Bubenický kemp Big Drum Bonanza v Kalifornii očima mladého bubeníka Davida Klementa
Osmnácti letý David Klement začal svůj hudební život na Základní umělecké škole Bučovice hrou na zobcovou flétnu, saxofon a poté studiem na bicí nástroje. Po dvou letech přešel na individuální výuku a konzultace na Konzervatoř Brno. V současnosti hraje v žánrově různých hudebních uskupeních, například: heavymetalová Velká Morava, bigbandový orchestr Black & White Orchestra, hrál s progressive-rockovou kapelou Šašci v manéži, zaskakoval v kapele Michal David banda a v kapele Citron.
V letošním školním roce se bude připravovat na maturitu na Gymnáziu Bučovice a na další pokračování studia ve hře na bicí nástroje a muziky vůbec. V roce 2012 vyhrál soutěž, a tak se zúčastnil mezinárodního bubenického semináře Big Drum Bonanza v Los Angeles, jehož zakladatelem není nikdo jiný než světoznámý bubeník Thomas Lang. Celá akce proběhla v luxusním hotelu Palm Garden v Thousand Oaks.
Ale nechme samotného Davida, ať nám poví o studijním pobytu.
Seminář Big Drum Bonanza se výrazně odlišoval od ostatních tím, že studenti měli možnost si nové vědomosti nejen zapsat, ale hlavně zahrát. Všichni měli svou vlastní sadu na cvičení, a tak bylo zcela běžné, že učitel přišel ke každému studentovi zvlášť a napravil nějaké chyby či nedostatky.
Třída dvaceti studentů, kde jsme se „učili“.
I takto se rozepisoval studijní materiál při hraní.
V tomto je Big Drum Bonanza výjimečná, jelikož všude jinde studenti pouze poslouchají, co jim učitel zahraje, a tak je jasné, že si nemohou odnést tolik vědomosti s sebou. Hrálo se každý den nejméně osm hodin, ale zbyl také čas si jen tak „zajamovat“ s ostatními, což byl skvělý prostředek, jak se navzájem poznat se studenty, kteří zde byli kromě z USA také z Itálie, Austrálie, Švédska, Mexika a já z České republiky.
Všichni učitelé, včetně Thomase Langa, patří mezi naprostou světovou špičku dnešní bubenické scény. Byli to Kenny Aronoff, Jeff Hamilton, Chris Coleman, Dave Elitch a můj největší hudební vzor Virgil Donati. Byl to právě Virgil, který hned první den poslal přes dvacet stran not, které jsme se měli naučit na jeho hodiny, které byly až třetí den. A tak jsem nedělal nic jiného, než že jsem o každé volné chvilce a především večer cvičil vše, co Virgil poslal. Ostatní většinou v pauze na oběd plavali v bazéně nebo jen tak odpočívali, ale mně se mé úsilí vyplatilo. Jelikož jsem měl postavenou sadu asi jen dva metry od té jeho, všímal si, že jsem snad jako jediný schopen zahrát to, co po nás chtěl. Několikrát jsem mu nějaké cvičení hrál úplně sám a on mi dal mnoho užitečných rad, jak ještě zlepšit moje hraní.
V průběhu semináře byl samozřejmě prostor pro autogramy, zakoupení učebnic, které napsali sami učitelé, ale také byl čas jen tak si s nimi „pokecat“. Absolvovali jsme také i exkurzy v DW Factory, kde jsme měli možnost vidět na vlastní oči, jak se vyrábějí nejdražší bubny na trhu.
Poslední den jsme obdrželi mnoho cenných dárků, včetně několika triček s logy nejznámějších bubenických značek. Ovšem nejcennější je jednoznačně certifikát o absolvování Big Drum Bonanzy 2012 podepsaný samotným Thomas Langem.
Celý týden byla pro mě ohromná zkušenost, ať už to byla návštěva USA, kam se plánuji v budoucnu určitě ještě vrátit, nebo možnost studovat s těmi „nejlepšími“. Nejdůležitější je, že zůstávám s Thomasem Langem nadále v kontaktu prostřednictvím jeho soukromé online školy. Navíc jsme se znovu setkali v září v Brně. Své zkušenosti, které jsem načerpal nejen při tomto studijním pobytu, jsem velmi rád předával i ostatním prostřednictvím workshopů pro ostatní muzikanty - bubeníky, žáky i učitele uměleckých škol.
Big Drum Bonanza 2013
Letos jsem si opravdu nemohl nechat ujít II. ročník tohoto bubenického kempu, který se konal v červenci, opět ve slunné Kalifornii, protože jsem dostal pozvání od Thomase Langa. Stejně jako loňský rok jsem se opět setkal se špičkami světové bubenické scény, Thomasem Langem, Virgilem Donatim, Davem Elitchem, Chrisem Colemanem. Mezi novými lektory se objevil Stanton Moore, George Kollias a Jon Dette. Je zcela logické, že s rostoucí úrovní lektorů se znatelně zvedla i cena. :-)
Program byl oproti minulému ročníku mnohem více interaktivní a výrazně více zaměřený na získání nových informací a vědomostí. Třeba Dave Elitch podrobně ukazoval techniku, kterou používá, a jak ji prakticky uplatňuje. Stanton Moore se zaměřil spíše na muzikálnost hraní. Chris Coleman skvěle předvedl gospel chops, ale nezapomněl i na rady ohledně hraní jako profesionální muzikant. Gerge Kollias samozřejmě předvedl své nejrychlejší nohy na světě a blast beats. Jon Dette ukázal skvělé cvičení na výdrž, které se ovšem má hrát, jen když je člověk naprosto rozcvičený, rozehraný, nejlépe jako poslední cvičení dne. My jsme si ho dali vždycky hezky na začátek. Byla to taková síla, že pár lidem se udělalo i špatně z fyzického vyčerpání a někteří raději vůbec nehráli. Thomas Lang se zaměřil na svoji skvělou koordinaci, ale hlavně mluvil o správném způsobu, jak cvičit. Podle mě to byla nejpřínosnější část celého kempu. A nakonec Virgil Donati, který to opět vzal nejzodpovědněji . Přinesl stoh papírů, pro většinu studentů plný nehratelných cvičení. Jen málo z nás bylo schopných alespoň pochopit pointu cvičení.
Soukromých lekcí bylo letos o poznání více. Měl jsem také dvě celé hodiny u Donatiho jen pro sebe. (Ovšem tyhle lekce jsem si musel zarezervovat už dva měsíce před akcí.) Jeho přístup byl naprosto úžasný. Čekal jsem spíše, že bude uzavřený, že to, co umí, je prostě jen jeho „know how“, že si bude také kontrolovat čas, abychom nepřetáhli, protože na jeho výuku čekali také ostatní studenti, ale opak byl pravdou. Hned jak jsem vešel, mě Virgil okamžitě poznal, protože jsme se viděli na Bonanze už vloni, což bylo naprosto neuvěřitelné. Pozdravili jsme se, prohodili pár vět a hned jsme šli hrát. Nachystané byly dvě sady, takže jsme vše mohli hrát spolu. Jako první jsme se vrhli na techniku úderu. Virgil neměl jedinou připomínku k mojí technice rukou, naopak mě chválil, že na tu dobu, co hraji, mám skvělou rychlost, sílu i kontrolu. Hráli jsme snad všechny rudimenty a někdy i s metrickou modulací.
V další části jsme se vrhli na double stroke roll v nohách. Hodně se mu líbila moje hybridní technika založená na jeho vlastní technice s přidáním něčeho, co fungovalo pro mě. Poznal, že mi prostě naprosto vyhovuje cvičit podle jeho instruktážních cvičení, která si dokážu upravit pro sebe. Nezapomněli jsme ani na více muzikální a přednesová cvičení, jako třeba jeho styl frázování, tvoření breaků nebo přístup ke koordinačním záležitostem.
Další změnou oproti minulému ročníku bylo místo konání, respektive rozdělení každodenního programu cvičení. Zatímco se první čtyři hodiny lekcí konaly přímo v hotelu se cvičnými sadami, druhá polovina dne se odehrávala přímo v Drum Channelu v LA, kde učitel ukazoval svojí sadě sadu to, co jsme se učili ráno. Navíc se vše vysílalo živě na Drum Channel TV. Ani letos nemohla chybět prohlídka výrobny Drum Worshop.
Zajímavé také bylo to, že učitelé si s námi klidně povídali i dlouho po skončení své hodiny a nechovali se vůbec nikterak povýšeně. Dokonce se chodili dívat i na své kolegy, například díky Donatimu se dostavili všichni učitelé a sledovali celou jeho čtyřhodinovou lekci.
Big Drum Bonanza 2013 byla jednoznačně ještě „větší akcí“ než její první ročník. Dárkové předměty, ať už třička, cvičítka nebo plakáty atd., se nekupovaly, ale dostávali jsme je hned při příjezdu. Ovšem to nejlepší se dalo pouze vyhrát, například za nějakou soutěžní otázku, ale především předvedení „něčeho“ na bubny.
I já jsem vyhrál jednu cenu za správnou odpověď a druhou za to, že jsem byl jediný, kdo reagoval na výzvu: „Kdo si chce zajamovat s Chrisem Colemanem, který bude hrát na baskytaru?“ A to byl zatraceně cenný zážitek.
Zkrátka Bonanza je větší, přínosnější a zajímavější kamp než kterýkoliv jiný na světě. Určitě mi celý tento pobyt dal mnoho pro můj další rozvoj, co se hry na bicí a celkového muzikálního rozvoje týká. Vyjde mi to i příští rok?
www:
