Švédští Blues Pills nejsou v našich končinách žádná neznámá. Jejich výborný přístup k rock ‘n’ rollu, psychedelickému rocku nebo říznějšímu soulu si velice rychle našel fanouškovskou základnu. Globálně si velice rychle zajistili pozici mezi předními zástupci vlny „retro rocku“ a velkou zásluhu na tom má i charismatická zpěvačka Elin Larsson, která přijala pozvání k rozhovoru.
Naše debata probíhala ve velice uvolněné náladě, a kromě jejího osobního života jsme se probrali i zdroje inspirací v rámci garderoby, nedávné nákupy mikrofonů, životní filozofii, nebo proč je její největší životní inspirací Aretha Franklin. Výhodou dlouhodobého kontaktu je i důvěra řešit
nejrůznější frustrace, které se projevily na novém albu Holy Moly!.
Dařilo se ti karanténu trávit nějak užitečně? Dočíst zaprášenou knihu, vrhnout se na nový jazyk nebo pořádný jarní úklid v garáži?
Před dvěma jsem se vdala. (smích)
Perfektní! Moc gratuluju.
Děkuju! (smích) Během karantény jsem ale jinak hodně zapracovala na svých kuchařských schopnostech. Hlavně ve smyslu úsporného využití surovin. Nic nevyhazovat a nechodit do obchodu, jen proto, že to mám po cestě. Moje maminka mi v tomto ohledu byla vždy velkou inspirací. I s minimem byla schopna vykouzlit úžasné pokrmy. Kromě toho jsem se vrhla na hodiny němčiny a španělštiny.
Kde vůbec svatba proběhla? Umím si u tebe představit nějakou přírodní lokalitu.
Ano, přesně tak. Bylo to na okraji lesa vedle krásného jezera. Pozvali jsme jen několik nejbližších, takže to bylo hodně intimní.
Ještě jednou gratuluju, ale nechápu, proč máš dnes maraton rozhovorů. Neměla bys být někde na líbánkách?
(smích) Můj manžel má dvě děti z předchozího manželství, a proto nyní trávíme hodně času s nimi. Jenže za pár dní se zase na nějakou dobu přesunou ke své mamince a my tak budeme mít více času pro sebe. I přes aktuální omezení ve Švédsku se určitě někam vypravíme.
Holy Moly!
I proto se nemůžu nezeptat, odkud se bere ta říznost a skoro až nasranost na nové desce Holy Moly!?
(smích) Často zažíváme příjemné věci, ale nové skladby vznikaly v průběhu celého loňského roku, který byl extrémně náročný. V roce 2018 kapelu opustil Dorian (Dorian Sorriaux - sólová kytara, pozn. autora), vzali jsme si na nějakou dobu pauzu a zažili i pár dalších sraček. Během automobilové nehody jsem přišla o člena rodiny a také o malého psa. Kromě toho nám za dost nejasných okolností zemřel náš blízký kamarád. Bylo to psychicky velice náročné období. Když jsme si brali pauzu, čekali jsme, že všechny nepříjemnosti rozdýcháme v domácím zázemí. Jenže když jsi na turné a zažiješ nějaký šok, tak se pouze více zaměříš na práci a nějak to dáš. Domů jsme ale za poslední roky jezdili jen zaplatit účty a potkat se na chvíli s těmi nejbližšími. Vyrovnávat se doma s těžkostmi a nemít možnost se vyřádit na pódiu nebylo zrovna příjemné. Proto se to v nás vnitřně kupilo a následně naplno projevilo na desce.
Jednou z největších změn v kapele je přesun Zacka Anderson z pozice baskytaristy na sólového kytaristu, kterou řadu let obstarával Dorian Sorriaux. Čekal jsem, že se s riffy nějak popere, ale u melancholičtějších a procítěnějších pasážích jsem trochu pochyboval. Naštěstí zbytečně...
Zack se hře na kytaru věnuje dlouhodobě a už mnoho let se mnou skládá a chrlí základní riffy. Ale nikdy se moc nehrnul k sólové kytaře, protože to nikdy nedělal. Dorian byl pro kapelu důležitý, ale na druhou stranu nikdy nenapsal jediný riff. Jeho pozice tak byla dlouhodobě nejistá a Zack se na novou roli pro jistotu poctivě připravoval. To se mi na něm moc líbí, že když si něco vezme do hlavy, tak ho to zcela pohltí.
Krásný a opečovávaný chraplák
Jaké osobní triky jsi používala, abys ustála to loňské náročné období? U mě to často bývá kombinace ranní meditace, plavání a dlouhých procházek po lesích.
Rozhodně souhlasím s cvičením. S běháním jsem začala ještě v době vzniku alba Lady in Gold. Jenže mám ADHD, a proto když se do něčeho pustím, tak to často přepálím. Přivodila jsem si zranění nohy, když jsem běhala i patnáct kilometrů denně, včetně dnů, kdy jsme vystupovali. Kromě zranění jsem si začala uvědomovat, že mi běhání způsobuje ochabování svalů. Proto jsem ubrala na běhu a přidala ve fitku cviky, které mi zpevňují svaly. Vedle toho pravidelně chodím k lékaři, abych měla ADHD pod kontrolou. Neberu ale žádné léky, a kromě toho nepiju ani nekouřím. Pouze si užívám života. (smích)
Smekám, ale když se mě někdo, komu pustím Blues Pills poprvé, zeptá, odkud máš tak unikátní chraplák, napadlo mě, že by to mohlo být právě kouřením.
Mám poměrně neobvyklé hlasivky. Po našich prvních vystoupeních jsem začala pravidelně chodit k lékaři, který mi řekl: „Chápu, proč zpíváte blues rock. Máte pro to v krku ideální predispozice.“
Jak ještě romě návštěv lékaře pečuješ o svůj hlas?
Ta návštěva u lékaře byla klíčová v tom smyslu, že mi jen potvrdil, že mám hlas totálně v prdeli. Bylo to v době našeho prvního alba, a tehdy jsem ještě pila a kouřila. Řekl mi: „Máš teď na výběr. Buď si vybereš kariéru a zdravý životní styl, nebo se budeš držet pití a na kariéru můžeš zapomenout.“ Pak to šlo vše ruku v ruce. Stala jsem se vegetariánkou, skoro až vegankou. Pravidelně cvičím a zahrnuju do toho i péči o hlas, včetně rozehřívání před vystoupením a uvolnění, až je vše hotovo.
Náhražky a experimenty
Jak jsem slíbil, tohle je magazín, který se věnuje i muzikantské technice, a proto mě zajímá, jestli máš nějaké oblíbené značky mikrofonů, ať už ve studiu, nebo naživo?
Naživo spoléhám na značku Audix, která mi hodně vyhovuje. Mí spoluhráči jsou poměrně hlasití a dost často jsem mívala problém se slyšet. Audix má tu výhodu, že zvuk nabírá z jednoho přímého směru a potlačuje okolní hluk. To je moje dlouhodobá jistota, ale jinak v této oblasti nejsem takový šprt jako třeba Zack, který je technický blázen. Ale jinak jsem si nedávno pořídila mikrofon, který mi byl velkou oporou během nahrávání alba Holy Moly!. Jedná se o značku Beesneez Microphones, která je v podstatě kopií Neumanna. Pořídila jsem si ho v Austrálii, ještě než se vůbec dostal na trh. Neumann je kult a zároveň jsem se mnohokrát dočetla, že by měl být nejlepší variantou pro zpěvačky. Zvolila jsem v podstatě náhražku, ale jsem moc spokojena.
Co takhle nějaké objevy v rámci efektů?
Doposud jsem v tomhle zelenáč, ale poslední dobou nad tím hodně uvažuju a moc ráda bych vyzkoušela nějaké pedály naživo.
Pokud bys do toho měla jít, kde by ses nechala inspirovat? Zack je rozhodně jedna z variant, ale být tebou, nebál bych se vložit tento dotaz na skupinu Blues Pills na Facebooku. Kromě toho, že by z toho měli vánoce, je to zároveň jedna z nejrozumnějších fanouškovských skupin online a jistě bys dostala řadu zajímavých tipů.
To zní výborně. Díky za tip. Facebook už nějakou dobu nepoužívám, ale požádám o to asi svého otce, který profil stále má a je členem té skupiny. (smích)
Elegance i říznost
Součástí živé prezentace kapely je i tvá garderoba. Kde nakupuješ, s kým spolupracuješ a kde čerpáš inspiraci?
Abych byla upřímná, tak zatím nejlepší kousky jsem ulovila v sekáčích. (smích) Zdrojů mám hned několik, ale moc ráda také podporuji kamarádku Marit, která šije. Mívala dlouho krámek v San Franciscu pod názvem Lucy in Desguise. Byla mi hodně nápomocná a oblékala mě v době našich prvních EP. Velice ráda se také nechávám inspirovat outfity hereček z šedesátých a sedmdesátých let, v čele se Sharon Tate nebo zpěvačkami typu Stevie Nicks a Debbie Harry. Dnes asi nejvíce nakupuji v obchodě jménem & Other Stories. Je to, myslím, sesterská společnost H & M a je trochu dražší, ale za příplatek dostanu věci, které mi úžasně padnou, a je poznat, že to návrháři dělali s láskou.
Pokud se koukneme na nějaké další skladby, tak mi opravdu musíš vysvětlit u kousku jménem Kiss My Past Goodbye, co se v tobě nakupilo, že jsi přidala hlášku „Kiss it b*tch!“?
(smích) Tenhle text jsem dokončovala jako poslední a celou dobu jsem ji měla v poznámkách napsanou jako: „Kiss my ass goodbye.“ Dlouho jsme nad tím v kapele diskutovali, protože jsem chtěla ty emoce pořádně vypustit, ale zadek se do názvu moc nehodí. Přidala jsem aspoň jiné důrazné gesto. (smích) Jde hlavně o to, že jsem se posunula a vyzrála. Přestala jsem hodně věcí řešit. Především to, co si lidi myslí. Během těch let v kapele jsem kurevsky vyzrála.
Když se bavíme o rovnováze, tak si vždycky vzpomenu na výbornou českou kapelu Nil, kterou vždy rád popisuju jako české Guano Apes. Mají výbornou zpěvačku Hanku, která ale občas posunula svůj unikátní ječák přes čáru tak, že jí i spoluhráči domlouvali, aby se hlídala. Zažila jsi někdy něco podobného?
Zajímavé. Hlavně v počátcích Blues Pills jsem byla moc ráda za rady našeho producenta Dona Alsterberga, který mě naučil používat širší spektrum hlasu. Několikrát mi zdůrazňoval včasné načasování říznějších projevů. Pokud bych pouze spoléhala na hruď, tak by to nebylo ideální. Vždycky říkal: „Přece chceš, aby i bicí nebo kytara zněly správně.“ Dodnes si na to dávám pozor, ale zároveň do všeho dávám celé srdce a duši. Nová deska je velice upřímná, a pokud jsem měla blbý den, tak to nejlepší, co jsem mohla udělat, bylo se někam zavřít a připravit další část Dreaming My Life Away nebo Low Road. Pokud jsem se pro změnu cítila smutně a depresivně, tak vznikala skladba California. To je jedna z mnoha výhod vlastního studia. Sebrat se s náhlou vlnou inspirace a mít ten luxus to okamžitě zaznamenat je úžasné.
Inspirativní ženy
U skladby Proud Woman jsem si hned vybavil britskou etnojazzovou formaci Sons of Kemet, která se na své poslední desce Your Queen Is a Reptile věnovala inspirativním dámám černé pleti, v čele s Angelou Davis. Které dámy inspirovaly na úvodní skladbě desky tebe?
Asi tě překvapím, ale jednou z největších inspirací pro napsání této skladby byla má sedmiletá nevlastní dcera. Kromě toho je tu můj největší idol, a to Aretha Franklin, která měla extrémně těžký život. První dítě měla snad ve dvanácti a její vlastní maminka ji opustila, když jí byly čtyři. Nejen kvůli tomu bojovala řadu let s alkoholismem. Vždy jsem jí brala jako vzor, ale Proud Woman beru jako hymnu pro všechny ženy. Jednoduše další připomenutí potřeby rovnosti. Nezpívám nutně o sobě, ale sama se snažím žít podle svých hodnot a nesnažím se někomu zavděčit.
Když jsem nad tvou fascinací Arethou Franklin před časem uvažoval, vybavil jsem si svoje profesní obavy. Mnohdy jsem si říkal, že starší kolegy nemám šanci dohnat, protože zažili věci, o kterých si můžu jen číst. Kromě rychlého dohánění musí mít mladší generace novinářů i přehled o aktuálním dění. Nějakou dobu jsem měl obrovský stres z toho, kolik desek vychází, a že vše nestíhám sledovat. Časem jsem se s tím naučil pracovat, ale měla jsi někdy pocit: „Aretha je úžasná! Já asi nikdy nebudu schopna vyjádřit své emoce tak úžasně, jako ona.“
Bez debat existuje jedna Aretha Franklin, jedna Janis Joplin a pár dalších inspirativních žen. Jenže když jsem vyrůstala, tak nebylo mnoho žen, ke kterým bych mohla vzhlížet v rámci rockové a metalové hudby. Mé zdroje byly hlavně soulové. Sice to není žena, ale v tomhle mi byl největší inspirací Ozzy Osbourne. (smích) S dalšími objevy a zkušenostmi jsem začala čím dál víc chápat o čem Aretha zpívá. Jako zpěvačka tmavé pleti si během života zažila svoje. Do toho našla odvahu natočit předělávku skladby Respect. S takovým činem nemá smysl soupeřit. Ani jsem ji tak nebrala, protože právě díky ní jsem si vytvořila svůj vlastní projev, když jsem se podle ní snažila zpívat jako malá. Zůstává mi tak jediná možnost, a to zpívat, jak nejlépe umím, a vzdávat jim holt.
Před pár lety jsem si i dobře pokecal i s tvým spoluhráčem Zackem, kterého jsme zařadili do našeho seriálu Deset desek. Zmínil řadu svých oblíbenců v čele s pojmy typu Marvin Gaye, Fleetwood Mac nebo Curtis Mayfield. Objevila jsi nedávno nějakou perlu z šedesátých nebo sedmdesátých let, u které sis řekla: „Jak to, že jsem se o tomhle dozvěděla až teď?“
Asi bych řekla, že tím největším objevem je Marsha Hunt. V roce 1971 vydala album Woman Child a jsem moc hrdá, že ho vlastním na vinylu. Hodně zajímavé zjištění pro mě bylo, že přibližně rok chodila nebo byla vdaná za Micka Jaggera, se kterým má dítě. Na této desce má úžasnou předělávku Walk On Gilded Splinters od Dr. John. Disponuje hodně řízným hlasem a má úžasný cit pro rytmus. Vřele doporučuju. (smích)
mezititulky
Loňský rok, kdy skladby vznikaly, pro nás bylo psychicky velice náročné období. Z kapely odešel Dorian a hned několik našich nejbližších zemřelo.
Hodně zásadní pro mě byla návštěva u lékaře před pár lety, který mi řekl: „Máš teď na výběr. Buď si vybereš kariéru a zdravý životní styl, nebo se budeš držet pití a cigaret a na kariéru můžeš zapomenout.“
Diskografie Blues Pills:
Blues Pills (2014),
Live (2015),
Lady in Gold (2016),
Lady in Gold - Live in Paris (2017),
Holy Moly! (2020).
