První zářijový víkend se konal další ročník festivalu a výstavy hudebních nástrojů nazvaný docela vtipně Festiwall, neb modřanská „zeď“ k tomu vybízí. Akci, která je prezentována jako hudební veletrh, pořádají již čtvrtým rokem Kytary.cz.
Kytary.cz začínaly v malém obchůdku na Pankráci v ulici Dačického... Matně si vzpomínám, že to vypadalo jako předělaný byt. Pak se „kytary“ přestěhovaly do sousední ulice Děkanská vinice a téhle prodejně hudebních nástrojů se říkalo Děkanka. Následoval sklad a výdej zboží v Modřanech, ze kterého se firmě podařilo vybudovat velkou výstavní prodejnu. Jsou tam zkušebny, učí se tam na hudební nástroje...
Letošní hudební veletrh se rozprostíral kolem modřanské prodejny. Na velkém parkovišti byla jedna velká Harman stage, na druhé straně budovy v nudlovité uličce byla menší Frontman stage. Na ploše před hlavním vchodem do prodejny byly stany a stánky. Všude se volně pohybovali různí hudebníci, navzájem po sobě pokukující a popíjející únětické pivo. Bylo docela dobré. Uvnitř v rozlehlé prodejně byla ještě jedna předváděcí ministage. Návštěvníci se motali v uličkách kolem kytar, hráli a tvořili téměř neprostupné hloučky. Nezáviděl jsem zaměstnancům Kytar.cz úkol, jak to všechno uhlídat. Muselo to být náročné.
Největší divácký zájem byl u velké Harman stage a jako vrchol akce bylo vystoupení Michala Pavlíčka (a hostů) v rámci slavného pořadu Na Kloboučku. Bohužel počasí závěrečnému koncertu nepřálo, ochladilo se a začalo pršet. Klepající se lidé pak vzpomínali na loňský ročník, kdy bylo docela vedro. Zvuk byl na Harman stagei velmi dobrý, chválím zvukaře. Také chválím organizaci.
Je moc dobře, že se společnost Kytary.cz před pár lety ujala role, která je na jednu stranu záslužná a obdivuhodná, na stranu druhou nevděčná, a koneckonců extrémně náročná. A jaké že to role? Organizátora hudebního veletrhu. Většina z nás má dosud v živé paměti, jaké obstrukce a komplikace provázely jednotlivé ročníky Huvelů, Muziky... A to jak z pohledu organizačního, tak obsahového či programového. Tehdy k tomu rok, co rok přispívaly nehorázné cenové požadavky za plochu ze strany majitele výstavních prostor, jak ve Veletržním paláci, tak na Výstavišti. Rostoucí nervozita a rivalita nakonec vyústily ve dva ostře konkurenční veletrhy pořádané současně, což ve finále přivedlo do hrobu oba. Samozřejmě ke škodě všech stran, především však bezradných návštěvníků.
Na takových základech se však pochopitelně kloudná akce již postavit nedá, a tím spíše je hodno obdivu, že se po letech bezvládí iniciativy ujala jedna konkrétní společnost - Audiopartner alias Kytary.cz - na svém pozemku, a bez zátěže vstupného pro návštěvníky. Konečně zvítězil zdravý rozum, který moudře usoudil, že větší smysl než získat prostředky ždímáním návštěvníků na vstupném má požádat sponzory z řad výrobců a distributorů hudebních nástrojů. Takže hudbymilovní fanoušci si opět mohou sáhnout na novinky nejen těch největších značek na trhu, ale i těch méně známých. A třeba se i osobně setkat se špičkami hudební scény, dnes už i světových jmen, z nejrůznějších koutů světa, jejichž počet rok od roku roste. Což je skvělé!
Uchem bubeníka
Veletrh hudebních nástrojů Festiwall jsem měl možnost navštívit pouze v pátek, ale shodou náhod byl první den zaměřen na bubeníky, a tak i já vám snad mohu pár dojmů sdělit.
Na úvod bych rád řekl, co je asi všem zřejmé. Kytary.cz jsou špičkovou, moderní prodejnou hudebních nástrojů, s impozantní obrovskou základnou, se širokým sortimentem zboží... Se všemi výhodami i nevýhodami, které k tomu patří, mají v Čechách jedinečné postavení. Jednou z těchto výhod je právě fakt, že jsou také nejspíše v této době jediní schopni akci typu Festiwall uspořádat. Proto ať to dělají! Ano, prosím! I se všemi organizačními a logistickým nedostatky, jsou zatím nejdál, kam se kdo za poslední dobu dostal. A těch nedostatků, alespoň za mě, bylo naprosté minimum.
Hned po příchodu mě velmi potěšilo rozhodnutí organizátorů zařadit do programu koncert djentových Modern Day Babylon se suprovým Petrem Hatašem za bubny. Dlouho jsem si přál slyšet je naživo. Kluci odehráli výborný set zajímavé, moderní muziky, náročné, ale přitom plné energie. Škoda jen, že na takovou hudbu u nás asi ještě nejsme úplně připraveni, a proto se jejich jméno neobjevuje na plakátech českých festivalů. Naopak ve světě mají, myslím, jasno. Jejich současné turné po Japonsku mluví za vše.
Ve stejnou chvíli probíhal na vedlejší stage bubenický workshop Daliho Mráze. Je skvělé, že na festivalu neprobíhala jen bubenická sólová vystoupení, jak je to poslední dobou často zvykem, ale i reálná výuka. Dalibor mluvil o skvělých tématech, o technikách cvičení, ale taky například o proniknutí do hudebního managementu. Bohužel dělat takovýto seminář „na parkovišti“ (rachot, lidé odcházejí, přicházejí...) je trochu nevděčná práce. Mnohem víc by mu slušel prostor nabízející klid a dobrý kontakt s publikem. Tak to ale na veletrzích chodí. Stejné pódium si vzal na starost o něco později i britský bubeník Craig Blundell a k obtížím přibyla ještě jazyková bariéra. Zkušený workshopový veterán si však s polními podmínkami hravě poradil. Vsadil na společné procvičování koordinace, a do semináře tak aktivně vtáhl všechny v publiku.
Ještě před bubenickým vrcholem večera jsem se šel podívat do jednotlivých stánků firem prezentujících své výrobky. Široký výběr, spousta novinek, informovaní prodejci. Otázku relevantnosti soutěže o nejrychlejšího bubeníka bych ponechal stranou. :-)
Koncert a křest nové desky tria Dali Mraz Group byl pro milovníky fusion opravdovou lahůdkou. Se svými hosty předvedli perfektní show a dokázali, že jsou v tomto žánru hráči na doopravdy světové úrovni. Daliborovy skladby a jejich provedení jsou velmi nápadité, originální a svoje. Posluchač se od začátku do konce baví hudebními vtipy, neskutečnou technikou hry a silným groovem. Jen tak dál!
Okem klávesáka
Každý ročník je věnován nějakému stěžejnímu tématu, letos to jsou kytary a baskytary. A stačí jen letmé nahlédnutí do programu, aby si zájemce našel předmět svého zájmu. Nicméně ani s tímto zaměřením nepřišli příznivci ostatních nástrojů zkrátka. Bylo na co koukat, hrát a do čeho bouchat, projíždět glissanda klaviatur syntezátorů, zařádit si na věhlasné bicí sady, obdivovat neuvěřitelné výkony v soutěži beatboxerů, a poté, vyčerpán, se osvěžit douškem dobrého pivka nebo něčím chutným k zakousnutí. Zkrátka každý si zde i letos přišel na své, vně i uvnitř, ačkoliv počasí bychom tradičním babím létem nazvali asi jen těžko.
Pojďme si tedy říci pár slov ke klávesám, kterých tu také nestálo právě málo. Vezmu to zprava doleva. Hned po vstupu do areálu nebylo snadné přehlédnout velký bílý stan po pravici, vznosně nazvaný Sound garden. V jeho útrobách sice po většinu času ohlušoval přítomné zvuk bicích sad v pravé části. Našli jste zde však také sofistikovanější produkty. Hned naproti vchodu byl stánek Arturia, populárního výrobce softwarových nástrojů, s vlajkovou lodí sekce hardwarových nástrojů - 88klávesovou verzí MIDI keyboardu Arturia Keylab 88 MKII. Jeho osvědčená klaviatura Fatar vhodně doplňuje moderně pojatý panel se všemi běžně používanými ovládacími a programovatelnými ovládacími prvky. Jeho zakoupením novopečený majitel získá i další vlajkovou loď softwarové sekce, sadu legendárních nástrojů v obří kolekci V Collection 7. Krom něj jste si mohli sáhnout i na další hardwarové produkty tohoto cílevědomého výrobce: DrumBrute Impact, MiniBrute 2, modely řady Lab (Micro, Mini a Key), a především futuristický MicroFreak s plochou klaviaturou. Čím je ten tak zajímavý? Navzdory nepatrnému rozměru jde o nečekaně silný syntezátor. Např. má jedenáct oscilátorů, sedm režimů, modulační matici a sekvencer. Ba dokonce i polyaftertouch.
Hned vedle jste potkali stánek skromný co do rozměrů, leč hodnotný co do obsahu, legendy mezi našimi firmami, DISK Multimedia z Boskovic. Krom techniky pro DJe z dílny Numark a legendárních mikrofonů Rode jsme si vyzkoušeli klávesy od Native Instruments (řadu Komplete Kontrol, modely S61/S49 MK2), dále Akai s vlajkovou lodí MPCX - skvělou pracovní stanicí, která se zcela obejde bez počítače, a fungl novou stanicí Groove Force.
Přímo naproti nešlo přehlédnout rozsáhlou expozici další legendární značky - Korgu. Ten letos přikvačil rovnou s několika novinkami, mezi nimiž samozřejmě kraluje „císařpán“ Kronos, pravděpodobně nejvýkonnější hudební pracovní stanice dneška (v této roli se zjevně cítí velmi dobře, po vzoru své dávné předchůdkyně - stanice M1). I sám Jordan Rudess si jej nechal vyrobit extra pro sebe, jako svůj vlastní signovaný model. Vedle Kronose jsme samozřejmě nevynechali i další modelové řady - Krome a Kross, abych zmínil ty nejrozměrnější. Nelze ovšem vynechat ani další řadu - Minilogue, Micrologue a Prologue. Mně osobně však doslova uchvátila množina vzájemně se doplňujících malých (avšak neskutečně výkonných) krabiček řady Volca (bass, sample, beats, mix, drum a modular) s vlastním rigem. Všechny společně se vám vejdou doslova do kufříku.
Po přechodu do standardních prostor pořadatele jsme se mohli pokochat stálou expozicí klávesových kolosů, a to Rolandu a Yamahy. Nejaktivnější byla tentokrát značka Roland. Dorazili totiž zástupci značky, kteří si zorganizovali vlastní prezentace jak v pátek, tak v sobotu, a nejen zde ve svém prostoru, ale v pátek také na hlavním pódiu. A že bylo co poslouchat. Kupříkladu závěr soboty patřil jednoznačně syntezátorovému mágovi PJ Bridgerovi, který si pohrával s celou armádou propojených mašinek modulárního rigu Roland, dále propojených s rytmerem TR-8, efektovým mixem MX-1, syntezátorem SH-01A a speciálním modulem JU-06A, což je v podstatě vytažené jádro legendárního modelu Juno 60.
Největším tahákem značky však tentokrát byly tři modely: Jupiter Xm, vylepšený System 8, a především zcela nový Fantom, celý natěšený, až se za pár týdnů objeví na stránkách Muzikusu. V menším měřítku to jsou pak třeba superodlehčené modely Go:Piano a Go:Keys.
Yamaha se pochlubila letošní novinkou, pracovní stanicí Genos, Montage, a novými modely řad pian P, YDP a keyboardů PSR.
Mezi tradičně robustní a oblíbené značky rozhodně patří Kurzweil, který letos přichází s celou novou řadou stanic PC4, vylepšeným soundwarem u řady PC3 a několika modely pian v řadách M, KP a KA. Samozřejmě také keyboardů řad SP4 a SP6.
Podobně známá je i švédská značka Clavia se svými keyboardy Nord. Mezi novinky patří Nord Stage 3, dále Nord Lead A1, Nord Piano 4 a vylepšené varianty řady Nord Electro 6.
K vidění byly také nové syntezátory dalších legendárních značek: Novation (Summit, Peak a Impulse), Waldorf (Quantum s obřím displejem, varianty Blofeld a syntezátor Rocket), Sequential (Prophet X), ARP Odyssey, Behringer Neutron, Studiologic nebo Dave Smith Tempest. Vznikají však i zcela nové značky keyboardů, např. Dexibell pod křídly italského giganta Proel. Ten byl zastoupen modely VIVO S9/S7 a také pianem H7.
Na co jsem se však opravdu těšil, byl futuristický Seaboard Rise. Téměř jsem nevěřil, že se tu také objeví. Doporučuji si na YouTube vyhledat jeho recenzi přímo od Jordana Rudesse. Nazývá jej doslova budoucností keyboardů. Předčil má očekávání. Nejde ani tak o parametry zvukové, ale především o zcela nové pojetí měkoučké klaviatury s nepatrným zdvihem a nízkou výškou.
Co jsem však naopak vůbec nečekal a přímo mne to zaskočilo, jsou „kalkulačkové“ produkty značky Teenage Engineering, jež samy sebe označují jako „pocket operator“. Připadají vám jako rozebrané programovatelné kalkulačky kapesního formátu, výrobců TI-58/59 nebo HP-11/12, na kterých jsme kdysi pařili jako středoškoláci.
Jaký bych to však byl klávesák, kdybych nezmínil Otce všech syntezátorů - značku Moog. Byl zde sice zastoupený jediným exponátem, zato veskrze symbolickým - pod jménem Grand Mother Moog.
Pokud se pian týká, nechyběla ani minikřídla (Roland a Yamaha). Nouze však nebyla ani o pianina značek Roland, Yamaha, Korg, Kawai, Kurzweil, Casio a Dexibell.
Tolik tedy ke klávesovým produktům, jež byly k vidění na letošním Festiwallu 2019. Tedy budoucnost veskrze růžová. Klapkám zdar!
Pocta české baskytaře
Nedělní program Festiwallu přinesl něco, co se jen tak nevidí. Několik výrazných osobností české baskytary na jednom podiu. Koncert Pocta české baskytaře otevřeli velmi příjemnou souhrou pražce a bezpražce Petr Vavřík (Buty) a Jiří Veselý (Etc, Stromboli, Framus 5, Žlutý pes...) s písní Doteky od Mišíkových Etc. Zpěvu se ujal Pavel Bohatý, častý host a spolupracovník Vladimíra Mišíka. Za zmínku stojí, že kytaru v téhle a následujících sestavách zastal kolega ze stránek Muzikusu, autor nejvtipnějších testů časopisu, Matěj Belko. Na bicí hrál Ondřej Pomajsl.
Na další baskytarové duety dorazili Frederik Janáček (mínus 123 minut), Juraj Griglák (Jazz Q, Druhá Tráva a Juraj Griglák & Company), Vladimír Kliment (Michal David, Karel Gott, Charlie Band, LatinWave a Hotline), Richard Scheufler (King Size, Scheufler Project a Pražský výběr II). Předávali si štafetu tak, že jeden z vystupující dvojice zůstal a toho druhého další muzikant s basou vystřídal. Zakončením koncertu bylo společné vystoupení dvou rodin: Scheuflerových a Broumových. Ano, na pódium dorazil basák Olympiku Milan Broum. Zatímco si tatíci přehazovali slapové figury, Milan Broum mladší je doprovázel na kytaru a Richard Scheufler mladší zastal bicí. Milan Broum možná řadu posluchačů zaskočil tím, jak moc agresivní a moc nahlas zvuk jeho baskytary byl. Na druhou stranu se ale s měkkým zvukem Scheuflerovy šestistrunné basy Fibenare dobře doplňoval.
„Richardu Scheuflerovi jsem prodal svůj Jazz Bass.“
rozhovor, Milan Broum
Jak zkoušeli Broumovi a Scheuflerovi na tuto akci?
Bohužel jsme neměli moc času, zkoušku jsme měli jednu, dvě hodinky tady v Kytarách. Ale myslím si, že to dopadlo dobře. Vlastně jsem takové vystoupení, kde jsou dvě baskytary, ještě nikdy nedělal. S Richadem Scheuflerem se známe léta, takže to bylo takové přátelské zahrání si.
Co to je za nástroj, na který jste hrál?
Vytáhl jsem ho po letech, je to můj Bass Maniac, který jsem si koupil v osmdesátých letech pod dojmem z kapely Level 42. Hledal jsem basu, která má slapovej zvuk. A nahrál jsem na to Sprchu 2 s Olympicem. Tady na vystoupení jsme hráli olympické Sprchy, jedničku, dvojku a trojku. A já jsem si říkal, že Richard tam svou šestkou basy udělá a že by to chtělo něčím okořenit. A Maniac je taková aktivní elektronika, ale prosadí se.
Jaká byla vaše první baskytara?
První moje baskytara byla nějaká Jolana. Když jsem začal hrát v Mníšku pod Brdy, tak tam hrála závodní kapela Neoton a ve vybavení měli Jolany. A pak někde kolem patnácti šestnácti jsem chodil na gympl na Dobříš, kde jsem začal hrát s Members, to byli takoví místní Olympici. A ty mi zapůjčili Jolanu, ale už nevím přesně ten typ. A pak moje vlastní baskytara, kterou jsem si koupil za vlastnoručně vydělané peníze v místních hrudkovnách, kde jsem pracoval s Jardou Vondrákem, bubeníkem, který hrával s Etc. Byla to východoněmecká lubová Alexandra.
A na jaké aparáty jste začínal?
Ježíš, těch aparátů byly mraky, hrálo se na kdeco. První profesionální aparát jsem měl, až když jsem přišel do Olympicu, to jsem koupil od Pavla Petráše, tehdejšího basisty Olympicu, v sedmdesátým šestým vytouženého Marschalla 1980. A z Finska jsem si dovezl Jazz Bass, který jsem později prodal. A to je zajímavý, Richardu Scheuflerovi, když začínal hrát, a já si koupil právě toho Maniaka.
Jaké jsou vaše současné aktivity?
Musím říct, že je to neuvěřitelné, ale Olympic furt hraje. Průměrně hrajeme osmdesát koncertů ročně a příští rok to vypadá, že to snad bude ještě víc. Navíc se chystáme příští rok vydat další desku.
