V minulém díle jsme si heavy metal charakterizovali, přiblížili jsme si zrod stylu v polovině a na konci 70. let, jeho konjunkturu v 1. polovině let osmdesátých a uvedli jsme si i tabulkovou přílohu vývoje určujících skupin žánru. Tato příloha přesahuje svým významem i do dnešního a příštího pokračování. V dnešním díle se setkáte také s přílohou, zpřehledňující vývoj stylu včetně časového zařazení důležitých desek. Až v následujícím, třetím díle, bude tato tabulka dále zkompletována přehledem dalších důležitých alb, které měly vliv na celkový vývoj heavy metalu včetně všech důležitějších subžánrů. Tam se také konečně setkáte s přílohou, která uvede hodně napovídající statistiku nejčastějších sestav metalových kapel.
Pokračování tempa, tříbení stylu, v plném rozběhu, nástup subžánrů (2. polovina 80. let)
Velká jména předcházejícího období si drží své postavení hvězd, ale některým začíná docházet tvůrčí invence. Není to ještě nijak markantní, jejich koncerty jsou dokonalou ukázkou stylu a vytříbené instrumentality, přesto se pomalu ale jistě začínají dostávat do pozice rockových mastodontů, uzavřených v hranicích vlastního, jimi určeného a definovaného stylu. A jako oni kdysi na počátku osmdesátých let smetli svou energií samolibost předcházející dekády, tak jsou nyní sami konfrontováni novou, nemilosrdnou energií, která vzešla z jejích vlastních řad a k jejímuž vzniku dali svou tvorbou podnět.
Ano, právě v tomto období se na scénu nesmlouvavě derou nové styly heavy metalu, z nichž sice mnohé pouze krátce zazáří jako meteor a zase zhasnou, udržovány v podvědomí jenom relativně malou skupinkou fanoušků, ale vynoří se i takové subžánry, které po prvotním výbuchu popularity nejen snesou dočasný pád z výsluní zájmu a nezaniknou počátkem devadesátých let pod drtivým náporem grunge a Seattlu, ale přetrvají až do dnešních dnů, a dokonce se některé z nich stanou přímými pokračovateli odkazu heavy metalu.
Z klasiků můžeme v tomto období vedle prověřených jmen 1. poloviny 80. let jmenovat ještě melodické křesťany Stryper, popěvkové Pretty Maids, zezačátku k písničce orientované Queensryche, občas trochu nasládlé Ratt s vynikajícím Warrenem De Martinim (hrál u nich i Jake E. Lee), na samém konci dekády dávají o sobě vědět popmetaloví Warrant a streetrockoví Love/Hate, svá sólová alba vydávají Marty Friedman, Chris Impellitteri, měli bychom jmenovat i Helloween, kteří se později hodně věnovali vstřebávání dalších stylů včetně speedu, thrashe a power metalu, objevuje se i Doro Pesch s rychle se vytrácející formací Warlock. Jenže v zákulisí to už na malých undergroundových metalových scénách začalo nebezpečně vřít.
Smršť se přihnala v podobě hned několika stylů.
Black metal
Už v roce 1981 si to přihasili s nesmírně dramatickými a temnými nahrávkami Venom. Jejich vliv na celou scénu měl za následek vznik specifického subžánru HM, nazvaného black metal, který punkově zuřivou etikou vyjadřoval negativitu k současnému světu, uváděl vztahy všeobecné paranoie a svými razantními, drsnými, těžkými, mohutnými a přitom velmi ostrými riffovými skladbami dával najevo temné a brutální vize společnosti a jejího úpadku, vedoucímu až k apokalypse.
Na tento odkaz navázaly další skupiny, jako např. k thrash metalu směřující dánští Mercyful Fate a King Diamond s prvky gothic, s feelingem k death metalu a tvorbou Venom přímo ovlivnění švédští Bathory a jejich později spíše doommetaloví krajané mass.
Black metal se udržel i přes devadesátá léta, a i když dnes není početně tak zastoupen jako třeba thrash či speed, vytváří samostatný prvek heavymetalové palety současnosti.
Metallica
Nové hnutí v HM také přineslo jednu opravdu velkou kapelu, která se dokázala jak svou tvorbou, tak i instrumentálním mistrovstvím a obrovskou invencí dostat do čela heavymetalového světa. Tou skupinou byla Metallica, jejíž jméno se dnes skloňuje ve stejném významu pro HM jako Iron Maiden či Judas Priest. Ať už řazena k thrash metalu (aspoň zpočátku, kdy spolu s Anthrax, Slayer a Megadeth tvořila část Velké thrashové čtyřky, ke které se pak přidali leadeři 2. vlny thrashe, Testament) či ke speed metalu (což je převládající), rozhodně vnesla do hudby svůj osobitý styl a na rozdíl od již jmenovaných členů Čtyřky se dotkla piedestalu současné rockové muziky.
Speed metal
V každém případě se objevení těchto kapel neslo ve znamení vzniku dalších nových směrů. Prvním z nich byl speed metal. Na základě tvorby a technické erudice kapel 1. poloviny 80. let značně přidal na rychlosti (zde můžeme vypozorovat i vliv punku a HC), hlasitosti a technické náročnosti, ale na druhé straně zcela odvrhnul původní kořeny klasického heavy metalu. Riffy prorůstají celou skladbou, větší důraz se klade na výraznou pěveckou linku, která bývá delší než úseky v klasickém HM a výraznější než např. v black metalu. Určitá vykořeněnost se rychle ztratila a speed metal se stal jedním z nejsilnějších představitelů heavy metalu včetně lámání rekordů v prodeji desek. Kapely, hlásící se k tomuto subžánru, často přecházely či koketovaly s dalším stylem, thrash metalem. Často tak docházelo k tomu, že hranice mezi těmito oběma podstyly se stíraly a jednotlivé specifikace byly nezřetelné.
Thrash metal
Thrash metal je původně v podstatě nadstandard speed metalu. I když se speed uchoval až dodnes, thrash dovoloval větší a širší možnost tvorby skladby a jejího pojetí. Zvýšila se intenzita projevu, vzrostla ale také i určitá vypočítavost image už jenom pro možnost volnějšího pojetí hudby a většího vstřebávání dalších podnětů (viz např. Anthrax). Ovšem na rozdíl od dalších substylů dokázal upoutat velké množství fanoušků, kteří mu zůstali dlouho věrní, v podstatě až dodnes.
Za představitele čistě speed metalu můžeme jmenovat v tomto období belgické Killer, hodně ke klasice se hlásící Anvil, Warlock, k Manowar přirovnávané Blind Guardian atd.
Za čistě thrashové kapely lze uvést např. výborné Overkill, jejichž Under the Influence stojí za to, dále velmi silné Exciter, Anthrax s vynikajícím Scotem Ianem, tehdy jednu z určujících kapel tohoto stylu, podceňovanou Exodus, což byla původní kapela Kirka Hammetta, později do death metalu směřující Sodom, nezničitelní Kreator, Tankard s častými alkoholickými výpary, stále velmi silní Megadeth Davea Mustaina, kteří výrazně utvářeli tento styl, dále sem patří stylově velmi výrazná brazilská Sepultura a vynikající Celtic Frost, kteří svými někdy až "jazzovými" postupy se později přiklonili k death metalu, koketovali dokonce i s glamem. Nesmíme zapomenout ani na stále dobré Flotsam & Jetsam, divoké Destruction, k hardcore směřující Nuclear Assault, Annihilator s výborným Jeffem Watersem, Coroner s výraznými instrumentálními aranžemi, méně známí Forbidden, velmi variabilní Jane's Addiction, vstřebávající různé podněty včetně punku, reggae, funku a noise, s funkem a samply koketující Mordred, později spíše crossoverové Prong, Sacred Reich a samozřejmě Testament, kteří se krátce postavili do čela tohoto stylu na samém konci 80. let.
A konečně ke kapelám, jež můžeme počítat mezi speed 'n' thrash, jednoznačně patří Metallica, hodně nekompromisní Slayer, Voivod se spletitou strukturou skladeb, k death se přiklánějící Pestilence atd.
Death metal
V tomto období vznikl další svébytný a silný styl, který se stal jedním z určujících směrů HM. Přišla s ním skupina Death a svým pojetím (zejména Scream Bloody Gore) inspirovala obrovskou řadu kapel.
Death metal vynášel na povrch zlo, smrt, utrpení, nepořádek, chaos, kytarová sóla nejdříve stavěla na atonalitě, poté se jejich expresivita vlila do rychlých chromatických běhů, rytmus se valil zlobně, ponurost byla příkazem image těchto souborů. I když je fanouškovská základna menší, než u speedu či thrashe, přesto jde o vytrvalé jádro, které udrželo činnost těchto kapel až do současnosti.
Vedle Death sem můžeme v tomto období přiřadit např. thrashové Possessed, Massacre, později hardcoreové Messiah a Morbid Angel, hodně tvrdé Obituary, Venom ovlivněné Deicide, s grungeovými nápěvy Disharmonic Orchestra a Pungent Stench, ponuré Autopsy, extrémní Cannibal Corpse s thrashovými popěvky, ke goth a doom směřující Paradise Lost (výborné je LP Icon), švédské Entombed a ze svých smrští k postupům death pomalu lnoucí Napalm Death.
Doom metal
Doom metal tvoří velmi výraznou složku současné HM hudby. Je to jeden z mála substylů, který si cení více feeling a náladu než efektní a nablýskanou hráčskou techniku. Rytmus je těžký, drtivě pomalý, kytary jsou temné, vše spěje k neodvratnému konci. Hodně zjednodušeně řečeno, jde v podstatě o velmi temný a pomalý death. Kapely jako Trouble a raní mass dokázaly tento styl dostat k většímu publiku. Patří sem ale i Paradise Lost, Anathema s přídomkem "metaloví Pink Floyd", St. Vitus, Winter, Cianide, Skepticism, z thrashe a death vyšlí Cathedral, přemýšliví My Dying Bride s houslemi a klávesami a další včetně stylově trochu neurovnaných Danzig.
Doom metal jako takový podnítil vznik retro snah některých kapel, kdy vzniká směr stoner metal. Ovlivnil i některé blackmetalové kapely a vzájemně se v některých skupinách prolínal s gothmetalovými náladami.
Přiblížili jsme si pět nejvýraznějších HM substylů, které v tomto období výrazně poznamenaly tvář heavymetalového světa. Až na alternativní verze metalu, které měly svůj boom spíše v devadesátých letech, jde vesměs o styly, které jsou vedle klasických protagonistů "hevíku" z raných osmdesátých let důležitými nositeli celkového odkazu této hudby až dodnes. Na jeviště se ale draly i další směry a jejich protagonisté...
Goth/gothic metal
Velmi zajímavým se stal např.goth/gothic metal, který navodil témata náboženství, historických stylizací, hororů atd. Měl později vliv na black metal, který se v devadesátých letech ocitl na chvíli ve slepé uličce. Ponuré plochy, temné kytarové riffy na jedné straně a stavba skladby, směřující někdy až k monstróznímu (a v některých případech monotónnímu) vyznění tématu, to byly (a jsou) jeho základní znaky. Vedle Type-O-Negative, koketující s HC, sem patří např. i Ballaam and the Angel, kteří občas zakoketovali s punkovými názvuky, stylem byli zasaženi např. deathoví a doomoví Paradise Lost, blackoví King Diamond a řada dalších. Výraznou konjunkturu stylu můžeme vypozorovat počátkem 90. let.
Pop metal
Pop metal využíval velmi silnou melodickou linku, vzletné kytarové riffy se zpívajícími sóly a v neposlední řadě i propracovanou líbivou image. Někdy se tento styl překrývá s hair metalem, což je agresivnější forma tohoto subžánru, často do něho zasahovaly i některé jemnější kapely hard rocku pozdních 80. let z oblasti hard'n'heavy. Pop metal jako takový byl v podstatě velmi účinně zlikvidován nástupem grunge. Skupiny se poté buď přesunuly do jiných stylů, svůj sound přitvrdily, a nebo se tvrdošíjně držely svého stylu a v podstatě vyhynuly.
Do tohoto stylu bychom z HM mohli řadit Dokken, White Lion, Slaughter, Warrant, Hanoi Rocks, Skid Row (pozor na záměnu jmen s hardrockovými Skid Row) a další.
Hair metal
Stejně jako tomu bylo u pop metalu, i hair metal utrpěl počátkem devadesátých let citelné ztráty, ale na rozdíl od něho se přece jenom udržel, i když v dosti oslabené formě. Přestože jde v tomto případě o dosti matoucí označení substylu, lze ho v celkovém vývoji HM specifikovat. Nabízel mj. velmi zřetelnou image, která byla založena na výrazném (často přehnaném) makeupu, vysoko načesaných a natupírovaných vlasech apod. (Mötley Cre, Warrant, Slaughter, Kix, White Lion, patřili sem jednu dobu i Ratt, Dokken...) Nicméně tato hudba přinesla v některých případech výrazné výkony (raná Lita Ford...). Jako v pop metalu i zde byla málo zřetelná stylová hranice tohoto subžánru překročena některými vyměklými či do tohoto stylu záměrně stylizovanými hard'n'heavy kapelami konce 80. let (s výhradami lze mluvit např. o Poison, raných Cinderella, některých obdobích i Great White, Tesla...)
Christian metal
Christian metal je postaven na náboženských tématech, dlouhých a vznosných sólech a monumentálních riffech. Na rozdíl od pop a hair metalu si drží stálé, i když ne nijak zvlášť výrazné, postavení. Základní platformu vytvořila již kapela Petra, která byla v osmdesátých letech na americkém kontinentu hodně úspěšná. Vedle ní jsou typickými představiteli Stryper či novodobí Whitecross.
V 80. letech najdeme i kořeny dalšího stylu, power metalu, který se plně rozvinul až v polovině 90. let.
Dokončení vývoje 2. poloviny 80. let a stylu jako takového příště.
POZNÁMKA KE ZPŮSOBU CHARAKTERISTIKY A ZAŘAZOVÁNÍ
Zde musím předeslat, že při charakteristice jednotlivých žánrů budu vycházet z jejich základních znaků a při zařazování jednotlivých skupin pak z převládajícího zaměření těchto souborů - v tomto stále ještě se prudce vyvíjejícím a vroucím kotli není možné se zaměřit na veškeré jemné nuance těch skupin, které do sebe vstřebávaly různé prvky hudby s často převratnými změnami celkového zaměření a vyznění.
