Formace Esazlesa patří mezi to nejlepší, co domácí scéna nabídla v posledních letech. V roce 2017, kdy jim vyšla deska Společnost Psů, jsem přesně takovou desku potřeboval. Zaseklý v korporátním cirkusu, hladový po svobodné kariéře a s pár životními zkušenosti za sebou. Chodím takhle na další túře po Berounsku a ve sluchátkách najednou slyším podněty ke všem věcem, co se mi honí v hlavě.
Chcete vědět, jaká alba mají životní význam pro bubeníka Honzu Hrivňáka, který kromě kapely Esazlesa, působí ještě v Povodí Ohře a Safenat Paneach? Více se dozvíte v rozhovoru, kde jsme probrali i jeho bicí soupravu, technická překvapení na koncertech nebo oblíbenou hudbu na turné.
Jaká byla první deska, kterou sis koupil za vlastní peníze?
První deska - Prodigy z vietnamské tržnice v Chebu pod „Zlaťákem“, v pondělí po škole za své první kapesné. Výběr na ně padl opět zejména kvůli obalu, jinak jsem vůbec nevěděl, o co jde. Desku mám dodnes.
Je nějaká překvapivá deska, která se nedostala na tvůj seznam, ať už je žánr jakkoliv šokující?
Nejsem si jistej, že by nějakej žánr mohl být úplně šokující, ale na cestách posloucháme třeba Rytmuse - pokud to někoho pobouří.
Představ nám, prosím, na jaké značky vybavení spoléháš na turné a při nahrávání?
Dva roky semnou jezdí sada PDP Classic Maple Concept 24”, snare Ludwig Supraphonic a činely Istanbul Xist. Ale nefunguje to tak, že bych vybíral dle značky a nějakou bezhlavě preferoval.
Vzpomeneš si na nějaké nedávné nepříjemné překvapení v rámci vybavení? Ale hlavně jak jste to v kapele vyřešili?
Určitě dodávka, se kterou jsou teda sakra potíže, ale o tom spíše někdy Ondřej napíše knihu. A jinak nejde o nic nestandardního, občas někomu nejde kabel, tak ho vymění, mně občas prasknou paličky, Boušemu teče pot do očí nebo občas chytá křeč do nohou, ale se vzrůstajícím věkem to zvládáme všechno líp a líp.
Jaké nejsilnější myšlenky a emoce jste se snažili předat pomocí posledního alba Společnost psů?
Upřímně - nevím. Jako každej, kdo hraje, ti můžu vykládat, jak jsme se inspirovali „životem“ a tak, ale to je logický. Doslovně dovysvětlovat, co tam má kdo najít, neumíme a nechceme.
Jakým výzvám jste čelili jako kapela od té doby do dneška? V posledních dvou letech jsem narazil jen na několik koncertních akcí a občas ke mně doputuje zpráva o nějaké pauze, ale dokážu si představit složitosti se sloučením časových možností apod.
Troufám si říci, že žádným. Přirozeně jsme se trochu (opět) rozutekli jinam, společně s Boušetem hrajeme v Povodí Ohře, já pak ještě v Safenat Paneach s texty Ivana Magora Jirouse. Ondřej hraje v Decultivate a Sectesy.
Jaké jsou vaše budoucí plány v rámci nové muziky a dalších koncertů?
V létě jsme odehráli koncert k filmům Lasza Moholy Nagyho v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti, ke kterým jsme složili soundtrack, ze kterého, myslím, bude vycházet další deska. 5. října je nás možno vidět na Chatě Návrší. Ještě jednou díky moc za oslovení, a ať se vám daří! Honza & Esazlesa
Nick Cave and the Bad Seeds - Abattoir Blues / The Lyre of Orpheus (2004)
Poslouchám tuhle desku dneska od rána, jsem po letech doma nemocnej. Znám ji i pozpátku - a musím říct, že je to vždy slušnej životabudič. Pokaždý, když v refrénech najedou ty ženský gospelovský vokály, musím se zeširoka usmát, protože mám prostě radost.
Wovenhand - Mosaic (2006)
Klasika, cesty do Chebu, samozřejmě vlakem, tma a takový malý napětí, trochu patos. Když slyším tyhle country modlitby cinknutý šamanstvím, hned bych šel skákat přes pořádně vysokej oheň.
Prodavač - Malý ráje (2014)
Českej pop? Pro mne určitě Prodavač. Trochu naivní, ale autentickej. „Sorry, že málo mluvím, šetřím slova, hlídám si den, kdy je budu potřebovat.“ Český Robocop Kraus? - a mnohem lepší. Kdybych měl disco klub, první hodinovej blok je jasnej.
Rival Sons - Before The Fire (2009)
Smrtící rytmika, celý je to dost sexy. Když hrajou, vypadá to, jako by zvonáče a velký přezky na opascích byly zase v módě. Jedinej důvod, proč je poslouchám častěji než Led Zeppelin, je, že jsem trochu jiná generace a Rival Sons se prostě podařilo do jedný desky dostat všechno.
Sankt Otten - Gottes Synthesizer (2011)
S touhle deskou chci zase pokaždý umět lítat. Nejsem si jist, zdali jsem nějakou desku slyšel ze sluchátek v dodávce na cestách víckrát. Analogový syntezátory, plochy a beat.
Antemasque - Antemasque (2014)
Přirozeně jsem měl nejdřív v plánu napsat At the Drive-In. Tahle deska vyšla o několik let později po jejich rozpadu. Na basu hraje Flea a v popředí stojí dvojice Omar Rodriguez-Lopez a Cedric Bixler-Zavala (At the Drive-In), kteří se z výletů od experimentální hudby vrátili k přímočarému punk rocku.
Bonnie „Prince“ Billy - I See a Darkness (1999)
Tiché a intimní album písničkáře Willa Oldhama. Údajně před nahráváním zásadně nezkouší s muzikanty, možná díky tomu mají jeho desky tolik silných a zvláštních momentů. Jednu z jeho písní si půjčil na své American Recordings i Johnny Cash.
Slobodná Európa - Pakáreň (1991)
Mám rád Whiskeyho texty. „Tak ako včera, tak aj dnes platí, že život je pes. Platí pravda odvěká, pes - najlepší priatel člověka.“
Clann Zú - Rua (2003)
A další Austrálie. Jedno z mých prvních seznámení s post-rockem. Přišlo zhruba ve stejnou chvíli, jako když jsem objevil Godspeed You! Black Emperor. Na první poslech jsem nestíhal vnímat a postřehnout vše, co se tam dělo. You are listening to a dead man speak!
Contemporary Noise Sextet - Ghostwriter’s Joke (2011)
Tuhle desku jsem koupil pár dnů po tom, co vyhořely Loděnice. Samozřejmě, byla ohořelá. Občas si koupím desku podle obalu, tentokrát trochu pomohl kouř, nicméně tenhle temněji laděný jazz mne dostal a putuje se mnou už osm let.
