9/2009

Editorial

  • Některé věci jsou dokonalou součástí našich muzikantských životů, a vypadají, že tu budou navěky. Ale že za nimi stojí člověk, který stál u jejich zrodu, bývá zasunuto spíše v podvědomí. Proto zpráva o jeho odchodu vás zaskočí jako něco, co přeci není možné. Tento týden ve svých devadesáti čtyřech letech dohrál svoje poslední sólo jeden z otců elektrické kytary, označované mimo jiné solid body, Les Paul. Rozloučení najdete na straně 38, které napsal Karel Růžička, autor exkluzivního rozhovoru před dvěma lety v newyorském klubu Iridium.

    MIDI je dnes zcela nedílnou součástí celé řady hudebních i pódiových zařízení. Stalo se samozřejmostí, propojení je navazováno mnohdy automaticky, ovládací software je natolik chytrý, že už s binárním či šestnáctkovým vyjádřením MIDI zpráv běžný uživatel nepřijde pomalu do styku. A dá se nadělat tuny muziky v sekvencerech a řídit pomocí MIDI téměř cokoli. Jedním společným faktorem je, že MIDI data vznikají přísně a přesně a jejich následné zpracovaní je již pro počítače lahůdkou. Ale je zde jeden obor, který se liší právě oním vznikem dat. Jejich tvorba závisí na něčem takovém, jako je celkem nepravidelně kmitající struna se spoustou záznějů a nepřesností. Ano, jedná se o kytarové MIDI převodníky. Když k tomu připočteme faktor vlastní hry, která rovněž vyniká obrovskou škálou výrazových prostředků, nehledě na nepřesnosti…, zjistíme, že se počítač pěkně zapotí, než v tom všem pozná nuly a jedničky, aby z toho vytvořil data odpovídající ladícímu tónu, který je tvořen hráčovými prsty. Pojednání, jak se s tímto problémem vyrovnávají firmy, které se výrobou těchto převodníků zabývají, naleznete v Tématu měsíce, které pro vás připravil Ladislav Ptáček. Vznesl některé teorie jak to celé funguje, pokusil se vysvětlit některé problémy a i několik převodníků odzkoušel, aby učinil zadost aforismu „šedivá je teorie, ale zelený je strom života“.

    Září patří každý rok hudebnímu veletrhu. Nenechte se proto ujít Muziku 2009 na pražském Výstavišti. Čekají vás tam jako obvykle výstavní stánky firem, koncerty, semináře, ale taky nějaké to pivko a správně propečený buřtík, kterému se v určitých situacích žádný biftek nevyrovná.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 9. 9. 2009

Články v tomto čísle