zpívala ve sboru s příznačným názvem Spolaňáček a díky sestře, která začala jezdit s partou na čundry, jsem poznala country, folk a podobné věci. K tomu se váže i moje první veřejné vystoupení, když jsme se ségrou, obě v sombrerech a kozačkách, zpívaly s country kapelou na nějakém plese. Asi tak od třinácti se mi ale už líbila docela jiná muzika, konkrétně metal. Ovšem opravdu aktivně jsem se začala věnovat zpívání téhle muziky až o něco později.
Po střední škole, když už jsem pracovala v Praze, jezdívala jsem na Moravu do vesnice Čebín, kde jsme měli spoustu kamarádů a pár z nich hrálo bigbít v tamní kapele po tancovačkách. Jednou jsem tam takhle dorazila a oni mi povídali:- Víš co, zazpíváš si s námi živě dvě věci. Jednu od Guns N' Roses a jednu od Skid Row. Myslela jsem, že se zbláznili, ani jednou jsme si to před tím nezkusili. Ale vylezla jsem na jeviště, zazpívala a byl to ohromný úspěch. A tak jsem si řekla: proč vlastně ne."
Paralelně s tím, jak se Táňa dobírala k bigbítovému sólovému mikrofonu, ukončila v Neratovicích povinnou školní docházku, složila přijímací zkoušky na Střední zemědělskou školu v Brandýse nad Labem a tu také absolvovala.
"Nevěděla jsem přesně, co bych měla dělat. Rozhodně jsem nechtěla na žádnou ekonomku nebo něco podobného. Na konzervatoř jsem si netroufla a na zemědělku už chodila sestra, tak jsem se tam přihlásila taky."
Zvolený obor koneckonců úzce korespondoval s hlubokou náklonností, kterou Táňa chovala a neustále chová ke zvířatům. Není proto divu, že po skončení střední zemědělské školy odešla pracovat jako ošetřovatelka ke koním. Ovšem svět už je takový a málokdy bývá zamilovaná práce tou prací, která dokáže člověka také uživit. A tak musela po půl roce vyměnit maštale a vůni sena za klávesnici počítače a strohé kancelářské prostředí a začala pracovat jako sekretářka jedné soukromé firmy. Nicméně muzika, a to především ta metalová, pro ni znamenala neustálý silný magnet. K jejím oblíbencům patřila Metallica, Accept, Iron Maiden, Helloween, AC/DC nebo Kiss.
"Měli jsme takovou partičku, říkali jsme si "somráci", nosili jsme džísky a "metalky" (to jsou ty pruhovaný kalhoty), jezdili na zábavy a dělali binec. Odtud ke mně přicházela tahle muzika a hodně mě ovlivňovala. Doma jsem si pak hledala k těmhle písničkám na kytaře akordy a pak je hulákala u ohně. Krom toho jsem začínala mít čím dál tím víc jasno, že bych se chtěla dostat na pódium, že bych chtěla být zpěvačka. Už jsem měla dost manuální práce, kterou jsem poznala jak při škole, tak po tom. Práce, kdy jsem na praxích zjišťovala v různých kravínech a podobných zařízeních, že se tu nic nového nedozvím, že nejde o žádné vzdělání, prostě mě to už nebavilo. A kancelář také nebylo ideální východisko. V roce 1992 dostala moje kamarádka Marcela-Makrela nápad a aniž mi to řekla, dala inzerát, že zpěvačka, která zpívá Metallicu, Guns N'Roses, Skid Row, hledá kapelu. Na tenhle inzerát se mi ozvala kapela Revolt, kde hrál dnešní basista Žáhy Jáchym Bašek. Přišla jsem na první dvě zkoušky, domlouvali jsme se o tom, jak by to mohlo vypadat, ale po necelém měsíci se stalo, že kytarista Martin Benda, se kterým jsem se mezitím hodně sblížila, se utopil. Byla jsem z toho úplně vyřízená a všechno bylo pryč."
I přes tuto tragickou událost byly ovšem první kroky Táni Poláčkové směrem k rockové muzice už nastoupeny a měly záhy pokračovat.
Newyorské setkání s Janis
"Firma, ve které jsem pracovala jako sekretářka, mě v roce 1993 poslala na týdenní kurz angličtiny do Lomnice nad Popelkou. Shodou okolností byla na tomhle kurzu také Zuzka Joachimsthalová, moje nynější manažerka. Tam jsme se potkaly, hrozně jsme se skamarádily, já tam hrála na kytaru, zpívala, dělaly jsme mejdany, pily. Američana, co tam dělal lektora, jsme naučily kouřit, prostě, byla to ohromná pohoda. A jednou Zuzka povídá - Co kdybychom se zajely podívat do Ameriky?- Hrozně mě to nadchlo, protože to byl můj sen. Vypůjčila jsem si a na podzim 1993 jsme letěly na měsíc do Států. Už když mě Zuzka slyšela v Lomnici zpívat, říkala mi, že mám hlas jako Janis Joplin. Já se musím přiznat, že jsem o Janis moc nevěděla, znala jsem jenom jméno a to bylo asi tak všechno. A teď jsme tak bloumaly po New Yorku a Zuzka Joplinku objevila ve zlevněných kompaktech. Koupila jí, vrazila do diskmena, posadila mi na hlavu sluchátka a povídá: Tak poslouchej. - No, a já byla úplně unesená."
Do chvíle, kdy se Táňa začala vpravovat do role Janis Joplin na tuzemských pódiích, ovšem od toho okamžiku zbývaly minimálně dva roky. Dva roky, které ovšem měly přivést v životě Táni zásadní obrat. Obrat jménem Sun Beach. V listopadu 1993 se Táňa, respektive Máňa , stala zpěvačkou dívčí kapely právě tohoto jména.
"My jsme se znaly už dřív. Obě Kateřiny, basistka i kytaristka, chodily na stejnou střední školu o rok níž, a kapela už existovala. Kateřina měla ovšem problémy se zpěvem, který nestíhala, a tak mi nabídly, abych s nimi zpívala. Většinu písniček už měly, tak jsme je společně rychle nazkoušely a snad po měsíci jsme už poprvé společně hrály."
Sun Beach se pak rychle a stále častěji začaly objevovat jak na vesnických, tak na klubových pódiích a současně i ve společnosti dalších jmen české rockové a metalové scény. Kariéru kapely dokumentuje dvojice demo kazet, které si fanoušci Sun Beach odnášeli z koncertních vystoupení. Zásadním obdobím pro Sun Beach bylo společné turné se znovuobnovenými Abraxas v roce 1995 až 96. V roce 1995 se ovšem vedle Sun Beach začala Táňa stále intenzivněji zajímat o osobnost Janis Joplin a poté, co se následujícího roku Sun Beach pozvolna rozešly, pustila se naplno do své nové role.
Janis ze slunečné pláže
"Čím víc jsem se toho o Janis Joplin dozvídala, čím víc jsem ji poslouchala a četla o ní, tím mi připadala bližší. Mám pocit, že byla určitý typ citlivého slabocha, citlivého člověka, který se bráni trochu drsným chlapeckým chováním a vystupováním. A tohle je vlastní i mně. Už proto, jak jsem vyrůstala v prostředí somráckých partiček, nebo proto, jak jsem se vždycky bála vylézt na pódium, bála jsem se, že to nebude maximální, a tak jsem si musela předtím dát dvě tři piva, abych se k tomu vůbec odvážila. Měla myslím mnoho podobných rysů, jaké já mám. Bránila se podobným způsobem. Ale fakt je, že na rozdíl od ní mě naštěstí minuly drogy. V muzice a zpívání mi vyhovuje, že to jsou velice svobodné věci. Nejsou pevně svázané do nějakého systému sloka refrén,sloka refrén, volně se s nimi nakládá podle nálady, podle atmosféry. A to je věc, která mě velmi oslovila."
A tak se v roce 1995 zrodil ve zpočátku proměnlivých sestavách Janis Joplin Revival. Už v časech koncertování se Sun Beach a poté navíc s Janis Joplin Revivalem bylo pro Táňu stále komplikovanější spojit časově muziku s dosavadním zaměstnáním. A tak poněkud nepružná práce sekretářky prostě musela skončit. Opět se ovšem přihlásila ona známá skutečnost, že zřídkakdy se člověk tak docela uživí pouze tím, co ho baví a naplňuje. A tak Táně přišla vhod nabídka Slávka Jandy na půlroční angažmá v baru hotelu Diplomat po kterém následovalo zpívání v ještě absurdnějším prostředí jednoho pražského erotického podniku. Sestava formace Janis Joplin Revival mezitím krystalizovala, až do současného stádia. Z časů Sun Beach v ní působí kytaristka Kateřina Ryšavá, sem tam se střídající s kytaristou Vláďou Švandou. Rytmiku tvoří basista Ondřej Tůma, za bicí odskakuje z Abraxasu Ivan Pelíšek. Percusse obsluhuje David Jaroš a jako častý host se objevuje saxofonista Jakub Doležal. Dík dalším úvazkům jednotlivých členů kapely ovšem můžete pod značkou Janis Joplin Revival potkat i řadu dalších muzikantů. Ovšem i při vší expresivitě a živočišnosti, které zpěvačce poskytuje role Janis Joplin, by bylo s podivem, aby po šesti letech Táňa nezatoužila po nějakém vlastním projektu. Po muzice, ve které vystoupí z daných, byť velmi svobodných, kulis, a stane se výhradně sama sebou. Takový projekt se teď po boku formace Janis Joplin Revival pro Táňu rýsuje. Právě ve dnech, k nímž dospělo toto vyprávění, připravuje za producentské spolupráce Pavla Holého materiál pro své první sólové album. S ohledem na stádium příprav ponechme otevřené odpovědi na otázky, jak a kterým směrem se bude tahle muzika ubírat. Každopádně, Janis ze slunečné pláže mnohokrát dokázala, že s největší pravděpodobností bude stát za to, ať už se objeví na debutovém albu pod jakýmkoli jménem, přezdívkou či pseudonymem.
