Darryl Jones - zpověď mistra groovu

Se zbrusu novým projektem Stone Raiders zavítal v únoru do Prahy dlouholetý baskytarista Rolling Stones Darryl Jones. Vedle něj v projektu působí ještě kytarista a zpěvák Jean-Paul Bourelly a bubeník Will Calhoun.

Vždycky je zajímavé sledovat, v jakých projektech hrají „slavní“ muzikanti mimo své domovské kapely. Tak trochu to vypovídá o tom, kam směřuje a k čemu tíhne jejich muzikantská duše. Někteří hudebníci se s velkým nadšením účastní několika různorodých projektů a někteří mají zase jenom tu jednu kapelu. Darryl Jones je tak trochu mezi těmito dvěma extrémy. Domovská kapela, pokud se to tak dá říci, jsou pro něj Rolling Stones. Vedle toho si založil kapelu Stone Raiders a pracuje i na vlastním sólovém albu. Darrylův životopis a diskografii si můžete přečíst v Muzikusu 6/2010. Dnes nechejme prostor rozhovoru.

Jak jste vlastně vznikli?

Já a Jean-Paul jsme spolu vyrůstali v Chicagu. Už jako mladí jsme spolu hrávali v různých kapelách. Pak jsme si zahráli i několikrát v New Yorku a jednou i tady v Evropě. Vždycky jsme si říkali, že bychom spolu chtěli hrát víc.

Pak jsme se loni potkali na NAMM Show v Los Angeles a řekli jsme si, že teď do toho konečně praštíme. Že dáme dohromady nějakou kapelu. Když jsme se bavili o bubeníkovi a Jean-Paul zmínil Willa Calhouna, odpověděl jsem mu, že je to docela sranda, protože Will byl u mě doma den předtím. No a tak jsme se domluvili.

Na vašem profilu na Facebooku jsem si všiml, že jste ze svého názvu vypustili Black a jmenujete se teď už jenom Stone Raiders. Proč?

Stejně jako hudba, tak i kapela prochází určitým vývojem. Trochu jsme o tom přemýšleli a je to vlastně očividné. Proč bychom měli mít v názvu Black, když je to jasné. Logicky vzato, White je blbost, tak proč mít Black. Rozhodli jsme se pokračovat jako Stone Raiders.

Navíc je z naší hudby patrné, že je ovlivněná Bobem Marleym, africkými styly, karibskými, jihoamerickými. Je to slyšitelné po pár tónech, tak proč na to upozorňovat ještě v názvu.

Teď jste odpověděl na moji další otázku, protože jsem se chtěl zeptat, odkud pochází váš unikátní styl.

Jak už jsem říkal, slyšíte u nás kombinaci africké hudby, Marleyho. Všichni tři máme rádi jazzovou a bluesovou hudbu. A všechnu tuhle hudbu jsme smíchali do našeho stylu. Nikoho jsme nechtěli kopírovat, ale nechali jsme se inspirovat. Stejně tak máme všichni rovnocenné postavení v kapele - není to tak, že by jeden sóloval a druzí dva ho doprovázeli. Tuhle hudbu děláme společně a společně se snažíme hudebně vyvíjet. Snažíme se rozvinout něco, co by bylo unikátní.

Vydali jste album Truth to Power. Jaké jsou na něj reakce?

Oficiálně jsme ho vlastně ještě nevydali, mělo by vyjít někdy na začátku dubna (rozhovor se odehrával 9. února, pozn. autora). Ale už svoji desku prodáváme na koncertech, a co mám možnost posoudit, lidem se naše hudba líbí.

Mohl byste srovnat, jak to funguje v Rolling Stones a ve Stone Raiders? Jaká je vaše pozice v těchto kapelách a jakou máte svobodu při vytváření basových linek?

Nerad bych se pouštěl do srovnávání, jsou to dvě naprosto odlišné věci. Moc si užívám to, že můžu s Rolling Stones hrát a nemám žádné omezení, že bych nějakou basovou linku musel nebo nesměl hrát. Jediné, co musím udělat, je, že musím podpořit písničku. Ale nikdy mi nikdo neříkal, co musím nebo nesmím. Je to rock‘n’roll a ten má určité zákonitosti, které musí hráči ctít.

Stone Raiders je samozřejmě něco úplně jiného a nemyslím, že by bylo slušné, abych tyhle dvě kapely srovnával.

Když pracujete na nějaké basové lince, co se vám v tu chvíli honí hlavou? Přemýšlíte nad ní, nebo hrajete instinktivně?

Tak trochu od obojího. Snažím se hrát tak, abych podporoval hudbu. Abych podporoval to, co se právě v tu chvíli děje. Nestává se mi často, že bych o basové lince přemýšlel dopředu. Poslouchám muzikanty kolem sebe a hraju tak, abych šel svojí basovou linkou stejným směrem.

To je to, co Stone Raiders dělají. Pohybujeme energií. To je to, nad čím přemýšlím, když hrajeme. Kam směřuje svojí hrou Jean-Paul, kam směřuje Will a jak tomu mohu pomoci já. Je to hodně o pocitu. Vyvíjíme svůj vlastní jazyk.

Dá se říct, že je to nikdy nekončící práce. Všiml jsem si, že během vystoupení hodně improvizujete.

Část vystoupení opravdu improvizujeme. Ale už té improvizace není tolik jako na našem předchozím turné. Skladby už na sebe berou určitou podobu a formu. Jak spolu už nějakou dobu hrajeme, tak si naše hudba sedá. Pořád je tu hodně improvizace, ale... Těžko se to popisuje, prostě vyvíjíme jazyk.

Jak si udržujete techniku? Cvičíte nějak?

Téměř každý den hrajeme, takže to mám místo cvičení. Ale i tak je vždycky dobré se před koncertem trochu rozcvičit. Další věc je, že když hraju písničky sám, otevírá se mi možnost zkoušet věci, které bych s ostatními muzikanty nemohl. Otevírá se mi mysl pro další nápady. Dřív jsem si myslel, že je lepší necvičit, abych mohl přicházet na nové věci. Teď si myslím opak. Čím víc si danou skladbu přehrávám, tím víc se s ní dostávám do kontaktu a z tohoto spojení přicházejí nové nápady. Občas je také dobré nechat písničku uležet a po čase se k ní vrátit. Zase z toho může vzniknout něco nového.

Jak jste se vlastně dostal k hudbě a baskytaře?

Když jsem byl velmi mladý, viděl jsem kamaráda na přehlídce talentů, jak hraje na kytaru. Byl o pár let starší a bydlel o pár vchodů vedle. Po té přehlídce jsem za ním zašel a chtěl jsem po něm, aby mě naučit na kytaru hrát. V té době jsem ještě ani nevěděl, že existuje nějaká baskytara. A on se mě zeptal, zda se chci naučit na sólovou kytaru nebo baskytaru. Já řekl, že chci na tu, na kterou hrál on. On na to, že to je baskytara. Díky Bohu. Protože ve svém srdci cítím, že jsem baskytarista. Mám basovou duši.

Vím, že jste měl signature model baskytary u firmy Lakland. Před pár lety jste přešel k A Bass. Proč jste se rozhodl k tomuto kroku?

Bylo to ještě trochu jinak. V devadesátých letech jsem měl signature u A Bass. V roce 2000 jsem přešel k Laklandu. Pak jsem Lakland opustil, protože u nich proběhly nějaké změny v managementu. A v současné době jsem se k Laklandu zase vrátil.

S A Bass spolupracuji už od začátku a vlastně jsme nikdy nepřestali. Design mého signature modelu u Laklandu je také naší společnou prací s A Bass. Není to design Laklandu. My jim jenom poskytli licenci k výrobě.

Někde jsem četl, že jste používal zesilovače Crown Macrotech a kabinety Meyer Sound. To je spíš vybavení do PA systému. Co bylo na těchto zařízeních tak zvláštní, že jste se je rozhodl používat?

Na turné s Rolling Stones jsem používal jak Ampeg SVT, tak právě Crown a Meyer Sound. Poslední dobou jsem ale přešel jen k Ampegu, protože Meyer Sound je těžké smíchat, protože je to třícestný systém. Přemýšleli jsme jak ho nahradit a rozhodl jsem se pro Ampeg a hodně jsem si ho oblíbil.

Na Meyeru a Crownu byla úžasná neskutečná síla aparátu a čistota tónu. Když jsem používal tento aparát, měl jsem k dispozici 7200 wattů. Tuhle sestavu už musíte brát vážně. Jak jste řekl, je to PA. Ještě stále ho občas používám, ale na tuhle šňůra není potřeba.

Hrál jste už spoustu různých hudebních stylů. Existuje ještě něco, co byste si rád zahrál?

Vlastně jsem spokojený, že mohu hrát muziku se Stone Raiders. Tahle hudba je pro mě obrovská výzva a máme tu spoustu prostoru, kam se můžeme vyvíjet. Je to zase nová a vzrušující zkušenost.

A existuje na druhou stranu něco, co byste nikdy nehrál?

Nevím, asi nemohu zmínit nic konkrétního. Existují jen dva druhy hudby - dobrá a špatná. Nemohu jmenovat nějaký styl. Samozřejmě mám více a méně oblíbené styly, ale že by bylo něco, co bych nechtěl hrát, to asi ne.

Když jsme se naposledy bavili, zmiňoval jste práci na svém sólovém albu. Pohnulo se to nějak?

Rozhodně se to pohnulo. Jsem o něco blíž dokončení. Pravděpodobně to vydám ještě tento rok. Hudebně vycházím trochu z Jamese Browna, Curtise Mayfielda, Sly Stonea, uslyšíte tam i trochu Led Zeppelin, Jimiho Hendrixe, Beatles a Rolling Stones. Bude to taková míchanice stylů. Samozřejmě to není tak, že bych se rozhodl: Tak a teď napíšu písničku, kde smíchám něco z toho a něco z onoho. Prostě píšu hudbu a postupně si uvědomuji, že jsem ovlivněn jinými umělci.