Švédská formace Amaranthe by se dala bezpochyby označit jako malý metalový fenomén, který dobývá hitparády v mnoha částech světa, plní koncertní haly a festivalové plácky. Důvodem je poměrně unikátní projev postavený na třech vokálech, elektronických cingrlátkách a chytlavých melodiích na hraně kýčovitosti. Přestože je jejich zvuk sladký jako pocukrovaná Nutella, nejeden zatvrzelý metalista vám přizná, že to jde zatraceně pod kůži.
V následujícím povídání vám nabízíme názory hlavního kapelníka Olofa Mörcka a frontwoman Elize Ryd, pořízené jak po vystoupení na letošním ročníku Masters of Rock, tak v kavárně před Sala Salamandra v Barceloně během předchozího klubového turné. Kromě aktuálního alba The Nexus jsme se zaměřili i na původ úspěchu kapely, specifičnost českého publika, významné zkušenosti muzikantů a v neposlední řadě i na vývoj kytar značky Caparison, na které Olof hraje již řadu let.
Vaše dnešní vystoupení zde na Masters of Rock přitáhlo velké množství fanoušků, které jste si stihli prozatím vybudovat, ale i mnoho zvědavců. Na druhé straně úvodní problémy se zvukem byly skoro katastrofální. Pokud se nepletu, nadšené publikum a problémy s technikou jsou pro vás poměrně přirozené.
Olof: Ano, to máš pravdu. (smích) V Česku jsme hráli už párkrát, ale poprvé to bylo na turné s Hammerfall v Praze a reakce diváků byly neuvěřitelné, přestože jsme od toho nečekali vůbec nic. Diváci šíleli a po vystoupení jsem si zavolal promotéra, aby mi vysvětlil, co se tam dělo. (smích) I tehdy ale přišly problémy, přesněji průser, protože chcípnul celý PA systém. Dodnes to ale beru jako jeden z našich nejlepších večerů.
Bez YouTube, Spotify a hlavně Facebooku bychom nebyli ani zdaleka tam, kde jsme nyní.
Rychlé začátky
Přestože vážně nemám rád power-speed metal a kapely typu Stratovarius, Avantasia nebo Freedom Call, fanoušci tohoto žánru k vám tíhnou. Nebál bych se říct, že jste do vaší hudby zapojili mnoho elementů, které se lidem líbí: powermetalovou chytlavost, efekty, zpěvačku a rychlá sóla. Přestože to vše začalo jako odpočinkový projekt, měl jsi v hlavě plán, že by tato osobitá kombinace mohla být úspěšná?
Olof: Je to jedna velká náhoda. Začali jsme jako parta kamarádů, co je baví psaní takovýchto písniček. V mojí další kapele Dragonland Elize občas zpívala a viděl jsem, že nám to společně funguje. Stejně tak dobře pasovala i při výpomoci v Kamelot a Jakeově kapele Dreamland. Přišlo nám proto přirozené se všichni sejít a pracovat společně. Každý z nás má jistě své tajné sny, a proto když jsem slyšel finální verzi písně A Splinter in My Soul, přišlo mi, že jsem nikdy nic takového neslyšel, a přál si, abychom tohle někdy hráli na obřím pódiu. Určitě v tom hraje roli štěstí i náhoda, ale základem je přirozený proces.
Elize: Pro mě bylo rozhodnutí přidat se k této kapele velmi rychlé. Slyšela jsem dvě písničky, které jsme společně pro zábavu napsali, a zněly parádně. Ty hutné kytary a klávesy se mi strašně líbí a najednou jsem dostala tolik nápadů a možností. Bylo to přesně to, co jsem hledala po svém posledním zaměstnání kabaretní umělkyně. K Olofovi jsem se vždy hrozně těšila, abychom mohli psát. Připadá mi že, že debut vznikl velmi rychle.
Elize Ryd byla jednou z vážných kandidátek na náhradu za Tarju Turunen z Nightwish. Tehdy však ještě neměla potřebné zkušenosti a možná ani odvahu.
„Gruntera“ najdeš ve Švédsku snadno. Stejně tak nemusí být těžké najít mužského vokalistu. Ale najít zpěvačku, která by uměla výborně zpívat a byl na ni i pěkný pohled, je už něco jiného. Přesto se ti to povedlo a v areálu bylo i pár ctitelů. Neříkám tajných, protože měli na hrudi nejrůznější nápisy. (smích)
Olof: Toho týpka jsem viděl! (smích) Elize jsem poprvé slyšel na jednom menším švédském festivalu a svým hlasem přerůstala všechny ostatní několikanásobně. Jistě, pomáhá, že je pěkná, ale zároveň jsme se stali velmi rychle přáteli. Všechno do sebe zapadlo a věřil jsem už tehdy, že můžeme dosáhnout něčeho jedinečného.
Elize: Byla jsem celkem baculka, pamatuješ? (smích)
Olof: Byla! Ale každopádně pěkná. (smích) Jak říkám, pomáhá to, že se lidem líbí, ale i kdyby byla škaredá, pěvecké schopnosti a osobnost by mi stačily. Celkově mám to štěstí, že jsem si mohl do kapely přivést své přátele a jedny z nejlepších muzikantů, co znám. A myslím si, že kdybych hleděl jen na krásu, znělo by to všechno příšerně uměle.
Češi nám tleskali a přitom nás klidně mohli za zvuk vypískat - miluji vás!
Elize Ryd
Naštěstí nehrajete hair metal v osmdesátých letech, kde platila jiná kritéria. Díval jsem se na dřívější nebo vedlejší aktivity všech členů a je vidět, že nejste žádní zelenáči. Znáte proto i kouzlo neúspěchu a nutnost na sobě pořád makat. Cítím proto z novinky The Nexus přísun progrese.
Olof: Debut, přestože se mu tolik dařilo, byl hlavně experiment. Díky tomu jsme pochopili, co se nám líbí, co nám jde a co by bylo potřeba zlepšit a rozvinout. Stejně tak jsem chtěl zapojit zkušenosti a vlivy, které jsem posbíral za posledních patnáct let. Základ bylo kapelu posunout o celou jednu úroveň. Tvrdší pasáže - přitvrdit, složitější pasáže - progresivnější, chytlavější věci - čitelnější! I naživo jsme pochopili, co se lidem líbí a co vyhovuje zase nám. Na téhle kapele se mi líbí, že se nebojíme zkusit i trochu odvážnější věci. Call Out My Name jsem se bál hrát naživo, protože mi to přišlo tak trochu „moc“. (smích) Stejně jsme to zahráli, a lidi to žerou! Chceme a musíme překonávat sami sebe, aby to mělo smysl.
Milované publikum
Když přeskočím problémy se zvukem, což se může stát každému, je tu jedna věc, co mě zamrzela na tomto koncertě. Přestože to dělají Rolling Stones, Deep Purple a mnoho dalších pokaždé, věta „Jste nejlepší publikum na světě“ zní sice pěkně, ale mnoho z nás tomu nevěřilo. Máte přece své švédské publikum, Němci vás mají rádi a Japonci vás přímo milují. Navíc Jake měl na hlavě japonský šátek!
Elize: Když jezdíme po Evropě, Češi jsou vážně to nejlepší obecenstvo.
Olof: Když jsme u toho Japonska, máme tam velké plány. Universal pro nás dělají hodně a prodáváme desetitisíce desek. Omlouvám se za upřímnost, ale už tak nějak očekáváme úžasný večer. Když jsme přijeli do Prahy, posralo se, co mohlo, a chtěli jsme pouze profesionálně odehrát svůj set. Místo toho to bylo nejlepší vystoupení celého turné. Stejně parádní to bylo i ve Zlíně, kde jsme dvě a půl hodiny podepisovali desky! Ze dneška, přestože to byla zpočátku zvuková katastrofa, mám video, kde ty tisíce lidí tleskají a tleskají. Je, pravda, těžké říct, že Češi jsou nejlepší publikum, ale jste úžasní a rozhodně v Top 5 na celém světě!
Elize: Upřímně, já něco takového běžně neříkám a myslím, že jsem to ani já ani Jake nikdy neřekli. Naprosto chápu, proč si to myslíš, ale pochopitelně nemůžeš vědět, jestli jsem to někde řekla, nebo ne. Z místních diváků jsem cítila hodně lásky a stejně úžasně na mě působili Češi i během turné s Kamelot. Milujeme Českou republiku a polonahé připité borce s vyznáním lásky načmáraným na hrudi taky všude nevidím. (smích) Děkuju každopádně za upřímnost, protože takové kecy taky nemusím. Na jedné straně nemůžu říct Top 3 - neznělo by to tak chytlavě -, ale když nám Češi tleskají, a přitom by nás klidně mohli za zvuk vypískat - miluji vás! A slibuju, že už to nikdy neřeknu, pokud to nebudu myslet vážně! (smích)
Olof: Po tom úžasném koncertě v Praze jsme dělali rozhovor s chlápkem z rádia, který singl Hunger hodně pouštěl. To byl podle mě jeden z důvodů, proč nás diváci tehdy v Praze tak dobře přijali. Stejně tak nás dost pouštěli na Óčku. Mít videoklip na komerční hudební televizi je super věc, která se nám povedla jen na málo místech v Evropě.
Musíme překonávat sami sebe, aby to mělo smysl.
Když vidím Yngwieho Malmsteena, který zrovna prochází, jaký máš recept, abyste neusnuli na vavřínech?
Olof: Amaranthe nevidím jako úspěšnou kapelu, protože máme dlouhodobé cíle. Vše bereme s pokorou. Vyrůstali jsme v Göteborgu, kde naši přátelé v In Flames, Soilwork nebo Hammerfall hráli na obřích festivalech a prodávali miliony desek. My jsme se k něčemu takovému ještě ani nepřiblížili. Všechno děláme postupně, ale je pravda, že kdybychom dosáhli takové úspěchu v devatenácti, chovali bychom se jinak! Na druhé straně si myslím, že v metalu aktuálně populární kapela může klesnout, jen pokud udělá opravdu otřesnou desku. Mám pro tebe zajímavou historku, jak člověk lítá po žebříčku důležitosti. Když jsme hráli v Záhřebu a šel jsem se osprchovat, připadal jsem si jako v kanále, kvůli všem těm zvukům kolem. V oknech si to rozdávali holubi, zatímco se k nim snažily probít krysy. K tomu neskutečný smrad a žádná teplá voda. V takové situaci je hodně těžké cítit se jako rocková hvězda. Když jsem tam stál v té studené vodě, vzpomněl jsem si na Tunisko, kde jsme hráli pár týdnů po revoluci. Americká vláda se do toho zapojila, udělala z toho obrovskou událost se Symphony X jako hlavní hvězdou a my dostali pětihvězdičkový servis. Velký pokoj, manželskou postel a obrovskou vanu, kde odpočíváš a cítíš se jako Axl Rose. (smích) Zažili jsme toho už opravdu hodně. Včera jsme zmokli a zmrzli ve Francii a dnes pijeme kafe v prosluněné Barceloně s českým hudebním novinářem. Tyhle rozmanitosti mě baví. (smích)
Pod palmami v Barceloně
Konečně si tu užíváte i trochu světla po neustálém cestování a uzavřených klubech.
Už nám ty autobusy, tma a chladno lezou na nervy. (smích) Jsme zvědaví na španělské publikum, které má být prý hodně divoké.
Nepostradatelné vybavení
Olof Mörck
V rámci elektrických kytar mám hrozně rád japonskou značku Caparison Guitars. Jsou to jedinečné kytary, které nenajdeš v kdejakém hudebním obchodě. Připadají mi spíš jako botique kytary. (smích) Všímám si ale, že je čím dál víc lidí vyhledává a tím se i více dostávají do světa. Jednu dobu mi přišlo, že Caparison byla taková oblíbená švédská záležitost: Evergrey, The Haunted, Soilwork a v Dragonland jsme na ně hráli asi sedm let. Naprosto úžasné, ručně dělané kytary. Jsem jimi oficiálně sponzorovaný od roku 2004 a nemám sebemenší důvod od nich odcházet. Každá z jejich kytar má však odlišné vlastnosti. Je to jako s houslemi na které taky hraji. Každý nástroj je originál, zní proto jinak, a stejné je to i s kytarami Caparison. V rámci akustických kytar jsem se poměrně nedávno upsal značce Yamaha. Je to velká pocta od značky s tak velkou tradicí. Kvůli tomu budeme i často hrát malá akustická vystoupení v hudebních obchodech. Je to úžasná příležitost sblížit se s fanoušky a nabídnout jim něco jiného než jen pár vteřin u podpisovky.
Zvuk kytary ovlivňuje, jak se zrovna cítíš a jak jsi spokojený ve svém soukromém životě.
Když ti Caparison tak vyhovují, snažíš se zkoušet i jejich další modely nebo modifikovat svůj vlastní ve spolupráci s vývojáři?
Olof: Na začátku jsem si pořídil model Horus, který má standardní konfiguraci, ale zajímavostí je, že má dvacet sedm pražců. Je to úžasná věc, protože ti to nabízí o oktávu navíc. Na druhé straně musíš obětovat snímač na krku. S mojí další kytarou jsem proto přidal chybějící snímač na krku především kvůli sólům. I tak to byla unikátní věc. Na dvanáctém pražci měla logo Dragonland a posunul jsem i ovladač hlasitosti, který mi při hře často překáží. Zavedl jsem i modifikaci v rámci snímačů, přestože si Caparison dělá vlastní. Zvuk mi ale přišel až příliš nevýrazný, a proto jsem zasáhl a našel adekvátní rovnováhu. Do dnešního dne mám čtyři kytary, včetně modelu Dellinger, a ta poslední má snímače EMG pro dosažení více heavy zvuku. Tělo je z mahagonu a krk z javoru. Poslední dobou jsem začal tuto kombinaci využívat čím dál víc. Holt mi to přijde o něco přirozenější. Takže ano, rád si upravuju věci po svém, ale jedná se většinou o drobné modifikace. Do toho se pochopitelně snažím najít vhodný zvuk a adekvátní zesilovač. V mém případě to dost vychází z toho, jaké snímače používám. Navíc, když si vezmu, jak jsou kytary Caparison navzájem odlišné, tak si občas připadám jako alchymista. Zvuk kytary ovlivňuje, jak se zrovna cítíš a jak jsi spokojený ve svém soukromém životě. Jinak hraješ v létě, když jsi šťastný, a jinak zase v zimní depresi.
Elize Ryd
Jako kapela jsme sponzorováni značkou AKG, takže aktuálně používám tento bezdrátový mikrofon.
Spokojena?
Ano, funguje celkem slušně, ale bohužel ten můj se před dvěma dny pokazil. (smích) Ještě ale nevíme, o co jde. Během vystoupení totiž samovolně padala hlasitost. Na tom mém je mimochodem nálepka „Tarja“, což je takový interní vtip od Jakea. Neustále si ze mě dělá srandu, že jsem nějaká diva.
Snažíš se zapojovat i nějaké efekty pro ozvláštnění zvuku?
Pravda je, že těmhle věcem vůbec nerozumím. Navíc jsem zvyklá zpívat a cappella, tudíž bez mikrofonu. Každopádně si poradím s čímkoliv, co dostanu. (smích)
V tom případě musí být v kapele někdo, kdo ti ukáže, jak s mikrofonem naložit, kde se co ovládá, jak fungují odposlechy a podobně...
Olof: Pokud se jedná o efekty, tak se domluvíme přímo s místním zvukařem. Odposlechy od AKG používají všichni naši zpěváci a už se s tím naučili pracovat. Na turné se hlavně snažíme jezdit s jednoduchým vybavením, a pokud je potřeba něco navíc, většinou jsou na místě, kde hrajeme, dost ochotní na to, abychom se domluvili, co a jak.
