1/2015

Editorial

  • A je tu leden. Na obálce měníme XXIV na XV. Dvacátý pátý ročník Muzikusu. Tímto číslem vstupujeme symbolicky do dvacátého pátého roku naší existence (fakticky to bude až v květnu, kdy vyšlo v roce 1991 první číslo). Shodu okolností, snad jako by tušil, naši redakci navštívil i strýček Yllas. Přerušil na několik hodin, svoji výzvědnou misi v cizině a spolu s námi prolistoval první historické číslo Muzikusu. S údivem jsme při prohlížení testů zjistili, že klávesy pořád mají černé a bíle klapky, kytary šest strun a vypadají jako gibsonka nebo strat a dokonce, že bubeníci používají pořád dvě paličky. To byste neřekli, žejo? :-)

    Už tenkrát byla frankfurtská výstava hodně velká a vystavovatelé zabírali osmdesát tisíc metrů čtverečních, což je zhruba šestnáct fotbalových hřišť, jak jste se tenkrát mohli dočíst z první reportáže. A od té doby každý rok jsem přinášeli co nového či starého se na Musikmesse dělo. Ale k tomuto číslu.

    Ray Luzier je bubeník kapely Korn a z rozhovoru by se dalo usoudit, že je správný sideman. Tedy, jeho slovy, nikdy nepochopil ego rockové hvězdy a radši na sobě makal. Ale i když na sobě budete makat, stejně se chybám nevyhnete, jak je vidno z článku Chyby neznají hranice, vždycky bude co vylepšovat. To ví i Alexi Laiho a proto vyzkoušel kde jakého Marshalla. Ale jeden kousek mu do sbírky chybí, Zakkův signature model, ale věří, že se mu to brzy splní. O přínosu Zakka Wyldeho není pochyb, ale měl u Ozzyho předchůdce, Randy Rhoadse, který stejně jako kytarový velikán v tomto čísle, Gus G., čerpal z klasické hudby. O Ozzym samotném mi nic takového známo není. Baskytarista Stu Hamm je na jednu stranu docela známý jako „předváděcí veletržní hráč“, ale jeho angažmá u Joe Satrianiho je důkazem, že ví, co se patří a sluší v roli basáka v kapele Satche a v rozhovoru jasně dává najevo, že „předváděcí“ tappingy a sólování v rytmice nemá co dělat.

    Tak už neváhejte a listujte Muzikusem dále, kde vás čekají další články, testy a workshopy... Doufám, že se leden už bude více podobat zimě, neboť prosinec, kdy tyto řádky píši, je více než podivný s deseti stupni nad nulou. A tak určitě s Muzikusem rádi zalezete za pec do tepla. Závěrem editoriálu vám i nám za celou redakci přeji úspěšný rok 2015 a víru v dobré věci a činy... a hlavně v dobrou muziku.

    Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 22. 12. 2014

Články v tomto čísle