V únoru loňského roku byl producent, zvukař a hudebník David Bendeth požádán, zda by nedohlížel nad projektem Elv1s 30 #1 Hits, který si kladl za cíl restaurovat staré nahrávky Elvise Presleyho a přinést je posluchačům v nové podobě - v digitální formě na CD a v 5.1 surroundu. O tom, že byl projekt úspěšný, svědčí víc než 10 000 000 prodaných nosičů. Tento rozhovor vás zavede do jeho zákulisí.
Davide, prosím tě řekni mi něco o týmu, který pracoval na tomto projektu?
Čtyři klíčoví lidé, kteří na tomto projektu pracují, jsou Ray Bardani, já, Ted Jensen a George Marino. Rayova původní profese je technik a zvukař. Mnoho let pracoval v New Yorku pro takové umělce, jako jsou Luther Vandros, David Bowie nebo Prince. George Marino a Ted Jensen jsou společníci ve firmě Sterling Sound, která se zabývá masteringem v New Yorku. Podle mě dělají jedny z nejlepších masterů na světě. Pracovali pro umělce od Boba Marleyho po Metalliku a jsou velkou a nedílnou součástí jejich díla.
Jaké byly největší výzvy, co se týče původních pásek a aplikování nového zvuku, k čemuž se dostaneme za malou chvíli?
Největší a nejtěžší překážka ke zdolání asi byla najít správnou kombinaci ekvalizace a komprese a experimentování až do bodu, kdy bylo vše konečně vyladěné. Jedna z nejtěžších věcí byla vyhnout se tomu, že by nahrávka zněla uměle nebo falešně. Museli jsme udržet celistvost všech pásek a vyvážení levé a pravé stopy. Řekl bych ale, že ta největší výzva byla docílit toho, že to bude stále znít jako opravdový Elvis.
Pochopil jsem, že jste pracovali z původních masterů. To je poprvé, co někdo na tyto mastery sáhnul, můžeš říci něco o problémech, na které jste při práci s nimi narazili?
Samozřejmě jsou velmi, velmi choulostivé. Některé z těchto pásek jsou přes 40 let staré. Jsou z Iron Mountain, což je místo, kde uskladňujeme všechny naše studiové nahrávky. Některé z těchto krabic nebyly otevřené za posledních 45 let. Některé krabice byly zplesnivělé, ale naštěstí pásky uvnitř nikoli. Jedním z těch těžších úkolů bylo dostat ty pásky na třístopák (na světě jsou pouze tři tyto přístroje) a převést je na digitální záznam. Největší problém byl, že se ten přístroj stále přehříval. Také jsme měli těžkosti se zaváděcím páskem mezi pauzami u písniček. Jednou jsme museli pásky spéct, protože z nich odpadával na podlahu oxid a my ho museli rychle sebrat a spéct cívku v troubě. Každá páska byla v různém stupni rozkladu, ale naštěstí jsme vždy byli schopni nalézt způsob, jak vše převést do digitálního záznamu, takže jsme mohli na nich dále pracovat. Každou pásku jsme zdigitalizovali jednou.
Když se to vezme chronologicky - kolik písniček bylo nahráno mono nebo stereo a kolik do dvou, tří, čtyř... čtyřiadvaceti stop?
Samozřejmě prvních 9 nebo 12 písniček na nahrávce bylo nahráno mono. To už nemůžete míchat, takže byly pouze zmasterovány, což udělal Ted Jensen. V letech 1956-61 byly všechny nahrávky mono. Třístopé nahrávky pocházely z let 1961-66, poté přišly osmistopé skladby jako In the Ghetto, a pak jsme měli Burning Love, která byla nahrána šestnáctistopě. Jedna skladba byla nahrána do 24 stop.
Co byl váš hlavní cíl ve snaze přijít se současným zvukem?
Hlavní cíl byl ten, abyste ve chvíli, kdy vezmete Elvisovu nahrávku, přehrajete ji na domácím stereu, doma na počítači nebo v autě, slyšeli stejně moderní kalibr, jako si můžete v současnosti koupit. Chceme, aby skladby hudebně obsahovaly kompletní dynamickou škálu basů a výšek. Pokud máme mít plnou dynamickou škálu, musíme zajistit, aby všechny tóny dorarazily do ucha ve stejný čas a aby měli úroveň srovnatelnou s jakoukoli jinou nahrávkou, která je v současnosti na trhu. Celý tento proces udělá docela nový zvuk.
Když jste byli ve studiu, přihodily se vám nějaké zvláštní věci, o kterých bys chtěl vyprávět?
Určitě jsme zažili nějaké divné momenty. Občas bylo neskutečně frustrující, když jsme se snažili dostat zvuk, jaký jsme požadovali. Snažili jsme si představit, co by se Elvisovi líbilo, a to bylo nemožné, protože tam prostě nebyl. Někdy, s některými věcmi, když už jsme to chtěli vzdát a skončit pozdě v noci - zkusili jsme ještě jednu změnu - a najednou do sebe všechno zapadlo. Cítili jsme, jako by tam byla ještě nějaká jiná cizí síla. Já vlastně nevěřím na takovéhle věci, ale v této situaci jsem uvěřil. Jednou jsme měli nahrát dechy a piáno z originálu, zekvalizovat je a dát je zpět na naše pásky. (Bylo nám řečeno, že ty pásky s dechy se ztratily.) Jediný důvod, proč jsme to mohli udělat, byl ten, že byly otočeny doprava. Kdyby to bylo kdekoli jinde než tam,nebyli bychom schopni to udělat. Nikdy bychom nebyli zmixovali ty dvě skladby. Jedna z nich je Suspicious Minds, což je ohromná skladba.
Jednou jsem seděl ve studiu a poslouchal a z nějakého důvodu jsem přepnul na pravou stopu a slyšel ty rohy skoro samy od sebe a... bingo! Je to skoro, jako by mě k tomu někdo dovedl. Bylo to velmi zvláštní. Myslím, že nad námi někdo bděl, když jsme na tomto projektu pracovali. Jsem o tom přesvědčen, protože občas bylo tak těžké něco udělat, a najednou v určitém momentě do sebe věci prostě zapadly velmi zvláštním způsobem.
Komentoval, nebo radil vám někdo z nezávislých producentů nebo hudebníků?
Byli u nás lidé z R. E. M. a byli nadšeni tím, co slyšeli. Říkali, že si myslí, že je to skvělé a že nikdy nic takového neslyšeli. V zásadě se snažíme dostat jakoukoli možnou odezvu. Příští týden se tady zastaví Arif Mardin, aby si to poslechl - prostě lidé, kteří se tu chtějí zastavit. Je to skvělé, že tolik velkých umělců přijíždí, jenom proto, aby si poslechli Elvise Presleyho zpívat. A to ani nezmiňuji lidi z naší společnosti, kteří také přišli, což je velmi povzbuzující.
Jeden čas jsi tento proces definoval jako archeologickou vykopávku. Jaké věci jste během tohoto procesu odkryli?
Jedna z věcí, které jsme nalezli, byl humor okolo hudby a nahrávání hudby. Rozhodně to bylo velmi vzrušující slyšet Elvise se pochechtávat a smát se a říkat drobné poznámky na konec. Byli jsme schopni udělat věci, které byly řečeny "na půl huby", daleko hlasitější, a bylo užasné vnímat, že Elvis měl stejně velký smysl pro humor, jako byl profesionál. Bylo skvělé slyšet ho žertovat o věcech, na kterých pracoval. V Suspicious Minds jsme ho slyšeli říkat: "Zpívej tu písničku, zpívej tu písničku, člověče," a bylo skvělé to slyšet. Vlastně teď nemůžeme tu písničku poslouchat bez našeho dozvuku v hlavě - přestože už to na nahrávce není, máme to navždy uloženo v hlavě. Slyšet ho komentovat své spoluhráče kvůli některým věcem... Opravdu jsme se podívali "do člověka", který byl velmi talentovaný.
Získal jsi nějaké postřehy z poslouchání všech těch nahrávek, nahlédl jsi do toho, jak nahrával, a mohl bys k tomu něco říci?
Ano, v zásadě - podle bubeníka DJ Fontany - přišel a odkopnul GoBo (Go Betweens), což jsou paravany, které oddělují zpěváka od kapely. To byla první věc, kterou udělal, takže kapela a on mohli být v jedné místnosti. Jednou se celá skladba přehrála, a pak hrál celou tu skladbu znova, než byla připravena. Všechny vokály, všichni hudebníci museli hrát perfektně a zvukaři museli zeslabovat a zesilovat perfektně. Když někdo zkazil jedinou z těchto věcí, celá skladba byla v troskách. Naučili jsme se, že dřív muzikanství a pěvecké schopnosti byly senzační a téměř neskutečné. Velmi málo umělců vlastně může nahrát celou skladbu tak, aby se z ní pak stala finální nahrávka. Bylo by to mnohem levnější, kdybychom to takhle dělali. To byla jedna věc, která nás neustále udivovala, a myslím si, že kdykoli uslyšíme pěknou skladbu a uvědomíme si, že to je najednou, líbilo by se nám to mnohem víc.
Takže Elvis nikdy nedělal žádné dohrávky?
Až později ve své kariéře, když byly použity vícestopé nahrávky. Udělal jeden doprovodný zpěv na Suspicious Minds, ale jinak bylo vše naživo.
Měl jsi možnost mluvit s některým členem jeho kapely?
Zatím jsem mluvil pouze s DJ Fontanou, který nám řekl, co mu Elvis řekl, aby hrál - jak hrát přechody a rytmy. Elvis sessions produkoval. Jediný další člověk, který ve studiu - vedle Elvise - tak trochu produkoval, byl chlapík se stopkami. Když zvedl ruku, věděli jste, že máte 20 vteřin na dokončení skladby. Dělali to takhle, protože hodně skladeb se používalo ve filmech a Elvis měl 2 minuty 32 vteřiny na skladbu. Je zajímavé slyšet, že takhle stříhali skladby. Ten človíček na ně vlastně dával pozor, ale ve skutečnosti neměl s hudbou vůbec nic společného. Producent byl Elvis, a ten opravdu věděl, co chce.
Jaký byl tvůj názor na Elvise před tím, než jsi začal pracovat na tomto projektu?
Můj názor byl takový, že to jistě byl velmi talentovaný zpěvák, ale určitě jsem nebyl žádný jeho velký fanda. Moji rodiče si pouštěli Nata Kinga Colea a Franka Sinatru. Myslím, že byli na druhé straně - myslím, že se od toho druhu rock'n'rollu odklonili. Nedokázal jsem toho člověka a jeho hudbu pořádně docenit. To, že jsem se dostal tak blízko a osobně k umělci, mě jako muzikanta nutilo k pokoře. Bylo to svědectví toho neuvěřitelného muzikantství a zpěváckých schopností. Dnes prostě takové věci neslyšíte. Možnost poslouchat ty skladby tak zblízka je velmi citová záležitost. Během své kariéry jsem poslouchal hodně nahrávek a nikdy jsem nebyl tak blízko takové velikosti - takovému géniu. Takže můj názor na Elvise Presleyho je - chtěl bych, aby mi ho rodiče pustili dříve.
Tedy zřejmě nově objevený respekt?
Rozhodně! Nově objevený respekt a obrovská očekávání pro tuto nahrávku, až vyjde ven, protože všichni v RCA pracovali tak tvrdě, aby z toho vznikla veliká věc, a je to opravdu úžasné být součástí teamu, který na tom pracuje.
Jak si myslíš, že Elvisovi skalní příznivci zareagují na tento nový zvuk?
Když jsme tento projekt začali, řekl jsem Rayi Bardanimu (můj partner): "Ukřižujou nás." Existují lidé, kteří se drží zásady "když to není rozbité, nespravujte to". Myslím si, že existuje spousta skalních příznivců, kterým se toto možná nebude líbit, ale jsem přesvědčen, že je to lepší - je to lepší produkt. Naše společnost je známá tím, že dodá ten nejlepší možný výsledek. Krása je v oku vlastníka a já si myslím, že lidem dáváme ten nejlepší výsledek, jaký můžeme, a jsem velmi pyšný na to, co jsme dokázali. Vím, že se nezavděčíme všem, takže lidé, kterým se nelíbí nový zvuk Elvise, budou muset poslouchat jeho staré nahrávky.
Už za vámi přišli někteří Elvisovi fanoušci a poslechli si to?
Ano. Byli u nás skalní příznivci Elvise, kteří byli úplně unešeni z toho nového zvuku a prostě ho milovali! Nejlepší na celé věci je pro mě to, že Elvisovi fanoušci budou moci slyšet věci, které předtím nikdy neslyšeli. Slyšel jsem hlášky jako: "Nikdy jsem nevěděl, že v téhle skladbě je kytara" (a určitě tam byla, byla prostě jen tak potichu, že jste ji stěží slyšeli.), "Myslel jsem, že to je piáno" nebo "Nemůžu uvěřit, že tam bylo". Je to skvělé vidět lidi znovu objevovat Elvise. Ještě důležitější myslím je, že je spousta mladých lidí, kteří předtím nikdy Elvise neslyšeli, a myslím, že tato nahrávka bude pro ně opravdu přitažlivá, protože to je zvukově srovnatelné s věcmi, které jsou zvyklí slýchat v rádiu. Když se dostanete do pozdějších let s Burning Love, Suspicious Minds a In the Ghetto, tak ty rozhodně nezní moc odlišně od současných umělců. Myslím, že jedním z cílů této nahrávky je otočit mladší lidi k Elvisu Presleymu. Jejich rodiče budou schopni jim pustit tuhle desku a říci jim: "Poslouchej tohle - tohle není vaše normální stará hudba."
Která skladba byla nejjednodušší a která byla nejsložitější ke zpracování?
Dobrá otázka! Některé skladby - protože Elvis křičel tak nahlas - byly trochu zkreslené. S těmi jsme opravdu zápasili. "Nevyvrbily se" tak jako všechno ostatní. Museli jsme na nich pracovat dvakrát tak tvrdě, aby si "sedly". Řekl bych, že Can't Help Falling in Love byla opravdu složitá. Jenom síla jeho hlasu - někdo prostě nezkontroloval pořádně nahrávací zařízení. V Elvisově hlase v této skladbě jsme narazili na kolísání. Proto jsme na ní museli opravdu zapracovat, aby zněla tak, jak zní teď. Jsme na to opravdu pyšní. Na druhé straně, u Burning Love jsme měli více stop, se kterými jsme mohli pracovat. Jakmile jsme se dostali k multitracku, bylo to, jako by se před námi otevřel nový svět a Ray a já jsme byli tak unešeni, že můžeme mixovat více stop, takže bych řekl, že Burning Love byla ta nejvíce vzrušující skladba, na které jsme pracovali, pokud mluvíme o multitracích.
Kdybys měl shrnout tuto zkušenost jedním slovem, které by to bylo?
WOW - víte, mohu to rozvést - je to velmi divné - obvykle vstanu a jdu do kanceláře, ale v poslední době jsem chodil přímo do studia a pracoval celý den a poslouchal to, co je bráno jako nejlepší umělec, jaký kdy žil, a já jsem neskutečně poctěn, že mohu říci, že jsem na tomto pracoval. Myslím, že hodně lidí v RCA ke konci tohoto projektu to bude cítit stejně, že jsou štastni, že jsou součástí této nahrávky. Je to velmi důležitá nahrávka a stěžejní nahrávka v historii a budoucnosti naší společnosti.
