Koncert stále čilého a energického, čerstvě sedmdesátiletého Joe Zawinula jsme si za žádných okolností nemohli nechat ujít. Když už ne pro jeho krásnou, čistou hudbu, bořící hranice jazzu a world music, tak určitě (jste-li opravdovými milovníky hlubokých tónu) z důvodu všudy přítomné elitní basové jednotky, která ho provází po celou jeho kariéru. Takže tentokráte to nebyl ani Victor Bailey či Richard Bona, ale neméně skvělý Etienne M'Bappe, kterého jsme požádali o krátký rozhovor.
Přiznám se, že se jménem Etienne M'Bappe jsem se zde v Lucerna Music Baru (snad kromě spolupráce s umělci, jako jsou Touré Kunda či Liane Foly) setkal poprvé. Poprvé jsem také viděl někoho odehrát celý koncert, snad kromě finále basového sóla, v černých saténových rukavicích.
Nemohl bys nám říci něco o svých začátcích?
Pocházím z Kamerunu. Když mi bylo okolo 13 let, se rodiče přestěhovali do Francie. K vánocům mi koupili kytaru a začal jsem studovat klasiku, která mne mimochodem zajímá dodnes.
Měl jsi nějaké vzory?
Neměl jsem žádné vzory, ale oslovila mne samozřejmě spousta hráčů. Vzpomínám si, že když jsem poprvé slyšel Jaco Pastoria, myslel jsem si, že je to černoch. Hrál černošským stylem.
Můžeš nám říci, na co hraješ?
Nástrojů mám více, především francouzské výroby. Struny D'Addario. Z aparátů preferuji EBS. Dnes mám ale zapůjčené Hartke.
Hraješ v rukavicích. Zatím jsme to u nikoho neviděli.
Ha,ha. Třeba to po koncertě uvidíte už u každého. (smích)
Ukážeš, nebo napíšeš nám nějaký tvůj oblíbený lick?
Jaký lick? Nemám žádný lick. Já jen hraji, prostě jen tak hraji.
Můžeme si tedy opsat nějaký z koncertu sami?
Určitě.
Dík za rozhovor.
