Chyby neznají hranice - Nejčastější chyby, které dělají začínající kapely snad všude na světě

Nejčastěji připodobňuji dobrý zvuk kapely k dobrému guláši. Pokud máte opravdu kvalitní suroviny, tak vám stačí k uvaření špičkového guláše čerstvé hovězí, cibule, paprika, česnek, sůl, pepř, trocha mouky a oleje. Nic víc.

Pokud jdou z pódia opravdu kvalitní zvuky jednotlivých nástrojů, navíc dobře odehrané, nebudete potřebovat už žádné magi, gulášové koření nebo další - údajně chuť zlepšující - aditiva. Tento článek se vám bude snažit poradit z pohledu zvukaře i muzikanta, kterak produkovat kvalitní hudební guláš tak, aby mistr zvuku nemusel stát dlouho či bezradně nad plotnou a aby vašim fandům opravdu chutnal.

Obecně

Zásadním problémem nových kapel, ať už jsou odkudkoliv, je z pohledu zvuku celková nevyváženost signálů jdoucích z pódia a nevyrovnaný pěvecký projev. Tyto kapely mají výborné nápady. Mají obrovskou energii jdoucí z pódia, chuť hrát, a dokonce na sobě některé tvrdě pracují. Nevědomky si ale zavírají cestu na velká pódia tím, že nedokážou svůj hudební potenciál „prodat“. Uvědomil jsem si to při návštěvě festivalu Rock for People - alternativních „stages“, kde některé kapely nedělilo od hlavního pódia jen oněch cca čtyři sta metrů, ale často mnohem víc.

Pojďme se podívat na nejčastější chyby talentovaných kapel tak, aby se tato pomyslná vzdálenost postupně zmenšovala.

Nevhodné rozmístění nástrojových aparatur na pódiu

Pokud přijedete do malého klubu, ale i na střední pódium a budete mít nástrojové aparatury „vytavené“ nadoraz a namířené do lidí, je pravděpodobné, že to bude problém. Určitě jste se už setkali s tím, že vás zvukař poprosil o ztlumení nástrojových aparátů, hlavně kytarových. Nedělá to přitom proto, že by měl něco proti značce vašeho komba :-) Dělá to proto, aby mohl dělat svou práci. Přitom opravdu stačí trochu ztlumit a přemístit aparáty tak, abyste se slyšeli, ale aby nebyly namířeny zcela do lidí.

Zpěv

Zpěv je zásadní složkou celkového projevu kapely. Kapela může hrát sebelépe, pokud však nebude hudební projev završen srozumitelným a lidskému uchu příjemným zpěvem, zřejmě se vaše snažení mine účinkem.

Vlastní mikrofon - pokud objíždíte kluby a festy, máte vždy na zpěv mikrofon připravený. Ne vždy je ale připravený model ideální pro vaši barvu hlasu. Opravdu se vyplatí investovat do vlastního mikrofonu. Nejen že tandem hlas/mikrofon bude sladěný, ale také si neodvezete domů nějakou tu dobrotu v podobě třeba zánětu horních cest dýchacích, kterou vám zanechal na mikrofonu váš předchůdce.

Výběr mikrofonu - je zásadní. Nejčastější chybou při výběru bývá fakt, že si mikrofon vybíráte sami. Vezmete mikrofon, zapojíte na sluchátka či malý systém někde v obchodě a vybíráte si tak, aby se vám líbila barva zvuku. Problém je ovšem v kostním slyšení, které zajistí, že do ucha vám nepřicházejí signály jen ze sluchátek, ale hlas přichází také vnitřkem hlavy. Schválně si zacpěte uši a něco zazpívejte. To, co uslyšíte, se sčítá se signálem z mikrofonu/sluchátek a vaše rozhodnutí nemusí být správné. Obzvláště u nízkých kmitočtů mohou být rozdíly v tom, co slyšíte, a v realitě veliké. Vřele doporučuji požádat známého zvukaře, který vám mikrofon (na svoje uši) vybere. Další možností je zajít si do nejbližšího nahrávacího studia, půjčit si různé modely zpěvových mikrofonů a nechat si nahrát krátké ukázky zpěvu na tyto mikrofony. Vždy stejnou frázi. Rychlé překliknutí z nahrávky na nahrávku přinese kvalitnější rozhodnutí. Navíc jste to vy, kdo hodnotí.

Dynamika zpěvu - toto je asi největší nemoc začínajících zpěváků (v tomto článku neřešíme intonaci). Začnete zpívat v nižších polohách, tedy obvykle s nižší hlasitostí. Potom ale přijde refrén, který vám „sedne“, a nejednou tu máme obrovský skok v hlasitosti. I když téměř všichni zvukaři mají zpěv ošetřený nějakým dynamickým procesorem, nemusí to vždy stačit. Co s tím? Musíte se naučit pracovat se svým hlasem a s mikrofonem tak, aby výsledný signál byl co nejvyrovnanější. Pokud zpíváte nižší, tišší pasáže, musíte jít těsně k mikrofonu. Také nezapomeňte, že v těchto případech si musíte pohlídat precizní výslovnost, aby vám bylo opravdu rozumět. Ve chvíli, kdy přecházíte do znělých pasáží, musíte jít od mikrofonu dál. Také nezapomínejte na efekt „holky, teď nám to ale zní“ , tedy situaci, kdy člověk zpívá pasáž, která mu konečně sedne, a tak ji zpívá mnohem hlasitěji, než by musel. Vím, že je docela těžké se to naučit, ale věřte mi, že to jde. Krásným příkladem zvládnutého zpěvu je třeba Kryštof Michal z kapely Portless.

Když jsem se sám potřeboval zlepšit v této „disciplíně“, udělal jsem to tak, že jsem si zapojil mikrofon do malého mixu bez efektů a procesorů a do sluchátkového výstupu zapojil uzavřená sluchátka. Také jsem si tam pustil hudbu - základy, beze zpěvu, abych měl podle čeho intonovat. No a snažil jsem se zpívat tak, abych ve sluchátkách slyšel svůj hlas stále stejně nahlas. Ano, určitě by byly vhodnější hodiny zpěvu s kvalitním pedagogem, ale i tahle možnost funguje. Asi nemusím připomínat, že pokud chcete výsledky svého snažení přenést na pódium, musíte používat svůj konkrétní mikrofon.

Držení mikrofonu: Pokud je mikrofon na stojanu, je vše OK. Pokud jej berete za stojanu a pak zase dáváte zpět, je dobré mikrofon na tuto dobu vypínat. Jinak obecně není problém - kromě držení mikrofonu, viz obrázek. Budete možná vypadat cool, ale pokud takto uchopíte mikrofon, stane následující: mikrofon přestane korektně snímat. Zpěv bude znít jako z „papiňáku“ a bude více náchylný na zpětnou vazbu.

Zvukaři většinou toto držení při zpěvu ignorují. Pouze „vykuchají“ frekvence způsobující vazbu a dál to neřeší. Ne proto, že by nechtěli, ale proto, že jednoduše nejde obvykle udělat dobrý zvuk.

Tichý zpěv - tak toto je na rockovém pódiu definitivní smrt. Několikrát jsem se setkal s tichým zpěvákem/zpěvačkou v rockové sestavě. Skončilo to hodně zesíleným zpěvovým mikrofonem, těsně pod hranicí vazby, který snímal celé pódium hlasitěji než samotný zpěv. V takovém případě je téměř vyloučené udělat dobrý zvuk. Pokud zpíváte potichu a chcete v tom pokračovat, přemýšlejte o sestavě bez bicích či jiných hlasitých nástrojů na pódiu.

Pohyb zpěváka na pódiu: Pokud držíte mikrofon v ruce a pohybujete se na pódiu nebo pokud nosíte mikrofon na stojanu, mějte vždy na paměti, že mikrofon snímá vše z vašeho okolí. Pokud má mikrofon vypínač, používejte jej. Pokud nemá, mějte na paměti, že pokud třeba držíte mikrofon se stojanem „à la kytarista“ a otočíte se k bicím, začne váš mikrofon snímat intenzivně bicí sadu a rozhodí celkový zvuk.

Texty - naučte se texty zpaměti! Není nic trapnějšího, než když vám začnou na venkovní stage létat „čtyřky“ s texty po pódiu. Ono to zpočátku vypadá jako dobrý nápad. Můžete hned zkoušet. Ale z osobní zkušenosti vím, že závislost, která vznikne na tom kousku papíru nejde „přeprat“. Jakmile si jednou zvyknete na berličku v podobě psaného textu, je zle. Netřeba připomínat, že pokud čtete, nemůžete se stoprocentně věnovat výrazu či intonaci. Ano, můžete tuto závislost digitalizovat a číst text z tabletu nalepeného na monitor nebo věc vyřešit podle obrázku. Je to ale další starost o další „krabici“, o baterky, aktualizace... Není jednodušší se prostě texty hned na začátku naučit?

Zvuk kytar

Na toto téma zde bylo napsáno už opravdu hodně. Když však zvučím nějakou začínající kapelu, mám pocit, že je to pořád aktuální.

Přebuzení - tady opravdu platí, čím méně, tím lépe. Někdy stačí o kousek stáhnout gain a zvuk se výrazně vyčistí. Ano, najednou se nehraje tak snadno a člověk musí domáčknout každý tón, ale odměnou vám bude srozumitelnější zvuk v rámci celku. Pokud jsou v kapele dvě zkreslené kytary, platí to dvojnásob. V tomto případě je lepší, když každá z kytar má o trochu jiný zvuk, aby je bylo možné v celkovém zvuku kapely identifikovat.

Sám jsem před časem výrazně stáhnul gain, vyhodil ze stowattového lampáče dvě krajní EL 34, přepnul výstupní impedanci na 4 Ω a zapojil 8Ω bednu. Ano, jsem teď na cca 20-25 W výstupního výkonu, ale s boxem 4x 12” je to pořád požehnaně, a to i při hodně hlasitých bicích a velkém pódiu. Za odměnu získáte opravdu krásný lampový zvuk. Kytara, zesilovač a bedna se spojí v jeden celek, vzájemně spolu komunikují a je radost na takovou sestavu hrát. To vše při hlasitostech, které můžete použít i v malém klubu se špatnou akustikou.

Echa- hally - tady platí to, co v předešlém odstavci. Užívejte těchto efektů s mírou. Představte si, že máte nahallovaný zvuk kytary, který je v nahrávce krásný, ve sluchátkách dokonalý, ale přijedete hrát do miniklubu s akustikou ponorky. V tu chvíli se stane váš zvuk téměř nečitelným. Váš dokonalý hall se spojí s místními dozvuky a vznikne něco, na co byste rozhodně nechtěli platit alimenty :-) Vždy přemýšlejte o svém zvuku v kontextu. Mějte klidně uloženo v procesoru několik zvukových sad pro různá pódia.

Přepínač sólo/doprovod - naprosto nezbytná věc. Ať už jezdíte kluby nebo velké festy, rozhodně nespoléhejte na to, že zvukař, který vás slyší poprvé, bude vědět, kdy vytáhnout kytaru na sólo. Je jisté, že to během chvilky udělá, ale co když ty první tóny vašeho sóla jsou těmi nejlepšími? :-) Rozdíl hlasitostí doprovod/sólo se obvykle nastavuje v rozpětí +3 dB až +6 dB podle celkového posazení kytary ve zvuku kapely.

Značky na bedně - určitě jste si všimli, že vaše kytarové reproduktory mají v každém místě jiný zvuk. Vezměte si nástrojový mikrofon, mix a uzavřená sluchátka a „projeďte“ si svoji bednu. V místě, kde se vám zdá zvuk nejblíže vaší představě, nalepte značky. Zvukaři je respektují. Netřeba snad dodávat, že hledání zvuku musí probíhat ve stejné hlasitosti aparátu jako na koncertech.

Baskytara

S baskytarou není obvykle problém. Pokud máte v aparátu nějaký kompresor/limitér, obvykle to funguje. Pokud máte ale v rámci programu nějakou lahůdku, třeba u jedné skladby hru na všechny struny, a nemáte jak si na pódiu srovnat hlasitosti, určitě na to zvukaře upozorněte. Stačit bude poznámka v playlistu.

Klávesy

Zde platí podobné jako u baskytary. Pokud používáte různé zvuky na doprovody, mějte je všechny srovnané na stejnou hlasitost. Pokud měníte zvuk na sólo, určitě nastavte hlasitost vyšší o cca +3 dB až +6 dB.

Slušnost

Doporučuji vždy přijít za zvukařem, dát mu stageplan (pokud jej již nemá předem), vysvětlit, co a jak potřebujete, a potom třeba při představení kapely, (obvykle) před poslední skladbou poděkovat pořadateli a zvukaři. Je to slušnost! Určitě jako kapela chcete, aby vás pozvali i příště, či jinam. Uvědomte si, že se často i zvukaři podílí na dramaturgii různých akcí a klubů. A nezapomeňte, že úspěšným sluší skromnost!

Závěr

Vždy posuzujte svoje zvuky v kontextu celkového zvuku kapely. To, že nějaký nástroj bude mít sám o sobě pěkný zvuk, ještě neznamená, že podpoří celkový zvuk kapely a zapadne na „svoje“ místo. Dělejte si na zkouškách kontrolní nahrávky a snažte se, aby zvuk samotné kapely nahraný na nějaké nahrávadlo byl už na zkušebně co nejlepší. Je dobré si uvědomit, že čím kvalitnější budou PA systémy, na kterých budete hrát, tím méně chyb vám odpustí.

Doufám, že článek alespoň trochu pomohl v orientaci mladým a talentovaným kapelám. Ona je totiž jedna věc nakoupit kvalitní ingredience, a druhá je uvařit z nich kvalitní a chutný guláš. Přeji vám, aby se vaší kapele podařila navařit taková dobrota, aby fandové chtěli stále nášup.

P.S. Děkuji nahrávacímu studiu True Records za pořízení demnonstrativní nahrávky mikrofonů pro potřeby tohoto článku.